huhuhu komentáře u knih

Neapolská jízda pokračuje. Do toho komunisti, fašisti, feministky... Líbí se mi, že žádná z postav není vyloženě kladná ani záporná, hloupá ani rozumná apod. Všechno se tam tak různě prolíná, jako v životě. I ti největší inteligenti dělají nesmyslná rozhodnutí, i ten největší kliďas a slušňák dá v rozčilení manželce facku nebo rozbíjí věci. Dostalo mě, jak Elena, která naprosto jasně předem vidí, že se její sestra řítí do maléru, udělá na konci knihy sama vlastně totéž... (Ale o čem by se pak psalo, kdyby se všichni chovali jenom rozumně, že?)

8 30.12.2021

Na knize obzvláště oceňuji výběr nesnadného tématu a to, že vede člověka k zamyšlení. Nedá mi to a musím promýšlet další varianty příběhu: jak by se Agnes dařilo, kdyby vyrůstala ve své biologické rodině nebo v dětském domově, jak by se Julie chovala ke své vlastní dceři, kdyby se jí narodila apod. Pár věcí mě v knize ale zarazilo. (Třeba když Agnes zjistila, že její biologická matka se jmenuje Červeňáková a okamžitě pochopila, že to je Romka. Ano, Červeňák je časté příjmení u Romů, ale jak to mohla vědět desetiletá holka, která se do té doby o romskou problematiku nezajímala?) Celkově ale kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavá na další autorčiny počiny.

8 11.11.2021

Komu se líbil Stopař a Exot, ten bude nadšený i z této knihy. Je psána stejným stylem, opět se v jednotlivých kapitolách prolínají příběhy ze života s úryvky z Bible. Nejvíc se mě dotklo setkání s nevidomým Romem a příběh ze Sudet, opět mě fascinovala Láďova otevřenost, lidskost, upřímnost a široké srdce, kde mají své místo i lidé, které my ostatní raději přehlížíme.

8 05.11.2021

Dobře vedený, čtivý a moc zajímavý rozhovor s katolickým knězem a salesiánem, který je tak trochu "partyzán", jak sám říká. Leccos může být pro mnohé křesťany provokující, ale to je jen dobře. Sama se také úplně se vším, co LH tvrdí, neztotožňuji, ale většina jeho myšlenek a názorů je pro mě velmi inspirativní a obohacující. Obojí vlastně asi souvisí s tím, že Láďa je duchovně "někde jinde" (tj. mnohem dál) než většina věřících. On má skutečně živou víru. To bylo vidět třeba na jeho odpovědi na otázku ohledně hledání Boží vůle. Láďa ji hledat nemusí, on ji prostě přirozeně žije. Nepotřebuje k tomu žádné návody, nemusí to nijak řešit apod., ale myslím, že "běžní" věřící jsou na tom jinak a na rozdíl od něj návody, pravidla atd. potřebují.
Hodně se mi líbily výklady biblických pasáží, je vidět, že LH nestudoval tu neuvěřitelně náročnou školu v Římě nadarmo, je na Bibli fakt odborník. (Zaujal mě třeba nezvyklý pohled na starozákonní příběh o obětování Izáka: z hlediska tehdejší doby na něm nebylo šokující to, že Bůh chtěl dětskou oběť, protože to bylo tehdy normální, ale naopak to, že tuto oběť nechtěl!)

8 13.02.2020

"Odpudivost vypravěčky a rozvrácenost jejího vyprávění dosahují takové míry, že text se místy vzpírá čtení." (recenze M. Kittlové na iliteratura.cz)
Vidím to také tak. Styl by mi zase až tak nevadil, s četbou i takového textu jsem schopná si poradit, ale obsah mi vůbec nesedl a hlavní postava už vůbec ne. Bylo to na mě moc šílené, kontroverzní a zbytečně vulgární.
P.S. Zajímalo by mě, kdo byl předobrazem slavného spisovatele T. K. (pokud někdo)

8 14.02.2019

Tohle byl můj šálek kávy. Ale chápu, že to není kniha pro každého. Moje důvody k nadšení z Loutkáře jsou spíš osobní: Děj se odehrává v Norsku (Oslo, Lofoty..., často místa, která znám...), mám ráda lingvistiku (etymologie jsem si fakt pročítala s chutí) a pro podivínské postavy mám většinou tak nějak pochopení:)) Navíc jsem dopředu o knížce nic nevěděla, což bylo jednoznačné plus, takže jsem byla překvapena, že Jakop chodí na pohřby lidí, které nezná, a že Pelle není člověk. Kdo to ví dopředu, je o dost ochuzen (anotace v knize bohužel vše prozrazuje, ale naštěstí jsem si ji dopředu nepřečetla). Je to kniha psaná formou dopisů (adresovaných Agnes) o samotě, o životě bez rodiny a bez přátel, o neschopnosti navázat s druhými kontakt. A taky kniha příběhů. Příběhů slov i lidí. (Hodně drsný mi přišel konec života Runara ve sklepě.) Kniha s nespolehlivým vypravěčem. Skončilo to opravdu tak, jak Jakop píše?

8 07.02.2019

Předchozí romány A. Bolavé mě velmi zaujaly, tak jsem se moc těšila na její nejnovější počin. A skutečně jsem se dočkala všeho toho, co od této autorky už tak nějak očekávám (na první pohled celkem běžné osudy postav jsou stále více ovlivňovány něčím tajemným, nadpřirozeným, až hororovým, plus skvělá práce s jazykem, symboly, perfektní vylíčení atmosféry, oscilace mezi snem, představami a skutečností...). A k tomu tentokrát ještě navíc zajímavé experimentování s vypravěčem. Komu se líbila řečovická trilogie, ten ocení i lehce hororový příběh z Běstvin. Ale pro každého tohle čtení není, což ostatně naznačuje i dost rozporuplné hodnocení zde na DK.

7 19.11.2023

Krásné čtení. A. Palánovi se skvěle podařilo přiblížit čtenáři jak všechny tři pány Reynky, tak i onu jedinečnou atmosféru Petrkova. Na setkání s Jiřím a Danielem jsem se vždycky těšila a není vyloučeno, že se ke knize časem vrátím.

7 29.08.2023

Kniha mého dětství. Teď po letech jsem ji četla s 9letou dcerou, která si valašské dcerky také oblíbila. Sice už (při pohledu dospěláckýma očima) vidím, že po literární stránce tohle dílko není nic světoborného, a zub času také zapracoval, ale pořád tam je (stejně jako třeba v Kájovi Maříkovi) přítomná ta úžasná pohoda, bezstarostnost, naivita..., prostě všechno to, co patří k idylickému dětství.

7 02.09.2022

Rozhovor dvou sympatických pánů nejen o Divadle Járy Cimrmana. Miloně Čepelku v knize poznáme nejen jako herce a cimrmanologa, ale též v roli básníka a spisovatele, učitele v Novém Kníně, autora písňových textů..., a především jako moudrého, vtipného a skromného člověka. A dojde i na jednu temnou stránku jeho osobnosti. :-)

"Mnohá změna, která vypadá, že směřuje k horšímu, se nakonec ukáže být užitečná. Nedostal bych se k divadlu, kdybych byl nevzdal původní plán se k divadlu dostat."

7 22.06.2022

Ufff... Jak už je u A. Palána zvykem, opět jde o výborně vedené rozhovory se zajímavými lidmi (tentokrát jen ženami), přesto jsem se knihou prokousávala dlouho. Prostě to na mě bylo moc drsné a vůbec se mi nechtělo pokračovat ve čtení. A to šlo jen o ČTENÍ, ty ženy to ŽIJÍ... Naděje tam byla, to ano, ale na mě asi víc působila ta tragická a depresivní stránka... Člověk tak nějak teoreticky ví, že mezi námi žijí lidé i s takovými osudy, ale obvykle nemáme možnost tak zblízka poznat jejich život, názory, myšlenky, pocity. Většina z nás (včetně mě) by se měla stydět za to, na jaké malichernosti si dennodenně stěžujeme.

7 12.06.2022

Vynikající zakončení celé tetralogie. Skvěle napsaný příběh, který se vám zaryje pod kůži. Vzestupy střídají pády, bouřlivé emoce se zklidní jenom proto, aby přišly nové, ještě bouřlivější. Konec vás vrátí zase na začátek, ale zanechá ve vás otázky... Prostě geniální!

7 08.01.2022

Se dvěma hlavními myšlenkami přístupu Marie Kondo k uklízení nelze nesouhlasit: zbavit se věcí, které nám nedělají radost, a všem ostatním určit jejich místo. Jednoduché a vcelku motivující. Stejně tak souhlasím s myšlenkou, že když si člověk udělá pořádek ve svých věcech, pomůže mu to udělat si pořádek i v jiných oblastech jeho života.

Nicméně nic se nemá přehánět, např. vyndavání věcí z kabelky, kterou si (se stejnými věcmi) druhý den opět vezmu do práce, mi přijde zbytečné (navíc riskuji, že něco zapomenu). A tipy jako zdravení domu nebo mluvení s věcmi jsou nejspíš trochu kulturně podmíněné, Japoncům je něco takového snad bližší.

"Uklízení je způsob, jak si udělat inventuru, která ukáže, na čem nám doopravdy záleží."

"Nejlepší způsob, jak přijít na to, co skutečně potřebujeme, je zbavit se toho, co nepotřebujeme."

"Přestavte si, jaké by to bylo, mít knihovnu plnou svazků, které opravdu milujete."

7 17.11.2021

Snad ještě geniálnější než první díl...
Škoda, že zatím nemám po ruce další díly tetralogie, jsem zvědavá, jak se osudy obou "přítelkyň" budou vyvíjet dál. Zvlášť u Liny je možné všechno. :-)

7 25.10.2021

Tušila jsem, kam autorka míří a kudy se asi bude příběh ubírat, ale i tak se mi líbilo sledovat osudy Lou, No a Lucase, kteří byli na první pohled každý jiný, ale ve skutečnosti měli leccos společného. Nežili ve fungující rodině, nezapadali mezi své vrstevníky, byli osamělí. Protože ani ten, kdo má domov, se tam jako doma vůbec cítit nemusí.

7 30.09.2021

Moje první kniha od autora a věřím, že ne poslední. Zaujalo mě, jaký je drsný, drzý a sžíravý kritik společnosti (zvláště snobského světa umělců), a překvapilo mě, jakým způsobem do příběhu zakomponoval postavu spisovatele Houellebecqa a jak ji vůbec nešetřil. Líčení toho, jak je H. divný, špinavý apod., bylo to nejmenší. Jen jsem zírala, co se dělo ve třetí části... Krimi zápletku jsem rozhodně nečekala.
Mám za to, že stojí za to seznámit se i s autorovými dalšími knihami. Ale chápu, že mu leckdo nemůže přijít na jméno, a to přeneseně i doslova. :-)

7 18.09.2021

Zajímavá, čtivá, podnětná a kvalitně zpracovaná kniha rozhovorů, které jdou do hloubky. P. Tomáš Petříček na mě zapůsobil jak po odborné, tak po lidské stránce. Zaujalo mě, jak dokáže propojit různé souvislosti, minulost se současností, jak obrovský má rozhled, vhled i nadhled... A nesmím zapomenout ani na M. Bedřicha, výborného tazatele a partnera v rozhovoru. A všudypřítomnou naději...

"Před časem jsem ... provázel slovinského velvyslance - což byla kdysi silně katolická země - po Číhošti a Zahrádce a povídali jsme mu o Josefu Toufarovi, o němž měl už předtím velvyslanec všechno pečlivě nastudováno, včetně mého rozhovoru v Hospodářských novinách. Říkal nám, že ve Slovinsku by bylo nemyslitelné, aby katolický kněz dal celostránkový rozhovor do celostátního deníku. Takhle taky může vypadat realita, jen my si pořád stěžujeme na to, co u nás funguje vlastně docela dobře. My tady máme neuvěřitelně velkorysý prostor. A jde to napříč spektrem, nejde jen o T. Halíka, M. Váchu nebo třeba biskupa V. Malého. Kolik prostoru dostává například kardinál D. Duka. Nezdá se, že by nemohl říkat, co chce!"

7 22.06.2021

Drobná, ale kvalitně zpracovaná knížečka ukazuje Čapkovu tvorbu ze specifického úhlu pohledu - zkoumá, jak se v ní odráží autorův vztah k víře. Výborné jsou Čapkovy texty i Putnovy stručné komentáře.

U Čapka vnímám to, čeho jsem si všimla i u dalších "velkých" spisovatelů. Jejich texty mnohdy přesahují omezené názory svých autorů. Je v nich mnohem víc, než by autor vyslovil sám za sebe. Tak i texty ateisty Čapka mohou úžasně promlouvat k duši věřícího člověka a v mnohém ho obohatit a inspirovat.

7 01.04.2021

Už dlouho jsem hledala nějaký kvalitní komentář k Bibli, kde by byly osvětleny okolnosti vzniku jednotlivých textů, jejich zasazení do dobových souvislostí apod. Zároveň jsem chtěla, aby to bylo podané srozumitelným jazykem, nic příliš teologického. Kniha rozhovorů s prof. Sokolem tohle všechno splňuje a přináší ještě mnohem víc. Není zde samozřejmě rozebraná celá Bible, což je pochopitelné. (Ale rozhodně bych si v doprovodu prof. Sokola celou Bibli přečetla moc ráda.)

Líbilo se mi, že je v rozhovorech často upozorňováno na detaily, kterých by si člověk v biblických textech normálně nevšiml (nebo je nepovažoval za důležité), a že jsou zde vysvětleny důležité dobové reálie (jak vypadal život kmenového společenství, kdo přesně to byli Samařané, farizeové nebo celníci, jak se lidé v Ježíšově době obvykle chovali k postiženým apod.). Já jsem si díky této knize uvědomila, jak se téměř všechno, co Ježíš učil nebo dělal, nějak vymykalo tomu, co bylo v té době obvyklé a normální. Dnes už nám to tolik nepřijde, protože naše kultura vychází z křesťanství, takže některé druhy chování už prostě očekáváme, ale tehdy bylo leccos dost jinak.

Prof. Sokol je neméně působivý, když mluví v souvislosti s Biblí o dnešní době. Zaujal mě třeba jeho pohled na bezdomovce a žebráky, jejichž přítomnost ve veřejném prostoru považuje za jednoznačně přínosnou – pro nás ostatní.

Kniha je určitě vhodná spíše pro pomalé, hloubavé čtení, ale přiznám se, že některé části jsem doslova zhltla, protože byly hrozně zajímavé. Týká se to i textů, jejichž interpretaci jsem už četla nebo slyšela mnohokrát (např. některá podobenství), ale prof. Sokol mě stejně vždycky zaujal něčím novým.

Rozhodně vřele doporučuji každému, kdo chce lépe porozumět Bibli. A jsem zvědavá na další knihy z téže edice…

Citát:
„Almužna je důležitá věc a péče o chudé je nesmírně důležitá součást života, ale jejím cílem není odstranění chudoby, nýbrž pomoc bohatým, aby neshnili ve svém bohatství. Chudí jsou tu pro nás, bohaté, co bychom si bez nich počali? Čili je to obráceně, než se zdá.“

7 20.12.2020

Musím říct, že jsem hodně na rozpacích, jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu obdivuji autorku, že se jí povedlo najít tak neobvyklé a silné příběhy (každý z nich by vydal na samostatný román), na druhou stranu jejich shromáždění v jedné knize působí dost tendenčně a ukazuje, že hlavním autorčiným cílem nebylo ukázat různé pohledy na církev (a různé zkušenosti s ní), ale ukázat pohled jediný (že církev je prostě špatná a tečka). Zkrátka to na mě působilo jako proticírkevní propaganda, trochu okořeněná bulvárem (třeba téma kněze, který se ožení, mi přijde docela bulvární), naprosto tam chyběl pohled z druhé strany.

Tím nechci říct, že já sama si myslím, že všichni věřící jsou světci a církev je bezchybná a ideální. To po čtyřiceti letech systematického útlaku a pronásledování ani není možné (příběhy se odehrávají v 80. a 90. letech). Nicméně v knize téměř všichni věřící působí jako ti největší darebáci a zloduši, navíc nejhorší z nich jsou obvykle kněží a řádové sestry. Nemůžu si pomoct, ale tohle je v přímém kontrastu s mojí vlastní zkušeností. Skoro jako kdybych žila v úplně jiné zemi nebo církvi.

Z toho důvodu mám jisté pochybnosti o věrohodnosti lecčehos, co se v knize tvrdí, a často jsem si kladla otázku, jak by ty samé události popsali a okomentovali ostatní účastníci. Možná bychom se setkali s dost odlišným pohledem na tu samou věc. Navíc u některých dotazovaných je znát dost velká zášť k církvi, s níž hodnotí negativně už naprosto cokoliv, co s církví souvisí (plus si člověk při pohledu zpět obvykle nerad přiznává vlastní chyby a hází špínu spíš na druhé). Dalším prvkem, který nepřidává na důvěryhodnosti, je nepříliš dobrý psychický stav a vůbec celková nezralost některých respondentů.

Zkrátka, na knize mi asi nejvíc vadí jedna věc – subjektivní pohled se zde vydává za pravdu.

7 09.12.2020