hledaseniki komentáře u knih
Druhé pokračování Vraní dívky s názvem Hladový oheň není ani lepší ani horší, je jiné. Hladový oheň se mnohem snáze čte a to především kvůli tomu, že v něm nejsou takové ohavnosti jako v díle prvním, tady jsem neměla nejmenší potřebu knihu odkládat kvůli tomu, že by se mi z toho svíralo srdce nebo měla nepříjemný pocit, druhá kniha je mnohem víc psychologická, což mě potěšilo.
Druhý díl jsem s napětím očekávala a musím říct, že překonal má očekávání, je to výtečná kniha kterou si musíte zamilovat, ožehavé téma, které nás obklopuje dnes a denně, ale nikdo o něm veřejně nemluví až na tuhle severskou dvojku. Hladový oheň stejně jako Vraní dívka patří mezi knihu na kterou nezapomenu už nikdy. Už aby tu byl závěrečný díl!!! Obálka, kterou pochopíte až poté, co si knihu přečtete, jednoduše geniální.
Zátiší patří mezi čistokrevnou detektivní literaturu, přesně takovou kterou už léta postrádám. Přirovnání s Agathou Christie sice není úplně mimo mísu, ale královna detektivek je jen jedna a tou vždy bude Agatha Christie. U většiny knih si mě kniha podmaní hned v úvodu v tomto případě tomu, tak nebylo. První kapitolou jsem se musela doslova prokousat, ale jakmile jsem se přes to dostala Zátiší mě vtáhlo do děje. Bezpochyby nejlepší postavou je inspektor Gamache, který s Herculem Poirotem sice nemá mnoho společného, ale může nabídnout něco jiného, což je moc dobře.
Ta pravá detektivka bez velkého násilí a krve, prostá a jasná honba za vrahem bez jakýkoliv moderních inovací.Já, milovnice detektivek dílo kanadské autorky rozhodně oceňuji a upřímně se těším na druhé vyšetřování inspektora Gamache, který se vrátí opět do Three Pines (snad z toho nebudou Vraždy v Midsomeru), byla by to škoda!!!
Harlan Coben pro mě byl velkou neznámou a nebýt toho, že kniha má medaili bestsellerů, tak bych si knihy ani nevšimla především kvůli samotnému lehce přehlédnutelnému názvu. Začetla jsem se do knihy v cuku letu, nebyla jsem schopná jí odložit až takhle mě vtáhla do děje, což je kouzlo, které by měla mít každá kniha, ale bohužel cca v polovině knihy se to celé změnilo, přišlo mi to až zbytečně přeplácané a ten pocit se mě bohužel držel až do samotného konce, který byl pro mě jedním velkým zklamáním. Kdyby to dopadlo jinak, tak bych odpustila i tu část, která byla přehnaná, ale bohužel, tak se nestalo.
Neříkám, že je Harlan Coben špatný spisovatel, to rozhodně ne, protože jeho kvalitu dokazuje fakt že čtenáře dokáže vtáhnout do děje a jestli a doufám že něco znovu napíše, tak mu dám šanci.
Druhý díl navazuje tam kde první skončil. Kniha je stejně čtivá jako díl předchozí vlastně daleko víc, protože se tam toho děje skutečně hodně. Nečekala bych, že se mi po Nákaze může líbit další díl ještě víc, ale Pád mě přesvědčil o tom, že to skutečně jde. Příběh plný napětí, akce, skvělé atmosféry a mnoho upírů včele s Mistrem. Už teď se těším na poslední díl.
Vynikající!
Příběh staví na klasice, což jsem já nečetla od dob Brama Stokera a jeho Draculy. Příběh Vás chytne od samého začátku a vy se ani nenadějete a jste v polovině knihy. Má to skvělou atmosféru, která na Vás vyskakuje ze samotných stránek, což mnoho knih neumí a v tomhle je Nákaza ojedinělá, že se jedná o knihu víc jak čtivou není nutné dodávat, protože je to jisté jedná se přece o ostříleného Guillerma del Tora. Líbí se mi, že kniha je vyprávěna z několika pohledů a to, že čtenáři tápou stejně jako většina hlavních hrdinů. Postavy jsou dobře propracované a já se těším až se pustím do druhého dílu a budu jen doufat, že bude stejně dobrý jako Nákaza.
Nebojím se Vraní dívku označit jako výbornou knihu. Samotná obálka knihy si mě získala a vlastně byla to první, co mě na ní zaujalo. Nálepka JEN PRO SILNÉ POVAHY bývá na hodně knihách a tak jsem se obávala, že ji zařadím mezi další marketingový tah, ale tak tomu rozhodně nebylo. Kniha se dobře čte a měla by potenciál k tomu jí přelouskat raz dva, jenže je tam ta drsná část a když se k ní dostanete, tak je to tak neuvěřitelně napsané, že Vás to pohltí a není Vám z toho dvakrát dobře. Mě tedy rozhodně ne, a tak jsem knihu musela několikrát odložit. Vyhovoval mi styl psaní a celková forma knihy. Četlo se to samo a v určitém bodě mi kniha dokázala i vyrazit dech.
Vraní dívka je prvotřídní severské čtení, které toho může nabídnout skutečně hodně a mě už je teď jasné, že tuhle knihu jen tak nezapomenu, ale hlavně s napětím očekávám pokračování.
Knihu jsem četla díky seriálu, který se mi moc líbil a tak jsem si logicky nemohla nechat ujít i knihu a přiznám se, že jsem zklamaná, seriál a kniha jsou dvě odlišné věci, což mě zklamalo asi nejvíc, ale teď už ke knize. Začátek byl nemastný, neslaný, ale pak se to četlo moc dobře a už jsem se viděla, jak to přelouskám za jeden den, bohužel se tak nestalo a to, protože v polovině kniha ztrácela na zajímavosti, bylo tam několik nudných pasáží bez kterých by se to obešlo, ke konci to sice začínalo být zase zajímavé, ale bohužel k dokonalosti to mělo daleko, ale druhý díl si ujít nenechám.
Trochu mě zklamalo, že autorka neměla dost vlastní fantazie a vykradla komiks viz. Asgard, Odin a Loki.
K téhle knize jsem přišla náhodou a malinko mě odrazoval fakt, že hlavní hrdinkou je mladičká dívka. Moje obavy byly rázem pryč a to po několika stránkách. Kniha je originální a to především v tom, že jí vypráví sama Smrt. Příběh zaujme a to nejen vypravěčem, téma holocaust tady bylo mnohokrát, ale tohle je jiné kafe.
Nicméně po přečtení této knížky jí musím zařadit mezi mou desítku nejoblíbenějších knih. Je to dojemné, chytré, originální. Příběh dívky, které v těžkých časech pomáhají slova. V knize vystupuje řada zajímavých postav a já jsem se do knihy zamilovala stejně jako Liesel do knih, které jí korunovali na Zlodějku knih.
Nejlepší kniha jaká se mi kdy dostala do ruky.
Gillian Flynn jsem si zamilovala už v její prvotině Ostré předměty a tak je víc jak jasné, že jsem si Zmizelou nemohla nechat ujít. Zmizelá je jednoznačně skvělou knihou, která je napsána zvláštním způsobem a to ve formě deníků ztracené ženy a manžela, který svou ženu hledá. Je pravda, že se tam najde několik nudných pasáží a přesně díky tomu chybí ta poslední hvězda, ale jinak je to vynikající čtení, které Vás nenechá v klidu protože je postavená vesměs na psychologii. Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to geniální, ojedinělé dílo, ale své mouchy to má.
Dlouho jsem se nesetkala s fantasy, které by mě takhle chytlo a pustilo až na samotném konci. Příběh se liší od ostatních fantasy alespoň v tom, že hlavní pole působnosti dostali lovci démonů nebo-li lovci stínů a samozřejmě nechybí vlkodlaci upíři a čarodějové. Což v dnešním světě upírů-vlkodlaků je docela ojedinělé, takže to je velké plus. Dalším plusem jsou skvělé postavy jako například Jace či Clary. Teď budu znít jako totální puberťák, ale tomuhle mladému párečku prostě musíte fandit. Takže po dlouhých letech se ze mě stal puberťák, ale upřímně si to užívám a těším se, kdy tomuhle páru bude konečně nakloněn osud.
Je to hrozně čtivé, žádná nuda, navíc nový svět lovců a jak už jsem zmiňovala řada skvělých postav.
Nemusím snad dodávat, že se okamžitě vrhám na druhý díl, vlastně se tak už stalo.
John Green, dnes už žádný čtenář nemůže říct, že tohoto talentovaného spisovatele nezná. Svět si podmanil knihou Hvězdy nám nepřály a přesto, že Hledání Aljašky je jeho prvním dílem, kniha se k nám dostala jako jeho druhé dílo a proto to Aljaška neměla vůbec jednoduché, protože se musela setkat se srovnáváním, i když není co srovnávat. Hledání Aljašky v mé knihovně nemohlo chybět a tak jsem se před jedním dnem pustila do čtení a hle, mám dočteno! Vynikající kniha, která není o ničem, ale o NĚČEM a především o hledání velkého Možná.
Při čtení musíte obdivovat jeho práci s postavami protože Green jim umí vnuknout kouzlo a osobitost a vždycky si říkám, kdy konečně někoho takového poznám. Byl to vynikající zážitek, který ráda zopáknu a co víc budu se těšit na další práci mého oblíbeného Johna Greena.
Ostré předměty označeny bestsellerem, to byl hlavní důvod proč jsem se do knihy zakousla (navíc jsem tak trochu sběratelka, co se týče edice světových bestsellerů, jestli jsou zlaté, stříbrné či bronzové). Co Gillian Flynn nemůže vytknout je fakt, že i přesto, že kniha je v několika pasážích místy nudná, přesto je velmi čtivá, vlastně jsem jí přelouskala během dvou dnů a nemohla jsem se od knihy odtrhnout a stále jsem otáčela jednu stránku za druhou a říkala si, až dočtu kapitolu tak končím a pokud něco takového kniha umí je to snad to největší potěšení, které čtenář může dostat. Příběh je zajímavý, ale spíše než by měl thrillerové prvky je hodně o kecech, což Gillian jako novinářka umí výtečně. Nebudu zastírat jisté zklamání, ale za to může spíš propagace samotné knihy, člověk má pak velká očekávání a o to větší je pak zklamání, nicméně kniha je to skvělá, odhalení vraha a celá pointa mohla být o něco delší, takhle to působilo odfláknutě, protože se to nachází na několika posledních stránkách. Přesto dávám s radostí Gillian Flynn další šanci a vrhnu se na její další knihu.
Musím říct, že ze začátku mi přišla trochu chaotická, přeskakování z jedné postavy k druhé, ale jakmile se začnete orientovat stojí to za přečtení. Je to napínavé, zajímavé a hlavně překvapivé. Já jsem byla spokojená a doufám, že se od této autorky dočkáme ještě mnoha dalších kvalitních příběhů.
Musím souhlasit jedná se o klasický detektviní příběh a pokud na detektivky jste, tak je Tajemství kovového domu právě pro Vás. Kniha není příliš obsáhlá a tak se tam neobjevuje mnoho zbytečností a především je hodně čtivá. Za 2 dny jsem jí měla přečtenou a nedávno jsem se k ní vrátila znovu, zápletka se může zdát jednoduchá, ale to rozhodně není, já jsem byla nadmíru spokojená.
Na Hypnotizéra jsem narazila víceméně náhodou a musím říct, že kniha mě pohltila hned na začátku a pustila mě až na samotném konci, samozřejmě, že se tam najde několik chyb a míst, které tam být nemuseli, ale i přesto to knize odpustim, navíc detektiv Joona Linna se rázem stal mou oblíbenou postavou.
Knihu Parazit jsem přelouskala za 3 dny a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Všechno je to perfektně promyšlené, krásně to do sebe zapadá. Co ještě dodat, je to jedna z těch lepších knih se kterými jsem se setkala, nechci řikat nejlepší, protože tam bylo pár drobných much, ale jinak je to perfektní.
Pravidelně se ke knize Deset malých černoušků vracím. Od samého začátku Vás vtáhne a tak se horko- těžko odkládá a proto ji přečtete jedna báseň. Kniha je geniální, a nenudí ani když jí čtete už po cca třicáté (mluvím ze zkušenosti). Jednoznačně jedna z nejlepších knih Agathy Christie.