hermína14 komentáře u knih

Bez těch zvučných jmen by mi zbyla obyčejná červená knihovna; hudbou a rozervaností Mistra je povýšena do načervenalé:). Pro blízké, které měl Smetana kolem sebe, bylo jistě důležitější, jakým byl člověkem ... pro nás jeho dílo. (A možná varování, že nátlakem získané nebývá to pravé...zvláště je-li to žena:).)
Chybí mi nadhled, jiskra a moudrost Zdeňka Mahlera.

5 26.05.2019

Jeden dlouhý život...zasazený do barevného, k zalknutí čtivého, drsně upřímného a současně citlivého (je to vůbec možné:)?) rámu. A je to ta hladina pravdy těsně před ponorem do snu po únavném dnu..týdnu..roce...

"...a udělá si radost z užaslých obdarovaných očí..."

9 22.05.2019

Hraje si a zahrává:) se slovy, když skládá tu mozaiku, kterou si místy vybarví chytrou surovostí a němčinou...a ilustrace se povedly, Magdi!

3 18.05.2019

Po těch verších se krásně klouže jako po zmoklé jarní trávě a libozvučné jsou v podobě "kázání" nebo šepotání..tím zhudebněním, zdá se mi, něco jemného odešlo; hudba sama je moc hezká, mně by stačila "jen" inspirace básněmi...

5 14.05.2019

na hodinky z Vlaku si často vzpomenu; ten nápad se do mě kdysi tak zakousl, že lépe uchopenou pomíjivost a prožívání štěstí jsem pak už nenašla...

8 13.05.2019

Jako děti, které mají starosti samy se sebou a musí (?) řešit něco, nač jim rozum nestačí. Tady vlastně rozum nemá co pohledávat...
Všechno z příběhu už jsme někdy někde zahlédli... ale možná ne takto umně sešité dohromady.

7 05.05.2019

Bezmocně přihlížíme, jak se někteří lidé k sobě nehodí, protože se potkali až poté, co z různých důvodů změnili své chování...a mnohé sny se splní úplně jinak a v jiných časech, než bychom si přáli. Ale mít své lidi pro štěstí je veliké bohatství:).

17 04.05.2019

tentokrát prošly kolem a otřela se o mě asi jen čtvrtina; Cypřišová a Únorová za to stály...

3 01.05.2019

První třetina trápení (asi ho obsadil nějaký šílený nudný duch) a pak už návrat starého Adamse a jeho, lehce zpomalená, svěží jízda...údolím plným chyb..

"Gravitace...Vidíš?... A nechávají ji puštěnou i přes víkend. Takže dříve nebo později si jí někdo musel všimnout. Ale kočičí dvířka..."

4 28.04.2019

Po její poslední přečtené knížce jsem už nedoufala, že něco bude zajímavější a překvapivěji vystavěné...leč opět užasnu nad tím stylem, čistým a upřímným. A ty vstupy do příběhu jsou odzbrojující..vzala nás do svého života, do pokoje...i do hlavy...

"...radši umřu živá."

6 26.04.2019

Asi se to mělo jmenovat UV a lidi, co prošli okolo:). Prokousala jsem se předkapitolami a pak se bavila barevným, rychlým a dost rozmazaným kolotočem. A z něho sympaticky mávali a pomrkávali:) Edward Ruscha a Edie Sedgwicková.

"V našich žilách koluje táž krev, ale moje tepe v jiném rytmu."

3 21.04.2019

Přistihla jsem se v jednom tichém momentu, že mi to právo v celé hrůze připadalo posvátné, jasné a čisté. Přisuzuju to živému prostředí hor, které z příběhu přímo vykvétá (nebo usychá?). Intenzita malých prožitků obestřena blízkým nezvratitelným koncem tady ZÁVRATNĚ stoupá...

7 18.04.2019

Nacházím tu perličky mezi kamínky, pro které stojí za přečtení... taky pro výraz "zcizoslovit" a pro ta známá místa.

"K pláči Bečvu. Beskydy ke vzdoru. K prosbě Hostýn."

3 14.04.2019

Nepřítel lidu nemá slitování a Dopisy z planety Země jsou proti jeho tvrdým pravdám něžně milosrdné:). Původně zamýšlené 4* kvůli tak nápaditému stylu obětovanému pesimismu a zhnusení se postupně změnilo v 5 kvůli témuž. A na konci jen hlesneme - my jsme TAK blbí...prokletý básník prózy..
"Kolik je hodin?"

3 14.04.2019

vynalézavé, přímé, upřímné, nešetrné a na konci s vrutem či přímo s vývrtkou; to mě baví...

1 12.04.2019

Tak moc toužíme po lepším životě, že se přizpůsobujeme i absurditám, o nichž víme, že jsou hloupé, abychom si pak se svou "minulostí" neměli co říct, přestože se nám po ní vesmírně stýská? Nebo tu hloupost přestaneme vidět, když vyrosteme? Hrůza a vůně, dětské hry a hnus vedle sebe v jedné větě fungují docela dobře místo vykřičníků...

5 08.04.2019

Tolik jsem se chtěla dozvědět o tom zběsilci...leč prodírajíc se netrpělivě vším tím křovím, málem jsem se ztratila...jako když chcete poznat barvu vítodu a někdo vám neúnavně popisuje celou louku (včetně brouků:)). Posledních 40 stran a dojetí si zaslouží půl* navíc.

2 06.04.2019

Neškodilo by tohle naordinovat všem skuhralům, mrzoutům a škarohlídům! Některými kapitolami bych oblepila čekárny všeho druhu, dopravní prostředky a nádraží. Bylo to ryzí, dojemné a upřímné. Ve srovnání s Opozdilcem jsou tyto zápisky daleko optimističtější; navzdory všem smutným událostem. Tady hrdina "protestuje" jaksi akčněji:)).

6 30.03.2019

Bez příkras a možná i bez naděje. Kvůli té citlivosti, která vyvažuje zvrácenost a neúprosnost, je knížka neodložitelná bez dočtení. Prostorová geometrie mě na začátku trochu ukolébala; zazdálo se mi na chvilku, že ve svém prvním díle autor ještě nebyl tak roz(u)jetý...leč, bylo to klamné zdání... patrně jen takové vylákání holčičky za Motýly:)).

4 21.03.2019

...i opustil bezpečí a jistoty stavby vět a významů a vydoloval pro nás slova nová, přizdobil je hravými "kolářovinami", abychom mohli přemýšlet a volat - to je krása! Nezapomenu na něhužal, strom obkvétající ptáky, ticho rozryté krvavou tramvají, zrzavý prs mraveniště...

1 18.03.2019