Hzjena komentáře u knih
Nevim co proti tomuto počinu lidi mají, ale mě se to líbilo mnohem víc než jiná díla od jak říkáte ,,mistra,,....Bylo to takové dospělejší, byl jsem ušetřen dětinských sexuálních scén a ,,vtipná,, přirovnávání taktéž byla omezena. Kosek se s tím nepáral, zbytečně nás nezatěžoval odkazy na předešlá díla a sfouknul to za pár hodin. Možná až na tu zbytečnou prezentačku od Škodovky na konci knihy, tomu nemám co vytknout.
Na jednu stranu trochu lepší něž jednička, ale přece jen dobrej nápad s dobrym koncem by se neměl moc rozmazávat...pár dobrejch postav zemřelo, Sangotino tajemství bylo odhaleno a jediné co může pokračovat, je jen přehršel ,,vtipných,, přirovnávání a hlášek ve spolupráci s ratatata a prásk, prásk, prásk, při kterém jim sekunduje BUM, BUM, BUM a Uáááá se srkprškem a šplíchtvancem. Ano, člověk to s chutí pozře a rád, ale nakonec zjistí, že je alergickej na laktózu a jen čeká až to konečně skončí. Není to špatná četba, ale nemusel by autor vykrádat sám sebe (Lovci)....Jinak super zábava! (kdybych nezal Kulhánka, tak bych dal 4 hvězdy hned z oleje). Takhle je to furt pubescentní a přemrštěné, místo trefného a nevtíravého sarkasmu, kam měl autor zřejmě nakročeno.
Raději jsem si Bratrstvo přečetl podruhé, abych se opravdu přesvědčil, že chci hodnotit takto, že se mi to jen nezdálo a nebyl jsem pouze ovlivněn Kulhánkem. ( hodně výstižný je kometář uživatele 1T0S_ )
Jan Bezzemek je možná prastarý, ale hlášky trousí mnohdy až moc pubertální. Vím, že je to Kotletovo/Kyšovo styl psaní, ale nemůžu si pomoct a pořád mám pocit, že někdy méně, znamená více. Pro příklad - Děj je děravý, jak ementál ve slevě. Charaktery mají vlastní vůli, jako průměrný občan v Severní Koreji. Sexuální scény jsou popisovány, jak od jižanského homíka na srazu Ku-klux-klanu. O krvi a jejím zpracovávání raději ani nemluvím.
Musím ale uznat, že jsem celkově mile překvapen. Zápletka je vskutku originální a celkově to prostě odsejpá. Mnozí nedosáhli této úrovně psaní po letech a pan Kyša se chytil hned od začátku. Člověk se zasměje a na konci knihy zjistí, že je asi masochista, páč chce další nářez.
Sakra nevím co si můžu dovolit napsat....Vím, že King ví (viz. koment na knihu Ostrov Duma key). Bohužel nemám otevřené třetí oko (strach) a osobně neznám člověka na této úrovni. To znamená, že aury nevidím, jen cítím pocity a nálady. Z počátku, jsem nevěděl, že autor bude sledovat toto téma a nepřímo doplňovat svoje (slova autora) veledílo Temnou věž. Nemohu hodnotit úplně objektivně, protože nemám svět/y Pistolníka načtené kompletně, ale co mohu, je upozornit čtenáře, že tato kniha by neměla být první knihou, kterou od Kinga čte. Osobně skládám hold vcítění se do role starého muže se všemi aspekty a důsledky z toho vyplývající. Na druhou stranu, mi neseděli bytosti, které s hlavním hrdinou manipulovali. Ne že by do děje nepasovali, ale prostě nejsou, jako naopak jsou upíři, ale nefungují, tak jak je autor nastínil. Jsem z této knihy opravdu zmatený a pořádně nevím, jak ji ohodnotit. Po literární stránce nemá chybu, jako ostatně většina Kingovek. Děj a vyvrcholení zápletky jsou trochu předvídatelné, to však celkovému dojmu nic neubírá. Už jenom fakt, že autor nerozvinul tolik charakterů, jako je u něj běžné upozorní čtenáře, že tady jde o něco víc. Jen se ,,možná,, dostal hlouběji, než kam je schopný se potopit.
Každopádně kniha není o nespavosti, problematika nevyvěrá z hlavy hlavního hrdiny, jako v knihách Temná půle, nebo Mrtvá zóna, jak jsem se naivně domníval. Rozhodně se k Nespavosti vrátím, až budu mít všechny Pistolníkovi světy načtené, abych mohl tuto knihu řádně ohodnotit.
U této knihy jsem měl z počátku pocit, že čtu deník ze života začínajícího právníka. Autor nabízel hned několik zápletek a čtenář nevěděl která bude ta hlavní.
Líbí se mi, že charaktery hlavních hrdinů se mění a není to vždy stejná osoba jen s jiným jménem. Rudy Baylor mi k srdci nepřirostl tolik jako Jake Brigance, ale to na kvalitě knihy nic neubírá.
Kniha je samozřejmě povedená a čtivá, děj sice nemá takový spád a gradaci jako u A je čas zabíjet, ale člověk se rozhodně nenudí. Jen konec byl možná trochu moc ,,happy end,, a čtenář se nedozvěděl jak to dopadlo se všemi postavami.
Ano přiznávám, že jsem šel najisto. Detektivky nejsou (nebyly) můj šálek čaje, ale několik přátel mi doporučilo tuto knihu vzhledem k tomu, že pan Grisham má politicko-právní praxi a jeho romány jsou povedené a přesné.
Děj i zápletka jsou nenucené a svádí dozvědět se víc. Charaktery jsou povedeně vykreslené a uvěřitelné (jen mi trochu vadí nevědomost a neznalost autorů s účinky těch kterých drog. Marihuana nedělá z lidí devianty! Naopak má uklidňující účinky, bere odvahu a iniciativu...s chemickými drogami [amfetaminy] je to jiná písnička)
Mě osobně prostředí a čas připoměli starší Kingovky a nemůžu si celkovou atmosféru vynachválit. Kontroverzní téma ještě o to více graduje celkový pocit z knihy. Samozřejmě čtenář od začátku tuší jaké bude rozuzlení, ale autorovi se povedlo, aby byl čtenář napnutý a měl pochyby až do samého konce. Skvěla napsaná kniha, doporučuji
No je zde tolik komentářů (většina výstižných), že už není moc co dodat, aniž bych neopakoval již zmíněné :-) . Jen mě fascinují komenty typu: ,,Nemám ráda technické a odborné specifikace, neumím chemii, nezajímá mě vesmír a vlastně nemusím ani robinsonovky obecně, takže mě kniha opravdu nebavila a překousala jsem to teda s odporem, ale jsem na sebe hrdá.'' Takové existence a popřípadě jejich potomky bych nechal sterilizovat, protože lidskému genomu jen škodí.
Kniha je samozřejmě povedená, plná napětí a zvratů. Krásně prědestřené poselství lidstva: I když jde o záchranu jednoho člověka, peníze, politika, barva pleti atd. jde stranou! Jednu hvězdu, ale musím ubrat, protože nevěřím tomu, že by opuštěný člověk na Marsu vydržel celé ty měsíce a pár momentů, kdy je to opravdu skoro beznadějné v tak dobré náladě.
Ještě se mi nikdy nepřihodilo, takové dilema. Na jednu stranu vím jak to autor myslel, proto Vy kdo nevíte odsuďte to ok, nemůžeme Vám to mít za zlé. A pokud je to Vaše první kniha o Bratrstvu krve, musí to být o to více nepochopitelné a celkové chování charakterů s jejich pohnutky neuchopitelné. Jen se prosím snažte pochopit, že se autor nebude zbytečně vracet k pohnutkám a postupné vyspělosti se všemi následky, které mají upíři. Takové jednání by ho pohřbilo ještě hlouběji s většinou braků. Na druhou stranu jsem nenašel uspokojivou a odpovídající zápletku, která by odpovídala této úrovni uvědomělosti. Bohužel z toho vyplývá, že:
-Nevěř ženám (obzvláště krásným)
- Každý má svůj plán, protože každému jde jen o vlastní přežití
- Jakmile se muži nahrne krev jinam, než do mozku, stává se slepým nástrojem (ženy).
-Lidstvo nedokáže žít v míru, pokud nezakusí válku.
A to jsou věci, které už dávno víme...Proto musím hodnotit průměrem. Sebelepší nádivka nespraví připečenou kachnu
(SPOILER) Nejlepší počin pana Žambocha to určitě není, ale jak už jsem psal, je to zralejší a promyšlenější. Komentář uživatele Terva je hodně výstižný. Pasáže s Baklym jsou opravdu povedené (,,Posadil jsem se, když jsem položil dlaň na kamennou podlahu, cítil jsem, jak je prohřátá nepřirozením žárem mého těla. Také čistá, jako by ji někdo vymetl a pak vydrhnul rejžákem,,). Příběh krásně graduje a není moc věcí, které bych mohl vytknout. Mě osobně vadilo jen to, že po překonání limitů žádná z hlavnějších postav nezemřela (např. Zuzana nebo i sám Bakly). Tím by autor vyrovnal misky vah a člověk by tam nalez i něco víc . Takhle si autor ,,vychcaně,, nechal otevřená zadní vrátka a je jasné, že to není poslední kniha o Baklym a spol.
Tato tvojkniha je trošku jiná káva. Byl jsem trochu mrzutý z přeskakování děje, který ani nemíří do jediné události, jako to většina autorů dělává z důvodu gradace zápletky. Ke konci první knihy jsem si na to zvyknul a musím uznat, že autor postoupil na vyšší úroveň psaní. Každému charakteru vetkl osobitost. Mě osobně Zuzana připomněla Dceru impéria, která musela začít uvažovat o lidech jako o nástrojích a spíše využívat jejich dovednosti pro svůj osobní růst a prospěch, a učit se těžit z těchto vlastností. Bakly ustoupil do pozadí a jeho přístup ke světu ho začíná znepokojovat, protože už nemá (kromě ochrany Zuzany) důvod žít a dochází u něj k ,,nějaké,, změně. Ostatní charaktery se začínají hezky rýsovat a zlo pomalu přichází. Nemohu říct, že bych se vyloženě bavil, ale na druhou stranu se těším na to, jak to dopadne.
Další kousek skládačky o monstru ze kterého by šli udělat tři dospělí muži ( ,,dva, ani o píď víc" :) ). Krátký příběh o záchraně čaroděje a první setkání Baklyho s magií, která je použita v jeho prospěch ne proti němu. Svižné, úderné, krvavé...jako Bakly
Brutalita...surovost a ani špetka slitování. Bakly se začíná opravdu vybarvovat (nebo spíš obarvovat krví). Tentokrát malá ochutnávka očima Zuzanky. Trochu se začínají splétat politické nitky a autor dává na vědomí, že Zuzka nemá zdaleka vyhráno a hon teprve začíná. Těším se na další porci
Bakly se dostává do obrátek. Balast a popisky ustoupili údernému, přímočarému ději. Teď už stačí jen si otevřít pivo, udělat si pohodlí a bavit se u toho jak se opancéřovaná hrouda svalů promlátí do konce. Super zábava i přes to, že námět a zápletka nejsou nijak originální.
No po přečtení Koniáše a ostatních knih z koniášova světa jsem čekal asi trochu víc. Na druhou stranu, je to první baklyho kniha, kde autor teprve rýsoval směr jakým se Bakly vydá a jak přemýšlí (ano není to moc chytrý chlapík, a spíš nad intrikami přemýšlí o kvalitě chlastu, ale takhle nějak by hora svalů s malým mozkem uvažovala ne?) Námět byl trochu otřepaný a zápletka tuctová, ale celkově děj působil promyšleně a neuspěchaně. Pravdou zůstává, že se zde projevil autorův neduh zbytečně opakovat některý z charakterových rysů hrdiny místo toho, aby dal přednost rozvíjení ostatních postav. Baklyho rozjezd je průměrný, ale vím že další knihy si určitě přečtu.
Ano, klasická kingovka, která pohltí svoji originalitou, nenuceným plynutím děje a až nemožně uvěřitelnými charaktery. Napínavost příběhu, kterou autor dosahuje tím, že v nervy drásajícím okamžiku stále pokračuje v barvitém popisováním okolí a myšlenek ostatních charakterů, jako by nic, je fenomenální. Na druhou stranu zakončení mě trochu překvapilo a možná i zklamalo. Já osobně bych celé vrabce vynechal a záporáka bych zabil stejně jako byl stvořen, na papíře. Ale i tak se jedná o skvělou knihu, ke které se určitě nejednou vrátím.
Detektivky nejsou můj šálek čaje, ale fantasy prvky mi přišly jako dobrá kulisa, proto jsem sáhnul po této knize a musím uznat že jsem se bavil. Jak už bylo předestrěno předchozími komentáři autor malinko zabředl do roztahávání děje který nebyl až tak důležitý a pro mladší generaci moc vzdálený a nedal možnost charakterům s dobrým potenciálem. Celkově je to povedené a určitě si přečtu i předchozí příběhy Petra Hankla
Musím uznat, že tato kniha byla jedna z prvních knih co jsem četl a byla také důvodem proč se četba stala součástí mého života. Nenápadně vypadající knížečka, kterou mi doporučila (světe div se) má učitelka na střední škole a budu jí za to nadosmrti vděčný. Nejen že se nevtíravým způsobem zaryla do mého podvědomí, ale také jsem dokázal nahlédnou na druhou stranu katedry. Realismus přímo odkapává a ,,obyčejný,, příběh vás pohltí a nepustí do konce knihy. Doporučuju hlavně studentům :D
Na této knize/knihách je (jak autor sám a prvních stranách zmiňuje) znát, že jsou to prvotiny. Kotletu/Kyšu jsem začal číst po ,,Kulhánkovské,, vlně, jako valná většina lidí, kterým se tento styl psaní zalíbil a bohužel je to zatím nejslabší co jsem od něj četl. Děj byl na některých místech hodně rozvleklý (díky bohu, alespoň ne předvídatelný), přirovnávání až příliš časté a nevtipné. Dost je z této knihy cítit snaha o Kulhánkovskou trefnost a údernost, ale bohužel. I když pominu pár malých omylů, jako taktická mapa na papíře? Nebo jak by Kalandra mohl znát papírovou navoněnou růži z pouti? V roce dvatísíceiks? Nakonec to zabil snahou vymyslet ,,realný,, princip Alláhova hněvu (!Spoiler! [hlavně pro pana Kyšu]) a přitom mu vůbec nedošlo že to samé by se dalo udělat za pomocí Sářiny vychytávky s podprostorovými torpédy...prostě by je poslali podprostorem do jádra planety. (!Konec spoileru!) Psát sci-fi není jednoduché. Ale abych autorovi zas tak nekřivdil, celkově to nebylo špatné, finále napínavé a nápad s muslimskou nadvládou až mrazivě realný
No nevím...jak ohodnotit sbírku povídek dohromady? Na horory moc nejsem, tak jsem sáhnul nejdříve po povídkách a bohužel za mě spíše slabší, ale neznamená to, že autor nějak zásadně pochybil. Byli tam povídky, které se mi opravdu zaryly (Azrael a Jack a Město v horách). Dost jsem přemýšlel proč to vlastně nefunguje a přišel jsem na to, že hodně autorů rozvleče nápad, který by byl funkční spíše jako povídka (např. Řbitov zvířátek apod.) a Barker udělal pravý opak. Měl tam hezké nápady, ale chyběla propracovanost a dotaženost.
Tak tohle znamená politika! Kam se hrabou náctiletí hrdinové fantasy románů. Tahle typka musela pochopit situaci (připouštím že za krajně krutých podmínek) , přizpůsobit se a na konec rozjet vlastní hru, při které se ale směje jen ona. Četl jsem to jako kluk, ale doteď mám na paměti odhodlání a pokoru, kterou musela hlavní hrdinka vynaložit a úctu k autorovi, který ve mě dokázal vyvolat takové pocity a empatismus. Mám rád japonskou filozofii a byl jsem upřímně (příjemně) překvapen tímto dílem amerického autora. Sága, která má rozhodně dobře našlápnuto, doporučuji.