Hotovson komentáře u knih
Výjimečně se s hodnocenim nebudu srát a rovnou napíšu, že mi to vůbec nesedlo. Prokousal a protrpěl jsem se 40 stranama a pak přečet ještě pár náhodně vybranejch zápisků a nic. Pro mě hrozná nuda a stereotyp. Možná jsem jenom vstal špatnou nohou z postele, možná jsem na to moc střízliv, možná blbej den, ale fakt ne. A abych se do čtení nutil? Tak na to kašlu. Přitom jiný Bukowskiho knížky v cajku, ale dneska a tuto prostě ne. Sorry jako...
Tak já nevim...mam to tak napůl. Některý povídky se mi líbily, jiný ne nebo jsem je nepochopil, u některejch jsem se dost nasmál a jiný na mě byly moc silný kafe.Takže 3*.
V tej knize snad neni (až na Katy) jedinej kladnej charakter. Když už někdo neni blázen, tak má nějakym způsobem pokřivenej charakter. Zbabělec, slizoun, vtěrka, klepna, jedubaba, jdoucí přes mrtvoly, atd. Každopádně silný čtení.
Musim říct, že se mi Canterburské povídky moc líbily, až mi to samotnýho překvapilo, jelikož to byl muj druhej pokus, přičemž ten první nedopad vůbec dobře a knihu jsem nedočet. Teď jsem jí dal v podstatě na jeden zátah a i když některý povídky byly delší nebo možná zdlouhavý, tak celkovej dojem je vynikající. Asi jsem do toho dozrál :)
Velice smutný a dost mrazivý čtení a výpovědi lidí, co měli co dočinění s černobylskou katastrofou a byli jí ať už přímo nebo nepřímo postiženi.
Určitě doporučuju a taky kouknout na seriál. Obojí se to doplňuje. Silnej zážitek.
Jestliže mě dostala Smrtka, tak netušim, co bych napsal k tomuhle. Absolutní paráda, Nimbus mě neskutečně bavil a pět hvězdiček je málo. Tuto je na šest. Nebo pět zlatejch :)
Hrozně moc se těšim na pokračování a doufam, že nastavená laťka bude překonána, i když už teď je zatraceně vysoko.
Moc pěknej výběr povídek a vcelku mi to i nalákalo, abych si někdy v budoucnu od Lawrence přečet i další povídky a romány.
Nikdy bych nečekal, že mě bude kniha z učitelkskýho prostředí tak bavit, ale povedlo se. McBaina mam rád, ale nevěděl jsem, že psal i něco jinýho než detektivky. Tohle se každopádně povedlo a my tak můžeme nahlídnout pod pokličku americkýho učňovskýho školství, který je opravdu džugle. Ke všemu hodně drsná.
Člověk hned kouká na učitele trochu jinak, zvlášť na tutěch speciálních školách. Asi to fakt neni povolání, ale poslání, já bych to každopádně dělat nemoh a ani nechtěl a musí to bejt fakt těžký neupadnout do toho stavu, že je mi všechno fuk a hlavně to nějak vydržet do vejplaty a takhle furt dokola a udržet si tu víru a nadšení, že ty lidi něco naučim.
Pohodová detektivka s pěknym zvratem a vcelku akčnim závěrem. Má to všechno, co bych od toho čekal.
Po Smrtce jsem sáhnul kvůli zdejšímu hodnocení (89%) a taky proto, že už jsem předtim čet Bez šance, knížku, která se mi moc líbila svojí originalitou. Po přečtení anotace na Smrtku jsem neváhal a knihu si koupil, ač nemam moc rád brožovanou vazbu, ale tak zase nesuď knihu podle obálky, že.
To co se mi dostalo do ruky mě dostalo od první stránky svojí neotřelostí, alespoň mě by tahle budoucnost lidstva nikdy nenapadla. Přečet jsem víc dystopií a všude zbytky lidstva přežívají a živoří, ať už v Metru nebo Silu, popřípadě v jinejch dírách a bojí se vylézt na povrch, aby je něco nesežralo a ještě se dobíjí mezi sebou.
Tady je to přesně na opak. Lidstvo vynalezlo lék na nesmrtelnost, všechno řídí Nimbus, což je něco jako CML, ale jak zajistit, aby se lidi nepřemnožili? Je třeba nějakou regulaci, což zde představuje cech Smrtek. Smrtky by se měly řídit Desaterem, ale jelikož jsou to jen a pouze lidi, tak se samozřejmě může všelicos zvrtnout, což se taky děje, takže se tu dočkáme boje o moc, politikaření a intrik, ale jako protiváha je tu i čest, spravedlnost a poctivost.
Závěrem: Hned od začátku mi nebyly osudy Citry a Rowana lhostejný, oba sem si oblíbil a bál se, aby se nedostali na šikmou plochu a že někdy balancovali hodně na hraně. Ale podařilo se to nakonec? Těžko říct a já jsem zvědav, jako to bude všechno pokračovat, takže se du vrhnout na Nimbus, kterej jsem prozřetelně koupil spolu se Smrtkou.
Opravdu můžu všem vřele doporučit, mě to úplně pokosilo a jasnejch 100% :)
Musim říct, že mi to vůbec nebavilo a ač je knížka poměrně útlá, tak 150 stran se tam nic nedělo a jakš takš něco se začlo dít až na posledních 30 stranách.
Možná i díky krátkosti knihy jsem se nedokázal sžít nebo soucítit s jakoukoliv z postav a jejich osud mi byl vcelku lhostejnej.
Sice jsem o KLDR ledasco přečet nebo viděl, ale takovej pohled zevnitř ještě ne. Místy mi to přišlo až absurdní, co se tam dělo a děje dodnes. A ke smůle severokorejskýho lidu i bude dít, i kdyby se mladej tlusťoch nerozmnožil, páč ten lid žije tolik desítek let v bublině, že i kdyby ten zrůdnej režim někdy padnul, tak ty lidi prostě nebudou vědět co počít. Minimálně dnešní generace ne, to možná až ty budoucí.
Nechápu, proč to tam ještě funguje, asi nad tim drží ochranou ruku Čína, jinak si to nedovedu vysvětlit a nechápu proč, ale jinak by se to muselo už dávno zhroutit, stejně jako všechny ostatní socialistický a komunistický státy bez pomoci z vnějšku.
Soudruhy bych tam posílal na exkurzi - na 20 let - pak by možná prozřeli a přestali podobný zvěrstva hájit a obdivovat.
Většinou se u knížek směju tak nějak pro sebe, ovšem v tomhle případě jsem se smál hodně nahlas, takže jsem docela rád, že jsem jí nečet nikde venku, páč by se na mě asi koukali jak na blázna :)
Je to velice čtivý, je vidět, že Řezáč psát uměl a odsun je určitě zajímavý, ale taky hodně citlivý téma. Bohužel ta kniha je opavdu hodně poplatná době vydání, což chápu, ale s tím vědomím jsem do toho šel, když jsem jí začal číst. Nicméně někdy je ta agitační linka opravdu velmi otravná a myslim si, že méně by bylo více.
Každopádně o odsunu bych si toho rád přečet víc, klidně i ne tak jednostranně zaměřenýho.
Moc hezká knížka, kterou jsem si vybral k odpočinku v pátek odpoledne a rozhodně to nebyla chyba.
Původně jsem měl za to, že je to knížka pro děti, ale po přečtení mi to tak nepřišlo.
Drsnej příběh z drsnýho kraje. Ač z druhýho konce republiky, tak s ostravskym nářečim jsem kupodivu problém neměl, horší to pro mě bylo s tou němčinou, kolikrát to fakt bylo na slovník do druhý ruky.
Nicméně co se týče příběhu celkově, tak se mi moc líbil a zároveň si můžu knížku zařadit do letošní Výzvy.
Dost drsný a vůbec si takový jatka nedovedu představit. Jak sám autor v knize píše, byl to mlejnek na maso.
Je strašný, že ač Sověti Němce porazili, tak měli několikanásobně větší ztráty.
A za hrdiny jsou ty, co ty lidi do toho mlejnku na maso nahnali a na ty pravý hrdiny, co tam položili svoje životy, si nikdo nevzpomene. Ale tak to asi bylo, je a bude v každej válce.
Tohle je prostě neskutečný. Teda spíš je to tak skutečný, až je to neskutečný :) Obyčejnej příběh o obyčejnejch lidech a jejich všedních starostech a přesto...tak krásně napsaný, že se to čte úplně samo a člověka to úplně pohltí. K tomu ty popisy přírody k dotvoření atmosféry.
Zkrátka a dobře mě Klostermann opět nezklamal, ba nadchnul. Rád se pustim do dalších jeho děl.
Takhle smíšený pocity jsem snad z knížky ještě neměl. Dlouho jsem se rozhodoval kolik tomu dát hvězdiček, nakonec dávam tři. Proč?
Jako klady bych viděl, že je to napsaný fakt hodně čtivě, za pár hodin jsem měl hotovo. Děj slušně odsejpal. Námět mi přišel originální, co se týče nyxie samotný jako suroviny (je to vůbec surovina?, co je to? Nevíme - OK, ani Babylon zřejmě neví všechno). Tudíž je tu i nějaká záhada.
Dál. Emzáci. Nevíme o nich vůbec nic. Tady si nejsem jist, jestli je to dobře nebo špatně.
Zápory. Pro mě. Od začátku do konce se tam jenom soutěží. 380 stran? Proč proboha? Mohlo se to smrsknout na 150-200 a stačilo by. Zbytek na planetě (vim, že bude v pokračování, ale neškodila by alespoň ochutnávka, abych měl důvod si ho vůbec koupit). Očekával jsem, že když se střetli s Genesis 12, bude nějaká změna. Nebyla. Zase se jenom soutěžilo, kdo líp vytvaruje nyxii. Proč najednou v průběhu soutěže rozhodli, že ženský postupujou bez ohledu na body? Že to nechápaly postavy v knize chápu, ale že to neni vysvětleno čtenáři nechápu. Mohlo to bejt klidně opačně a bylo by to fuk. Nebo ne? Těch nejasností tam bylo víc.
Závěrem. Jestli to mělo vyvolat otázky, tak se povedlo. Jestli mě to mělo navnadit na pokračování. Ani ne. Takhle to s klidem střelim do antíku nebo to někomu dam k narozeninám a za rok si na to nevzpomenu. Asi jsem na to moc starej.
Skvělý povídky. Až mi to překvapilo, že jsem je přečet za jeden den.
Ty otevřený konce - mně se to líbí. Jako by autor nechával na čtenáři, ať si konec domyslí sám. Takový to "co tím chtěl básník říci" a každej si pod tim představí něco jinýho.