Honzeecheck komentáře u knih
Zatímco Gaider se zuby nehty držel klasickýho žánrovýho kýče s jasným rozdělením na dobro a zlo + pár akčníma scénama aby se neřeklo, Weekes to vzal od podlahy. Trochu mě vyděsilo úvodní poděkování LGBT komunitě, bál jsem se, že to budou přehánět, ale nakonec dobrý. Postavy se chovají uvěřitelně, záporák je perfektní a hlavně racionální, žádný bezdůvodný vraždění ale prostě vlastní pohled na věc. Michel, Celene i Briala jsou pěkně propracovaný a na hlavní hrdiny mají docela komplikovanou osobost. Skok v kvalitě oproti předchozí trilogii je neuvěřitelnej, navíc mě kniha bavila o dost víc než druhej a třetí díl hry, což už je teda na pováženou. Škoda že nepsal i pětku...
Což o to, napsaný je to výborně a ze začátku mě ty kraťoučký úderný věty ke štěstí stačily samy o sobě, jenže jak se člověk prokousává příběhama bez výraznější pointy dál a dál, dostal by chuť i na nějaký to výraznější sdělení. Cynismus a letargie je taky způsob jak se z dnešního světa úplně neposrat a po pravdě je mi to mnohem bližší než vysoký ambice, zdravej životní styl, osobní rozvoj a podobný píčoviny, kterejma se ohání každej druhej „úspěšnej“ člověk. Ale marná sláva, Hakl není Bukowski či Palahniuk aby dokázal prostým plácáním všednodenních banálností a bizarních historek utáhnout celou knihu. I tak vcelku spokojenost, současnou českou literaturu moc nečtu a pokud někdy narazím na Haklův delší ucelenější příběh (román), tak po něm sáhnu s chutí.
Mám rád takovýdle knihy. Krátký, úderný, trefný. Tedy přesnej opak toho klišovitýho blábolu, kterej někde dole pode mnou napsala uživatelka Nemesis (sorry). Dal jsem to svý přítelkyni prakticky poslepu jako vánoční dárek a když jsem se pak sám dal do čtení, docela jsem se zhrozil. Sofia se s tim moc nepárá a po krátkym romantickym úvodu skočí v čase, kdy je s idylkou utrum a člověk se zpětně dozvídá jak se to celý podělalo. Z lásky je nenávist, kdy si lidi ubližujou, jak si můžou ublížit jen ty, co se strašně milovali, a pak ještě hůř - lhostejnost. Jakožto muž jsem občas vyloženě trpěl, protože podle knihy bych měl dojem, že neni nic směšnějšího a ubožejšího než nadrženej chlap. Hlavní hrdinka má moc, je si jí vědomá a neštítí se jí zcela chaldně a účelově využívat. Kromě toho kniha obsahuje asi nejlepší popis psychický nemoci, jakej jsem kdy četl (no možná mladej Vonnegut, ale to už je dávno). Stejně jako u Stalinovejch krav (který jsou objektivně lepší kniha) se nejedná o žádný literární veledílo, spíš má člověk pocit, že se celou dobu brodí sračkama, ale stojí to za to. Citace z Cure a Joy Division už jsou ale na hraně kýče... EDIT: Tady ty moudra v komentářích jsou fakt epesní: "Jedna hvězdička je pouze za to, že jde o známou autorku. "
Ani já jsem se neubránil reklamní masáži... asi zbytečný něco dodávat,všecko bylo stokrát řečeno. I když má kniha mraky chyb (nesmyslná základní podstata příběhu, jehož rozuzlení není pak moc překvapivý, strašlivě roztahanej konec) chytne a nepustí. Můžem tu teda debatovat o komerci, kopírování a předvídatelnosti dalších pár let ale stejně to nic nezmění na tom, že je to sakra dobře napsaný.
Ha! Po počáteční nedůvěře k světovejm bestsellerům jsem ku svýmu překvapení zjistil že mě to baví a to tak že moc. V podstatě povídková knihá, jejíž hlavní téma mi přišlo dost banální, nabízí dostatek zásadních událostí a přitom lacině netlačí na pilu, viz přeskočení válečnejch událostí nebo smutný happy endy jednotlivejch příběhů. Nejvíc mě dostala část o dvou bratrech na služební cestě, tohle podle mě vyjadřuje naší civilizaci úplně přesně. Každej má plnou hubu keců a ušlechtilejch myšlenek, ve výsledku z toho ale vyplývá jen jedno velký naleštěný hovno. Časem šáhnu i po jeho dalších knihách, upřímně ale pochybuju, že mě dokážou ještě takhle sebrat. Nakonec to s tim našim světem nebude tak špatný pokud knižní mainstream vypadá takhle!
Nejlepší kniha jakou jsem minimálně za poslední rok četl. Kniha o všem temným spojeným s lidskou sexualitou, o čemž se ani v dnešní době nemluví. Ta skrytá síla, kterou nejde nikdy úplně uspokojit a která nás nutí dělat nebo alespoň přemejšlet nad věcma, kterejch se sami bojíme. O naprostym opaku racionality a strachu sama ze sebe. Za každou pornofotkou je nějaký příběh, všechny ty rozcapený kusy masa kdysi bejvaly holčičkama, kteý někde někdo miluje. A navíc je Bonita Avenue proklatě dobře napsaná a poskládaná tak, že nic nezamlčuje, jen vysvětluje po částech.
Díkybohu, že tohle nebyl můj první Grisham. Ne, že by se mi to nelíbilo ale ve výsledku je to takový... obyčejný. Začátek je skvělej, zaháčkování Mitche pomocí haldy peněz a veškerého luxusu, to mi přišlo hodně reálný i když jsem se nemohl ubránit věčnýmu srovnávání, že pracovat 100 hodin tejdně by fakt byla moje noční můra. Jakmile ale dojde ke "zvratu" máme tu jen celkem solidní thriller boje Davida s dvěma Goliášema a celý to ztrácí na uvěřitelnosti. Bavil jsem se celou dobu, bylo to napínavý ale emocionální dopad Přiiznání se jaksi nekonal. Film mě nezajímá už vůbec...
Klasickej horor o vyvraždování partičky víceméně nesympatickejch hrdinů, která překvapí snad jen nečekaným pořadím, v němž lidi umíraj a pak samozřejmě až perverzně detailním popisem jednotlivejch masakrů. První půlka se vleče jak tejden před vejplatou, ta druhá je naopak zběsile rozjetá. Problém mám především s obálkou, kde se píše moderní díla hororu - upřímně řečeno, tohle je moderní jak nohavičkový plavky takže se cejtím trochu podvedený. Ketchumův doslov mě ale pobavil (vyměním useklou hlavu za umlácení), ten druhej doslov hledá velký pravdy tam kde nejsou. Ale jako jo, dobrý pobavil jsem se a dokonce našel poučení - nikdy nikoho nenuťte k orálnímu sexu!
A komentář Apache mě rozesmál - já vim že komouši tady můžou za všechno špatný co se na našem území kdy stalo a v nejbližších minimálně 100 letech stane, ale vinit je z toho, že tu nevycházelo sadistický porno - to tu ještě nebylo :-)
Přečetl jsem ve frontě na kase. Nevím co k tomu říct, takovej Kill Bill pro děti s krktem místo Umy
To je tak kurevsky dobrý, že si neumim představit, že by to někoho nebavilo. Nejlepší je, že pod těma neskutečnejma hláškama, tunama vulgarit a explicitním násilím je taky zasraně dobrej příběh! Můj názor je, že to byli negři. 6 hvězdiček z pěti!
Zásadní dílo. V Palestině mi Sacco zformoval můj názor na palestinskej konflikt, Gaza je ale ještě lepší. Mělo by bejt povinná školní četba, aby všichni pochopili že svět není jen černobílej.
Ufff... žeru Nicka Cavea ale tohle bylo na mě moc. Nebejt to tak krátký, kdy polovinu knihy tvoří prázdný stránky, asi bych to nedal. Mám na Caveovi rád ten přesah, kdy "obyčejný věci" dostanou jistou filosofickou (omlouvam se za to slovo, nemam čas heldat lepší) nadstavbu, ale tohle jsou v podstatě jen roztříštěny myšlenky utopený v hromadě tu lepší tu horších přirovnání.
Jeho dva romány jsou bez debat geniální, tohle je zklamání i když chápu jak pro něj muselo být důležitý něco takovýho vydat.
Pár historek z minulsoti ledabyle naházených za sebe. Podle názvu jsem čekal černý humor, tohle je suchopárný jak hesla z Wikipedie, ale vzhledem k minimalistickýmu rozsahu jednotlivých příběhů se to dá bez většího utrpení přečíst. Jako jo, možná mi pár příběhů zůstanou zaseklých v hlavě a pak tím budu oslňovat v hospodě někde mezi šestym a sedmym pivem, ale zařadit do žánru Naučná literatura mi přijde trochu nadsazený :-)
Ale jo, čekal jsem uplnou slátaninu, nakonec jsem to zchroustnul docela rychle bez trvalejších následků. Do vlaku a před spaním vcelku ideální věc. Rychle to odsýpá, díky humornýmu rázu knihy člověk díkybohu nepřemejšlí nad chatrností celý zápletky ale žádná řachanda to teda není. Vlastně si pamatuju jen jedinej dobrej vtip, kterej byl ale možná připravovanej tak sto stránek dopředu - "ten váš přítel teda není zrovna Einstein". Kdybych si něco pamatoval z Forresta Gumpa tak to možná budu srovnávat... líbilo se mi, že hlavní hrdina se nijak do ničeho extra neangažuje a přitom toho zvládne mnohem víc než všichni ti samozvaní bojovníci za svojí pravdu, který maj jen plnou hubu keců, obzvlášt co se týče těch druhých.
Hodně zábavná kniha, když to teda nebudete brát jako popis reality ale jako klasickou beletrii. Lilin sám nikdy netvrdil, že jde o autobiografii, bacha na to. Mám trochu problém s glorifikování násilí, že se před tim pokřižujou a bazírujou na nějakejch dementních pravidlech to moc nezachraňuje, ba naopak. Pocit nadřazenosti je patrnej z každý pasáže, přitom jsou to jen obyčejný paraziti, který by bez většinový společnosti nemohli ani žít. Jako sbírka hustejch a bez debaty hodně nadsazenejch historek je to ale pecka, furt se něco děje, v záplavě jmen se dá snadno ztratit ale ani to nevadí. Pasáže z vězení můžou mít i jistý výchovný dopad, tohle fakt vypadá jak peklo na zemi.
Ufff... rok a půl jsem to měl vedle postele, nutil se do toho po vlnách, několik měsíců jsem na to ani nešáhl ale nechtěl jsem to vzdát. Moje rada zní - vyhněte se tomu, nemá to cenu. 150 let od napsání je fakt dlouhá doba a Moby Dick získal spíš symbolický význam, než že by se měl opravdu slovo od slova číst. Kniha má tři roviny - jednak je to dobrodružná kniha, což bych řekl že většina lidí i očekává, ale pak budou krutě zklamaný. V podstatě by stačilo přečíst tři poslední kapitoly, kde se teprve něco děje. Kuli 30 stránkám ale nemá část 650 stránkovou knihu. Dále je to popis velrybářství se všema možnejma detailama, tohle je možná pro někoho zajímavý, pro většinu to bude ale tipuju těžká nuda. Zbytek jsou pak... říkejme tomu třeba zamyšlení... nad spoustou různých témat, jako je osud, příroda, dobro x zlo apod... z nichž se čas od času i vynoří nějaká ta zajímavější myšlenka, vzhledem k archaickýmu jazyku je to ale až příliš náročný na čtení a občas i pochopení. Nevim no, život je příliš krátkej na to číst takovýdle knihy...
Pro mě asi nejslabší Oksanen, až se to blíží spíš Tučkový. Čímž nechci říct, že je to špatný, jenom už to není moc objevný. Na rozdíl od jejích ostatních knih mi chybí propracovanější motivace a hloubka jednotlivých postav. Všichni jsou prostě strašný bezohledný svině a to včetně Rolanda a díky tomu se z toho vytrácí opravdovost, nedá se tomu věřit. Samotná idea "dvojitýho" agenta je fajn, trochu to připomíná i Dickovy paranoidní scifárny, ale příjde mi, jakoby se snažila až moc napsat velký hit, podle kterýho se bude točit film. Slušná práce, ale chtělo by to už nějakej posun...
Čekal jsem víc... když už si někdo vybere takovýhle téma, tak bych čekal poněkud kontroverznější záležitost plnou černýho humoru. Tohle je taková milá člověčinka, která odlehčenou formou upozorňuje na nebezpečí současných nálad ve společnosti a její krátkozrakost. Ble... naštěstí to není tak hrozný, pár scének je i vtipných, ale spíš postava Hitelra autorovi umožňuje vypořádat si to se současnou německou politickou elitou drsnějším slovníkem než by si jak ostandardní politický komentátor mohl dovolit. Vše to spěje k očekávatelnýmu závěru a nebýt to tak lehce napsaný asi bych šel i pod průměr... takhle jsem rád že jsem to četl ale film mě neláká
Do bioprdele to byl nářez, Začíná to jako sprostá kopie Duny, ale pak asi sehnali lepšího dealera a jede to naplno. I když jsem se občas ztrácel tak kozy a miliony mrtvejch to drží samy o sobě. Hodně úchylný a přitom tak propracovaný, před Jodorowskym smekám a dívím se, že o něm slyším až teď. Moje nejoblíbenější scéna je vzdušnej porod, tohle kdyby zfilmoval Cunningham...
SPOILER: Vcelku obyčejná detektivka s šíleně překombinovanou vraždou, s čímž mám problém. Takový množství riskantních kroků, převážení mrtvol z místa na místo, převlíkání apod. akorát nahrává tomu, že se někde něco posere. Jelikož to byl boháč, zaplatil bych si nějaký místní gangstery a odstranil je najednou v autě... no nic, postava Harryho Holea a thajský prostředí to docela zachraňujou, nicméně vedle aktuálně čtenýho Larssona je to vážně béčko