hermína14 komentáře u knih
Tolik odvahy (nebo lehké mysli?:)) ke kombinacím bláznivým až k vytřeštění očí...kdo by to nechtěl?
Jeho fantazie je bezbřehá a má laskavá pravidla. Dokáže se o ni podělit se svými postavami, které pak odhalují další a další tajemství s citem, taktem a...neočekávaně. Nevím, na čem vyrostl, ale rozhodně by se to mělo dávkovat nejméně jednomu členu každé rodiny a toho pak zvolit pokladem...spolu se smíšky:).
Jako obrázkový deník..vyprávěný slovy. Je to nespoutané, nelítostné, groteskní i zoufalé.
"Zapadá slunce
a na ulici
chodci se zářivě
červenými obličeji
se míjejí s lidmi
temných tváří"
Zase nás nechá nahlédnout klíčovou dírkou a pak odvleče do úplně jiné místnosti...a tam se neubráníme několikerému ahá..a do toho se pořád o někoho bojíme. Motivy k činům jsou tak přehledné, až zamrazí...ale to nikdo nevidí. Snad kromě Ramony:).
"...je jedno, co se děje. Důležité je, jak se to podá lidem."
"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby."
Nejvíc z toho ční, jak miluje svou ženu...a co by člověk dětem měl ukázat důležitějšího?
"Ona je chytřejší než já, to víme všichni. Ale já jsem ji získal za ženu."
"...že opravdoví chlapi si taky uměj sednout, držet hubu a poslouchat. A přiznat omyl."
V první třetině jsem si byla jistá, že VÍM...ale nebylo to tak. V půlce jsem se děsila, že vím..a zase mi to zmizelo za rohem. Některé stránky bolí a jinými se probojíte, ale odložit knížku nejde, protože se vší hrubostí je kromobyčejně citlivá.
"Každý den uplyne celý život, nebo jen jediný úder srdce, záleží na tom, s kým jsme."
Chvílemi jsem bloudila, ale pak jsem se tomu poddala a nesnažila se v těch obrazech zorientovat a hledat řád; stačilo si je promítat. Hlava a Faina to vyhrály.
Toto jsou motivační knihy! Školometství je vykopnuto sebeironií, hesla poražena přisprostlým klením a nakažlivou radostí z bláznivin a problémům se neříká výzva, ale přizvou se kamarádi...na zdraví členům Klubu (i těm bývalým:)).
ta krásná vyznání a obyčejně mimořádné vztahy mezi lidmi UMÍ popsat prostě až k slze...a tu setře smrtelnou alergií na koriandr:)
Hraní se slovy a vklouznutí do zdánlivých jednosměrek, kde se náhle zjeví spousta nových pěšinek, na které značka ty poslušné nepustila, to je osvěžující...
Začalo to laskavě, s chutí diskutovat o přečteném, dohledávat a poslouchat zmíněné skladby..ale to podivno se nenápadně jemně omotalo kolem řádků, "přiškrtilo" dychtivý proud sdílnosti a najednou nebyl čas se rozhlížet okolo...a pak už si to samo vyžádalo nevěřícné a dusné TICHO...
Mozaika byla vyskládaná dokonale. Začalo to pohrdavými odsudky, přišlo chápavé porozumění, soucit, souznění a dolepilo se to steskem, lítostí ...a poslední kousíček byl z hrdosti a dojetí. Zdálo se, že vrcholem byl závěr samotný, ale ještě ho předčila pokora v poděkování autora.
P.S.: Zatímco Oveho manželka mu hrála ve vzpomínkách všemi barvami, tady jsme je mohli vidět naživo.
"...a je to ryčný a srdečný smích, teplý jako oheň, o který se dají ohřát ruce."
Osvěžující, dobře kořeněné a prostřené s grácií a elegancí. Jeden chod, druhý, oči by chtěly...ale hlava to všechno najednou nepobere:). Čistá jazyková radost!!
Děkuju za tu notovou abecedu a svobodu svobodnější.
"A tak alespoň na chvíli oživme stará slova, jen tak malounko, aby jejich význam doputoval o generaci dál, k těm, kteří brzy vzniknou."
Nemá slitování s nikým; zvlášť se sebou se nepáře ani trošku. Doufám, že to psaní bylo více očistné než bolestné...
Doporučuje se nehltat. Vychutnat si každé slovo...a nechat doznít. Pak rozhostí se v nás třeba i slast:)...
"Chlapsky" vystavěné, přímočaré a bez kudrlinek. Alice mě srazila k zemi a Rozhovor smetl na lopatku...
Velikým zločinem je anotace na přebalu knihy! Dumání hlavní postavy a pohnutky činů (spíš nečinů) jsou ponorné, pohodlné a pochopitelné..ač jeví se zvenčí jistě absurdně. Je snazší zachovat setrvačnost, když pominou důvody ke změně, ale někoho dalšího to třeba bolí.
"...to manželství zhynulo rukou mé představivosti."
Čistě vyšitý případ:)) lásky...s dojemnými uzlíky. Bylo mi se seňorem Saabem TAK pěkně; do posledního písmenka!
"Byl černobílý. Ona hrála barvami. Všemi jeho barvami."
Bez těch zvučných jmen by mi zbyla obyčejná červená knihovna; hudbou a rozervaností Mistra je povýšena do načervenalé:). Pro blízké, které měl Smetana kolem sebe, bylo jistě důležitější, jakým byl člověkem ... pro nás jeho dílo. (A možná varování, že nátlakem získané nebývá to pravé...zvláště je-li to žena:).)
Chybí mi nadhled, jiskra a moudrost Zdeňka Mahlera.