iceVS komentáře u knih
Pokud je to kniha pro děti, měla by tak být prezentovaná.
Pokud se mě někdo snaží přesvědčit, že běžná realita zabalená do pohledu malého kluka je hlubokou filozofií, pak nehraju.
Naprosto nenápadná knížečka, která na mě doslova vypadla z regálu.
A náramně mě bavila.
Jen nevím... ta symbolika... v pravé poledne, v centru města, přímo před hřbitovem ke mně přišel černý kocour...
Je tohle normální? :-D
Můj první Simmel - a totální nadšení, jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Něco mezi 007, Stoletým staříkem, hrdiny z knih Jeffreyho Archera a taky ještě trocha Anthonyho Bourdaina.
Recepty jsem nejprve přeskakovala... a asi od třetího maximálně už jsem je pročítala velice důsledně.
A představovala si... :-D
Chvílemi na mě bylo moc té květnaté poetičnosti, chvílemi to bylo neuvěřitelně poutavé. Ale ten smutek a následná depka je asi důvodem, proč si tuhle knížku nenechám a pošlu ji zase dál. Jak nabyla, tak pozbyla.
Trochu úlet, ale pobavilo.
Literární skvost to úplně není, ale přesto "plný" - za nápad, za obálku, za humor.
Kniha je sestavena spíš jako kaleidoskop - střípky tu a tam poskládané.
Ale vlastně až moc těch střípků bylo, respektive zbytečně dlouhá kniha.
Helena Rubinstein je tu chvílemi vykreslena jako altruistická dáma, ale spíš to byla jen úspěšná podnikatelka, jak měla napsáno ve svých židovských genech. Jinak jsem ji vnímala spíš jako necitelnou osobu.
Pobavilo mě, jak býváme v zajetí automatismu. Jak si jinak vysvětlit frázi - byl do své ženy beznadějně zamilován - když se jednalo o šťastné novomanžele?
To bylo tak... intenzivní...
Kolikrát jsem od knížky utekla, nechtělo se mi s jejími hrdiny sdílet jejich trápení. A stejně jsem ji přečetla během jednoho dopoledne.
Je to dokonalý.
Já nevím proč, asi podle obálky a názvu, jsem nabyla dojmu, že by to mohla být nějaká černá krimikomedie. Chybka...
Takže fakt rozvleklá nuda. Možná by to mohlo, hodně osekané, fungovat jako film. S nějakou strašidelnou hudbou, s efekty... ale takhle to je taková naivňoučká podivňoučká pohádečka.
Příjemné a nenáročné beletristické zpracování krátkého úseku královnina života. Spíš takové klípky z paláce, žádná dramata.
Zaskočila mě velikost (tedy spíš maličkost) fontu, předpokládám, že cílovkou jsou starší dámy, tak snad mají dostatečně silné brýle.
Podobné publikace miluju. Ráda se kolem sebe dívám a sama pro sebe mám radost, když aspoň občas dokážu určit na co :-)
Použít slovo "nekorektní" je naprosto spolehlivý způsob, jak mě zaujmout :-D
A tahle knížka je náramně nekorektní. A naprosto boží. Nemohla jsem se utrhnout a mám chuť dát si opáčko. Ono to bylo nejenom promyšlený, logický, ale i vtipný a uvěřitelný. Anebo jsem zrovna byla dokonale sjetá práškama na bolest, nevím :-D
Mám jedinou výhradu - na jedné z předposledních stran byl ten úděsný moravský obrat "šlo vidět"... Tak to prosím už nikdy, nikdy, nikdy...
Jinak úžasný jazykový projev :-)
Alfa - alfa :-)
Knížka, na kterou jsem čekala dlouho. Jamese miluju, taky kdo by ne, že jo? Biografie, byť obsažná, ukazuje Jamese ve všech jeho polohách, ale ty nejvýraznější jsou vášeň pro formule a ženy. A alkohol... historka, kdy při letu z Japonska dokázal vypít zásoby v letadle... nebo ta, kdy zmožen po večírku usnul při tréninkových jízdách za volantem na trati... či ta, kdy zjistil, že v jeho hotelu přespávají též letušky... vymyslel složitý systém rotace, aby harém ubytoval :-)
Bohužel, nebetyčně mě vytáčelo, jak je kniha doslova zmrvená překladem. Půlka knihy byla slovensky, včetně nesmyslných slovních vazeb, obratů, záměna přídavných jmen s příslovci - masakr, stylistické i gramatické chyby, záměna stylu a styku naváděla k představám. O rodu trpném (nejen činném) překladatel asi v životě neslyšel... Při "fyzické stránke" už jsem viděla motýle i Monike. Velká hanba. Jedna pochvala ano - umí použít přechodník a nebojí se toho :-)
Asi poprvé v životě bych si nebyla jistá, zda sir Jeffrey Archer nezaváhal v popisu ruského soudnictví a vězeňství, ale ani tato malá nejistota (a nejspíš stejně jen moje) nemůže jakkoli zmírnit mé nadšení a potěšení z každé další autorovy knihy.
Tohle prostě miluju.
Vše už tu zaznělo... nebudu tedy psát stejné komentáře jako ostatní :-)
Autorka je fakt velmi nadaná, kniha se čte sama. Kdyby mě už strašně nebolely oči, dala bych ji během jediného dne :-)
Reálie příběhu znám už dlouho, potěšilo mě vydání beletristického zpracování. Ale jsem poněkud rozpolcena. První část knihy - dětství - no přišlo mi to jako chaloupka strýčka Toma... nejvíc asi kvůli výrazům mamka, taťka, Růža...
Ta druhá část - ústav - jako kdyby to psal někdo jiný. Zajímavé, strhující... sice tedy mi vadila představa, jak chovanky jedí chleba s máslem a švestkami příborem, ale budiž...
Celkově mi moc nesedl překlad, volba výrazů, slovních spojení. A k příběhu samotnému, asi bych si osobně raději přečetla civilnější pojetí větší části Nelliina života. Uchvácení se nekoná.
Recyklace kdečeho... a zjištění, že v Ostravě je vtipné asi něco jiného :-(
Kniha vznikla v příjemném duchu přátelských rozhovorů, tak ji tedy taky tak beru. Trochu škoda, že se tam některé myšlenky a fráze opakují snad i čtyřikrát.
Na druhou stranu - napadá mě jmenovitě docela dost lidí, kterým bych tuhle knížku doslova vrazila do ruky :-)
TMBK mě baví a klidně to přiznám. Že občas ulítne - beru to jako nutnou statistickou odchylku :-)
Líbí se mi zpracování knihy - komentář autora a pár nezbytných sledujících. Při čtení jednoho buráska jsem se fakt hodně nasmála :-)
Tohle téma mě poměrně dost zajímá, nicméně mám takové tušení, že jako osobní řešení v případě velké katastrofy bych viděla "jeden ostrý" a nebo pevný provaz...
Něco, co se mi dlouho nestalo. Knihu jsem chtěla jen prolistovat, abych se navnadila na budoucí příští... a už jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Neuvěřitelně autentické, poutavý smysluplný děj, člověk snadno odpustí těch několik nepřesností. Měla bych chuť chválit ještě dlouho, prostě líbilo moc.