holloway komentáře u knih

Kdo někdy něco od holek četl, pravděpodobně se připravil na strastiplný příběh s hutnou atmosférou, osudem stíhané hrdiny a na to, že snad ani v předposlední kapitole si netroufne odhadnout, jak to nakonec dopadne (a jen doufá, že aspoň ty kluky nechají spolu...). Autorky vždycky něčím totálně překvapí, v tomto případě tím, že napsaly naprosto pohodovou, lehce předvídatelnou a hrozně zábavnou knihu o dvou ztřeštěných kamarádech na život a na smrt (tedy do té chvíle, než tohle přátelství jednoho z nich přeroste v lásku).
O příběhu toho víc psát nebudu, ale prozradím (bez spoilerů) o Pauliem a FLoydovi pár věcí, které mi přišly fakt originální, a které by mohly nalákat k přečtení.

Paulie a Floyd se spolu dělí o všechno - oba jejich pokoje (vlastně asi i domy) považují za společné, u oblečení si nepamatují čí je co, takže si oblékají to, co mají zrovna po ruce. Paulie sice bydlí s mámou a Floyd s mámou a tátou, ale pro oba jsou to prostě máma Paula, máma Melinda a táta James.

Mají společného psa a protože se nedohodli, jak ho pojmenují, jeden mu říká Noob a druhý Škorpion.

Jsou schopní sníst neuvěřitelné množství jídla.

Stačí, aby jeden z nich plácnul jakoukoliv hovadinu, ten druhý se toho chytne a skončí to buď ve smrtelně vážnou debatou nebo sázkou (do které se hned po hlavě vrhnou).

Než jsem se do knihy pustila, trošku jsem se bála, jestli mě tohle lehčí romantické téma bude vůbec bavit (většinou potřebuju trpět spolu s hrdiny :-D), ale byly to úplně zbytečné obavy. Letní bouřky jsou čtivé (četla jsem je třikrát a pokaždé jsem je zhltla na jeden zátah) - obzvlášť jsem ocenila přirozeně působící dialogy a popisy pocitů, které holky prostě umí. A k tomu je v příběhu vážně hodně vtipných situací.
Kdo jste od holek ještě nic nečetl (protože kdo jo, tak nejspíš četl i tohle) doporučuju začít touhle knihou.

4 18.09.2024

Když mi autorka zabila nejoblíbenější postavu z celé série, tak jsem si říkala, že horší už to nebude. Po přečtení epilogu už následoval jenom odevzdaný povzdech nad zabitím celého konce. No ale co s tím nadělat, když autorka má na věc jiný názor. Mohly to být i čtyři hvězdy, ale ten epilog jí prostě neodpustím.

Stále čekám na svůj dopis z Bradavic, hltám všechny novinky kolem Harryho Pottera, aktivně čtu a méně aktivně překládám drarry fanfikce. Takže je jasné, že tahle knížka u mě v knihovně nemohla chybět.
Původně jsem na ni recenzi ani psát nechtěla, protože životopisné knihy obvykle nečtu a moc nevím, jak se popasovat s jejich hodnocením. Čím víc jsem se ale do knihy začítala, tím víc mi bylo jasné, že ji tady chci mít jako připomínku a že ji chci doporučovat všem, kdo bude ochotný číst nebo poslouchat.
Kniha začíná představením Tomovy rodiny. Bratrů, kteří ho - jak Tom často zdůrazňuje - chránili před tím, aby se z něj stala zpovykaná dětská celebrita a rodičů, kteří ho zcela podporovali ve všech jeho koníčcích. Seznámíme se s jeho ranějšími filmy a samozřejmě největší část je věnovaná natáčení filmů o Harrym Potterovi. Z této části mě hodně zaujala kapitola 18, kde popisuje Draca a Harryho jako dvě strany jedné mince a kapitola 21, která je o legendárním natáčení s Alanem a je tak hrozně Snapeovská, že jsem se smála a brečela dojetím zároveň.
Pro mě nejzajímavější byla ale cca poslední třetina knihy, kde Tom popisuje svou hollywoodskou éru, kdy propadl alkoholu, trpěl úzkostmi a málem ztratil sám sebe. Tato část byla napsaná hodně sugestivně a otevřeně, že spíš než jako životopis to na mě působilo jako zpověď, smíření se se sebou samým a v podstatě jako Tomova terapie, která může pomoct čtenářům, který bojují se stejnými pocity.
Samozřejmě si uvědomuju, že kniha má spoustu nedostatků, jako velmi jednoduchý jazyk, nadměrné opakování některých imformací a má dost částí, které by zasloužily zkrátit nebo přepsat. Ale vlastně hlavně kvůli tomu všemu na mě kniha působila tak autenticky a při jejím čtení jsme si připadala, jako bych seděla s Tomem u kafíčka a on mi o sobě vyprávěl.

Knihu bych ohodnotila tak třemi hvězdami, ale protože jsem Potterhead a Toma nekriticky zbožňuju, zvedám hodnocení na čtyři.

PS: Pokud jste stejně jako já občas uvažovali, proč Dan, Emma a Rupert občas působí, že by role v Harrym nejradši nechali za sebou, zatímco Tom je na svou roli Draca hrdý, myslím, že v knížce najdete odpověď.

3 27.06.2024

Jedna z mých nejoblíbenějších ze série. Čemuž se u člověka vyrůstajícím na něčem podobném jako je hudba s kameny netřeba divit. Ale když nad tím tak přemýšlím, většinou mám oblíbené ty, co zrovna (stále dokola) čtu. Pratchett je pro mě zkrátka Bůh ve svém vlastním žánru.

3 16.01.2011

Normálně mě detektivky vůbec nebaví, ale před pár lety jsem narazila na Jefferyho Deavera. U všeho co jsem od něj četla jsem se bavila a nejinak je to i u Křížů u cesty. Je to klasický Deaver, se vším všudy. Přiměřená dávka napětí, zápletka u které až do konce nevíte kdo co vlastně udělal a neudělal. Tentokrát ještě z přitažlivého prostředí sociálních sítí. Zkrátka skvělá četba pokud zrovna potřebujete něco lehčího.

2 30.11.-0001

Moje nejvíc nejoblíbenější kniha :-). Spolu s malým princem má vyhrazené místo v mém srdci a knihovně a když přijdou depresivní nálady, vždycky dokáže vyvolat úsměv na tváři.

2 30.11.-0001

U Léta mezi řádky mě chytil už prolog, který je psaný téměř poeticky a tak sugestivně, že jsem skoro cítila moře a vánek. Trošku mě mrzelo, že zbytek knížky na mě už takhle nepůsobil, protože těch popisů pocitů nebo prostředí je tam méně, ale zase mi to vynahradila spousta dialogů. Hlavně slovních přestřelek mezi Denym :-p a Vincentem bylo požehnaně a bavili mě stejně v jejich enemies i lovers fázi. Právě s dialogy mívám u YA často problém, protože na mě působí nuceně a divně, ale v Létě jsou úplně přirozené a hrozně pěkně se mi četly.
Chemie mezi hlavními postavami rozhodně nechyběla, Vincenta jsem si oblíbila o trošku dřív a líbilo se mi, jakým způsobem nad věcmi přemýšlí. Třeba jeho názorem, že nemá cenu se snažit zalíbit všem bychom se měli řídit všichni a většině lidí by to usnadnilo život. Denis byl zezačátku lehce na facku, ale když se do jeho situace vcítím, vlastně ho úplně chápu. Nějaký ty záporáky jsem tam čekala, ale překvapivě jsem hrozně nesnášela Vendy. Přišla mi skoro jako Mary Sue, až moc ve všem dokonalá, proaktivní, organizační typ - prostě mi příšerně lezla na nervy :-D
Příběh celkově byl dost přímočarý a předvídatelný, ale napsaný tak pěkně, že mi to vůbec nevadilo. Naopak, takovouhle čtivou pohodovku jsem přesně potřebovala. Přečetla jsem celou knihu najednou, protože jsem se od té feel good romantiky nedokázala odtrhnout.

1 25.07.2024

Dřív jsem měla období, kdy jsem hodně ujížděla na anime, ale mangou jsem (až na pár výjimek) nepoznamenaná. Obálka BL je magie! mě na první pohled zaujala v mini recenzích u holek @szabi.writers. Našla jsem si anotaci, která mě zaujala ještě víc, takže jsem si udělala průzkum a pochopila, že je celkem unikátní, že se u nás BL manga vůbec překládá. Bylo mi teda jasné, že si ji nemůžu nechat ujít.
Děj prvního dílu je dost jednoduchý. Rubio je temný mág, který ve světě lidí narazí (doslova) na středoškoláka Atiho. Kluci si na první pohled do oka moc nepadnou, ale druhý den se Rubio nedopatřením ocitne v Atiho škole a tím začne série bláznivých příhod, které spolu ti dva prožijí.
Příběh mě bavil od začátku do konce, užívala jsem si bláznivé - někdy až absurdní - situace a několikrát jsem se i nahlas rozesmála. Chibi postavičky nebo extrémní reakce a zvraty mi připomněly starší anime seriály a hodně se mi líbila i kresba. V jiných mangách, které jsem četla jsem se občas ztrácela v postavách nebo jsem musela nějakou pasáž číst víckrát, abych pochopila co se děje, což se mi tady nestávalo, je to nakreslené opravdu moc hezky a přehledně.
U mě první díl splnil přesně to, co měl - představil postavy, nastínil zápletku a vzbudil zvědavost ohledně dalšího děje. Jsem hrozně zvědavá, co bude dál a nemůžu se dočkat dalšího dílu.

PS: Praděda je nejlepší... A prosím víc překladů BL mangy!

1 18.07.2024

Určitě jedna z Havlových nejlepších her. Divadelní zpracování se mi moc nelíbilo, tím více se těším a jsem zvědavá jak dopadne film pod režijní taktovkou Havla samotného.

1 30.11.-0001