iceVS komentáře u knih
Můj první Simmel - a totální nadšení, jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Něco mezi 007, Stoletým staříkem, hrdiny z knih Jeffreyho Archera a taky ještě trocha Anthonyho Bourdaina.
Recepty jsem nejprve přeskakovala... a asi od třetího maximálně už jsem je pročítala velice důsledně.
A představovala si... :-D
Trochu úlet, ale pobavilo.
Literární skvost to úplně není, ale přesto "plný" - za nápad, za obálku, za humor.
Použít slovo "nekorektní" je naprosto spolehlivý způsob, jak mě zaujmout :-D
A tahle knížka je náramně nekorektní. A naprosto boží. Nemohla jsem se utrhnout a mám chuť dát si opáčko. Ono to bylo nejenom promyšlený, logický, ale i vtipný a uvěřitelný. Anebo jsem zrovna byla dokonale sjetá práškama na bolest, nevím :-D
Mám jedinou výhradu - na jedné z předposledních stran byl ten úděsný moravský obrat "šlo vidět"... Tak to prosím už nikdy, nikdy, nikdy...
Jinak úžasný jazykový projev :-)
Alfa - alfa :-)
Moc příjemné čtení o krátkém životním úseku jedné výjimečné ženy.
Původní nadšení z Jednohubek už je asi v nenávratnu. Poslední knihu vnímám spíš jen jako sbírku motivačních citátů. A to mě až tak nebere.
Vlastně mi dochází, že mě baví jen ta část s recepty, a to v posledních letech vařím jen v ohrožení života :-)
Sečteno, poměrně příjemná kniha, ke které se už ale nemám důvod vracet. Jednorázovka.
Šmarjááááá :-D
Smála jsem se i bez Radegastů a medoviny :-D
Trošku jsem se s knížkou prala... Je to hezký, zajímavý, hodně různých poloh, dějů, osob, pohledů, ale stejně...
Rozhodně dám šanci filmu. Trochu si myslím, že tohle je ten případ, kdy film bude lepší. Aspoň pro mě.
Jak jsem tak pochopila, je to jedna z nejstarších knih autora.
V podstatě super návod, jak se zbavit závislosti :-)
Ale asi ho mám dostatečně načteného, kdo vraždil jsem věděla od první zmínky. Jen jsem byla zvědavá proč. Takže bych vlastně měla hvězdičku ubrat.
Ale prostě srdcovka, no.
Knížku jsem si vybrala kvůli názvu, asi i obálce, prostě sympatie na první pohled.
A ty nezklamaly. Moc mě to bavilo. To autorovo ustavičné přesvědčování - nic vám nezamlčuji, vše říkám dopředu a srozumitelně - a o to víc to celé zamotává.
Tohle přesně mám ráda. Pavučinky...
Humor, neotřelé pojetí, stará dobrá logika.
Kluk šikovná je to.
Krásná žena, krásná kniha.
Nádherné fotky, jednoduché recepty, spousta věcí řádně vysvětlena. Vše tvoří kompaktní celek.
A leccos je zase v rozporu s jinými knihami, radami.
Tuším, že si každý musí najít svou cestu sám :-)
No... nečte se to dobře...
Teda čte se to výborně, ale nechce se nad tím moc zamýšlet. Prostě svět nefunguje jak bychom chtěli a pravidla jsou od toho, aby se porušovala. A někteří jsou si rovnější :-)
Obdiv autorovi a znechucení z určité sorty...
Styl autora mě uchvátil už při první knížce. Hloubka postav, skvělé psychologické pojetí a hlavně to "něco", co člověka nutí číst dál a dál. A přestože se mi některé autorovy myšlenky příliš nelíbily, celkový dojem to nezměnilo.
Tahle kniha spadá do jedné specifické kategorie. Bylo to úžasný a skvělý a hodně jsem děj prožívala, ale podruhý už to číst nechci...
Značná nadsázka a dostatek černého humoru. Já se bavila celou neděli :-D
Pro mě takový trochu návrat do doby, kterou mám ráda, mezi lidi, o kterých ráda čtu a těší mě, když mohu poznávat propletence jejich vztahů.
Autorka je k Doře Maarové poněkud milosrdnější, než jiná, předchozí kniha na toto téma. O to snazší bylo vnímat Dořin pohled na svět, na válku, na lásku, na umění, na tvoření, na Picassa. O to snazší bylo ji pochopit, přijmout.
Musím se přiznat, že jsem si nebyla jistá, zda to chci, když jsem brala knihu do rukou. Dost často mě sebeprezentace autorky značně odrazuje. A obálka knihy jede přesně na téže vlně.
A samotnou mě zaskočilo, jak moc se mi kniha líbila. Vlastně to bylo něžné, citlivé, lehce sebeironické, lehce bláznivé, ale každopádně příjemné čtení. Místy i důvěrně známé :-)
Jedna z nejhezčích knih, které jsem letos měla v ruce.
Poetika, úspornost, nečekané rozuzlení, vtip, něha, moudrost, přehled i nadhled...
Až jsem se rozněžnila :-)
Asi tentokrát nejsem v té správné náladě...
Značná část knihy mi nepřinesla takové potěšení, jaké jsem očekávala.
Nejdřív zklamání, doufala jsem, že to bude o Michaelovi. Ale vlastně to bylo úplně stejně skvělé jako linie rodu Corleone.
A nevydržela jsem to, pár stránek před koncem jsem se musela podívat, jak Turi dopadne. No... podle očekávání, samozřejmě...