Hyaenodon komentáře u knih

Horko, dusno jednoho léta roku 1935. Příběh pomalinku graduje do "večerních událostí". Následují desítky stránek příběhu, který smrdí happy-endem, ale pak dojde k nečekanému zvratu a všechno je jinak. U mě nejlepší autorova kniha.

5 29.05.2018

Tahle knížka mě pobavila. Stejnojmenné postavy jsem při četbě řešil tak, že jsem si představil typizovanou Úrsulu a typizovaného Buendíu s pleší a knírem a už jsem jel. Docela dobré psycho. Magické prvky jsem ve "vážné" literatuře v té době ještě neznal, takže mě velmi příjemně překvapily. A na Rebecu lízající omítku ze stěn si vzpomenu i po letech s úsměvem.

5 29.05.2018

Tak nějak nevím. Jazyk, metafory - perfektní. Samotné řemeslné zpracování - perfektní. Ale na druhou stranu jsem se nedokázal ani s jednou z postav nějak blíže identifikovat a trochu mě i štvaly. Autistický stalker Florentino, který zpracuje každou ženu, jež před ním nevyleze na strom, ale "miluje" Ferminu, mi šel na nervy asi nejvíc. Fermina se pasivně nechala uhnat napřed Urbinem a později Arizou, aniž bych u ní měl pocit, že cokoliv z toho opravdu chce. Suchar Juvenal Urbino, který svou ženu štval tak dlouho, až si na sebe zvykli, působil alespoň trochu životně, ale také mi k srdci nepřirostl... Možná dílo plně docením v pokročilejším věku, ale za dané situace tři hvězdy za jazyk.

5 29.05.2018

Tahle kniha mi neskutečně sedla. Autor nechává spoustu věcí na čtenáři, aby si sám domýšlel, co jednotlivé postavy vidí, cítí, nebo co se jim stalo. Famózní jsou pasáže, kdy bioložka prchá noční bažinou před kvílícím "čímsi" a "špagety" na nebi po smrti psycholožky. Snad jen škoda, že nebyl dokončen (a v dalších aspoň naznačen) smysl nápisu v geografické anomálii...

5 12.04.2018

Dostal jsem ji k Vánocům a hned si ji šňupl, zatímco si malý Hyaenodon hrál s vláčkem a paní Hyaenodonová si skládala puzzle. Knížka je to svižná, nenudí a co si tak z Lovecrafta pamatuji (čteno bratru před osmi lety), dokresluje pozadí jednotlivých povídek a zpřesňuje jejich poetiku. Během četby mě tak na padlo, že se určitá tajemnost, postoj ke světu, ale i nepochopení a osamělost H. P. Lovecrafta dost podobá našemu Kafkovi.

4 24.12.2024

Šňupnuto za jedno horké odpoledne... Kniha se čte příjemně a nenudí, ale rozhodně z ní nejsem nějak na větvi (podobným podivínem jsem byl zhruba v téže době taky). Co mě trochu nostalgicky zasáhlo, byl popis sš života. Mejdany, hulení, vejlety, kouření všude mimo třídu a rodičů nadohled. Bojím se, že dnešní Charlieho vrstevníci spíš řeší, kolik mají folouverů, lajků, jak zachránit planetu nebo jakého jsou vlastně pohlaví. Děkuji všem bohům, že jsem zažil 90. léta jako teenager.

4 19.07.2024

Velmi zábavný přehled objevování Chetitů a odhalování tajemství jejich písma. Na tomto příběhu se ani za 60 let od vydání knihy nic nezměnilo. Věřím, že dnešní znalosti o této kultuře už budou obsáhlejší, ale za to Zamarovský ani jeho kniha nemohou.

4 19.07.2024

Kniha je to jistě zajímavá a z historického hlediska nesmírně cenná. Co mi na ní vadilo bylo opakování jednoho schématu po celou dobu pouti Městem (všichni se hádají, Poutník se naštve a jde se jinam). Druhá část mi přišla paradoxně zajímavější, protože nalezení klidu ve vlastním nitru je něco, co myslícímu člověku umožňuje přežívat setkání s blby a praštěnými ideologiemi, kterými je dnešní svět (Město) přeplněno.

4 20.03.2024

Zola prostě uměl. Čteno podruhé s odstupem zhruba 20 let a z knihy mám mnohem hlubší zážitek. Jediná postava v příběhu není normální (násilníci, alkoholici, gambleři, idioti, vrazi). Je úžasné, jak je každá postava něčím posedlá a jejich posedlosti spřádají síť průšvihu. Severína Jakubem a snahou se zbavit Roubanda, ten hazardem, Jakub vraždou, Misard penězi, jeho žena touhou mu je nevydat, soudce svou vizí zločinu... Parafráze myšlenky, u které jsem měl WTF moment; k čemu je spravedlnost, když promluvilo právo?

4 21.03.2023

Knize trochu schází konec (což dává smysl vzhledem k tomu, že se autorův příběh ještě odvíjí). Popis bezdomovectví jako takového jsem čekal trochu víc šokující, na druhou stranu jeho zdravotnické a sociální blogy jsou velmi osvěžující. Každopádně mu přeji na jeho namáhavé cestě štěstí a výdrž.

4 30.12.2022

Tak to bylo hodně ostrý. :) Osobně mi nejvíc sedl příběh Maxe Muta, Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest a Dům na periferii, ale všechny povídky jsou super. Třetí autorova kniha a potřetí silný WTF pocit.

4 30.12.2022

Krátké a velmi drsné povídky o procitnutí z revolučních snů...

4 30.10.2022

Po "Šumavských samotářích" jsem se na tuto knížku velmi těšil. Všichni zpovídaní lidé to mají nějak srovnané, dohromady nic nepotřebují (a co ano, to si obstarají) a vesměs je život v "normální společnosti" dráždí. Nevím proč, ale část mi jich přišla nějak "vyšinutá" - a to i v rámci samotářské vyšinutosti. To není odsudek, jen pocit. Kniha byla super, u pána s vytřaskou nebo u lidí se psy jsem se výborně bavil, bratr Anděl už mi ale nesedl a vysloveně na jiné vlně byla paní z posledního rozhovoru. Ale i tak jsem si rozhovory užil a třeba se dočkáme i třetího pokračování.

4 19.02.2020

Podruhé přečteno s odstupem téměř dvaceti let a podruhé jsem se nechával unášet neskutečnou fantazií autora. Naprostá pecka a moje srdcovka.

4 09.12.2019

Vůbec jsem tu knihu neznal (myslím obsah), takže o to příjemnější překvapení.

4 13.10.2019

Naprostá pecka. Po asi 15 letech jsem se ke knize vrátil a zase mě nezklamala - zejména druhá část knihy, po sňatku s Madeleine, je prvotřídní.

4 12.09.2019

Moje první Murakamiho kniha. Část v "reálném" světě mě děsně bavila, obzvlášť skvělá byla ta část s metrem a následujícím podzemím. Část v kalkulátorově mozku mě bavila méně - čekal jsem, že se to nějak vyvrbí, že se dozvím, o co vlastně jde. Ale to jsem ještě Haruki Murakamiho neznal...

4 30.11.2018

Knížka se mi líbila. Možná je to i dobou, kdy jsem ji četl. Michael Beard, hlavní hrdina, člověk, který (kromě Nobelovky před třiceti lety) nic dalšího nedokázal a jenom parazituje na svém okolí. Osobně si myslím, že je téma až nechutně aktuální.

4 29.05.2018

Tak konečně dočteno. Knížka je to svižná, jednotlivé postavy působí skutečně a potěší drobné detaily (např. koberce na schodech z pletiva, aby se Sissix nezamotaly do ok drápy, bordelářka Kizzy s věčnými křupkami). Na druhou stranu knížka podle mě trochu postrádá děj, většinu textu sledujeme posádku, byť sympatickou, ale kromě závěru knihy schází akce. Jako vysloveně nadbytečné pak vnímám pasáže, kdy se jednotlivé postavy autocenzurují ve chvíli, kdy mají tentendci posuzovat nějaké ufony podle "homocentrických" názorů, protože výchova čtenářů podle mě ke krásné literatuře nepatří.

4 07.03.2018

V dobrém slova smyslu zvláštní knížka. Kdo čekal jasné odpovědi, ten se nedočká, naopak. Autor řadu situací a jevů nevysvětluje, ale jenom lehce naznačuje. Navíc jako bonus dodá ranec nových otázek. Kniha mi trochu připomněla film Stalker, kde také není jasné, co se skutečně děje a co je pouze představa jednotlivých postav...

4 27.12.2017