Hezzy komentáře u knih

Kmotr pro 21. století. Zatímco první díl, Piraně, pouze představil ohromné množství postav a připravil půdu pro pokračování, Zuřivý polibek je jízda od začátku až do konce. Krátké kapitoly, které jsou nabyté zvraty vás nenechají vydechnout. Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetl sto stránek v kuse a jen se nechal unášet příběhem. Snad se knize dostane větší pozornosti, protože přirovnání ke Kmotrovi je tu rozhodně na místě.

3 23.07.2022

Tak za posledních 50 stránek by se, co se gradace děje a atmosféry týče, nemusel stydět ani Stephen King v nejlepších letech (tedy vlastně pořád). Hororová laskomina, kterou přečtete za dva večery, možná dokonce i za jeden, protože je těžké se od ní odtrhnout. Díky délce román postrádá hluchá místa a každá věta skládá dohromady děsivou mozaiku, která je ještě více umocněna částečnou retrospektivou v příběhu.

3 17.01.2022

Pouze stručně, jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl, co se týče bohatosti jazyka. Jazyková vytříbenost (skvělý překlad arga) McCarthyho je neuvěřitelná.

6 17.06.2021

Tak až u čtvrtého svazku se dostavil určitý "wow efekt" z Lovecraftova díla a již dokážu ocenit, co na něm ostatní vidí. V předchozích povídkových souborech jsem měl problém s tím, že jako celek to bylo dosti nevyrovnané čtení a na jednu zajímavou povídku vycházely dva nudnější "balasty". Až zde se to zlomilo a všechny velké povídky měly špičkovou kvalitu. Mimochodem, i když se to nedoporučuje, tak jsem rád, že jsem povídkový soubor četl chronologicky dle data vydání, jelikož tak člověk dokáže tu proměnu autora více ocenit. S chutí se těším na Stín z času.

3 28.02.2021

Uff, tak tohle byl poměrně oříšek a to jsem od Eca přečetl skoro všechno. Za mne mnohem slabší než Jméno růže a také než Baudolino nebo i Pražský hřbitov. Kniha se neskutečně táhne, a i když Eco píše vždy čtivě, tak by zkrácení cca o třetinu vůbec neškodilo. Ale potom by kniha neměla stejný počet stránek jako je číslo Šelmy a 120 kapitol, že ano... :)

4 04.10.2020

Mnohem akčnější a přímočařejší než Zpěvy. Ubylo někdy lehce nudných filozofických úvah a rozebírání díla Johna Keatse a naopak přibylo akčních pasáží a hlavně více detailních informací o celém univerzu a planetách bývalé Sítě. To považuji za velké plus, protože svět se podařilo Simmondsovi vykreslit dokonale.

1 17.04.2020

Kniha je určena opravdu jen pro velké fanoušky Tolkiena. Abyste si ji užili a pochopili motivy postav a skryté nuance a narážky na dění kolem, musíte mít načteného nejen kompletního Pána prstenů, ale i Sillmarilion a Húrinovy děti. Pokud k tomu přistupujete bez znalostí výše uvedených knih, s největší pravděpodobností vás kniha nebude bavit, jelikož pověst o Gondolinu je dlouhá cca 70 stránek a zbytek je pouze rozbor Tolkienovo motivů a náčrtů, kudy se mohl příběh udávat, protože novela Pád Gondolinu (pozor, pověst o pádu Gondolinu je prvotní text, který je sice ukončen, příběh je vesměs stejný, ale text není tak čtivý a je vidět, že se jedná o ranou Tolkienovu éru), není ukončena.

3 18.11.2019

Pokud bych měl hodnotit knihu po první půlce příběhu, byly by to jasné tři hvězdy. Nic zázračného, té "červené knihovny" tam na můj vkus bylo až příliš. Ovšem po překlopení do druhé části příběh nabere úžasný spád a čtyři hvězdy si opravdu zaslouží. Ovšem nemůžete od Katedrály moře očekávat více než napínavý příběh. Kniha je směsicí zajímavých témat (židé, inkvizice, královské a jiné intriky atd.), takže je zkrátka nemožné, aby svou poutavostí neoslovila široké čtenářstvo. Rozhodně od toho však nečekejte druhé Jméno růže, jak se vám snaží vnutit na přebalu knihy.

3 08.05.2019

Abych se přiznal, tak mi kniha moc nesedla. První část(cca do 10. kapitoly) pro mě byla velkým zklamáním. Všechno bylo takové utahané a ani styl psaní (hlavně otravné onkání v přímé řeči) mi nesedl. Naopak druhá polovina líčící Mundstockovy přípravy na odjezd do koncentračního tábora byla vesměs zajímavá a celková absurdita byla mrazivě i vtipně "absurdní".

4 02.02.2017

Po prvních třiceti stránkách jsem si říkal:"Že by mě ten Vonnegut zase neoslovil? To jsou zase bláboly..." Vonnegut je totiž velice problémový autor, aspoň pro mě. Matka Noc, Groteska či Kolíbka se mi velice líbili, ovšem Kriminálník nebo Pánbůh vám požehnej... jsou veskrze průměrné. Proto jsem doufal, že mě Snídaně šampiónů, dle mnohých jeho nejlepší dílo, přesvědčí. A stalo se. Musíte se do toho prostě začíst. Přetrpět pár úvodních nudnějších pasáží, načež se knížka konečně rozjede. Z každé stránky na vás poté doslova křičí Vonnegutovi kritické myšlenky a často i pohrdání. Pohrdání? Ano. A čím, řeknete si...

3 28.07.2015

Velmi zajímavá edice (Světové umění), u které hraje prim celkový design knihy a opravdu velké množství obrazového obsahu. Samotný text je na můj vkus psán však až příliš stroze a tak "suše" akademicky. Více zajímavostí např. ze života nebo malířových inspirací by ovšem neškodilo.

1 18.02.2015

No, nic moc. Moje třetí kniha od Vonneguta a čekal jsem více. Většinu času jsem se spíše nudil a čekal, kdy to skončí. Pánbůh požehnej za 160 stránek.

05.02.2015

Na nového Zaklínače jsem se neskonale těšil a opravdu jsem po přečtení nebyl zklamán. Propojené povídky jsou skvělý nápad a nikdy nevíte, co vás bude čekat na další stránce, ale jedna věc mě tedy opravdu štvala. Tím problémem jsou všudypřítomná latinská slova a spojení. Nevím, kde na to Sapkowski přišel, ale přišlo mi to jako jeho autorský rozmar. Pár ledabyle napsaných slov zvýrazněných kurzívou, která nemají nějaký hlubší význam či smysl. Možná se však mýlím.

4 23.12.2014

Zatím pouze 4 hvězdy. Tahle knížka si totiž přímo prosí o opětovné přečtení.

05.12.2014

Nic jsem od této knihy nečekal. Vážně. Ano, věděl jsem, že je to klasika všech klasik, dle hodnocení naprosto skvělá, a prý by si jí měl každý přečíst. Já se k ní dostal, protože jsem najednou neměl vůbec nic na čtení a po ruce bylo pouze Steinbeckovo veledílo. Téma knihy mě zase tolik nepřitahovalo a očekával jsem sice inteligentní, ale nezáživnou četbu.
Úvodní kapitola byla nudná a popisy krajiny mi připadaly příliš rozvleklé, avšak překonal jsem to a četl dál. Jakmile na scénu přišla rodina Trasků, kniha mě naprosto pohltila. Takové množství myšlenek a pocitů... To vystihnutí lidské osobnosti, o které se někteří autoři tak pracně snaží, zde působí neuvěřitelně lehce. Některé pasáže jsem si musel dokonce číst víckrát a jen jsem nechápavě kroutil hlavou a říkal si: "Když to napsal před více než šedesáti lety, a přesto to nezestárlo ani o píď. Společnost je stále stejná, bohužel".
Nadčasová kniha. Pokud nevíte, co číst, sáhněte po ní.

5 28.08.2014

Obsahově asi to nejvýživnější, co lze od Voltaira najít. Všechny důležité romány a povídky hezky uceleně v jedné knize, navíc s poznámkami a vysvětlivkami na konci.

1 30.04.2014

Za poslední povídku jasných pět hvězd! Márquezova dokonalost...

26.02.2014

Další výborné dokreslení atmosféry Maconda. Čte se o něco lépe než Všechna špína světa a také je Zlá hodina taková "uhlazenější. Malý dílek do fantazijní mozaiky o Macondu.

01.02.2014

Rozhodně zajímavá knížka, která není pro každého. Akce tu opravdu moc není. Prim tu hrají popisy prostředí židovské komunity a dialogy. Ten, kdo hledá oddychovou "krimi" bude zklamán, ale pokud si chcete přečíst zajímavý román s židovskou tématikou(a těch mnoho není), tak jste na správné adrese. Už jenom kvůli originálním a skvělým přirovnáním a metaforám, kterými autor nešetří, je Židovský policejní klub "něco víc" než ostatní krimi.

6 01.02.2014

Na této knize je vidět, jak se Marquéz za těch mnoho let zlepšil a vypracoval na světového autora. Rozhodně to není skvělá kniha, avšak to neznamená, že je špatná. Opravdu spíše průměr. Doporučuji přečíst před tím, než se vrhnete na Sto roků samoty.

25.01.2014