hledaseniki komentáře u knih

Závěrečná bitva je tu.
Po letech, kdy jsem sérii s Percym Jacksonem měla rozečtenou konečně nastala ta chvíle a já to dočetla a víte co, je to škoda, protože tohle mě nesmírně bavilo. Percy v posledním díle hrozně vyzrál a stal se skutečným hrdinou, přijal svůj osud a do bitvy šel po hlavě a byl pro vítězství schopen udělat cokoliv. Tohle bylo vážně skvělé zakončení série, bylo to plný akce, překvapení, radosti, smutku, byla to prostě parádní jízda. Jestli něco s klidným srdcem můžu doporučit, tak je to právě Percy Jackson. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala Rick Riordan je neuvěřitelný spisovatel a já se brzy vrhnu do jeho další série, která je zase z Tábora polokrevných a budu doufat, že se tam hrdinové z téhle série zase objeví, podle zakončení série se to tak alespoň tváří.

3 16.02.2021

Rick Riordan a Percy Jackson a jeho přátelé mě prostě baví. S Percym je to vždy příjemně strávený čas a to z mnoha důvodů. Fascinuje řecká mytologie, syn Poseidona má talent se vždycky připlést k malérům ať už nevědomě nebo vědomě. Čtvrtý díl přenese čtenáře do labyrintu, jak už samotný název napovídá a můžu říct, že to byla dle mého jedna z nejlepších dějových linek, nenajde se tam chvilka u které by se čtenář nudil, když už tam není žádná akce, tak se o zábavu postarají právě samotní hrdinové. Tahle série se může pyšnit tím, že je neskutečně čtivá, strávila jsem u toho dvě noci a byl konec. Ty kapitoly nejsou nijak dlouhé a vlastně příběh vás nutí pokračovat v odhalování dalších nestvůr, objevování dalších Bohů apod.
Rick Riordan prostě umí vyprávět a asi nejvíc si na něm cením toho, že svým psaním dětem předává jisté vědomosti právě o řecké mytologii, ale navíc to dělá takovou nenásilnou formou, naopak je to neskutečně zábavné. Tohle byl prostě nejlepší díl z celé série, postavy se vyvíjejí a s nimi i samotný příběh.

3 11.01.2021

O Papírových panenkách jsem toho moc nevěděla, anotace zaujala, takže jsem se rozhodla to vyzkoušet.
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob nebo respektive ze čtyř, když tam připočítám i kapitoly s vrahem. Prostá a jednoduchá zápletka spočívá v tom, že vrah se mstí pedofilům, stručně řečeno. Z počátku to vypadalo celkem zajímavě, když poznáváte postavy, ale má to pomalé tempo, je to takové roztahané a kapitola střídá kapitolu a vy pořád nic nevíte, jen zjišťujete naprosto nepodstatné informace, bez kterých by se čtenář jisto jistě obešel. Je to všude samá omáčka a děj se rozjíždí vlastně až na konci. Detektivní příběh si představuji jinak. Nemělo to grády, nemělo to nic, ani zajímavé postavy a ve finále ani dobrou myšlenku, protože to je něco co jsme tu měli už tolikrát.
Já tohle považuju za velké šlápnutí vedle. Nene, tohle už nikdy víc.

3 05.05.2020

Belgický autor Dimitri Verhulst se nebojí vkročit do jiných vod a přesně díky tomu, vznikl Opozdilec, který překypuje černým humorem, cynismem, ironií. Takže pokud je tohle vaše doména, pak je Opozdilec tou správnou volbou. Opozdilec je poměrně útlá kniha, ale i přesto v sobě nese něco smysluplného nad čím jen tak nemávnete rukou a díky tomu na knihu jen tak nezapomenete nebo alespoň já ne. Hlavní hrdina už má dost své ženy a svého života a rozhodne se sehrát životní roli a tou je, že předstírá Alzheimera, všechno si to nastuduje do nejmenších detailů a jeho výkon je hodný Oscara, protože se mu podaří jeho okolí přesvědčit o tom, že onu chorobu skutečně má. Prostřednictvím Désirého čtenář zjišťuje o čem hlavní hrdina snil, o jeho dětství, jak se nechal celá léta peskovat od manželky a neřekl ani slovo, jak nežil svůj vlastní život, ale život někoho úplně jiného. Autor mi svým jedinečným stylem vyprávění připomíná Chucku Palahniuka a to především díky té jedinečnosti příběhu a tomu, že se nebojí zkoušet něco docela jiného. Opozdilec jednoznačně patří k těm nejlepším knihám jakém jsem v tomto roce četla.

3 12.10.2017

Cunningham je vynikající spisovatel, který v tak útlé knize dokázal popsat skvěle nejen postavy, ale jejich minulost nebo jejich myšlenkové pochody. Kniha je neuvěřitelně hluboká a zaobírá se především tím, po čem ženy touží. Každou z nich toho totiž spojuje mnohem víc než touha po svobodě. Tři výjimečné ženy vévodí tomuto literárnímu skvostu zvanému Hodiny. Kniha mě vtáhla do děje a už nepustila a co víc není to žádné povrchní dílo na které brzy zapomenete. Věřím, že jsem Hodiny nečetla naposledy a je až si přečtu Paní Dalloweyovou tak toho v Hodinách najdu spojitostí mnohem víc. Michael Cunningham získal za Hodiny Pulitzerovu cenu a musím říct, že právem. Kniha se po přečtení stala jednou z mých nejoblíbenějších knih.

3 04.03.2017

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách. První je minulost, tedy když Malorie vzpomíná na to jak začalo peklo na zemi a druhá je přítomnost, kdy se Malorie s dětmi vydává na loďce hledat nový život. Josh Malerman, začínající autor v tomhle případě dokázal na malém písečku (necelých 300 stran) rozehrát celkem slušnou hru. Příběh má výbornou atmosféru, která obestírá hrdiny a to neznámé prostředí a to, že hlavní hrdinové nemohou otevřít oči. Malerman si se čtenářem hraje skvěle a je pravda, že místy jsem tu cítila Alfreda Hitchcocka, kterému by se práce mladého textaře a hudebníka jistě líbila. Díky tomu, že kniha není obsáhlá, je čtenář ochuzen o zbytečnosti, ale pár jsem jich tam přesto našla a nebýt těch pár drobností, kniha by byla perfektní. Postapokalyptické počteníčko nadchne především milovníky hororů, ale takových těch průkopníků jako je Edgar Allan Poe či Hitchcocka, protože přesně v jejich šlépějích jde Josh Malerman. Doufám, že Josh Malerman opět něco napíše a budu doufat, že to u nás vyjde.

3 04.03.2017

Klasiku Pýchu a předsudek jsem ještě nečetla (ano, stydím se), ale tahle detektivka mě přilákala kvůli postavám z tohoto románu, ani nevím v co jsem doufala, ale v tohle určitě ne.
První kapitola tak nějak shrne, co se dělo v klasice a pak jde na řadu P.D. James, která dle mého nedomyslela zápletku. Stále se opakující pasáže, jedna vražda ve které nebylo žádné vyšetřování až na šaškování před soudem, možná naivně jsem si myslela, že autorka zapojí do vyšetřování Elizabeth, která by dle mého názoru byla vynikající detektiv. Bylo to zbytečně zdlouhavé i přesto, že to nemá moc stránek, pořád jsem se musela ke čtení přemlouvat, což nikdy nebývá dobře.
Přesto, že jsem milovnicí detektivek, od P.D.James to byla má první kniha a obávám se, že se k ní už nevrátím...

3 18.02.2015

Zklamání, to je to slovo, které by nejlépe dokázalo vystihnout mé pocity z knihy. Knihy jsem si všimla, když se poprvé začalo hovořit o filmu a protože většinu knih, které získají filmovou podobu, čtu vždy raději první, pustila jsem se do knihy, která je vyprávěna formou příběhu. Exorcismus, ďábel, paranormální jevy, to jsou věci, které mě zajímají ať v podobě knih nebo filmů či seriálů. Očekávala jsem strašidelné příběhy při kterých mi bude běhat mráz po zádech nebo, že nebudu chtít zhasnout apod. Bohužel nic z toho se nedostavilo, se začátkem knihy jsem se dost prala a trvalo docela dlouho než jsem se do ní začetla, četla jsem jí necelý nebo dokonce celý měsíc, což se mi stává opravdu zřídka, což značí, že mě Ralph Sarchie se svými příběhy příliš nezaujal.

Jednoznačné zklamání!

3 10.02.2015

Ke knize Dobrý proti severáku jsem přišla hodně náhodně a, i když mě zaujal její název i samotný popis, jisté obavy jsem měla a to především kvůli tomu, že kniha patří mezi čtivo pro ženy, přiznám se, že tento druh příliš nevyhledávám, ale nakonec jsem to zkusila a udělala jsem velmi dobře. Včera večer jsem se začetla do této čtivé knihy, která mě zaujala hned v úvodu a to svým stylem psaní, nesetkala jsem se nikdy s knihou, která by byla psaná formou e-mailové komunikace, což z ní dělá unikátní a zajímavou knihu, ale ten styl Vás chytne a pustí až na konci, tyhle knihy mám moc ráda. Vtipná, inteligentní konverzace mezi dvěma lidmi, kteří si denně píší, tak prosté a jednoduché to je. Je to ironické, je to zábavné, někdy je to kousavé a sarkastické a nepodobá se to žádné knize, kterou jsem četla.

To, že je kniha velmi čtivá dokazuje fakt, že jsem jí začala číst včera večer a Emmi ani Leo mi nedovolili jít spát a tak jsem jí v brzkých ranních hodinách dočetla .

3 01.12.2014

Sirotčinec slečny Peregrinové patří nade vší pochybnost mezi zajímavé knihy. I když jsem se tak nějak nechala napálit názvem, který mi spíše než fantasy pro mládež připomínal spíše knihu s hororovou tématikou, ale vůbec nelituji toho, že jsem knihu přečetla, i když přiznávám, že jsem objevila několik pasáží, které potěší především mladší čtenáře.
Příběh je hodně zajímavý a poutavý stejně jako samotná kniha, která obohatí čtenářovu fantazii za pomocí dobových fotografií.
První díl mi připravil několik překvapení, příběh Vás pohltí a doslova vyplivne na samém konci. Na druhý díl se rozhodně chystám a dokonce přiznávám, že se na něj těším, škoda, že takových knih v době mého dospívání nebylo víc.

3 15.11.2014

Gillian Flynn jsem si zamilovala už v její prvotině Ostré předměty a tak je víc jak jasné, že jsem si Zmizelou nemohla nechat ujít. Zmizelá je jednoznačně skvělou knihou, která je napsána zvláštním způsobem a to ve formě deníků ztracené ženy a manžela, který svou ženu hledá. Je pravda, že se tam najde několik nudných pasáží a přesně díky tomu chybí ta poslední hvězda, ale jinak je to vynikající čtení, které Vás nenechá v klidu protože je postavená vesměs na psychologii. Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to geniální, ojedinělé dílo, ale své mouchy to má.

3 26.04.2014

Na Hypnotizéra jsem narazila víceméně náhodou a musím říct, že kniha mě pohltila hned na začátku a pustila mě až na samotném konci, samozřejmě, že se tam najde několik chyb a míst, které tam být nemuseli, ale i přesto to knize odpustim, navíc detektiv Joona Linna se rázem stal mou oblíbenou postavou.

3 08.03.2013

Kniha, která v zahraničí sklízela úspěch a já se na ní moc těšila a dostala jsem přesně to, co jsem chtěla.
Hlavní hrdinka byla sympatická, chytrá a šla si za svým i přesto, že jí doba nepřála. Příběh není jen o její cestě ke splněnému snu, ale jak už je na obálce uvedeno v příběhu nechybí ani láska a jen nepatrná záhada, rozuzlení příběhu bylo vcelku uspěchané, což je škoda, ale autorka si připravila půdu pro další díl. Knihou jsem doslova prolétla, styl psaní je jednodušší, což beru, protože by to mělo být přístupné především mladším čtenářům. Jsem víceméně spokojená a těším se na další díl.

2 07.08.2023

Moje druhé setkání s autorkou. Probuzení Simona Spiera považuji za tu nejsladší knížku a nejúžasnější knížku jakou jsem kdy četla.
Podělaným navrch pro mě bylo proto zklamáním. Autorka tu čtenářům předhazuje spousty zajímavých témat o kterých je potřeba mluvit, ale nejde do hloubky,bere to jen tak povrchně, což je škoda.
Hlavní hrdinka mi pila krev a i přes svůj věk čtu hodně knih pro mladší čtenáře, ale při čtení téhle knihy jsem si připadala stará.

2 10.03.2021

Útlá knížka, která vysvětluje význam feminismu, věcně, prostě a jasně. Nejde o sprosté slovo, ale o běžné slovo, které by mělo patřit do života každého z nás.
Kniha pro každého.

2 22.02.2021

Co to jako bylo? Tohle napsala B. A. Paris? Co se to stalo?
Po naprosto úžasném thrilleru Za zavřenými dveřmi jsem si po vydání hned pořídila autorčinu druhou knihu V pasti lží...dostala jsem se k ní až letos a tohle bylo teda obří zklamání.
Zápletka vypadala zajímavě, ale nakonec to bylo strašně předvídatelné, jedním slovem klišé. Autorka čtenářům nenaservírovala nic nového, nespolehlivá hlavní hrdinka - to už tady bylo tolikrát, že to už ani nespočítám. Navíc jsem teda měla problém s těmi dialogy, pořád se tam opakovalo to samé dokola, stejné situace, stejné věty.
Obracela jsem sice jednu stránku za druhou, ale nevím jestli to bylo ze zvědavosti nebo protože jsem knihu chtěla mít za sebou.
Mám takový dojem, že kniha je určená především čtenářům, kteří s tímhle žánrem začínají nebo těch thrillerů nemají přečteno tolik.
Jednoznačně zklamání!

2 16.02.2021

Doplavat domů je jednoznačně zvláštní kniha, trošku působí jako divadelní hra. Rodinku na dovolené vyruší příchod vetřelce v podobě bláznivé ženy/ dívky.
Kniha je útlá a četla se docela dobře, i přesto, že se tam dle mého moc nedělo. Postavy jsou neskutečně nesympatické, nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah, takže se ta kniha míjí účinkem, který možná měla mít a nebo taky ne...kdo ví.
Přemýšlela jsem co touhle knihou chce autorka vlastně říct, po dočtení sice nějakou představu mám, ale nezanechalo to ve mě žádný hlubší dojem.

2 10.02.2021

Očekávala jsem thriller dostala jsem drama a vůbec to nevadilo.
Každá kapitola je věnována některému z cestujících. Pro osm cestujících to je běžná cesta vlakem, ale netuší, jak se může taková cesta zvrtnout.
Autorka netlačí na pilu, postupně čtenáře seznamuje s cestujícími, každý má jiné starosti, každého trápí něco jiného, někdo jede na svatbu, někdo na výlet a někdo za prací, někdo je ve vlaku s účelem zabíjet. Běžný den se změní v hotové peklo. Kniha se nesnaží ze čtenářů vymáčknout nějaké emoce, ono to tak nějak plyne samovolně pomalu a plíživě.
I přes to, že jde o téma teroristického útoku je tahle kniha nesmírně čtivá. Donutí vás se zamyslet nad věcmi, které byste normálně třeba vůbec neřešili nebo by vás ani nenapadli a to si na té knize cením.
Kniha je nesmírně poutavá, dojemná, silná a neuvěřitelně skutečná.
Téma které tak často v knihách nepotkávám a je třeba o něm mluvit!

2 02.02.2021

Od Liane Moriarty jsem dosud nic nečetla, když ale vyšla kniha Úplně cizí lidé, tak mě svou anotací zaujala a rozhodla jsem se jí dát šanci.
Skupina lidí, kteří se vzájemně neznají se vydávají do lázní, které slibují, že jim změní život.
Dost podstatnou část poznáváme vcelku početnou skupinku lidí, jejich povahy a především jejich život. Příběh je vyprávěn každou postavou, nikdy se tam neopakují stejné věci, prostě tak nějak navazují na události. Určitě to není knížka, kterou zhltnete za jedno odpoledne, tenhle druh čtiva to určitě není, přesto, že se toho v příběhu ve větší části nic neděje, tak máte stejně potřebu číst a dozvědět se víc a když se tak stane, tak mě napadá jedno slovo a tím je absurdní, tak by totiž tahle kniha dala označit. Svým způsobem je to taková divnokniha, ale vlastně jsem s tím ani neměla problém. Ta délka byla na můj vkus docela přemrštěná a zbytečná, mohlo to být kratší a autorka si mohla odpustit, ty poslední kapitoly, které jsou přebytečné, nebylo třeba rozvíjet příběh o 3 měsíce, o 1 rok apod.
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila, jsem někde na půl cesty, ale nemění to nic na tom, že Moriarty píše čtivě a asi nejvíc se mi líbilo poznávat postavy a proto to není poslední kniha, kterou od ní budu číst.

Každé srdce je bránou, má skvělou myšlenku. Hned v úvodu se noříme do příběhu, o kterém vlastně vůbec nic nevíte a tápete stejně jako hlavní hrdinka. Styl vyprávění a psaní není nijak náročný, čte se to rychle, ale bohužel se tam podstatnou část vůbec nic neděje, a když už se něco začíná dít, tak je to jen na pár stránkách a následuje konec.

Samotná myšlenka je vážně skvělá, to že existuje několik světů, v kterém někteří můžou žít věčně a někteří ne a ti co to štěstí nemají, čekají ve škole určené dětem, které doufají, že se jim jejich brány znovu otevřou. Vidím tam kombinaci Alenky v říši divů, Narnie a spousty dalších příběhů, což se mi líbí, ale ten příběh působí hrozně prázdně, i když se snaží být svým způsobem zajímavý, ale je to podle mě neucelené. Mělo to potenciál zaujmout i starší čtenáře, ale hlubší myšlenka se po cestě vytratila, je to škoda.

Obálka je ale nádherná.

2 26.03.2020