hermína14 komentáře u knih
Je to inspirace pro práci s hlasem a vícehlasem. Paní Vlčinská dokáže vysvětlit nejen teoreticky, jak umí hlas léčit a (u)těšit, ale na 128 příkladech to čtenáři i posluchači přímo předloží a rozdělí se s ním. A on pak může čerpat, předávat a kochat se...
K uvědomění si toho, že každý může tytéž situace prožívat, vnímat a chápat jinak, ideální čtení...
Jak jsem toho Kačmara nesnášela...asi je dobře napsaný:)), že mi tak hýbal žlučí..
Smutné, silné, bolavé...a nutí to člověka přemýšlet nad tou neodvratností...
Fotky pana Štreita bych si určitě přála mít v knihovně i bez povídání. Musím ale uznat, že příběhy jim nijak neublížily; podtrhly je a ..."vybarvily"..
Čekáte, že se stane něco zlého...stane, ale jinak, než si myslíte..a to mě baví..zvraty na poslední chvíli:)
U některých knížek si říkám, kolik se toho ztratilo v překladu...tady se možná našlo i něco navíc:)? Tak by se mi líbilo některé z nich poznat v originále (no, co už) ..a za ten bodypainting tleskám...
Určitě se k nim vrátím. Příběhy jsou přímočaré a nemilosrdné, ale člověk z nich přitom nemá pocit zmaru...
Prolebedila jsem se celou knihou, užívala jsem si každou stránku a bavila se tím malujícím jazykem od začátku až po spokojenou kočku...
Odstartovala zvědavý hlad po ostatních knížkách autorky...nebyla jsem zklamaná ani jednou..vlastně až nakonec tím, že už další nebude..
Občas se k ní vracím...ladí mi, pasuje a zdá se, že nezevšední...
Co jsem čekala, to jsem dostala...a ještě jsem se zasmála.
Vybírat lidem knížky na míru a umět je tím potěšit, to je sen...a označení "krásná literatura" tu sedí dokonale.
Je to jedna z těch knížek, jejíž jméno mě napadne, mám li někomu doporučit čtivo...neb četlo se to SAMO.
Působivé, strhující, šamanské...bylo občerstvující se oprostit od "zcivilizovaného světa" a přestat se na chvíli utápět ve všedních blbostech...
jo, a teď se při poslechu Celuly nebudu usmívat jen normálně od radosti; přimíchá se mi tam i pobavení nad tím cvokem...
Je to TAK neuvěřitelně krásně napsané, že člověku nakonec připadne vypravěč jako chápající kamarád. V tom příběhu jsem se cítila dobře i přes období, ve kterém se odehrává...inu, to je ta SÍLA SLOV...ona vás tady mile překvapí, zahalí, obejmou, pohltí a za ruku provedou až ke konci...a vy jen okouzleně vydechnete...
tak už se nestydím a nebojím usmát se na kohokoli (s domovem či bez) ...i když zrovna nemám po kapsách drobné...