hermína14
komentáře u knih
Mlsoun
Ian McEwan
Na první čtvrtku padl měsíc a na zbytek den. Ve chvíli, kdy podlehneme těm svůdně vystavěným větám, už se můžeme nechat jen vláčet ..i přes ostré kamínky marné a zbytečné umanutosti. Stejně mu (i nám) nakonec zbudou jen mistrně popsané vztahy a dušezpyt.
Nikdy nevystoupat na vrchol
Paolo Cognetti
To, co nám dělá radost a uvádí nás v úžas, při kterém pouze koktáme či sdílíme se spřízněnci pouhým vydechnutím, umí on prostě a živě popsat.. ten slovenský název knize pristaně víc:).
"..když se silnice objeví, vždycky se zdá, že slouží k tomu, aby něco přinesla, pak ale zjistíme, že jejím úkolem je odvádět pryč."
"...oni se usmívaj. Pamatuju si mámu, tetu, když kolem začali chodit první turisti...byly uzavřený, nikoho ani nepozdravily. A oni se pořád usmívaj."
Žena filmového kritika
neznámý - neuveden
Připomnělo mi to smsky kamarádek na mateřské dovolené, kterým chyběla "důstojná" společnost. Dvakrát jsem se pousmála, ale dám přednost Zabijáku K.F.:)
Napůl ve vzduchu
Irena Dousková
Má to říz, něhu, odhodlání i pár perliček na dně...
"Holé větve touží po doteku i za tu cenu, že se ulomí..."
O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
Je to ryzí, odvážné a upřímné. Číst to v 16, asi by to mnou povzbudivě otřáslo. Dnes mě to chvílemi rozechvělo tím slovosledem (a slovoskladem a větběhem). Nevím, kolik zásluh na tom má Anna Formánková:)...
"noc
co noc
co noc
buší pěstmi o zeď mých snů
a prosí mě, abych jí řekla, jak se dostane ven"
Čáry
Rjú Murakami
Japonští Samotáři žijí v hrubosti, násilí a "izolaci" tak přirozeně, že se člověk od půlky knihy stává netečným. A jen otupěle číhá, čím bude trpět (netrpět) další postava. A doufá, že někdo bude šťastný..jenomže tady nikdo ani netuší, co by tak mohl chtít.
"Zdá se, že násilí je jediný způsob, jak se mnou ještě dokáže komunikovat. Snášel jsem to..."
"Ať člověk působí sebešťastněji, nikdo netuší, co se mu děje v duši..."
Malá domů
Pavel Šrut
Má v sobě tolik moudré hravosti, že ji neschová.. ani kdyby psal nekrology. I přes ten osten výzvy je v jeho básních lehkost.
"Čím dál víc se raduji
V hospodě mého srdce je čím dál víc hostí
Čím dál víc rozhovor mění se ve zmínky
O někom o něčem
A co se týče budoucnosti
zapomínám i vzpomínky:
Vším co mne čeká
Netečně potěšen"
V polévce miso
Rjú Murakami
Převalilo se mi hlavou napětí, mírné obavy, strach, znechucení, střízlivění a upokojení.. ale olepené pochybnostmi. O nich i o nás. A na některé scény by člověk rád zapomněl; asi se to nepodaří:).
Možná že odcházíme
Jan Balabán
Po úvodní povídce to vypadalo na rozloučení, ale kvůli Bradburymu v názvu jsem ještě zkusila tu poslední...a pak pozpátku lehce se pročetla až k počátku. Někdy se vyplatí nejlákavější sousto nenechávat na konec:); v každém příběhu se mě pár slov dotklo.
Životní terno
Fredrik Backman
Ta přímočará upřímnost umí rozeznít hluboké struny, na které se často nehraje a sedá na ně prach. A před poslední stránkou jako vždycky šeptám - ještě ne...
"...všechno víc prožívala, to byla její slabina, dokázal jsem ji ranit slovy."
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Vůně, jež se nesly knihou, byly snad přechodem do 4D prostoru a manipulace i podstatné otázky v tom syrovém prostředí působily ještě křiklavěji než tady okolo. Pohádka Červená Nanna otřásla mými základy a Aulikki tleskám za hudební vkus:).
Jak jsem se stal hlupákem
Martin Page
Dokud Antonín bezradně přemýšlel, bylo to nápadité, břitké a chytré...potom to ustrnulo a lapalo po dechu...vzduch ale řádně prořídl:).
Vděk
Delphine de Vigan
Je to zkratka. Nepotřebuje "zbytečné" stránky a dlouhou přípravu na efektní zásah. Jde přímo k ráně, pořádně si ji prohlédne, pojmenuje stav a hledá řešení. A my ho tentokrát nalézáme s ní...vidouce, že stačí pár slov.
Hlasité deště
Jitka Stehlíková
Stálo za to si je šeptat, protože zvuk těch veršů je hladivý, dojemný i neúprosný...
"Bože, opusť nás
a vrať nám naše viny."
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Kruh se uzavřel elegantně, poeticky a s jemností. Inu, životy druhých jsou tak strhující, omamně lákavé a "hlasité", že naše vlastní příběhy nám kolikrát na dveře tlučou marně:).
Strašidelný dům
Virginia Woolf
S úctou, jemností a respektem nás nechává nahlédnout do hlav jednotlivých postav, které pak pronesou jen pár slov...a to úplně stačí.
Pernambuco
Ivan Wernisch
On si z nás tak trochu utahuje, trochu ostří břitvu a já se bavím královsky a občas mi zatrne...
Program pro přeživší
Chuck Palahniuk
Podmanivý styl, přiznaný konec, ubývající kapitoly i stránky, tomu tleskám. Šokující to není, neb média už nás dávno ohlodala, ale rozhodně stojí za přečtení. Nejčistším překvapením tady je, že není třeba hnusných vět k popisu ohavností.
"Otevřeli jsme si srdce. Slyš mě, uzdrav mě, zachraň mě, věř mi."
Prokletí
Chuck Palahniuk
Do půlky byla k nedočtení, ale pak se nedala pustit z ruky. Kde se vzalo tolik osobního růstu, pozitivna:)) a radosti? A jména nesympatických provokatérek a tyranek hlavní hrdinky se opravdu povedla...leč stačilo málo a ani by se to jeden nedozvěděl.
"..věc se má tak, že člověk v pekle zůstane, dokud sám sobě neodpustí."
Něco si vymysli
Chuck Palahniuk
Povídky mu sluší. Člověk nemá moc prostoru se zamotat do těch smutných bizarností a už se blíží k problémům jiného "chudáka". Některé jen tak prošly okolo a zasmrděly, ale většina jich stála za to. Zakousl se do mě dobromyslný Aport, mystická Výprava, neúnavná Opice, vtipná Životní realita a děsuplné Sklony.
"Slova vždycky rozeserou cokoli, co se snažíte říct" (Zombíci)
"Teprve poté, co se intelekt zhroutí, může nastat pravdivá komunikace." (Výprava)