Hun komentáře u knih
Výborný rozbor Nimrala od @jirincz. Ještě bych doplnil, že Nimral je Tolkienovi podobný i tím, že svůj obraz nemohl dokončit, protože byl perfekcionista posedlý detaily, a místo aby obraz dodělal, pořád jen přikresloval a ladil detaily. Právě tato "muka" zažíval i Tolkien. Nemohl svůj velkolepý opus magnum (legendy Středozemě) dokončit, protože se neustále vracel k již napsaným příběhům, vylepšoval a přepisoval je, dokola měnil...
Ale v závěru Listu od Nimrala je jakési vykoupení: Díky tomuto perfekcionismu je Nimralův obraz (byť nedokončený) tak realistický, že se pro druhé stává přitažlivou a poutavou skutečností. A Tolkien často říkal, že se o detailnost a reálnost v každém ohledu snažil právě proto, aby byl jeho svět jako živý.
Inu, uspěl monumentálně... Ve srovnání s propracovaností Tolkienova světa jsou ostatní fantasy světy jen narychlo spíchnuté mazanice.
Žádný německý odstřelovač König nikdy nežil (jak píše Belbo), nicméně pokud vím, tím esem, které Zajcev zabil, byl Heinz Thorwald, velitel odstřelovačské školy v Zossenu.
Naprosto úžasná skripta, vřele doporučuji všem s hlubším zájmem o historii jazyka Shakespearova.
Mně zase přijde právě ta závěrečná esej fascinující. Představuje Tolkiena jako více než spisovatele: Jako filologa a profesora staroanglické literatury. Nicméně uznávám, že mé nadšení je asi dáno do značné míry tím, že se sám zajímám o historickou mluvnici. Běžnému čtenáři to tolik neříká...
Měl jsem to podobně jako Kachora. Nejlepší povídky jsou pro mě v sekcích Irové a Podivíni.
Nejvíc mě uchvátily povídky z Irska. Mají nádhernou, deštivou, severskou atmosféru.
Povídka Smrt Země patří k tomu nejponuřejšímu, co jsem kdy četl.
Ne každý tu souhlasí s tím, že jde o politickou propagandu. Tak samozřejmě o propagandu JDE, je to jednoznačný záměr autora.
Na druhou stranu je to propaganda jemná (není to protimluv?) a jako dítě mě nerušila. Zpětně se nad tím člověk pousměje.
Film jsem nikdy neviděl, zato knihu mám přečtenou mockrát. Brdečkův jazykový humor je geniální.
„Ze zavazadla vylovil chutnou svačinku, aby utišil fanfáry hladových útrob.“
„Jeho tělo, které obsahovalo přirozenou dávku železa, obohatil o méně přirozenou dávku olova.“
Vlastně mě docela překvapilo zjištění, že celý Pán prstenů je především lingvistickou hříčkou, v níž se Tolkien vyžíval ve střídání jednotlivých stylových úrovní v mluvě různých postav. Škoda že v češtině to nešlo úplně reprodukovat. Zdroj:
http://www.proofreading.cz/interview-s-prekladatelkou-pana-prstenu-3-dil
„Na obloze zářil Jižní kříž, přibitý diamantovými hřeby do nekonečna...“
U žádného autora jsem nenašel tak neskutečně krásné metafory jako u Stefana Zweiga!
Z mnoha komentářů tady byste mohli získat dojem, že kniha vás bude frustrovat tím, že začne spoustu příběhů s různými postavami, a pak najednou děj v půlce skončí a vy se nedozvíte, jak vše dopadlo.
Tak to ale není. Spíš jde o části historie, u nichž Tolkien část rozpracoval podrobně, část jen zběžně. Legendy jsou tedy všechny dokončené, jen nejsou všude stejně podrobné. Příběhy se dají číst snadno a nestane se vám, že se nedozvíte, jak to s někým dopadlo, nebojte.
Nejúžasnější je příběh postupného úpadku Númenoru a jeho konečné zkázy za Ar-Pharazôna Zlatého. Tragický, ale nádherný příběh o lidské pýše a jejích následcích. Navíc právě v této legendě nejvíc cítím promítnutí Tolkienových náboženských názorů.
Tyhle knihy je třeba hodnotit optikou cílové skupiny, tedy mladších teenagerů. A jako dítě jsem tu knihu zbožňoval. Takže za mě uspěla v tom, co měla za cíl.
A kdo by nemiloval Raistlina?
Moje vůbec první fantasy kniha (ano, nevšiml jsem si, že jde o druhý díl, a půjčil si to). Láska na první pohled, bylo mi jedenáct.
Dodnes si s bráchou občas odpovídáme citacemi z knihy:
„Já vydržím všechno, ty mrvo!“ (Biggrin)
„Ve kterém z devíti pekel jsi našel nápad, že já budu bojovat fér?“ (Drizzt)
Překrásná kniha, která dokázala vylíčit tragické osudy některých výprav tak živě, že si nezadala s nejlepší beletrií.
„Už jste někdy viděl hrát zombie na kytaru? Nejhorší na tom bylo, že jsme mu pak museli pomáhat hledat prsty.“
Také vám běhal mráz po zádech, když Gandalf četl v komnatě Mazarbul z trpasličí kroniky? Jak zněly skřetí bubny „Jdu!“ A pak záznam končil slovy: Už jdou...
Zajímavost: V originále je zvuk bubnů „doom“. Překlad „jdu“ zachoval hrozivost anglického „doom“ a přitom pořád zní jako úder bubnu.
Asi nejvíc se mi líbily poetické pasáže, v nichž se autor vyznává ze vztahu k ruské krajině.
Vlastně mi nakonec přišlo, že nejvíc Balzac zkritizoval otce Goriota samého. Svou opičí láskou a rozmazlováním nemohl z dcer vychovat nic jiného.
Jinak nádherná sonda do lidské psychiky. Takové knihy už dnes nikdo nepíše.