hermína14 komentáře u knih
bylo toho moc; každý něco chtěl a měl pocit, že s tím něčím bude šťastnější, ale všechno dohromady to tak bolelo...
...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...
Stačil by mi příběh Hanny, to ostatní bylo navíc...něco jako barevný balicí papír na zajímavé knížce (hmm, ten je dobrý..rozervete ho a vrhnete se na knížku; ale on vám pořád překáží pod nohama, protože ho nikdo neodnesl:)))
...technicko-poetické...kdo by to byl řekl, že to skloubení bude fungovat..ale přineslo mi mnoho krásných nezvyklých spojení...a to mám ráda...to jééé, které se mi vydere z pusy při čtení...
Pokochat se, potěšit a udělat s ní radost někomu dalšímu...tak mi to přišlo patřičné...ale až se zase někde "potkáme", ráda do ní nahlédnu..
a když je mi křehko, přichází ta chvíle..jen se v těch verších poztrácet, teplý čaj k ruce a nehledejte mě...
Prvními stránkami jsem se protrápila...potom se to zlomilo a "ordinovala" jsem si ji před spaním po kouskách. Všechno je tak logicky, moudře a jasně popsané...kéž by ji četli i dochtoři:)...kéž bych si pár myšlenek uchovala, až přijde čas...
chápete ho...a zároveň nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát, že jste schopni to chápat...a pak nad tím dlouze přemýšlíte...a klidně se i pohádáte s kamarády
(a zase se stejně nejvíc dozvíme o sobě)
Vrhla jsem se na ni tenkrát jako na další úlovek od svého oblíbence...chtěla jsem mít přečteno všechno...a musím se přiznat, že ať už ji napsal nebo ne, bez něho bych ji určitě z toho antikvariátu neodnesla:))
Nějak mě to tentokrát minulo, těšila jsem se, až bude konec...a na konci jsem jen povzdechla - proč?
bylo to jako strávit 3 dny mezi svými kamarády...oni jsou už takoví:)
a tady se s díky datuje počátek mé kariéry občasného čtenáře sci-fi...
Uchvácení poprvé, nadšení podruhé...těšení se na kdykoli potřetí...
Asi už od dob, kdy četli jsme Průvodce z odrbaných sešitých papírů A4, dělí se lidé na ty, co to četli a na ty ostatní...je to fenomén a kdo ho ignoruje, měl by poslouchat 2x denně Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaždí jednoho letního jitra...
Ona to bude závist; chtěli bychom taky, aby se nám naši svěřili o tom, jak o sebe krásně stáli....nebo aby jednou o nás někdo vyprávěl jako o té pravé dívce s pomeranči:)...
Dost slušná návnada! Ať už ke studiu psychologie nebo k většímu zamyšlení nad lidstvem...
Nadšeně jsem se na ni vrhla, ale trošku to během čtení vyprchalo. Ani nevím, jestli je to knížka pro děti. Nápad je to úžasný, ale možná to chtělo spolupráci s nějakým "natvrdlíkem":)...?
pro mě to bylo nedělní sváteční počtení...a ještě ozdobené portréty:)