hu_87 komentáře u knih
Vyskytují se zde poněkud odlišné formy pohledu. Myslím, že má očekávání kniha splnila.
Něco mě stálo hodně přemáhání dočíst. Některé příběhy jsou poutavější a některé mi tak čtivé nepřišly.
Podnětné. Jinak není co dodat. Kéž by bylo víc takových knížek, ale v rámci jiných diagnóz.
Vyčerpávající bichle, které musím z principu dát plný počet bodů, i když to nekoresponduje s mým pocitem. Encyklopedie je pro toto slabé slovo, protože se tu věci probírají opravdu podrobně a pocítíte to nejenom na svalové soustavě, když knihu budete přenášet, ale i na tom, že se vám bude pomalu kouřit z hlavy.
Není to zas tak špatná knížka. Je tam sice spoustu rad, o kterých je všeobecně tušení (zdravě jíst, nestresovat se...), ale to neznamená, že se tam nenajde nic zajímavějšího.
Knížek o symbolech (těch kvalitních) je jako šafránu. Tuhle považuji za nadprůměr, ač má očekávání moc nesplnila. Jedná se spíše o výklad, na můj vkus by tam mohlo být více ilustrací.
Mám dojem, že těch knížek o autismu je nějak moc. Což nijak neubírá na kvalitě. Čte se to dost dobře a pokud vás problematika autistů zajímá, nic neztratíte, když si to přečtete.
Příběh a vyobrazení hlavních postav nepovažuji za tak fantastické, aby si to zasloužilo takový obdiv i mezi dospělými.
Rádoby hluboká myšlenka - nebo spíš něco, co není dál rozvinuté? Něco, v čem se každej druhej vidí a nadšeně sdílí malýho prince, protože je to přece zázrak? Konečně nám někdo porozuměl, všechno najednou dává velkej smysl a malej princ je prostě legenda. I když teda pro děti asi ne zrovna dvakrát čtivá, autor se nejspíš snažil o to, aby se každej druhej dospělej po přečtení týhle knížky cítil znova jako dítě a asi to je klíčem k přeceňovanosti týhle knížky.
Krátký kapitoly, který nejsou nijak záživný a absolutně postrádají živost, něco zvláštního, něco, co bych u pohádky zrovna jako očekávala. No nic. Hlavně, že se autor trefil do černého a čtenáři si díky němu připadají jako kdyby je někdo konečně chápal.
Myslím, že tak průměr. Rady obsažené v této knize mohou být sice pěkné, ale přidávám se k tomu, že teorie není praxe a to, co se dozvíme o zdravém životním stylu znamená spíše hodně omezování a zřeknutí se něčeho, co považujeme za běžné. Myslím, že bude lepší se řídit zlatým středem: jíst střídmě, nestresovat se a mít nějaký ten pohyb.
Čtivě a kvalitně napsané. Bohužel, kniha snad není už nikde k dostání, tak bude muset stačit vypůjčení...
Není co vytknout. Jedná se o Röhra a jako v naprosté většině nezklamal ani tady. Čtivá forma a jistá poutavost rovněž nechybí.
Příběhy obsažené v knize mohou posloužit jako naděje pro ty, kteří mají svůj vlastní důvod, proč knížku kupují.
O propojení imunitního systému a mozku už zběžně tuší i široká veřejnost. Informace zde podané jsou srozumitelné i pro laiky. Takže asi není co vytknout. Na konci knihy nechybí ani vysvětlující základní pojmy (co to je neuron, neurotransmittery, hematoencefalická bariéra...).
Tyto a další jiné podobné knihy můžou být velkou nadějí pro lidi, které postihlo nějaké závažnější onemocnění, nebo se prostě potýkají s běžnými starostmi jako je stres, dlouhodobě skleslá nálada apod. Paradoxně mohou někdy sloužit jako depresivní zdroj. Někde se třeba dočtete - pro vás - fantastický fakt, který ve vás vzbuzuje vlny optimistu, zatímco do vás doktoři cpou jedinou správnou léčbu, která vám akorát způsobuje nepříjemnosti.
Tak tohle by si měli přečíst všichni rodiče (ti hlavně) a lidi, kteří mají tendence zlehčovat problémy druhých.
Kniha se čte poměrně dobře a určitě se vcelku jedná o výrazný nadprůměr. Lidem, kteří se potýkají nejrůznějšími bolístkami mohu jen doporučit. Možná si uvědomíte, z jakého důvodu třeba máte problémy v jistých aspektech života a co (nebo spíš kdo) se tomu nejspíš výrazně přičinil.
Poměrně vyčerpávající kniha, přesto výjimečná ve svém oboru. Prozatím vypůjčená, v budoucnu doufejme koupená.
V téhle relativně tenké knížce platí jednoduché pravidlo - od všeho trochu. Rozebírá se tu (tak trochu) všechno možné, ať už poruchy osobnosti (stručný výcuc informací) nebo maniodeprese - ale to je už v názvu.
Knihu doporučuji spíše pro začátečníky v dané problematice. Nejedná se vyloženě o špatnou knížku, ale na trhu je mnoho lepších.
Velmi čtivé. Bylo na čase přijít s něčím, co čtenáře nadchne a zároveň poukáže na jednu z poměrně častých poruch, které dovedou dost znepříjemnit každodenní život. Jak už bylo napsáno, bývá to terčem vtípků, ale dokáže to být zdrojem utrpení.
Když mi došlo, o čem kniha pojednává, jednoduše jsem byl někdo, kdo nemohl přestat (na knihu myslet). Vyřešilo se to koupí :-)
Smutné je, že je knížka tak žalostně tenká. Některé kapitoly mají třeba jen dvě stránky.
Spojit poruchu s postavou Janaježka je zajímavé. Osobně by se mi líbilo, kdyby v knize bylo obsaženo o něco více kazuistik, nebo jen nějakých kratších případů z reálného života.
Srozumitelná kniha, chvilkami se čte hůře, chvilkami naopak lépe. Hysterie se mi od tohoto autora četla o dost lépe, i přesto si myslím, že kniha je podnětná a zajímavě podaná.
Co mi na knížce dost vadilo, byla občasná nepřehlednost. Autorka např. popisuje jedny specifické rysy, které nejspíše nese pisatel nějakého písma a o několik desítek stránek dál se k tomu rukopisu zase vrací, v rámci jiné charakteristiky, kde už ale není znova uvedeno písmo pisatele - v závorce je pak za textem uvedeno pouze číslo obrázku-textu a teď se v tom vyznejte a listujte knížkou. To mi vadilo a postrádalo to na jisté přehlednosti.
Grafologie od Jeřábka se mi četla podstatně lépe.
Lepší průměr. Nijak moc nenadchne, ale jestli začínáte se stévií, za přečtení nic nedáte.