Hotovson komentáře u knih
Taková skvělá knížka a hned na začátek roku. To nám to pěkně začíná! Shane je borec non plus ultra, což mi bylo jasný, hned jak ho Bob uviděl přijíždět na koni (navíc znam písničku :)), ale že začne farmařit jsem teda fakt nečekal. No...pak stejně nastalo, co nastat muselo, kolt ne tak moc nízko u pasu, páč to by nic netrefil, ale moc vysoko taky ne, to by zase dřív trefili jeho :D Sice je to krátká knížka, ale je tam všechno, co by od takový kovbojky člověk očekával, neni to moc sentimentální, v podstatě tam neni slovo zbytečně.
Skvělá je ta část, kde se Joe a Shane pustí do pařezu :D
Pěkný vánoční čtení, který jsem si nechal až po novym roce do výzvy. Jsou tam recepty :)
Číst to o vánocích by asi bylo lepší, vesměs jsou povídky povedený, jenom asi ve dvou nebo třech jsou tam Vánoce naroubovaný na sílu. Každopádně pro mě to bylo příjemný počtení, který by - čteno o vánocích, uvolnilo každoroční vánoční napětí a stresy z nákupů a běhání po obchodech. Přecejen by Vánoce měly bejt o něčem jinym, než o zběsilym nakupování a hnaní se za žlučníkovym záchvatem.
Samozřejmě to nemusí každýmu sednout. Hardcore vánočním fans asi budou vstávat vlasy na hlavě hrůzou, ani ne tak proto, že by ty povídky byly tak strašidelný, ale spíš to bude dost bořit jejich představu vánoc u bedny, kde běží Popelka. Ale takový lidi to asi stejně číst nebudou, ty totiž nečou vůbec :D
Sovy nejsou tím, čím se zdají býti. Tohle bych si vypůjčil z Twin Peaks, a tak nějak to vystihuje moje pocity. Zprvu to vypadá, že karty jsou na stole a neni co řešit. Tak do dvou třetin knížky jsem měl pocit, jak kdybych koukal na Columba, všecko je jasný, teď se jenom doberem k tomu rozpletení uzlu. No, a jak jsem napsal. Nic neni jistý a jasný.
Co se týče Pellama, tak pro mě je to sympaťák, líbí se mi ta westernová odbočka s koltem Peacemakerem a střílenim od boku.
A ještě proč jsem přidal k emocím v knížce "inspiraci". Hrozně moc bych chtěl Winnebago, nebo se v tom aspoň svízt, rozhodně bych nehledal inspiraci ve Walteru Whiteovi :D
PS, omlouvam se za seriálové odkazy, ale tak nějak mi to přišlo na mysl, takže kdo neví, tak pardon :)
Knížka se mi líbila, dost k tomu přispěly i ilustrace a celkově zpracování. Co se týče příběhu (příběhů), tak tady by nebylo víceméně co vytknout, obzvlášť titulní povídka Krajina roztavených zvonů je hodně silná a smutná. Akorát musim tady souhlasit s dost lidma v komentářích, poslední povídka z budoucnosti se mi vůbec nelíbila, respektive se rovnou přiznam, že jsem jí nepochopil. Škoda toho, trochu to kazí celkovej dojem z knihy.
Chvílema se to zdálo jako docela pohodička, pěkně na moři a tak...ovšem docela rychle jsem byl vržen do reality, že na otevřeném oceánu to moc o pohodě neni a už vůbec ne, když po vás jde nepřítel, kterýho nevidíte.
Je naprosto neskutečný, a já si vlastně ani nedovedu představit, co všechno museli ty lidi podstoupit za utrpení, když většina z nich vůbec nebyli námořníci, ale prostě civilisti, co byli strženi proudem dějin a prostě museli, protože se to od nich očekávalo a bohužel to některý semlelo. Pokud teda přežili torpédování, bouře a další věci s válkou na moři spojený.
Silná kniha, taky jsem jí dávkoval postupně.
Film jsem samozřejmě viděl, proto jsem si taky tu knížku koupil, takže i když se jedná víceméně o přepis, účel splnila. Já byl spokojen. Teď ještě sehnat Den zúčtování!
Bukowski (nebo teda Chinaski) na starý kolena. Chlastá furt celkem dost, vlastně hodně, akorát už neděvkaří, přecejen je to už starší pán, takže žije se Sarah a chlastaj spolu, když dostane nabídku napsat scénář, do čehož se mu moc nechce, ale nakonec to udělá a celý se to tak nějak asi zdaří. Ač teda jestli to takhle funguje u filmu, tak potěš koště, ale jemu bych to věřil, že to popsal bez příkras. Taky celkem přehlídka všemožnejch charakterů a postav.
Příjemně se to četlo. Někde tu mam časák s rozhovorem s Bukowskim (asi to byl Playboy z 80. let?), akorát v němčině, tak se na to taky možná dostanu - se slovníkem. Zajímalo by mi, jestli je stál rozhovor tisíc doláčů :D
Moc pěkný! Dvanáct měsíců, dvanáct úplňků jeden vlkodlak a nečekaný hrdina.
Takže občas i Mistr napíše něco, co se dá přečíst za odpoledne, tady spíš ke kafi, protože půlku knížky tvoří moc pěkný ilustrace, doplňující příběh a novozující tu správnou atmosféru. Knížka jako celek je moc hezká, jsem rád, že si s tim někdo dá takovou práci, výsledek určitě stojí za to.
Jenom malá připomínka, asi dvě nebo tři ilustrace tam utekly trochu dopředu, takže příběh trošku spoilerujou, ale to je asi tak jediný, co k tomu mam, jinak fakt pěkný :)
Mam rád vlaky. Mam rád starý lokomotivy. Dokonce mam rád i nádraží a železnici všeobecně, i když nejsem žádnej šotouš. Zajímam se i o 2. sv. válku a načteno a nakoukáno o ní mam dost. Ale tuto byla tak brutální nuda a doteď mi neni jasný, jak se dá takhle skvělý téma takhle zazdít. Čet jsem jiný knížky, odehrávající se v protektorátu, chápu, že kupříkladu atentát na Heydricha je asi akčnější téma, tady je obsažena doba od začátku protektorátu až do konce války. Ale proboha, je to odboj, to mi neřikejte, že to nemůže bejt trošku akčnější a zábavný (pro čtenáře). Další co mi úplně odrovnalo, je počet postav. Naprosto šílený. Chápu, že na železnici před 80 lety pracovalo asi tak 10x víc lidí než dnes, páč prostě byli třeba. Ale co neni třeba, je každýho jmenovat. Proč proboha. Pár hlavních postav a mělo by to spád. Další co mi dostávalo, kdo tam tomu vlastně šéfoval, páč hlavní náckové se tam střídali jak na běžícim páse, na jednej straně je tam nějakej Rähmke, nebo jak se jmenoval a na další straně už to má za sebou a to prosim pěkně zařval někde na druhym konci Evropy. To všechno bez jedinýho odstavce. Člověk, kterej nezná data 2.sv, aspoň nějak přibližně, ten z toho bude úplně v prdeli a ztratí se v ději do padesátý strany. O odbornejch ajznboňáckejch termínech, ještě ke všemu 80 let starejch ani nemluvě. To nemůže znát nikdo. Leda železniční historik, půlka těch povolání už prostě neexistuje a věci s tim spojený jsou už historie (tady to ale neni chyba autora, vzhledem k roku vydání, jenom chci říct, že dnešní čtenář bude ztracen).
Nevim no, ono by to asi nebylo špatný, číst to před 50 lety, ale tady je na místě říct, že knížce prostě ujel vlak. A to si troufam říct, že čtu i dost starý knížky, mnohdy starší než tohle a psaný i tehdejšim jazykem a je to v pohodě, ale tady se prostě někde stala chyba a je mi to líto, ale nemůžu to hodnotit líp.
Kdyby byla kniha napsána v dnešní době a ne před 180 lety, dovedu si živě představit, co by to bylo za brutální řezničinu. Takhle si člověk může jenom domýšlet, takže vše je na fantazii čtenáře. Co se týče toho, co se tam všechno semlelo, tak mi to bylo jasný v podstatě hned od začátku co, jak, kudy a kam :D
Ale stejně jsem si to užil, konec byl předem jasnej, akorát (nechci spoilerovat) mi nebylo jasný, kde a za jakejch okolností se dotyčná osoba zjeví. Je to zkrátka dost předvídatelný, ale asi to neni na škodu, je to příjemný počtení a možná právě proto, o jak starou knihu se jedná je vhodnější pro širší okruh lidí, i těch, co se jinak tomuhle žánru vyhýbají.
Tentokrát jsme se obešli bez rytířů a soubojů na meče, ale zase se tu objevili dinosauři a inteligentní chobotnice. Mark Stone je dočasně povýšen na generála, jelikož jeho nadřízený měl podezřelou nehodu, a vůbec všichni okolo tak nějak mizí, čimž se rozjíždí pátrání, kdo a proč za tim všim stojí. Dopadne to jako vždycky, pác když má někdo skoro superschopnosti, tak je téměř k neporažení :)
Dobrá knížka na zabavení při nudnej noční.
Čtvrtej Mark Stone přečten a pokaždý to bylo trošku jiný, i když zároveň stejný :D Tady se mi líbil úvod s tim lágrem a různejma bojůvkama v něm (což mi připomnělo Hozovu sérii se Strašákem), akorát byla škoda, že to nebylo víc rozvedený a hned sme byli z lágru venku. Středověku sme si sice taky moc neužili, ale zato dostal pořádně napráskáno jeden hajzl, takže všechno při starym :D Jo a zase se tady lítá v Merkuru :D
(SPOILER) Jako super, ale tady jsem se trošku zamotal do nelogický smyčky, když Mark Stone dostal Astronef Merkur od éterickejch bytostí v tutom díle, když už ho v přechozim díle, kde byl na planetě Nexa u telepatickejch rostliňáků, měl. Zároveň je v knížce právě tohle dobrodružství zmíněno...chvíli jsem si tim lámal hlavu, než jsem to za ní prostě hodil a řek si, ale co....
...takže jsem se vrhnul do dalšího dobrodružství na primitivní planetě, kde vývojově zatim uvázli zřejmě v něčem jako středověk na Zemi. Nastala teda (asi klasicky) rubačka se všim možnym i nemožnym, než se ke konci dozvíme, s kym že vlastně máme tu čest. Místní vládce Nosfer, je pěknej tyran, a zároveň zas tak moc místní neni. Vzalo to na muj vkus docela rychlej konec, čekal jsem, že to bude větší kabrňák, ale Mark a Ray jsou přecejenom jiná liga. Na konci nemoh chybět sex, předpokládam, že tahle šablona se bude opakovat tak nějak plus mínus stejně i dalších knížkách.
Takže kašlat na logiku, deme porubat dalších pár emzáků v následujícim díle :D
Skvělá vesmírná kovbojka, abych tak řek :D Sehnal jsem to z knihobotu asi za 20 kč a po přečtení přikoupil dalších deset dílů ze série, přičemž nejdražší mi přišel na astronomickejch 152 kč!!!
Nedá se než souhlasit s téměř všemi komentáři zde. Je to sice blbost, ale zábavná blbost a naprosto na pohodu se to četlo v práci, když zrovna nebylo co dělat (a možná se to bude číst dobře, i když zrovna bude co dělat :D)
Tuten díl v kostce: Mark Stone - hrdina non plus ultra s pomalu nadpřirozenejma schopnostma, kdy hravě strčí do kapsy Stallona se Schwarzeneggerem dohromady a jeho parťák android Ray, kterej umí lítat, takže si se Stonem v ničem nezadá a zdá se bejt pro změnu kombinací komandanta Data s Krytonem. Dějištěm je nepřátelská planeta plná masožravejch kytek a stromků, z nichž z jedněch (těch výjimečně nemasožravejch) se vyklube inteligentní rasa. Zápletka jednoduchá. Všechny dobráky zachránit, nepřátele nekompromisně postřílet, popřípadě jinak zlikvidovat (tady to bylo celkem pestrý). Veselo začlo bejt, když se do toho po pár zradách přimíchali vesmírný piráti. No prostě hrozná slátanina a děsná zábava k tomu, proto jsem nemoh jinak, než dát pět hvězdiček, ale žádnou intelektuální zábavu od toho nečekejte, prostě přímočará akce, dobro vítězí, nic víc, nic míň.
Muj první Hrabal. Nevim jestli to neni trochu ostuda, ale když jsem nad tim tak přemejšlel, tak asi ne. Film jsem viděl asi 3x, naposled asi před dvaceti lety a že by mi uchvátil, se nijak říct nedá, možná to ale bylo tim, že jsem na to ještě v tej době neuzrál. Tudíž si z filmu pamatuju pár útržků, jako třeba lezení na komín a příchod stýce Pepina.
Takže knížku jsem v podstatě rozečet s čistym štítem, rámcově jsem teda tak nějak tušil o čem to bude. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak moc se mi to zalíbilo. Zpočátku jsem se trochu lek těch naprosto šílenejch souvětí i z několika desítek vět, ale kupodivu mi to postupně sedlo a celkově se to k vyprávění hodilo. Takhle květnatou a přesto tak tenkou knížku už jsem dlouho nečet (pokud vůbec). Popsat tak pěkně, poeticky a do detailu něco, z čeho by se mi jinak asi zved kufr (zabijačka), tomu bych asi řek umění. I celkově popis pivovaru a jeho různejch součástí, to srdíčko zaplesalo. Navíc já si tu dobu hrozně idealizuju, takže to byla taková pěkná exkurze do 20.let (doufam, že se nepletu, nikde tam neni zmínka, ale tak nějak mi to z různejch náznaků vyplynulo) a nakonec jsem se i dozvěděl, co že jsou to ty postřižiny.
Jinak teda paní správcová Maryša měla pěknej splávek, normálně jsem u toho dostal chuť na pivo :D
(SPOILER) Dočteno. Sice to mělo bejt za odpoledne, ale nějak jsem musel i do práce a jednou u knížky usnul.
Dítě se ztratilo v lese. Pominu rozsah lesa, v USA jsou holt větší. Nepominu způsob ztracení. V devíti letech? Takovy způsobem? Jako vážně? A seběhnout z cesty a pak se ztratit tak, že dolezu pomalu do Kanady? Tady to napadá na obě nohy. Jestli je teda dítě tak dezorientovaný, že nedoleze dvacet metrů zpátky na cestu a nedoběhne mámu s bráchou, tak nechápu, jak potom může v lese přežít další tejden, nebo jak dlouho to bylo.
Další věc - bukvice. Měl jsem za to, že se to nedá žrát. Trochu jsem googlil a nedá, pokud člověk neni divoký prase. Ale zase to vysvětluje u holky ty nevolnosti a halušky, takže tady přimhouřim oko.
Třetí věc. Medvěd. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byl nejspíš baribal, proto ty vosy (pokud to nebyly halušky) a nějak neútočil, jinak si nedovedu představit, že by se po zimě (zmíněno v knize), jakejkoliv jinej medvěd zdržoval přemejšlenim, jestli daleko menší oběť sežere nebo ne, bez ohledu na komický baseballový postoje a házení walkmana.
Suma sumárum tak 3,5*, zaokrouhlim to nahoru, ale je to o medvědí chlup :)
Geniální! Místy možná trošku přitažený za vlasy, spíš trošku víc, zvlášť když obyvatelé městečka postihla prostřednictvím Tommyknockerů mánie bastlit z čehokoliv naprosto úžasný a ulítlý vynálezy poháněný monočlánkama :D Hlavní postava, básník a notář Gard byl naprosto skvělej a hroznej sympaťák, ač mu teda nedělalo problémy zpíjet se pravidelně do němoty, jeho kamarádka spisovatelka Bobbi byla taky fajn, dokud se jí teda nezmocnili emzáci, pak už jsem jí teda nefandil. Čimž bych se dostal k tomu asi 100+ stránkovýmu úvodu. Dalo by se říct, že se nic nestalo, ale já si myslim, že to bylo důležitý, protože právě tady jsem si oblíbil Garda, když se King prostě rozepsal o něm a o Bobbi, a nepřišlo mi to nudný, naopak kdyby to chybělo, nevěřim, že bych si k postavám vytvořil takovej vztah.
Do tuhýho začlo jít možná až tak v půlce celý sedmisetstránkový bichle a že to pak byla jízda. U Kinga mi ten rozsah prostě nevadí, já si tady užíval každou stránku. Z ostatních postav bych ještě zmínil dalšího týpka s ocelí v hlavě a to dědu Everetta Hillmanna, kterej se ukázal jako těžkej frajer, škoda, že nedostal víc prostoru, páč na konci teda fakt zabodoval. A když už jsem u konce, tak jsem měl trošku obavy, aby to nebyl třeba takovej WTF konec jako Pod kupolí, z nějž jsem byl trošku rozpačitej, ale tady si myslim, že to King zvládnul jako king. Spokojenost. Sice šílená fantasmagorie, ale neskutečně zábavná.
Tip: Pokud přečkáte ten začátek, což chápu, že někdo dá těžko a někdo ne, tak potom je to fakt jízda :D
Jsem rád, kam se v posledních třech knížkách série strašidelnejch domů ubírá. Přišlo mi to už takový na jedno brdo a trošku skomírající, ale jako by série chytla do plachet čerstvej vítr.
Hrůza na Šibeničním vrchu pokračuje v trendu trošku jinačích příběhů, než jsme byli zvyklí. Pominu klišé se skoro vybitym mobilem, co se týče zbytku, tak oblíbenej sklep tady nahrazuje celý sklepní bludiště, což je naprostá paráda, do toho trochu záhada nejlepšího speciálního vína a zaměstnanců tak loajálních, že ani neopouští vinařství. Plus klasicky postupný rozkrývání rodinný historie a tragédie. Zároveň neni knížka žádná brutalita, takže bych určitě doporučil i pro nečtenáře hororů.
Pěkná dobrodružná knížka bez zbytečný omáčky, se sympatickym Smokem a jeho parťákem Shortym. Má to spád, čte se dobře. Moc se mi líbila kapitola s ruletou. (Tady zajímavost, jak museli na místo táhnout všechno vybavení na hrbu na několikrát a na místě ve městě bylo několik heren se stolama s ruletou, holt hazard se dostane všude :))
(SPOILER) Čekal jsem takovej ten klasickej thriller, nechci říct vyloženě podle šablony, ale de facto ano. Tady se dozvídáme totožnost pachatele v polovině knížky, a já si řikal - co teď? To jsem ovšem netušil, že se z detektiva Colea stane druhej John McClane a okamžitě se mi vybavila Smrtonosná past. V podstatě se ve druhej půlce jedná o likvidaci teroristů v mrakodrapu jednim chlapem, kterej toho moc nemá a improvizuje a do toho všeho musí ještě najít a zachránit dítě. Za mě paráda a to překvapení, kdy se mi z toho stal akčňák...nemam slov! Byl jsem nadšen, což asi nemusí bejt každej, je to takový dost americký, abych tak řek :D