hnusák
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Tato kniha mne fakticky dostala do kolen, jak stylem vyprávění, tak rozborkou a sborkou ( pokud to tak mohu říci ) lidských povah, náhledu do jejich duší, přání a touh. Kolikrát mne zjihly oči v místech popsaných tak sugestivně , že jsem se tomu neubránil a asi ani nechtěl, neboť vcítit se do pohnutého života postav bylo snadné díky mistrnému podání autorky. Díky.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Vzhledem k tomu, že tato kniha má vcelku uspokojivou odezvu celé čtenářské obce a vzhledem k tomu, že jsem ji dostal doporučenou k přečtení , byl jsem dosti skeptický, neb tento žánr není, jak se říká , můj šálek kávy, a číst retrospektivu hornické osady, no...
Ty brďo, na omluvu se drbu na zátylku, jsem mile překvapen, ať již popisem postav, popisem okolí, různých okolností, které vedly k tomu anebo k tomuto a nádherná dějová linka prostupující léty. Postavy jsou vykresleny fantasticky, doslova jsem se vžíval do jejich životních osudů a strachoval se, co se s nimi stane na následující straně, nemůžu si pomoci, ale strašně jsem jim fandil a i slzu ukápnul, když se stalo něco, co mne rvalo srdce. Přistihnul jsem se ke konci, kdy jsem si v duchu říkal: A co Fanynka, kde je jí sakra konec, taková milá holka, a ejhle... tím mne autorka potěšila, že se objevila a nakonec snad i našla štěstí. Na závěr poznamenám jenom to, že historie tohoto koutu naší země byla pro mne velkou neznámou, a to, co se tam dělo, ať již ze strany Poláků, či našich, o tom se nikdy nemluvilo a vůbec se nedivím. Zde se asi hodí termín žabomyší války, oběti jsou vždy ti, kteří si to nejméně zaslouží. Paní Lednická, máte mojí velkou poklonu.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Tak jako u drtivé většiny čtenářů, jsem ani já nic neslyšel o Životické tragédii, o to větší byl můj upřímný podiv nad tím, co ještě vše nám bylo zatajováno. Spojení beletrie s fakty se zde ukázalo jako velmi přínosné, člověk si udělá jasnou představu o časech bezuzdného násilí, ale i o lidském selhání, které se snad ani nedá pochopit a na to navázané nesmírné utrpení, mne osobně vždy strašně dojme utrpení dětské, to musí zanechat hrozné rány na duši. Po přečtení Šikmého kostela, který byl taktéž fantastický, byly Životice dalším dílem, který ve mne zanechal hlubokou pokoru a respekt k dílům pí. Lednické.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Chtě nechtě musím dát plný počet, autorka píše nejenom bravurně, ale používá slova a spojení, které mne k tomuto příběhu naprosto perfektně pasovaly. Už od začátku jsem tušil, jak se to asi vyvine, ale stejně mne toto životní trauma malé holky, která se musí utíkat ke své fiktivní kamarádce, hluboce dojalo. To, co se může dít ve skrytu rodiny a s požehnáním jejích členů se muselo zákonitě podepsat na její duši a nedivím se tomu, jak to nakonec skončilo.
Genesis
Chris Carter
I když jsou případy Roberta Huntera velice podobné, zároveň se i liší ve schematech vraždících maniaků, popisy jednotlivých brutálních činů jsou až na kost, ale ruku na srdce, stejně tyto popisy každý z nás očekáváme, otřepeme se hrůzou a čteme dále o to usilovněji... Kniha se čte opravdu sama, tento poslední počin opět hodnotím za pět hvězd.
Spasitel
Andy Weir
No tedy, fantastická kniha, fantastický příběh, fantastická zápletka. Nechce se mne věřit, že někdo něco takového dá dohromady, se všemi těmi vědeckými termíny, výpočty a k nim vedenými postupy, ty právě na této knize byly to pravé koření, co mne neskutečně bavilo. Pokud mohu srovnat s Marťanem, tak obojí je fakticky sofistikovaně podané, oba dva hrdinové mají encyklopedické znalosti právě pro takovéto přežití v nehostinném prostředí a dobře se s tím popasují s nezdolnou dávkou entuziasmu i vůči naprosto cizí entitě, která, ačkoli má naprosto jiné podmínky žití, tak mu srdce (pokud ho má ) bije na pravém místě. Moc pěkné, velice čtivé, úžasné.
Na smrt
Jozef Karika
Nemám slov, jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době přelouskal. Neuvěřitelné, drsné až do morku kostí, spojení thrilleru a faktu se Karikovi nadmíru povedlo, od knihy jsem se prakticky nemohl odtrhnout. Ještě teď ve mne doznívají emoce, ta syrovost popisu toho, co se dělo v Osvětimi mne občas vehnala slzy do očí. Nevím, jak se postavit k tomu, jak se choval Hiler, ale ruku na srdce, jak by jsme se asi zachovali my, pokud by jsme byli vystaveni tomu všemu, čím procházel, nevím, nevím... v tváří tvář ukrutné a bolestné smrti se asi člověk změní, těžko soudit. Na druhou stranu Schmidtova přeměna v monstrum a v neuvěřitelně fanatického přivržence nacionálního socialismu a nekritického obdivovatele Heidricha, ta mne děsila a postavila před otázku, jak je možné se takto bezhlavě oddat šílenci s knírkem a jedné zvrácené myšlence na ovládnutí světa bez ohledu na miliony mrtvých, otřesné. Díky za mimořádný zážitek.
Hovor se smrtí
Chris Carter
No tedy, to mne podrž. Co může člověk vymyslet a s gustem sadisticky zrealizovat... Další kniha v čele s detektivem Hunterem se opět nese na vlně šíleného násilí, celé je to dobře promyšlené a odsýpá to náramným kvapíkem. Musím opět konstatovat, že celá tato famózní série je fakticky čtivá s dechberoucím rozuzlením ( opět jsem neměl ani ánung o vrahovi, i když jsem měl svůj tip, samozřejmě špatně ). Jenom kapitánka mne stále připadá jako hloupá husa.
Bez těla
Martin Goffa
Mne se tento díl naopak velmi líbil, už také proto, že se odehrává v Praze a člověk si může udělat zevrubnou představu o reáliích. Hlavní postava detektiva Mika se mne jeví jako sympatická a na nic si nehrající.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Bomba, po Písečném muži další skvělá detektivka, kde jsem byl našponovaný jako středověký katapult. Zhruba od půlky jsem měl jasného vraha, ale nakonec se ukázalo, že jsem byl vedle jako ta jedle. Člověk se diví, co se dá všechno vymyslet a ještě to hodit na papír tak, že se našinec nemůže odtrhnout. Díky za skvělou zábavu.
Zimní muži
Jesper Bugge Kold
,,Všichni, které miloval, byli zabiti, tak proč by on nemohl zabít někoho, koho zas miluje někdo jiný?,,
Karl i Gerhard se tvářili ze začátku jako muži silných charakterů, kteří si stojí neochvějně za svými zásadami, leč jak nacistická mašinérie nabírala na obrátkách, byli i oni vtaženi do tohoto soukolí, totálně přetvořeni a vnitřně rozdrobeni. Jejich vnitřní já jim napovídalo, že to, co dělají, je zlo v té nejčistší podobě, ale vědomí ochránit si svůj zadek jim velelo provádět hrůzné skutky.
Mistrně napsaný debut o hrůzách války a sonda do psychologie lidí, kteří sice rakouského kaprála odsuzovali a nesouhlasili s jeho idejemi, ale navenek mu pomáhali roztočit spirálu holokaustu. Moc se mne tato kniha líbila.
Maně mne napadá, jak by se člověk zachoval sám...
V kleci
Ellison Cooper
Myslím si, že tato kniha je velice dobře napsaná s velkou dávkou erudice daného tématu, je nasnadě, že autorka je v tomto oboru na velice slušné úrovni. Agentka Sayer se chová, dle mého názoru, velice lidsky, dává najevo své emoce ( dovede být slušně nasraná ) a zároveň je empativní. Kniha se mne líbila a určitě neopomenu se podívat na další případy.
Noční lovec
Chris Carter
Tedy, kniha mne opět uchvátila, modus operandi vraha je znovu neskutečně úchylný, ale musí se nechat, že vymyslet takové způsoby smrti, to už chce slušnou dávku představivosti a tu má autor nepřeberně. Odtrhnout se od knihy někdy představovalo těžký úkol, i když mne zde srstnatělo slovo ,,anžto,, které se v normálním slovníku nevyskytuje zcela běžně a zde ho použili hned tři lidé, ale to je možná dáno jen překladem a dále se mne zdá, že kapitánka je nechápající a zabedněný trotl, ale to asi nadřízení bývají, ne ?
Lars pod palbou
Daniel Gris
Takže mne už zbývá jenom Lars mele maso, ostatní čtyři jsem přelouskal během 5 dní a to jsem v nich pořád neležel, ale i to svědčí o tom, že se Grisovi tyto městské detektivky navýsost povedly. Tento díl byl asi nejlepší a trochu tušený závěr jsem kvitoval s potěšením. Za mne plný počet.
Popravčí
Chris Carter
Naprosto bezkonkurenční detektivka, zhltal jsem ji raketovou rychlostí. Fakticky magorózní vraždy, občas se mne zježily vlasy na zátylku. Super.
Lazar
Lars Kepler
Fascinující a neskutečně napínavé, ale zároveň hodně přitažené za vlasy s nesmrtelným Jurkem a jeho nadlidskými schopnostmi, ale přesto mne kniha zcela pohltila a nemohl jsem se od ní odtrhnout... to se nestává tak často. Tato série mne fakt užírá spoustu času...
Cesta
Cormac McCarthy
Tak pokud by nás čekala taková budoucnost, nevím nevím, zda-li bych to dal. Život bez budoucnosti a s neustálým strachem, potažmo ještě s malým dítětem po boku, brr...
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Silný, velice silný příběh o hrůzách, co páchali naši přátelé nejvěrnější, náš vzor na věky věkův... Chce se mne zvracet, jen když pomyslím na to, co do nás celé ty roky hustili ve jménu srpu a kladiva , o zvrácenosti komunismu již dlouho nemám žádné pochyby. To, co se dělo v pobaltských republikách, které anektoval ta zrůda Stalin, mne vstávají vlasy na hlavě, osudy všech těch nebohých lidí stojí určitě za připomenutí.
Reminiscence
Dominik Dán
Naprosto perfektně pojaté vzpomínání s prolínáním skutečnosti, věci, které se děly, ty nejdou jen tak hodit do koše a tvářit se, že historie mne nezajímá a koukám jenom dopředu. Krauz je dobrý detektiv, někdy trochu naivní, ale jinak hlava otevřená, plukovník mne lezl na nervy a to, co se stalo na konci, darmo mluvit.
Šesté dítě
Jonathan Dylan Barker
Uff, neskutečné, toto dát dohromady a udržet to vše ve stavu, že se to nepomotá a stále to dává smysl. Zakončení série bylo fakticky nervy drásající a já sám osobně jsem se někdy v té kakofonii různých jmen občas ztrácel, ale nakonec musím říci, že to byly hodiny jakoby strávené na hřebíčku, v dobrém slova smyslu. Za mne plný počet hvězd.
