iceVS komentáře u knih
Do čekárny k zubaři opět ideální čtení. Ani mi nevadilo, že jsem čekala dlouho. fgr¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨ ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨!!!!!!!!!Y
Jestli se kniha líbí i mé kočce, co se právě prošla po klávesnici, musíte ovšem posoudit sami :-)
Manipulace s finančními transakcemi za miliardy dolarů v nejvyšších sférách bankovnictví se jeví jako velmi čtivé téma. Ovšem přes čtyři sta stran drobného textu s hustým řádkováním v tomto duchu leccos napoví:
„…S čím jeho klienti obchodovali? Nejen s nástroji napojenými na LIBOR a TIBOR. Pak tu byl Z-TIBOR Byly tu JPG, kteří obchodují na TSE. Pak tu jsou BLAH. BLAH je derivát obchodovatelný na IMM, je to forward dvou swapů – TIBORu na nějaké období a overnight index swapu IMM na stejné období…“
K tomu nelze nepřičíst neuvěřitelné množství osob, přičemž je o většině z nich jen nepatrná zmínka a po 70 stránkách další…
Je to bezpochyby precizní novinářská práce. Vše do posledního detailu, vše se autor snažil popsat, vysvětlit, zdůvodnit. Jen jako beletrie se to prostě číst nedá. Přitom – kniha má všechny atributy bestselleru, poutavá obálka, dobrý název, atraktivní téma. Na tuhle knihu jsem se fakt těšila, jenže „divoký příběh o matematickém géniovi a gangu zákeřných bankéřů“ si vážně představuju trochu jinak :-)
Dočetla, ale nadšená nejsem.
Takovej intergalaktickej úlet, ale čekala jsem něco o chlup sofistikovanějšího :-(
Psí život :-)
Moc mě tedy nebavila ta cirkusová část, ale jinak dobrý.
Psích komiksů není nikdy dost.
Sterilní příběh, který ve mně nezanechal žádné pocity. Kladně hodnotím dějovou linku Marijke, ale že bych snad věřila tomu, že mladý důstojník v lágru může mít dva roky poměr s vězeňkyní a jeho kolegům to přijde ok, tak to fakt ne.
Příběh Karlova syna mi přišel zcela zbytečný a nezajímavý.
V době textových editorů bych navrhovala tělesné tresty za překlepy. Beru to tak, že tomu, kdo mi takovou knihu předkládá, na mně nezáleží. I když - alespoň lze kladně ohodnotit absenci pravopisných chyb.
Celkové hodnocení - nijak nepřínosná nuda.
S detektivní kanceláří „O“ jsem se setkala poprvé. Je to taková milá, jednoduchá oddechovka. Rychlé vyřešení zápletky, lehce zkarikované figurky, prostě lze to číst kdykoli a kdekoli.
I když jsem nečekala převratnou radu, jak si poradit, když spánek nepřichází, kniha i tak dokázala zklamat. Rady opsané z časopisů, moudra typu "když jste ve stresu, před spaním myslete na něco jiného...". To může napsat fakt jen někdo, kdo nezažil, když nemůžete starostmi či hrůzou usnout. Budiž. Jenže jak někdo může zvolit pro knihu písmo, které je o polovinu menší než obvykle, navíc jen šedé, nikoli černé a místy ještě na tmavě zelených stránkách, to opravdu nepochopím. Ten někdo tím tuhle knížečku zcela poslal do kopru.
Ač miluju cimrmany, kniha mě neuchvátila. Bylo fajn přečíst si cimrmanovskou hru a přednášku, ale moralizující socialistická studiová televizní inscenace mě nebavila už v době jejího uvedení a písničky a hry pro děti jsou také jaksi mimo moji kategorii. Knihu s lehkým srdcem vkládám do knihobudky k dalšímu použití :-)
Bez Payneových knížek by pro mě nebylo léto. Není lepší čas, kdy se k nim vracet. Královsky se u nich bavím a vím, že není důvod brát se vážně :-D
Zajímavý rozhovor se zajímavou ženou. Karel Hvížďala i Eva Jiřičná jsou zkušení lidé, u kterých jasně vnímáte, jak moc mají rádi svoji práci. Jen mě mrzí, že neumím ocenit high architekturu, je to jak koukat přes výlohu do cukrárny.
Velmi zvláštní kniha. Člověk má pocit, jako kdyby jedna každá povídka byla řečena jednou dlouhou větou. A bez dalšího nadechnutí. Autorka na vás prostě vychrlí téměř neuvěřitelný, trochu děsivý, trochu pohádkový příběh a vy chcete víc a víc. A jak je řečeno v předchozím komentáři - syrové - to je to správné slovo, které celou knihu vystihuje.
Mně se kniha líbila moc. Skvěle ukazuje, jak tenké je ostří mezi těmi, kteří "klíče mají a těmi, jež je nemají". A jak málo stačí a jste na druhé straně. Útržkovité vyprávění jednotlivých osob mi vyhovuje, děj je pak barvitý, nehrozí jednotvárnost. Autor dokázal jednotlivé klienty chráněného bydlení popsat tak, že chvíli nevíte, zda je litovat a chvíli byste je s chutí zabili.
Ale chápu, že tahle kniha není pro každého.
Úžasný příběh. Jen se přiřadí k těm, které už nikdy nechci číst, podruhé bych to utrpení hlavních postav prožívat nechtěla.
Nebetyčná nuda. Kniha psaná na efekt. Nedojal vás snad popis jednotlivých památek..? Pak vás zaručeně musí rozněžnit jakýkoli pohyb dvojčátek...
Na rozdíl od předchozích hodnotících, já dávám plný počet a jsem spokojena. Knihu budu s radostí doporučovat dalším čtenářům. Jako lehce obeznámený laik jsem v knize našla spoustu informací, perliček i humoru. Tipuji, že zapšklé názory jsou důsledkem odpovídající stravy :-D
Nesvadbu jsem četla už v osmdesátých letech. Nic se nezměnilo, i po pětatřiceti letech mě to příliš neoslovuje. Sice nápaditá zápletka, ale styl psaní autora je fantasmagorický, psychedelický, ale zároveň i nudný, rozvláčný. Nebavilo mě to.
Vizuálně krásná kniha, kterou bych klidně koupila i jako dárek. Křídový papír, krásné fotky, text bez hrubek. Jen ta usilovná snaha o poetično, rádoby máchovský jazyk, přemíra pocitů, dojmů a dojetí, na mě to působilo až moc zženštile. Chápu, že záměrem asi bylo vyznání ke krajině, ale mě to tedy značně odradilo.
Ufff... Tak to by kurva stačilo... (To ne já, to je, alespoň z mého pohledu, ústřední věta knihy). No já nevím, no... Jeden z mála případů, kdy se mi seriál zdá stravitelnější. Takeshi byl zpočátku sympaťák, po půlce se kouzlo nějak vytratilo. Všeho bylo moc. Identit, pouzder, zbraní, násilí, sexu, myšlenek i slov, bohužel. Ubrat třetinu písmenek a asi by mě to bavilo víc. Asi jsem čekala nějaké vznešenější rozuzlení, zápletku... V Morganově hlavě bych tedy být nechtěla :-). Ale celkově, klobouk dolů, já bych to nevymyslela.