iceVS
komentáře u knih
Sedmikostelí
Miloš Urban
Celou dobu jsem uvažovala, zda hvězdičky tři či pět. Co vím jistě je, že se ke knize už nevrátím. Nejspíš ani k autorovi. Přestože bezmezně obdivuji autorovy znalosti všemožných odvětví, umění vyprávět, udržet děj, vytvořit naprosto snové prostředí, tak zároveň mě znepokojuje (a rozčiluje) ta vrstevnatá úchylnost. Chápu, je to jeho styl, ale tam se právě míjíme.
Zázrak na nástupišti číslo 5
Clare Pooley
Přistihla jsem sebe samu, že se při čtení usmívám.
Pohádka.
Krásná, hladivá, příjemná.
Pohodička na léto.
Maria Callasová: Největší pěvkyně své doby a drama její lásky
Michelle Marly
Asi velmi povedená verze jednoho životního příběhu, který už mám dost dopodrobna načtený.
Jen přestože mám ráda v ději přeskakování z minulosti do současnosti, zrovna v této knize mě to výrazně rušilo, asi bych upřednostnila souvislý děj.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Naprosto nepravděpodobný mix, ve kterém je úplně všechno propletené bez ladu a skladu. Prostituce, mafie, woodoo, zločin, feminismus, opuštěné dítě, samozřejmě geniální, samostatné a čisté, loupeže, peníze, vražda, dobro, zlo... a spousta dalších příchutí. Děj vyústí do rádoby happyendu, ovšem bez řešení ostatních dějových linek. Strašlivej maglajz.
Krycí jméno Studentka
Milena Štráfeldová
Velmi čtivá kniha, poutavá.
Jen bohužel také až přespříliš v laskavém tónu, spíš to vyznělo jako smutná pohádka.
A až moc mě iritovalo neustálé vysvětlování každého faktu, každé situace, každého pojmu.
Fakt už jsme jako národ tak moc zblbli, že si musíme vysvětlovat jasná fakta?
Velvet
Ed Brubaker
Skvělý, skvělý, skvělý...
A do Velvet jsem se zamilovala taky :-D
Brubaker & spol. prostě umějí...
..."Horší to bude jen stěží, slečno Templetonová.
Věřte, mi bude."
Mluví mi z duše, holka :-)
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Nějak mi chybí to všeobecný dojetí. Kniha je velice dobře napsaná. Krásný jazyk, krásný styl, krásná čeština. A prasecky jsem se nudila.
Pohádky z jedné i druhé nádrže
Petr Čepek
Širón Vejrón, Luciano Maserati, Audina Mondeová, která zazářila ve filmu Noční vrtulník... Pyšný zlatý karavan Trumpeta, nemluvě o jednom zlodějském starostovi...
Smála jsem se jak malé autíčko, divže jsem neutrpěla otřes palubního počítače a málem jsem si cvrnkla olej do klaksonu :-DDD
A to všechno jsou autorova slova...
Moje hodnocení - boží pohádky, vřele doporučuju, musím říct, že jsem se téměř celou dobu usmívala, protože - kam na to ten člověk chodí...? :-D
Přes Zábradlí k Cimrmanům
Jan Hraběta
Pohlazení...
Knížka, po které je vám náramně příjemně.
Úplně se mi chtělo vzít ji znova od začátku :-)
Dobrý den, soudružko učitelko: Husákovy děti ve školních lavicích aneb jak to tenkrát vážně bylo
Ondřej Horák
Nostalgie a smích v jednom.
Absolutně jsem se bavila.
V knize bylo asi úplně všechno, snad vyjma dobrovolně povinného dopisování s kamarády ze Sovětského svazu a řetězové dopisy :-D
Jako jediná ze třídy jsem nebyla jiskrou ani pionýrkou - z důvodu totální introverze mi to prošlo :-D
A pane autore - netuším, co je to za lesklou kulatou věc na straně 83 - to jsme ve škole neměli :-)
Jako z lásky
Ed McBain
Tenhle příběh byl zvláštní. Byla to lehká indispozice autora, anebo únava detektivů?
Zřetelné indicie, které ignorovali, byť je nemohli nevidět a okamžitá vůle případ zařadit mezi nevyřešené...
Ale co moc mě baví, to je ta autorova tichá fascinace počasím a ročním obdobím. Nepatrně párkrát zmíní, že je duben a jaro v rozpuku a jsem naladěná jarně. Když si párkrát přečtu o detektivech utrápených horkým létem, je mi teplo. Při zmínce o dešti a zimě beru do ruky deku a horký nápoj :-)
Vždycky mě tím obalamutí :-)
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
No, že bych z toho byla nějak fatálně urvaná či dojatá, tak to vážně nejsem.
Takový románek, byť poměrně čtivý, pro zhrzené ženy, předvídatelný, zdlouhavý, se šťastným konečkem.
A zprzněný nečeskými obraty.
Dívej se, jak umírají
Ed McBain
Carelly tam bylo pomálu a celý to bylo takový bezútěšný...
Podzemí slov
Jakub Marek
Hned na prvních stránkách jsem se zasekla nad tím, zda mravenci koušou nebo štípou...
Než jsem zpracovala tuhle myšlenku, přišla bomba skrytá ve větě "Chcete bít zdravé?".
Musím říct, že jsem byla ráda, že jsem v tu chvíli sama, záchvat smíchu a představ jsem nemohla zastavit.
I po zbytek knihy jsem se bavila, takže určitě opráším QR čtečku a mrknu na kapitolu pro dospělé :-)
Skleněný vrch
František Niedl
I když kniha vyšla už před více než třiceti lety, příběh je pořád parádní. Přečetla jsem za jediný den. Všiml si někdo, že k tomu, aby byl děj napínavý a čtivý opravdu není třeba mobilů a internetu, nemluvě o dalších vymoženostech,
Útěk do pekel
František Niedl
Naprosto chlapská knížka... akce, akce, akce, sex, sex, sex (chtěný i nechtěný...)
Stejně se mi to líbilo.
A v mysli mi stále běžely útržky filmu Pěsti ve tmě. Včetně té skvělé hudby, která film podbarvovala. Vím, že děje spolu nesouvisí - to byly jen mé pocity.
Lenka
Anna Fodorova
Obdivovat paní Lenku Reinerovou je snadné, její život nebyla procházka růžovou zahradou a ona ho zřejmě zvládla s grácií. Její fyzická krása byla patrná i v pokročilém věku.
I přesto všechno mě mnohem víc zaujala její dcera. Protože matce se děly věci, které prostě zvládnout musela, ale týkaly se jí osobně. Jak si má dítě vysvětlit, že je milovaná maminka jiná, než by si dítě přálo? Za všechno jediná věta z knihy: "A ona, k mému absolutnímu údivu, mě tehdy upozornila, že v životě už ztratila hodně, a jestli ztratí dceru, přežije to." A stejně člověk z knihy cítí lásku dcery k matce.
Absolutně úchvatný byl styl, kterým je kniha napsána. Čistota a svěžest jazyka, opravdu blaho číst takový text. Byť i dlouho po přečtení cítím smutek, dojetí, tíseň.
Noir: Detektivky v komiksu
* antologie
Nadprůměr, ale těsně...
Dvě povídky mě příliš nezaujaly, ba co víc, zrovna u nich se mi chtělo vzít pastelky a vymalovat si je - ani graficky mě zjevně nezaujaly. Zbytek byl hodně dobrý. Vlastně mě celá kniha bavila víc než bych čekala.
Tkaničky
Domenico Starnone
Že je Ferrante chlap si myslím tak nejpozději od druhé knížky...
A že by to mohl být právě tenhle je vcelku reálné. Shodný styl psaní, shodná témata, psychologické zpracování těch nejspodnějších lidských vlastností, nebála bych se použít výraz s*raček...
A i mé pocity z knihy jsou takřka shodné s těmi, které jsem měla u Ferrante. Takže se znovu budu opakovat - bylo to strhující, autorovo umění mě donutilo knihu přečíst do konce, i když jsem ani nechtěla. Bylo to o lásce a hlavně nelásce. Byla to Ferrante. A znovu číst už to nechci :-D
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Plný počet, kniha se mi moc líbila.
Tedy je tam jedna nezbytná hrubka (jako v každé knize), je tam bezpočet předjaří a bezčasí, z fráze "buď za to rád" se mi kroutí palce u nohy i vnitřnosti, ale celkově se kniha autorce moc povedla. Ještě malinko ubrat toho sladkobolu a super.
Moc se mi líbí prolínání vzpomínek s realitou, člověk se pak musí trochu namáhat, aby zůstal v obraze.
Příjemné a podařené.