hlosik komentáře u knih
Neuvěřitelně komplexní analýza (především) negativního působení nadnárodních korporací. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol - první, nazvaná Bez prostoru, pojednává o aktuální absenci "čehokoliv neoznačkovaného". Ať už se jedná o sportovce, kteří vypomáhají budovat značce image, či někteří hudebníci, kteří mohou klidně skládat antiglobalizační texty, ovšem i oni na koncertech často nějakou korporaci propagují, až po samotné hudební styly, např. Hip - hop, který vznikl s účelem bojovat se sociálními rozdíly ve společnosti a univerzity, které jsou přímo zahlceny reklamou. Další kapitola Bez výběru zpochybňuje konkurenci v éře globálního kapitalismu, neboť snaha neoliberálních vlád (USA a VB) v 80. letech o co největší deregulaci firem uvolnila cestu fúzím korporací a vzniku mnoha monopolů. Předposlední část Bez práce odhaluje zřejmě nejhrůznější aspekt nadnárodních korporací, a to tzv. robotárny, kde panují příšerné pracovní podmínky (vynucené přesčasy, do očí bijící nesouměřitelnost mezi výplatami zaměstnanců a konečnou cenou vyrobeného zboží, potlačování odborů atd.). V asi nejzajímavější kapitole Bez loga nám je na závěr zmapována historie antiglobalizačního aktivismu, který vyvrcholil v roce 1999 v Seattlu. Přestože jsem měl nemalá očekávání, kniha je předčila a poskytla mi spoustu důležitých informací. Dokonce ani levicové smýšlení spisovatelky zde není příliš patrné, takže pokud Vás toto téma alespoň trošku zajímá, neváhejte a běžte si knihu koupit. :)
Skvělý rozbor VŠECH totalitních systémů (že se tu lidé oslovují soudruhu ještě neznamená, že je kniha pouze zobrazením totalitního komunismu, hlavně s přihlédnutím k faktu, že byl Orwell socialista), do detailu vypilovaná společnost, která se řídí hesly jako "svoboda je otroctví", fascinace Velkým Bratrem, vůdcem, který již možná nežije, to jest 1984, jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Závěr jenom potvrzuje to, že ryze totalitní stát nikdy nepůjde svrhnout.
Chválit "deníkovou" formu by bylo nošením dříví do lesa, ovšem co se mi zde líbilo velice, byl důraz na vykreslení jednotlivých charakterů. Primárním cílem knihy je tedy to, aby vám postavy přirostly k srdci, až poté vás má kniha děsit. Tím nechci říct, že je kniha málo děsivá, ba naopak - s tímto přístupem na vás zapůsobí i to, že je nějaká z postav v možném ohrožení a není nutno vytvářet napětí prolébáním hektolitrů krve, jak je tomu zvykem především u moderních hororových filmů. Tíživá atmosféra na zámku Dracula, pozvolné plynutí děje v Londýně a strhující (leč možná trošku uspěchané) finále, vám zaručí takový literární zážitek, že na něj ještě dlouho nezapomenete. :)
Srovnávání tohoto díla s Orwellovým 1984 mi nepřijde příliš adekvátní - Orwell do detailu analyzuje totalitní systém, zatímco Bradbury nám vykresluje společnost, která se díky konzumentarismu a bezmezné touze po nekonečné zábavě dostala do tohoto stavu jaksi svévolně. Navzdory tomu, že mě kniha po celou dobu jejího čtení bavila, nejsem s ní stoprocentně spokojen. Bradbury má nezpochybnitelně kvalitní styl psaní, ovšem kniha mi připadala jako jakási "roztáhlá" povídka na 160 stran. Přestože se tu postavy vyvíjí, je jich tu málo, a na žádné z nich mi příliš nezáleželo - stejně tak jako na dalších zvratech v ději. I přes tuto drobnou výtku mi nezbývá nic jiného než 451 stupňů Fahrenheita doporučit všem, kteří v knihách hledají sebemenší reflexi systému, v němž žijeme. :)
Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nejoblíbenější asi těžko, protože si stěží dokážu představit situaci, kdy si řeknu: "Tak, a teď si přečtu tuhle pasáž knihy, minule jsem při ní skoro nedýchal". To tady neplatí - Jméno růže je nesmírně komplexní kniha, kterou nelze dělit na samostatné části, protože funguje pouze jako celek. Od počátku četby si musíte dávat pozor, abyste nevynechali téměř žádný z nepřeberného množství detailů, o kterých, ač nejsou důležité v souvislosti s hlavní dějovou linií, se zde bude ještě několikrát mluvit. Proto mě trošku rozčiluje, když se někdo spokojí s označením "historická detektivka" (to by se dalo říci pouze o filmové adaptaci). Například si zde lze povšimnout krásně zobrazeného konfliktu mezi lidmi konzervativně smýšlejícími (Jorge) a lidmi věřícími v neustálý pokrok (Vilém), jež je zde demonstrován na pro nás tak banálním tématu jako je smích. Jestliže nehledáte v knize pouhý příběh, ale chcete si tím rozšířit své znalosti (dostanete lekci dějepisu a teologie, dokonce i o alchymii je zde nemálo informací ;) ) a oceníte nějaké to poselství, které autor důmyslně skryl "mezi řádky, tak se snažte býti trpěliví a věztě, že vás čeká jeden z nejzásadnějších literárních zážitků vašeho života. :)
Vůči ekonomii jako vědě žádnou averzi nemám, ovšem k některým ekonomům či popřípadě ekonomickým proudům ano. To sem ale naštěstí nepatří. Hlavní devízou této knigy je právě to, že zde Tomáš Sedláček za žádný směr neagituje, ale naopak nám barvitě líčí historii "ekonomického uvažování", která má své kořeny již v prvním literárním dílu - Eposu o Gilgamešovi. Že Gilgameš, katolíci, židé či osvícenští myslitelé nemají nic společného s moderními ekonomy, o kterých se píše na samém konci knihy? Právě kniha Ekonomie dobra a zla by vás z tohoto omylu měla vyvést, neboť základní aspekty této vědy (ekonomie) jsou obsaženy téměř v každé historické etapě.
Už při pročítání Bez loga jsem měl pocit, že Naomi Klein v mnoha ohledech převyšuje většinu intelektuálů/spisovatelů a po přečtení Šokové doktríny jsem se v tom akorát ujistil. Líbí se mi, jak lpí na detailech a jak každému tématu (ačkoliv nemusí být hlavním tématem z knihy, ale pouze jedním z mnoha) věnuje mnoho stránek. Díky tomuto "puntíčkářskému" způsobu psaní se této knize povedlo to, co se možná nepovedlo žádné jiné - můj názor na zde probírané události a ideologie se v mnoha ohledech dost změnil (a to se nepovažuji za člověka, který věří všemu, co se kde píše). Pokud se chce někdo dozvědět cokoliv o historii neoliberalismu a o jeho zavádění v mnoha zemích, které probíhalo velice často ryze nedemokratickými způsoby, neznám lepší knihu. Chápu, že Kleinové může někdo vyčítat to, že v jejích knihách je často patrné její (levicové) politické přesvědčení, ale na druhou stranu - přeci nikdo nemůže čekat, že se kdokoliv z těch, kteří tíhnou k pravé části politické spektra, bude zabývat otřesnou historií neoliberalismu. :)
Přiznávám, že jsem k tomuto dílu přistupoval velice skepticky, ovšem ne kvůli jeho možným (ne)kvalitám, ale kvůli mým obavám z toho, že textu nebudu příliš rozumět - přeci jenom jsem v oblasti psychologie, či v tomto případě psychoanalýzy, úplným nováčkem. O to víc jsem byl překvapen. Odborné terminologie tu je poskrovnu, pokaždé je ale Freudem pochopitelně vyložena. Zcela běžné věci, se kterými se setkáváme téměř každodenně, zde Freud vysvětluje pomocí jím vymyšlené metody - psychoanalýzy. Nemusíme s ním ve všem souhlasit, vlastně to není ani příliš pravděpodobné (viz doslov), ale zřejmě se nenajde nikdo, koho by psychoanalitický "pohled na člověka" vůbec neoslovil.
Kvůli tomu, jak je tato knížka útlá (kolem sta stránek), jsem se ji rozhodl přečíst rovnou dvakrát. Nebylo to zrovna jednoduché čtení, a to ani napodruhé. Několikrát se mi stalo, především ke konci, že jsem některým kapitolám musel věnovat daleko větší pozornost než jiným, neboť v této knize jsou na jedné straně případy z každodenního života a na druhé (pro mě) poněkud komplikované úvahy. To ovšem nevidím jako zápor, rozhodně to ostatní budou vidět jinak. Nejvíce se mi líbilo použití jednotlivých sfér popkultury (především filmu) pro lepší srozumitelnost.
Patřím mezi hrstku lidí, ve kterých označení "světový bestseller" vyvolává spíše skepsi, pokud za onou populární knihou nestojí někdo alespoň zpoloviny dosahující formátu spisovatelů jako Umberto Eco apod. Tato kniha není vyjímkou, takže jsem ji poprvé otevřel s očekáváním "pouze" nadprůměrné mainstreamové detektivky. Dá se říct, že tento první díl Larssonovy trilogie z této škatulky svými kvalitami nevyčnívá - žádný vystříbený a výsostně sofisitkovaný styl psaní zde nenajdete, ale naopak se jedná o velice čtivou knihu (už je to hodně dlouho, co mě nějaká kniha při čtení vtáhla do děje takovou silou jako zde), která, ač se nezbavila některých provařených klišé, obsahuje i několik překvapivých zvratů. To, že se zde vyskytuje nekompromisní kritika společenské smetánky často se uápějící v pokrytectví a také odvážný feministický náboj je pro mě dalším důvodem, proč tuto knihu pokládat za výkvět populární literatury.
Je samozřejmě nesmyslné kritizovat jakýkoliv z dílů této série za absurditu jeho příběhu, protože to vlastně dělá Zeměplochu Zemělplochou, ale tady si nějak nemůžu pomoci. Mám na mysli především příběh, jehož jednotlivé části vždy rychle začnou a stejně tak ukvapeně skončí. Postavy nikdy nezůstanou příliš dlouho na jednom místě, pouze se přesouvají z jedné bizarní scény do druhé, často bez sebemenší návaznosti. Rozhodně to ale neznamená, že bych měl něco proti tomu šílenému životu na Zeměploše, kterému jsme díky četbě Prattchetových knih svědky, protože u následujících dílů jsem se nasmál více, ať už byla jejich zápletka sebeblbější. :) Doufám, že jsem nikoho od četby této série neodradil, protože i tak se jedná o jednu z nejzábavnějších knih, co jsem kdy četl, akorát je v kontrastu s ostatními díly poněkud slabší.
Jako velký fanoušek zbytku Chomskyho knih musím i tento soubor přednášek a rozhovorů pochválit. Jako obvykle nám zde Chomsky predkládá myšlenku - tentokrát je onou ideou nutnost používat totožných měřítek na jednání nepřátelských států stejně jako na chování států spřátelených(Izrael, Turecko) či rovnou na USA. Přestože jsou podobné věty omílány možná až příliš často, pokaždé je autor "doloží" jinými, ovšem stále šokujícími důkazy. Na závěr ještě jeden postřeh: celkem mě udivuje, že se po celou knihu, na každé stránce, opakuje slovo "zvěrstvo" - domnívám se, že to bude vina nepříliš šikovného překladu, neboť pochybuji, že by jeden z nejznámějších lingvistů světa měl takto chudou slovní zásobu. :)
Asi nejvíc se mi na Kellerovi líbí to, jak dokáže s takovou lehkostí a humorem psát i o jinak velice závažných věcech. Proto se nuda rozhodně během čtení nedostaví a těch 169 stran přečtete raz dva. K dobru mu přičítám i originální zpracování, ovšem ne každé písmeno/slovo mi přišlo zajímavé a kniha je tudíž celkem nevyrovnaná.
Robert Graves mě po skvělém úvodním díle nezklamal. Opět je zde poutavě a zároveň detailně líčena každá podstatná událost, jež zastihla jednoho z prvních panovníků římského císařství - Claudia, ovšem tentokrát již z pozice imperátora. To je možná jediný důvod, proč toto pokračování shledávám slabším než díl předchozí, neboť zde je děj koncentrovaný na pouhých třináct let Claudiovy vlády, takže toto dílo není (a ani nemůže být) nabito takovým spádem jako předcházející kniha, která vyprávěla o mnohem delším období římského císařství.
Přestože mi kniha poskytla několik užitečných informací, což je při rozsahu 40 stran docela obdivuhodné, mám s ní jeden zásadní problém. Albert Meltzer pro mě představuje většinu toho, co mi na anarchistech vadí - jakousi aroganci vůči ostatním lidem, kteří se sice jinak názorově/ideologicky vymezují, přitom by mohli na spoustu témat najít společnou řeč. S tímto přístupem se pak anarchisté nemohou divit, že jejich ideologie zastává tak marginální pozici ve společnosti.
Matrix je dobře čtivá a užitečná kniha, pokud chcete více pochopit filosofii stejojmenného filmu. V něčem vás překvapí, někdy pouze potvrdí vaše dedukce. Bohužel jsem se často nedokázal zbavit dojmu, že každá kapitola je příliš krátká na to, aby vám byla schopna vysvětlit jednu z možností, jak lze interpretovat tento snímek.
Nezastírám, že Jiří Pehe patří mezi mnou nejčastěji čtené politické komentátory, ovšem jedna věc mě na něm občas irituje - téměř v každém článku, ať už pojednává o čemkoliv, se musí pustit do kritiky Klause. Tímto opakováním ztrácí každá kritka na účinnosti. Nic takového zde ale nenajdete, ba právě naopak - na 280 stranách je analyzován každý důležitý krok našeho současného prezidenta, který udělal v uplynulých 20 letech - některé jsou hodnoceny kladně, některé záporně. Díky tomu mě kniha velmi mile překvapila a "nasměrovala" k přečtení dalších knih autora.
Nemám rád komiksy, které se stojí jen na (vynikající) stylizaci, protože vlastně díky nim je komiks samotný většinou lidí chápán jako obrázková knížka pro děti. Na druhou stranu, tohle byl pořádnej nářez, takže pod 4* jít nemůžu. Ale další díly si půjčím v angličtině, aby mi ten primitivní a přímočarý scénář byl alespoň k něčemu užitečný :) .
Tato kniha je zajímavá tím, že navzdory názvu (žádné "vnitřní aspekty konfliktu" zde nenajdete) nehovoří přímo o průběhu španělské občanské války, ale pouze přispívá k danému tématu mnohými zajímavostmi. Pro člověka libujícího si v historii s nemalou znalostí této smutné části španělských dějin to bude jistě zajímavým čtením, ovšem pro mnohé nezasvěcené (mezi které se řadím) bude tato kniha spíše zklamáním. Tím nechci říct, že můj dojem z knihy byl negativní, pouze jsem čekal něco zcela jiného.
V této knize se dočtete spoustu věcí o Chiapasu, ovšem ne pouze o povstání v tomto státě. Pokud, stejně jako já, hledáte především informaci o zapatistické rebelii, možná vás zklame, že jí je věnována zhruba polovina knihy. V první části se autor věnuje (pro mě celkem nezajímavé) geografii a dále pokračuje revoluční historií státu Mexiko, která mi přijde více přínosná. V následující části se spisovatel konečně zabývá přímo zapatistickým hnutím, čímž jsem u čtení knihy jaksi "chytil druhý dech" a času stráveného její četbou v žádném případě nelituji. :)