hermína14 komentáře u knih

Každá stránka je narvaná k prasknutí výjevy magickými; drsné střídá něhu a valí se okolo nebo přímo dovnitř. Toto je kniha, v níž se dá s každým čtením objevit něco nového...a nemusí to být po letech; stačí druhý den s jinou náladou ulpět na některém z veršů...
"Báseň je lidská řeč, co není v lidské moci."

4 17.05.2020

Neotřelé, živé a dynamické. Styl je pronikavě sympatický a každá povídka úplně jinak tepe...a do živého:)... jásám nad schopností zatočit s výhodnou telefonní nabídkou.
"Advokát se díval z okna na dva ukrajinské dělníky (neurochirurg a profesor literatury), jak nosí pytle s cementem."
"Soudit ho nemohu, Josífku, co bych to byl za faráře...ale svině to je strašná, o tom žádná."

7 08.05.2020

Nenasytné, neuspokojitelné, smutné a bolavé...všichni jsou "za sklem"; každý za tím svým...
"..ale ty, když se upřeně zadíváš cizímu člověku do očí, zblázníš se dřív, než si to stihneš uvědomit."

2 01.05.2020

Spojkou mezi všemi tentokrát byla schopnost nechat svobodu i jiným, nepoučovat a respektovat. Moudrý praktik mě uchvátil, Člověčí pohladilo a pohoupalo, sečtělý pracant a otevřený osvícenec pohltili a žena poslední nechává mě vykoupat se v otázkách dosud...něco prošumělo kolem, ale fotky jsou živé a "barevné" úplně všechny:).
"A když vidím, že je někdo kretén, tak ho nenapadám, ale nevyhledávám ho. Já tu nejsem od toho, abych někoho vychovával. Ať si je každej, jakej chce bejt."

10 16.04.2020

Má to švih, styl a je to neomšelé...to někdy bohatě stačí.
"Ne, nejsem básník: cynické pouze šprýmy, příběhy lhané do veršů zaplétám."

4 13.04.2020

Nepřiznali-li by hrdinové, kolik jim je, přiřkla bych jim polovinu:). A možná v tom je ten vykřičník. Pochybnosti, touhy a tápání jsou tady pořád...dokud NĚCO nezlomí naši beznaděj.

"I když člověk zná své nejhlubší motivy, ty, z nichž pramení jeho podivínství a stihomamy, na věci samé to mnoho nezmění."
"Málokdy je cíl tam, kde ho čekáme..."

4 13.04.2020

Každý kousek mozaiky je zajímavý a hluboký i sám, ale když pohlédneme na ten celkový obrázek, rozměr příběhu se znásobí a celé to nejprve křičí, pak zasténá a nakonec nám chlácholivě obejme zápěstí...protože láska:).
"Já na tohle nemám srdce."

11 05.04.2020

Na první stránce se autor nadechl, aby "jednou nekonečnou větou" vychrlil všech 150 stran...bezohledně. Ani ta islandská anabáze nezachránila tik z jeho překotného stylu:).

3 20.03.2020

Mrazivé (i to množné číslo vypravěčské)...Nikdo si to nechceme představovat, ale jsme přinuceni sledovat ten rozpor mezi udupanou něhou uvnitř a násilím a nevyhnutelnou tvrdostí navenek. Textu chybí emoce, ale ty tam dodá čtenář; proto je vlečen až k poslední neuvěřitelné větě.
"...zahodíme jablka, sušenky, čokoládu a mince do vysoké trávy. Pohlazení zahodit nemůžeme."

9 06.03.2020

Doufám, že se autor neupije:), neb jeho vhled je konejšivý, popis vlídný a schopnost zařadit se mezi obdarované... mimořádná.
"Mimochodem existuje i určitý typ autistů, kteří obvykle mají podobnou, ale někdy i vyšší inteligenci než vy, a ti vás pochopitelně serou jednou tolik."

15 05.03.2020

Vznešené to bylo... Představil své jemné, odvážné a křehké hrdiny a potom odkryl sebe...tím dostaly povídky další přitažlivý nátěr.
"...zábavné není nic, pokud toho můžete mít, kolik se vám zachce."

3 02.03.2020

Všechna místa jsou tak krásně a láskyplně popsaná, že by jeden hned balil kufry. Jen díky tomu prostředí se dobře zalévaná zranitelnost a potřeba blízkým nadiktovat život dá snést. Bylo toho moc na jeden příběh...

10 23.02.2020

Vědecká poezie a technická poetika..a mezi tím špetka něhy, lásky, deprese a cynismu.

3 11.02.2020

aneb Kterak musí bystří lidé využít většinu svých sil, inteligence a kreativity, aby překonali hromady pravidel, jež vymysleli (nebo jen uctívají) prostoduší aktivní samolibci. A zbytek energie je lepší propít, zapít ...upít. Ty neorganizovaně jemně vyřešené "nepřátelské sváry" působí jako pohlazení.

"Je jenom člověk nebo nečlověk."

13 09.02.2020

Krásný jazyk. A přitom tolik důvodů k mlčení..a jen jeden k upřímnosti. Ten jeden, který může někomu zachránit nebo "zachránit" život. Třeba nám samotným.

"...a jemu se v hrdle cosi zatřepotalo jako ptáček...Ptáček v Nathove hrdle zemřel a nafoukl se, že přes něj skoro nemohl dýchat."

10 05.02.2020

Jako když nám tančí před očima ty děsivé vize, které máme v koutcích duší, a bojíme se na ně jen pomyslet. Ten příběh je tak vybarvený, že rok vydání vůbec nehraje roli.
"..ale "být starý" také znamená, že se dotyčný umí na druhé dívat pevným, klidným pohledem, z kterého vyzařuje přátelství a teplo..vrásky kolem očí a úst , které prozrazují, jestli je dobrý nebo špatný, šťastný nebo zklamaný."

9 28.01.2020

Kniha s takovým názvem nemohla zůstat nedotčená. Nic už se mě v ní nedotklo více, přesto to nevadilo. Je čitelné, proč ji přátelé vydali po smrti básníka, jenž "poezii nepsal, ale zapisoval si ji". Vydechl z ní obrázek zadumaného muže s tužkou v ruce a pohledem upřeným kamsi...
"Vůůbec bych se nepodivil
kdyby má samota se zhmotnila
stanula vedle mne
úsměvný studený panák..."

3 19.01.2020

Kéž bychom všichni měli svého Franka; klidně by to mohl být řezník nebo švec...a nebo třeba Jean Perdu z Levandulového pokoje:). Někdy si člověk zkrátka na chvíli rád vybalí věci v podobné ulici jako knihkupectví Meg Ryan. Konec odpouštím, neb bylo to z lásky.
"Když se lidé budou držet jen toho, co znají, může jim utéct tolik nádherných věcí."

4 10.01.2020

Zdálo se, že už to z řádků křičelo dříve a mockrát...ale najednou jsem s nimi byla v domě v Kábulu a nevím, zda tlouklo mi srdce více zděšeně tam nebo v ulicích. Jsou příběhy, kdy našim hrdinům přejeme, aby už konečně přišel jejich konec, neb obrat k lepšímu je nemožný...a tehdy nás třeba z beznaděje vytrhnou a zahřejí 3 šálky spikleneckého čaje v zahradě...na chvilku

12 30.12.2019

Na první čtvrtku padl měsíc a na zbytek den. Ve chvíli, kdy podlehneme těm svůdně vystavěným větám, už se můžeme nechat jen vláčet ..i přes ostré kamínky marné a zbytečné umanutosti. Stejně mu (i nám) nakonec zbudou jen mistrně popsané vztahy a dušezpyt.

3 28.12.2019