hynek5107 komentáře u knih
Shodou okolností jsem knihu dočetl po Evropě na rozcestí od S. Komárka a bylo zajímavé sledovat úvahy nad mizející tradicí z pera současného autora a porovnat je s myšlenkami fašisty "krátce po porážce." Zajímavá na knize je její nadčasovost, což se ovšem dá říci i o dalších Evolových dílech. Na necelých 50 stránkách rozjíždí Evola problematiku modernismu tak vyčerpávajícím způsobem, že k publikaci se budu ještě často vracet. A ještě něco bych poznamenal: ideální dílo na vysvětlení rozdílů mezi fašismem a nacismem (ovšem pro člověka, který už o této problematice aspoň něco málo ví).
Čtyři kapitoly z života mladého Japonce, který zjišťuje, že je s ním něco v nepořádku. Na rozdíl od Zlatého pavilonu, kde se takovýto jedinec rozhodne postavit celé společnosti, ve Zpovědi masky nedochází k žádnému coming-outu, násilí zůstává pouze ve snění vypravěče a jeho živelných představách.
Jeden z nejpodstatnějších pohledů na myšlení Adolfa Hitlera. Ačkoli ostatní díla nám mnohdy ukazují způsob jeho myšlení, tato kniha nám spíš říká, co bylo nejdůležitějším cílem jeho snah - a co bral pouze jako cestu k jejich dokončení.
Kniha, na kterou se v naší zemi dlouho čekalo, přináší základní seznámení s legionářským hnutím v Rumunsku mezi válkami. Úvodní chronologická část nás seznámí s politickou problematikou země, zatímco druhá pak s hlubší podstatou zelenokošiláčů. Vyčerpávající poznámky pod čarou obsahují spoustu odkazů na další díla a autory.
První svazek jest čtivým textem pro autobiografické jeho rysy, nicméně druhý svazek se stává utrpením, kde hlavní hrdina umírá, umírá a do toho je zamilovanej. No a jak tak trpí, tak... Tak prostě trpí a čtenář na 230 stranách s ním.
Zajímavý kousek, u kterého si nejsem jistý, jak dalece ho autor bere vážně a jak moc jenom jako žert. To, že čtenáře vlastně tahá za nos, jsem si začal uvědomovat čím dál více v průběhu knihy. A když v kapitole "Vymýšlet si knihy" rozebírá dílo Sósekiho Nacume a postavu profesora v jeho knize, došlo mi, že Bayard se s profesorem de facto ztotožnil.
1951, to je rok vydání Chůze lesem a zároveň dobou, kdy se ještě v zakarpatských pralesech připravovala UPA k dalšímu boji proti Sovětskému svazu. S myšlenkou na tyto lesní chodce můžeme dílko číst. Z počátku může čtenář neznalý osoby Ernsta Jüngera pokládat autora za přílišného teoretika, ovšem ten úvodní šíři teorie zužuje do přehledného manifestu partyzána nové války (v té době na spadnutí), války přísně ideologické.
Velmi zajímavé paměti prvního důstojníka čs. legií v carském Rusku naznačují, že idea legií nebyla zdaleka tak jednotná, jak se dnes může zdát. Tvrdý odpor proti sociální demokracii a Masarykovi setrval v odbojáři Vitáčkovi i v poválečných letech, stejně jako tuhý antisemitismus a obdiv k carskému Rusku.
Dovolím si parafrázovat samotného autora: "Chceme-li se dovědět něco o nejisté situaci v Evropě těsně po druhé světové válce, dokážete najít zhustěnější výklad myšlení jednoho zklamaného fašisty, než jaký podal Pound?"
Soubor povídek, které vedle tématu judaismu napříč světem (a především tedy v oblasti východní Evropy před druhou světovou válkou) spojuje jistá dávka deprese a bezútěšnosti, nemohoucnosti utéci ze začarovaného kruhu bídy a náboženských tradic.
Kniha se nesnaží být vyčerpávajícím výčtem všemožných zahraničních jednotek ve službě Třetí říše ani mapovat jejich bojové nasazení. Dílo totiž hledá pojítka mezi holocaustem a cizineckými sbory německé armády - a nachází je. Šeď zde neobjevíte, autor se zkrátka snaží rozproudit emoce dosti nevybíravým způsobem. Snad pro každého důstojníka má svůj přívlastek. V některých případech však Hale příliš zobecňuje ve snaze namířit skutečnost svým požadovaným směrem. Výčtů zvěrstev nacistických vojsk nachází dost - ale důkazů, že je spáchaly zmiňované jednotky zas tolik ne. Srovnání s touto knihou mohou nabídnout Krvavé země od Timothyho Snydara (které jsou v Katanech také citovány).
Pokud Ovčáčkův vzor není Zeman, pak je to Jiří Dimitrov. Na 96 stranách si dokáže protiřečit, odmítat argumenty na základě původu argumentujícího a chlubit se svou demagogií. A to vše za potlesku komunistů celého světa. Jen by mě pak docela zajímalo, co asi říkal Dimitrov na pakt Molotv-Ribbentrop. 1 hvězda za zajímavé citace Lenina.
Nejsem čtenářem psychologických děl a po tomto kousku jsem sáhl v knihovně víceméně náhodou, tlačen časem. A byl jsem velice příjemně překvapen. Kniha mě do sebe vtáhla, což u naučné literatury není u mě běžné. Její obsah je brán velmi do šířky a přesto vysvětluje vše, co je potřeba, z (ne)objektivního pohledu znalce.
Asi takto by měla vypadat odborná kniha, tak aby zaujala i širší veřejnost. Díky četnému členění je kniha přehledná a čtenář tak může snadno dojít k jasným závěrům dost zajímavého témata, které podle mého názoru není v našich končinách často zmiňované. Na druhou stranu kvůli tomuto členění můžeme nabýt dojmu značné rozparcelovanosti knihy a zároveň se můžeme v našich závěrech snadno klamat, jestliže budeme knihu vnímat jako řadu samostatných kapitol a ne jako jeden celek.
Autorově akademičnosti budiž na škodu nedostatečné odzdrojování knihy.
"Zasnít se v jazyce, který není mou mateřštinou, je bezpochyby ďábelským pokušením."
Bohužel, autorovou mateřštinou je francouzština a tak jeho snění je pro čtenáře místy neuchopitelné, překladatelovým snahám navzdory. Jak pochopit Bachelardovo rozjímání nad krásou feminina slova "měch" (outre), když toto je pro nás tvrdým maskulinem?
Když jedete Sázavu na háčku, nejbližší bufet je až za tři kilometry a olej se vleče, přichází na řadu trochu svazácké literatury. Výdrž sovětských námořníků je ohromující, ale číst jak někdo padesát dní kouká do moře vás nakonec uspí a vy se vyklopíte. Ještěže to má necelou stovku stránek, takže cestou vlakem domů už můžete raději číst noviny.
Otřesný obal knihy skrývá román se zajímavou zápletkou, který je bohužel místy zbytečně roztáhnut.
Picardova obžaloba nacionálního socialismu je vlastně obžalobou doby, která nacionální socialismus zrodila. Z knihy číší autorův tradicionalismus a silná křesťanská víra. Jistě zajímavý pohled na zrod nacismu kvůli "nesouvislosti" přináší i pocit jisté naroubovanosti této myšlenky na danou problematiku. Knihu tak můžeme brát jako díl do skládačky celé národně-socialistické problematiky. Jako ideově vyvažující dílo pak doporučuji knihu "Hitler a síla estetiky."