Hwaelos komentáře u knih
Nezávidím superhrdinkám šedesátých a sedmdesátých let jejich úděl. Zdá se, jakoby Wasp neměla na práci nic jiného, než zaspávat, omdlívat a těšit se na vdavky. Aneb ještě sexističtější, než jsme doufali...
Skvělá záležitost. V příběhu druhého dílu se toho moc nestane, resp. děj se zásadně neposune dál, protože se v útlém sešitu válčí na hodně frontách (rozuměj: v mnoha dějových liniích). Ale kresba je fantastická. Kot a jeho spolupracovníci si umí vyhrát s prostorem dvoj/stránky - ať už jde o fázované "kamerové" průlety, které postupně odkrývají podstatný detail, nebo o paralelní montáže, které v lecčems připomínají princip Kulešovova efektu... Vše je v Zeru fantastické.
Nápad hodný obdivu je obsadit do role bojovníků za právo a spravedlnost (a za vlastní život, dlužno dodat) třetiřadé hrdiny z Arizony a podobných zapadákovů. Spolu se silnou přítomností politické a mediální roviny prostředkované vyprávěním to dodává marvelovskému světu nebývalou plastičnost a uvěřitelnost. Jednou bych si rád přečetl celou řadu od Civil war až po odhalení Thunderbolts, ale to se v našich podmínkách asi nestane.
Pár skutečně dobrých vizuálních nápadů ve vyprávění i několik pěkných perel v celkové koncepci (prolínání příběhu Mad Hattera s Alenkou v říši divů) a pak závěrečná povídka, která je po stránce vizuálního vyprávění opravdu špičková. Jinak ale dialogy a scénář spíš průměr zabalenej do temnýho hávu, protože je to zrovna cool.
Příběhově (a ideologicky, chtělo by se dodat) je to samozřejmě komiksové dno. Ale pokud jde o způsob vyprávění (a tím míním vizuální vyprávění), jde o ohňostroj skvělých nápadů (viz stránky s prázdnými rámečky atd.). Chtělo by to jen šikovného scenáristu s celým mozkem.
Vcelku slibný začátek. Tak trochu halucinogenní atmosférou tajemného světa po válce, kde se odvíjejí surrealistické zápletky bez zásadního dopadu na hlavní děj, připomíná Nikkarinův opus Shauna Tana a jeho Nový svět. Dialogy neoslní zdaleka tolik jako kresba, což je tak nejzásadnější výtka. Pop-kulturní odkazy jsou zase namnoze tak okaté a prvoplánovité, že dělají čest první část zmíněného kompozita ("pop").
Ultimates coby verze Avengers z paralelního vesmíru příjemně překvapí. Hraje se tu na realističtější notu života nadlidí. Banner je ještě větší zakomplexovaný ustrašenec, Hulk o to tupější nezastavitelné monstrum, Scarlet Witch žije se svým bráchou Quicksilverem ve zjevně incestním vztahu, Black Widow je rajda, která si to s Iron Manem rozdává na záchodcích, Hawkeye je nafoukanej panák s vysokým sebevědomím, Hank Pym mlátí svoji manželku, která si to roky nechává líbit atd. Snaha vykreslit superhrdiny v novém světle dokonce místy působí natolik negativně, že čtenář ani neví, jestli jim chce vůbec fandit. Všemu napomáhá i Hitchova kresba, jejíž širokoúhlé panely sice působí monumentálně, zároveň ale postavám nedává ten nadpozemský lesk, v němž všichni vypadají jako krasavci z reklamy na šampón (dokonce ani Natasha Romanoff není nijak zvlášť pohledná).
Neuvěřitelná pecka. Výbornej scénář, kde každá věta jenom zvoní, doplňuje ohňostroj vizuálních nápadů Alexe Maleeva a Davida Macka. Po dlouhé době mám pocit, že jsem držel v ruce dokonalou syntézu textu a výtvarna, v němž jsou všechny prvky podřízeny vyprávění (resp. jeho ozvláštnění v rámci média a žánru).
Snyder pro New 52 napsal zkrátka svižný akční příběh, který sice není hloupý, ale vlastně se s nějakým dějem mezi tou akcí moc nepáře.
Samotné začlenění kouzelníků typu Dr. Strange do Marvel Universe se mi vždycky zdálo trochu neorganické. Do prostředí, v němž žijí potomci vyspělých ras, genetičtí mutanti a kříženci, vědci s technickými udělátky a oběti havárií s chemickými sloučeninami, se magie zkrátka moc nehodí, protože narušuje pespektivu, v níž je všechno s přídomkem "super-" chápáno jako výsledek pokroku (vědeckého či evolučního). Fantastic Four v tomhle ohledu nepředstavuje výjimku. Waidovo pojetí příběhu, kdy implementuje následky superhrdinství do (téměř) reálného světa, v němž má převrat v Latveře důležité důsledky pro jednání Organizace spojených národů, je do jisté míry osvěživé. Dokud... nezačne podivná pouť do záhrobí za zachráněním Bena Grimma, kde vystupují archandělé a bibické potoky krve... Závěrečné "brechtovské" prolomení čtvrté stěny dramatu, kde mezi patetickými dialogy čtenář zjišťuje, že arcibohem Marvel Universe je jeho kreslíř, mezi jehož schopnosti patří vygumovat Reedu Richardsonovi polovinu zjizvené tváře, je úletem do říše houbičkového krále.
Hulk se v tomhle svazku vlastně stává poměrně chytrou personifikací Conana. Celá ta linka v pozadí "otrok - gladiátor - král - pomstychtivý berserk" k takovému čtení svádí. Vizuální vyprávění v panelech se drží amerického standardu, což mě trochu zklamalo, ale Romitova šrafovaná kresba je naopak velmi dobrá. Dost by mě zajímalo, jak se vztahy mezi Hulkem a jeho buddies vyvíjely dál. Jediné, co mě zaráželo, je otázka, jak se z Hulka stalo totálně neporazitelné monstrum, na nějž nestačí ani ultimátní mlátiči jako Black Bolt a Sentry (kterej jinak dokáže smáznout půlku planety mrknutím oka). Všechno se jen spravedlivým hněvem vysvětlit nedá.
Tohle je hodně obtížný... Story jako taková není moc zábavná, ani vlastně není moc o Wolverinovi - filmoví tvůrci věděli, proč dali hrdinově zrodu tak malej prostor v pár flashbacích. ALE!, zpracování příběhu je vlastně dost geniální experiment - ať už v používání barev nebo po kresebné a sekvenční stránce. Tolik skvělých vizuálních nápadů člověk v mainstreamovém komiksu jen tak nenajde.
Batman Detective Comics je zvláštní série. Vyvolává dojem, že jde o booky, které rozvíjí navazující příběh, ale ve skutečnosti jde o více či méně samostatné malé příběhy, které jsou pospojovány někdy dost chabými cliffhangery (to se týká hlavně druhého dílu "Zastrašovací taktiky"). Emperor Penguin se tváří, že z téhle řady vystupuje, ale jediné, co dělá navíc, je to, že v pozadí běží historka o Tučňákovi a jeho svržení, zatímco Batman se potýká s náhodnými střety v podobě Poison Ivy, Clayface, spousty Jokerových fanoušků, Merrymakera, Viktora Zsasze a bůhví koho ještě. Atmosféru to má slušnou, ale neschopnost nebo neochota vytvořit dobrý kompaktní příběh je jen zastírána prezentováním dlouhé řady padouchů.
Z dnešního pohledu spíš úsměvný exkurz do dějin mainstreamového komiksu 60. let. Je vidět, že práce s dialogem v komiksovém médiu byla teprve v plenkách, čehož důsledkem jsou zdlouhavé vysvětlující dialogy, které by se dnes realizovali prostřednictvím vizuálního vyprávění. Leeho postavy jsou dobově možná překvapivě prokreslené, dneska ale působí jako stereotypní karikatury (Sue jako domácí puťka, která si bez manžílka neporadí, Johny jako namyšlený fracek ovládaný pubertálními hormony) nebo jsou úplně umělohmotné a neživé (Reed). Snad jen v případě Bena "Thinga" je možné mluvit o uvěřitelném charakteru. Ale jsem zvědav na pokračování ve FF: Soudný den.
Nadstandardně dobrý rozjezd nové série a zároveň i zajímavý restart originu Wonder Woman. Podílí se na tom jednak kvalitní Azzarellův scénář, jednoduchá a trochu špinavá kresba a hlavně fakt, že to vlastně vůbec není o superhrdinech. Spíš to trochu připomíná Vertigovské projekty ála Mýty nebo Sandmanovo univerzum. A to je dobře, protože WW mi nikdy jako postava moc nesedla - zkrátka mi nepřišlo, že Amazonka z řeckých bájí dobře zapadne mezi temnýho rytíře a typa, co spadl z vesmíru na středozápad.
Děj je poměrně přímočarej: WW zjistí tajemství svýho původu (taťkou není nikdo menší než Zeus) a naštvaně odejde z ostrova Amazonek. Hermés ji seznámí s obyčejnou holkou, kterou Zeus taky zbouchnul a teď čeká jeho dítě. Héra chce to dítě zabít, než přijde na svět a zároveň se pomstí WW tím, že promění všechny Amazonky na klubko hadů. Aby získal Hermés s WW spojence, zkouší se dosadit na trůn Olympu za nezvěstného Día Hádése a Poseidona a Apollón mezitím zkouší do koalice zlanařit Árése, aby se stal sám králem.
První opravdu dospělý komiks o Supermanovi, na který jsem zatím natrefil (když pominu skvělý úlet z jiné galaxie Rudá hvězda). Krátké shrnutí (spolier included): Hlavním problémem je teroristická organizace Úsvit, jejichž motivem je zbavit lidi jha "Stroje", organizace využívající mimoplanetárního dárečku, jakési rovnice, jíž začala americká vláda používat ke globální kontrole politického vývoje na Zemi. Vrchním dohlížitelem nad "strojem" je - světe div se - otec Lois Laneové. Superman zatím bojuje proti akcím úsvitu po boku s mimozemšťanem, který byl součástí dárkového balení, Wraithem. Tenhle sympaťák ale Supermanovi suše sděluje, že ho stejně časem zabije pro americkou vládu a vmetá mu do tváře, že stejně nemůže být nikdy úplně člověkem, protože nestárne. Mezitím se ocitá Lois v područí Úsvitu s posledním kouskem Zeměkamu v kabelce a Jimmy Olsen je vězněm Lexe Luthora, který ho chce přetvořit v smrtonosnou zbraň proti Supermanovi. Úsvit vysílá jaderné hlavice na různé části planety a...
Tohle je Superman pro 21. století, dospělej, konfrontační, plnej špinavé zákulisní politiky. Asi nejlepší pasáž, symbolickou pro celý komiks, představuje moment, když generál nazývá Supermana zbabělcem, protože ten svůj talent používá k zachraňování koček na stromě a nechává diktátory na celém světě popravovat a znásilňovat tisíce lidí.
Dobrej scenárista Batmana se pozná podle toho, že dokáže udělat zajímavého záporáka i z Penguina. Trochu zmatené a neuspořádané vyprávění, ale s tou správnou dospěle-pochmurnou atmosférou. Promising.
Pár dobrých vizuálních nápadů a to je vše. Mizerný scénář, mainstreemová, podivně karikaturní kresba a pointa, která není pointou.
Kvalita překladu paní Kovályové je na zaplakání a výrazně ubírá na zážitku z knihy. Jinak jde o standardní noirovou detektivku se vším všudy, výjma femme fatale, ale včetně překombinovaného příběhu. Ale jako vstup do světa Phila Marlowa to nebylo vůbec špatné.
Jeden z velmi mála komiksových spin-offů, jehož kvalita se vyrovná původní (sandmanovské) sérii. Děti a monstra skloubily perfektně svět velkých mýtů, kde můžou andělské šiky zdevastovat půl L. A., a příběhy obyčejných lidí. Fascinující piece of work.