hermína14 komentáře u knih

Kéž bychom všichni měli svého Franka; klidně by to mohl být řezník nebo švec...a nebo třeba Jean Perdu z Levandulového pokoje:). Někdy si člověk zkrátka na chvíli rád vybalí věci v podobné ulici jako knihkupectví Meg Ryan. Konec odpouštím, neb bylo to z lásky.
"Když se lidé budou držet jen toho, co znají, může jim utéct tolik nádherných věcí."

4 10.01.2020

Zdálo se, že už to z řádků křičelo dříve a mockrát...ale najednou jsem s nimi byla v domě v Kábulu a nevím, zda tlouklo mi srdce více zděšeně tam nebo v ulicích. Jsou příběhy, kdy našim hrdinům přejeme, aby už konečně přišel jejich konec, neb obrat k lepšímu je nemožný...a tehdy nás třeba z beznaděje vytrhnou a zahřejí 3 šálky spikleneckého čaje v zahradě...na chvilku

12 30.12.2019

Na první čtvrtku padl měsíc a na zbytek den. Ve chvíli, kdy podlehneme těm svůdně vystavěným větám, už se můžeme nechat jen vláčet ..i přes ostré kamínky marné a zbytečné umanutosti. Stejně mu (i nám) nakonec zbudou jen mistrně popsané vztahy a dušezpyt.

3 28.12.2019

To, co nám dělá radost a uvádí nás v úžas, při kterém pouze koktáme či sdílíme se spřízněnci pouhým vydechnutím, umí on prostě a živě popsat.. ten slovenský název knize pristaně víc:).

"..když se silnice objeví, vždycky se zdá, že slouží k tomu, aby něco přinesla, pak ale zjistíme, že jejím úkolem je odvádět pryč."
"...oni se usmívaj. Pamatuju si mámu, tetu, když kolem začali chodit první turisti...byly uzavřený, nikoho ani nepozdravily. A oni se pořád usmívaj."

8 27.12.2019

Připomnělo mi to smsky kamarádek na mateřské dovolené, kterým chyběla "důstojná" společnost. Dvakrát jsem se pousmála, ale dám přednost Zabijáku K.F.:)

3 26.12.2019

Má to říz, něhu, odhodlání i pár perliček na dně...
"Holé větve touží po doteku i za tu cenu, že se ulomí..."

3 24.12.2019

Je to ryzí, odvážné a upřímné. Číst to v 16, asi by to mnou povzbudivě otřáslo. Dnes mě to chvílemi rozechvělo tím slovosledem (a slovoskladem a větběhem). Nevím, kolik zásluh na tom má Anna Formánková:)...

"noc
co noc
co noc
buší pěstmi o zeď mých snů
a prosí mě, abych jí řekla, jak se dostane ven"

4 23.12.2019

Japonští Samotáři žijí v hrubosti, násilí a "izolaci" tak přirozeně, že se člověk od půlky knihy stává netečným. A jen otupěle číhá, čím bude trpět (netrpět) další postava. A doufá, že někdo bude šťastný..jenomže tady nikdo ani netuší, co by tak mohl chtít.

"Zdá se, že násilí je jediný způsob, jak se mnou ještě dokáže komunikovat. Snášel jsem to..."
"Ať člověk působí sebešťastněji, nikdo netuší, co se mu děje v duši..."

5 17.11.2019

Má v sobě tolik moudré hravosti, že ji neschová.. ani kdyby psal nekrology. I přes ten osten výzvy je v jeho básních lehkost.
"Čím dál víc se raduji
V hospodě mého srdce je čím dál víc hostí
Čím dál víc rozhovor mění se ve zmínky
O někom o něčem
A co se týče budoucnosti
zapomínám i vzpomínky:
Vším co mne čeká
Netečně potěšen"

3 14.11.2019

Převalilo se mi hlavou napětí, mírné obavy, strach, znechucení, střízlivění a upokojení.. ale olepené pochybnostmi. O nich i o nás. A na některé scény by člověk rád zapomněl; asi se to nepodaří:).

5 09.11.2019

Po úvodní povídce to vypadalo na rozloučení, ale kvůli Bradburymu v názvu jsem ještě zkusila tu poslední...a pak pozpátku lehce se pročetla až k počátku. Někdy se vyplatí nejlákavější sousto nenechávat na konec:); v každém příběhu se mě pár slov dotklo.

5 27.10.2019

Ta přímočará upřímnost umí rozeznít hluboké struny, na které se často nehraje a sedá na ně prach. A před poslední stránkou jako vždycky šeptám - ještě ne...

"...všechno víc prožívala, to byla její slabina, dokázal jsem ji ranit slovy."

13 24.10.2019

Vůně, jež se nesly knihou, byly snad přechodem do 4D prostoru a manipulace i podstatné otázky v tom syrovém prostředí působily ještě křiklavěji než tady okolo. Pohádka Červená Nanna otřásla mými základy a Aulikki tleskám za hudební vkus:).

9 07.10.2019

Dokud Antonín bezradně přemýšlel, bylo to nápadité, břitké a chytré...potom to ustrnulo a lapalo po dechu...vzduch ale řádně prořídl:).

3 28.09.2019

Je to zkratka. Nepotřebuje "zbytečné" stránky a dlouhou přípravu na efektní zásah. Jde přímo k ráně, pořádně si ji prohlédne, pojmenuje stav a hledá řešení. A my ho tentokrát nalézáme s ní...vidouce, že stačí pár slov.

11 28.09.2019

Stálo za to si je šeptat, protože zvuk těch veršů je hladivý, dojemný i neúprosný...

"Bože, opusť nás
a vrať nám naše viny."

3 20.09.2019

Kruh se uzavřel elegantně, poeticky a s jemností. Inu, životy druhých jsou tak strhující, omamně lákavé a "hlasité", že naše vlastní příběhy nám kolikrát na dveře tlučou marně:).

8 18.09.2019

S úctou, jemností a respektem nás nechává nahlédnout do hlav jednotlivých postav, které pak pronesou jen pár slov...a to úplně stačí.

5 08.09.2019

On si z nás tak trochu utahuje, trochu ostří břitvu a já se bavím královsky a občas mi zatrne...

5 04.09.2019

Podmanivý styl, přiznaný konec, ubývající kapitoly i stránky, tomu tleskám. Šokující to není, neb média už nás dávno ohlodala, ale rozhodně stojí za přečtení. Nejčistším překvapením tady je, že není třeba hnusných vět k popisu ohavností.
"Otevřeli jsme si srdce. Slyš mě, uzdrav mě, zachraň mě, věř mi."

8 24.08.2019