hledaseniki
komentáře u knih
Pokojská
Nita Prose
Pardon!
Co tohle mělo být? Už hodně jsem nečetla knihu, která byla tak strašně vidět a byla tak příšerná. Upřímně absolutně nechápu co čtenáře na tomhle zaujalo.
Podrobné popisování úklidu, které je protkané celou knihou, hodně mizerná detektivní zápletka. Šílenost!
Tohle je jednoznačně zklamání roku.
Vděk
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan umí psát o vážných tématech velice čtivě. Z téhle knihy čiší lidskost je to dojemný příběh u kterého se budete pousmívat, ale také vás rozpláče.
A tak musím říct, že cítím vděk k Delphine de Vigan, která se nebojí psát o takových tématech a svým stylem psaní dokáže přilákat úplně každého. Pro mě je jednou z nejlepších autorek a vždy se k jejím knihám ráda vracím.
Osudný slib
Angela Marsons
Nedalo mi to a po předchozím díle Skryté karty jsem se pustila do dalšího dílu a to z mnohých důvodů, které tu nebudu prozrazovat.
Kim Stone mě prostě neskutečně baví, tahle ledová nakopávačka zadků je jedinečná a spolu s ní její tým. S jistotou můžu říct, že tohle je jeden z nejlepších týmu v kriminálních sériích.
Děj příběhu nepřímo navazuje na Skryté karty, nejde ale o jediný případ, který tým řeší a musím říct, že mě mrzí, že se tomu druhému případu nevěnovali o chlup víc nebo alespoň to vyřešení šlo trošku do pozadí, díky hlavnímu případu.
Víte, u téhle série člověk dokáže přivřít oko, protože je to nesmírně čtivé, tou knihou doslova prolétnete ostatně jako u každého dílu a Angela Marsons ztvořila neskutečné postavy a mě hrozně mrzí, že s nimi nemůžu jít na kafe nebo možná po vyřešení případu spíš na pivo.
Tahle série vážně stojí za to!
Skryté karty
Angela Marsons
Případy Kim Stone jsou pro mě tzv. vyprošťovákem, kdykoliv mám čtecí krizi nebo nevím co zrovna číst, tak inspektorka Kim Stone a její tým mi vždycky pomůžou.
Téma osmého dílu jsou tajné spolky a musím říct, že tohle já prostě můžu, příběh se nese ve stejném duchu, krátké svižné kapitoly, díky kterým otáčíte jednu stránku za druhou.
Protože jsem celkem náročný čtenář obzvláště co se kriminálek týče, tak mám občas problém s tím jak se postavy chovají a někdy to bývá přitažené lehce za vlasy, ale v případě Kim dokážu přivřít oči a užít si to, protože mě to prostě baví.
A zase po dlouhé době dávám Skrytým kartám plný počet, protože jsem dostala co jsem chtěla a ještě něco navíc.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Jedna z nejúžasnějších knih jakou jsem kdy četla. Je dost těžké ji popsat, protože dle mého žádná slova nebudou dostačující.
Je to pohlazení po duši, vaše srdce bude plesat a jásat. Takových knih není moc a vím, že kdykoliv se budu cítit mizerně a budu mít špatné období, tak mi pomůže Dům v blankytně modrém moři.
Je to nádherný příběh plný lásky.
Bohové jadeitu a stínu
Silvia Moreno-Garcia
Bože, tohle bylo úžasný! A hned na úvod musím říct, že mě mrzí, že to není na pokračování, protože si to vcelku dobře umím představit.
Ten příběh je celkem všední. Žena, která nevědomky otevře truhlu s kostmi Boha a díky tomu ho pustí na svobodu a on po ní požaduje pomoc. Čtenář má tak šanci být součástí jejich putování a setkává se s různými démony apod. Říkám všední příběh, ale když se nad tím zamyslím tak jsem asi nic podobného nečetla, protože tady mi sedlo úplně všechno - prostředí, hlavní hrdinové, ten styl jakým je to psané a především mě bavil ten vztah mezi hlavními hrdiny. Zasmála jsem se, culila jsem se nad těmi milými momenty, ukáplo i pár slz, jednoduše jsem se tetelila blahem. Bohové jadeitu a stínu jsou neuvěřitelnou knihou, měla jsem jí půjčenou z knihovny a už vím, že si jí musím pořídit do své knihovny, protože se k ní budu vždy ráda vracet.
Tohle doporučuji všemi deseti. Krása!!!
Fantom z Blackwoodu
Darcy Coates
Zase tu máme starou dobrou Darcy Coates, která je zárukou toho, že když máte knižní krizi nebo nevíte co číst, tak její knihy vás z toho dostanou.
Celkem tradiční zápletka, která je v tomto případě obohacená o kresby, což bylo příjemné zpestření. I přesto, že mám vždycky problém s autorčiným zakončením příběhu a jsou to knihy podobného rázu, tak nikdy neodolám a vždy si její knihy přečtu ráda a Fantom z Blackwoodu nebyl výjimkou. Hlavní hrdinka mě bavila stejně jako ten přístup k domu, kresby jsou krásné a tak nějak doplňují čtenářovu fantazii. Moje nejoblíbenější kniha z téhle série je Přízraky domu Carrowů a já pořád čekám, kdy mě Coates překvapí a tuhle knihu vyšoupne z prvního místa, čekám a asi už navždycky budu, protože i přesto, že mám nějaké výhrady, tak mám potřebu její knihy stejně stále vyhledávat.
Za to mi zaplatíš
Teresa Driscoll
Já vám nevím, další kniha s označením edice světový bestseller, která nenaplnila má očekávání.
Téma celkem zajímavé, ale za mě je to průměrná kniha. Děj se točí tak nějak pořád v kruhu, čekáme na osudný den, který přichází pořád dokola a mezi tím je tam spousta omáčky. Autorka tam pohazuje takové drobné poznámky, čímž se snaží čtenáře zmást, ale bylo to průhledné nebo alespoň tak to vnímám, což mi potvrdil i ten závěr, kterým jsem díky tomu nebyla šokována.
Pravdou je, že těch thrillerů mám přečteno dost, takže možná pro čtenáře, kteří nejsou tak moc seznámeni s tímto žánrem nepohrdnou, ale za mě je to naprosto průměrná kniha, která nemá čím překvapit.
S hlavní hrdinkou jsem se neztotožnila, mé sympatie si nezískala, ještě, že to bylo vyprávěno z pohledů více osob, protože občas mě ty její reakce a myšlení dost překvapilo a ne v dobrém.
Průměr a zase si dám na to označení bestseller pozor!
Dámský gambit
Walter Tevis
Bože, tohle bylo něco neskutečného. Nemusíte být žádný šachový velmistr, aby jste si mohli přečíst tuhle knihu, z čehož jsem měla trošku obavu. Příběh Beth je pozoruhodný, kniha se čte úplně sama, hltáte jí, otáčíte jednu stránku a užíváte si každou větu.
Walter Tevis přiblížil svým příběhem svět šachu úplně každému a to je řekněme si upřímně vážně umění.
Kniha, která patři mezi ty nejlepší jaké jsem kdy četla a budu se k ní ráda vracet. Jo, tohle bylo stejně geniální jako hlavní hrdinka.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Darcy Coates je poměrně známá autorka, u nás jí vychází jedna kniha za druhou a proslavila se sérií Strašidelných domů. Do téhle série přesně spadá kniha Duchové rodiny Folcroftů. Autorka nám servíruje nový příběh, jehož hlavními postavami jsou sourozenci, kterým nezbývá než se přestěhovat ke svým prarodičům, které nikdy neviděli.
Autorka celkem tradičně vypráví tento příběh, kde postupně odhaluje tajemství domu a rodiny samotné, pokud jste četli alespoň jednu z autorčiných knih tak víte, že ta šablona je víceméně pořád stejná, což je škoda, protože rozhodně psát umí, kapitoly odsýpají, je to svižné, ale prostě stále tomu něco chybí, něco co čtenáře posadí na zadek. Přesto, že se její příběhy čtou velmi lehce a rozhodně má jako autorka co nabídnout, tak by z té šablony chtělo vystoupit a nedělat pořád dokola tu stejnou chybu a tou je předvídatelnost samotného příběhu.
Přesto všechno její knihy ráda čtu a doufám, že se mé tužby jednou naplní a autorka překvapí.
Čtyři mrtvé královny
Astrid Scholte
Kombinace fantasy a detektivky se zase tak často nevidí, navíc to není série a můžu říct, že se to čte hodně dobře, vlastně jedním dechem.
Děj není kdoví jak propracovaný, ale bavil mě svět rozdělený do čtyř kvadrantů, bylo ta pár zajímavých momentů, každopádně ta detektivní zápletka mohla být náročnější. Je škoda, že se nám čtenářům z toho světa nedostalo víc, protože to bylo vlastně zmíněno víceméně okrajově.
Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jejich cesta za záchranou mě bavila a kniha byla příjemným překvapením až na těch pár much.
Sestry až za hrob
Caite Dolan-Leach
Sestry až za hrob, kniha kterou mám od jejího vydání, zase jsem u toho, že odkládám naprosto skvělé knihy! A zřejmě nejsem jediná, protože tady na databázi knih jí hodnotilo strašně málo lidí. Žánrově jde o drama říznuté thrillerem, je to neuvěřitelně čtivé, přečetla jsem jí za jediný den, protože mi to prostě nedalo. Hra na kočku a na myš, složité rodinné vztahy, které jsou hlavním motivem knihy.
Příběh plný alkoholového opojení, záhadných emailů a jedné smrti. Tohle musíte zkusit!
Zamkni poslední dveře
Riley Sager (p)
Zamkni poslední dveře je thriller, který se vám dostane pod kůži pokud přistoupíte na jeho hru. Má to pomalejší rozjezd to přiznávám, pořád totiž čekáte, kdy se tam začne dít něco divného, protože víte, že to je nevyhnutelné. Chytlo mě to, každou volnou chvilku jsem po knize sahala, rozuzlení bylo ????
Bílá past
Maureen Johnson
Tak jsem se dočkala třetího závěrečného dílu a prostě musím říct, že tahle detektivní série mě baví. Všechno do sebe zapadlo, všechno bylo vysvětleno, nezůstalo nic nezodpovězeno. Romantická linka v téhle sérii byla vždycky upozaděná, což byla svým způsobem škoda. Skvělá detektivní série, rozhodně doporučuju.
Stevie je frajerka!
Němý viník
Maureen Johnson
Před cca týdnem vyšel poslední díl z téhle série a tak jsem se konečně mohla pustit do druhého dílu s názvem Němý viník. Série, která mě neskutečně baví, soukromá škola, kterou provází tragédie, sympatická hlavní hrdinka. Líbí se mi, že jde skutečně o detektivku, kde je malý prostor pro romantiku, i když se přiznám, že si ty společné "romantické chvíle" užívám. Začátek slabší, ale pak se to slušně rozjíždí, první díl se mi líbil o chlup víc ale stejně je to boží.
Věř mi
Kylie Scott
Kniha, kterou bych si sama nevybrala, ale která si ke mě našla cestu sama.
Román který vypráví příběh Edie, která byla svědkem přepadení večerky. Její život se od této události změní.
Téma, které se tváří jako vážné, ale ve finále to byla čistá romantika určená mladším čtenářům. John je skvěla postava, pro zlobivé chlapce mám slabost, ale je to všechno strašně předvídatelné ale budiž to se dá pochopit, ale to jak Edie nad Johnem vzdychá pokaždé když ho vidí, to bylo trochu moc. Kniha neurazí, ale ani nenadchne, ale čtivost jí upřít nemůžu, dalo se z toho příběhu vytěžit mnohem víc.
Nevlastní sestra
Jennifer Donnelly
Nevlastní sestra není ani tak retelling na Popelku, ale spíš volným pokračováním, kde sledujeme jak už název napovídá nevlastní sestru Popelky. Nápad vyprávět příběh té zlé sestry je originální. Je to taková hra osudu Sudiček a Šance, který se rozhodne dokázat, že každý se dokáže změnit, když dostane šanci. Líbí se mi jak se postava Isabelle vyvíjí, z počátku jí nemůžete mít rádi a pak se začíná měnit a vy jí začínáte fandit. Tohle bylo příjemné počtení a už se těším na další autorčinu knihu.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Tady není co řešit, Alena Mornštajnová má dar. Má dar, že její knihy vás pohltí, postavy z knih se stávají skutečnými lidmi, chcete s nimi trávit víc času, chcete je poznat, chcete je pochopit, ta psychologie postav je neuvěřitelná, všední příběh se v rukách Mornštajnové stává nevšední. Je to skvělé!
Podělaným navrch
Becky Albertalli
Moje druhé setkání s autorkou. Probuzení Simona Spiera považuji za tu nejsladší knížku a nejúžasnější knížku jakou jsem kdy četla.
Podělaným navrch pro mě bylo proto zklamáním. Autorka tu čtenářům předhazuje spousty zajímavých témat o kterých je potřeba mluvit, ale nejde do hloubky,bere to jen tak povrchně, což je škoda.
Hlavní hrdinka mi pila krev a i přes svůj věk čtu hodně knih pro mladší čtenáře, ale při čtení téhle knihy jsem si připadala stará.
Toxin
Robin Cook
Od Robina Cooka jsem četla pár knih na střední škole a tuhle mám v knihovně už léta. Jde o neskutečně čtivou jednohubku, kterou jsem přečetla za jedno odpoledne. Jedna část se odehrává v nemocnici a pak se dostáváme k vyšetřování samotného hrdiny, bylo tam dost zvratů, které jsem nečekala, ale ke konci už to byla taková bláznivá jízda, které se moc nedá věřit a závěr je nedořešený. Autor něco nakousl a zbytek si domyslí sám čtenář, což se v tomhle případě úplně nehodilo.
Autora nezatracuji a určitě od něj zase něco vyzkouším, protože se to četlo vážně dobře, mělo to spád, pár šokujících zvratů, ale některé přehnané scény si mohl autor odpustit.
