iceVS komentáře u knih
Trochu se bojím, že to nebyla póza, ale že to fakt myslel vážně...
Neumím si představit lepší zábavu pro letní noc než sledovat hvězdičky :-)
Tahle vcelku nenápadná publikace v sobě skrývá velké množství informací. Základní informace, báje i zcela odbornou část. A i když při pohledu na oblohu tak v pětadevadesáti procentech netuším, co zrovna vidím, vím, kde bych se to mohla naučit :-)
Zřejmě jsem měla poměrně osvícené předky, po nichž jsem tuto knihu podědila - a životem jde pořád se mnou. Pro mě má spíš citovou hodnotu, asi úplně nedokážu odhadnout její literární kvality. Zábranského ilustrace jsou velmi působivé, tak moc, že jsem si jako dítě představovala minulost jeho očima.
Letní čtení. Lehounké jak cukrová vata, stejně složité, stejně růžové a stejně sladké.
Z mé strany zmýlená, nic mi to nedalo, nic mi to nevzalo :-)
Krásný román o úspěšné ženě. A nebo taky Coco a její sbírka slavných milenců. A příběh adorovaného parfému, který je vlastně kopií parfému carské rodiny...
Použití patvaru "skicy" (str. 321) v příběhu o módní návrhářce považuji za dvojnásobný trapas.
Napadá mě tisíc věcí, které bych chtěla vměstnat do jediného komentáře. Skvělé, výborné, bavila jsem se. Poučné, humorné, černohumorné (je vůbec ještě legální slovo "černý"?), vzdělávající, vtipné, vytříbené, bezchybné... Obsahově i gramaticky. V duchu tleskám, děkuji i závidím :-)
Paradoxně - jsem úplně necílová skupina. Miluju češtinu - a značná část textu je v odborné angličtině. Ignoruji sociální sítě, asociální nejspíš taky nebudou ty pravé pro mě; je mi jedno, co si kdo myslí, co kdo právě dělá. Nepamatuji si, kdy jsem si koupila cokoli, co bych "potřebovala" jen na základě reklamy, ke štěstí mi stačí minimum. Copywriter by ze mě zešedivěl. A přesto jsem z knihy nadšená.
Třetí kapitola byla dokonalé rochněníčko. Takhle jo. Knihu budu našim čtenářům doporučovat, seč se ze mě bude kouřit, jenže je to marný, "vzali se a byli spolu šťastní až do smrti a krváky à la střeva venku" jsou holt žádanější.
Čtvrt století zapomenuté v knihovničce a po přečtení zas trochu víc prostoru pro další knihy. Je to marný, stateční čeští poručíci už mě nějak nepřitahují :-D
Moc příjemný návrat ke starým knihám. V detektivkách jsem se zasekla v éře McBaina, ty současné mě neba.
Přijde mi mnohem poutavější, když si detektiv řešení vyšlape, vypátrá a vydedukuje, než když mu výsledek vyplivne forenzní laboratoř. A McBain byl v tomhle absolutní mistr.
Před pár lety jsem četla článek, který se týkal protagonistů této knihy. Jednalo se o bulvár, ale po přečtení této knihy jsem chtěla víc věřit právě bulváru; taková realita by pro mě byla přijatelnější.
Kniha je napsaná velice poutavě, členění na krátké kapitoly mi vyhovuje. Pár pih na kráse by se našlo, ale nelze upřít, že je to výborná kniha.
Předchozí komentář vystihl tuhle knížečku tak dokonale, že nemám co dodat, jen bych se opakovala.
Ale - hóóódně jsem se bavila :-DDD
Co si pomyslet o bystrosti či pečlivosti agenta, který hned v úvodu knihy s datací duben 1994 označí svého syna, který se narodil v únoru 1985, za osmiletého...?
A ano, také jsem vyděšena z perliček typu "zorničky se rozšířili", "musel jsem dobýt baterky", "šlo ze mě cítit bohatství" a podobně. To vše pravidelně proloženo brilantním výkřikem "To prostě nevymyslíte". Ty počeštělé zkratky různých organizací jsou taky hrůza.
Nesnižuji oddanost vlasti a záslužnou činnost agenta FBI, ale tahle kniha je jen průměrná slohovka, kterou česká variace dokonale zabila.
Tohle je prostě jen o kochání se...
Úžasná kniha. Dozvěděla jsem se v ní věci, o kterých jsem neměla ani tušení. Každého z nás by měla zajímat historie města, ve kterém žijeme; osudy lidí, kteří zasáhli do dějin toho našeho kousku světa; budovy a místa, kde se odehrávaly dějiny. Byť jen lokální.
Nečekaně velmi zajímavá kniha. Líbí se mi rozdělení na jednotlivé časové etapy a vývoj řemesla, líbí se mi velké množství fotografií, včetně vskutku historických obrázků. Opravdu mě "dostalo", jak jeden z autorů dokázal ve starých matrikách dohledat své předky a prokázal tak, jak dlouho v jeho rodě bednáři jsou.
Současnost - taky nádhera. Mám ráda knihy, díky kterým mi v hlavě zůstane aspoň střípek povědomosti o čemkoli. A hlavně - chlapi, kteří něco dokážou rukama, jsou sexy.
Knihy Jamese Herriota znám takřka nazpaměť. Je to to nejlaskavější vyprávění, navíc plné lásky, a to nejen ke zvířatům, ale i k profesi zvěrolékaře, tak i k místu, kde působil. Nepochopím, že jsem tuhle knihu pět let míjela bez povšimnutí. A vlastně mě nepřekvapila, Alfred Wight nemohl být jiný, to by ani jeho knihy nebyly tak skvělé. Číst tuhle knížku bylo jako vrátit se k milým známým po dlouhé době. Jeho syn mu tímhle dílem vzdal hold, ale pomník si Alf vlastně postavil sám. Milují ho miliony lidí.
Místy hanebně kostrbatá čeština, to je ovšem jiná kapitola. Naštěstí jen místy.
Nádherná publikace nabitá informacemi i fotodokumentací. Výborné téma, které bezpochyby zaujme spoustu lidí.
Trochu potíž mám s grafickou úpravou knihy. Spoustu prázdného místa na stránkách by bezpochyby šlo něčím zaplnit. Jinde je text v obrázku, bílá písmenka na světle modré obloze nejsou příliš čitelná.
Ale i přes tyto malé nedostatky naprosto úchvatná.
To bylo moc hezký. Čtivý, tajemný, pohádkový, lidský...
Malinká vada na kráse je spousta slůvek s rozdělovníkem uprostřed a stránky 136 a 138, jedna zcela rozmazaná a druhá čistě bílá, mám pocit, že jsem přišla o něco dost zásadního. Taky paní učitelka Oertl by se ze slůvka zpropitné určitě orosila :-)
Ale moc se mi to líbilo a už se těším na pokračování.
Útlá knížečka, kterou ráda doporučuji svým čtenářkám. Odpočinete si u ní a zjistíte, že v každé domácnosti (a v každém vztahu) je to vlastně stejné. A není důvod to prožívat a brát se příliš vážně. Prostě pohodičkové čtení ke kávičce :-)
Brilantní.
Ten zachmuřený lišák mě svádí k alkoholismu. S každým dalším případem a Maigretovým neustálým popíjením se zvyšuje i moje chuť na kapku alkoholu :-)
Tedy tahle knížka je celá trochu divná. Pozitivní na ní je, že je Maigret trochu víc než ostatní. Nestárne. Příběh se odehrává v roce 1930 a Maigretovi je pětačtyřicet. Taky váží metrák. Za dvacet let je mu dvaapadesát a je o dvacet kilo štíhlejší :-)
Případ vyšetřuje Maigret sám, téměř to vypadá, že je na dovolené. Chybí tam Paříž a kolegové.
Pár nepřesností, či spíše zajímavostí: 25.6.1930 zcela určitě není sobota, byť nás o tom chce autor usilovně přesvědčit. A poslední žijící hrabě de Saint-Hilaire, který vlastně není tím, za koho se vydává, a kdo už není mezi živými, se poté objevuje v knize Maigret a staříci.