iceVS komentáře u knih
Já tuhle knížku už musela asi číst. Jako dítě. Protože na Mamrda (ok, na Mamerta) se prostě zapomenout nedá...
Jinak je to dokonalá nálož neuchopitelného humoru a hrátky s jazykem, při kterých se musel pan překladatel řádně zapotit. A odvedl báječnou práci, smála jsem se nahlas. Byť jsem se musela pekelně soustředit, abych nepřehlédla jediný flák.
Geniální.
Děkuji neznámému dárci :-)
Držím a nepustím.
Publikace k výstavě, kterou jsem si ke své smůle nechala uniknout.
A nepřestane mě to mrzet.
Stavby architekta Krýše jsou krásné i po letech a natolik osobité, že jsou snadno rozeznatelné od ostatních.
Kášoviny miluju od útlého dětství, tehdy ještě s kresbami od Neprakty.
To je něco, co mě absolutně zklidní, potěší, pobaví, nabije, když je nejhůř.
Káš a Sovák - moje životní jistoty :-)
Trošku jsem se s knížkou prala... Je to hezký, zajímavý, hodně různých poloh, dějů, osob, pohledů, ale stejně...
Rozhodně dám šanci filmu. Trochu si myslím, že tohle je ten případ, kdy film bude lepší. Aspoň pro mě.
Nejspíš nezbytná romantika k vyladění formy na Valentýna :-)
Příjemná a přehledná příručka pro začátečníky kočkomily a kočkomilky.
Zavařený mozek a oči šejdrem. Sice mám pocit, že jsem větší část příliš nepobrala, ale moc jsem se bavila.
Mám ráda knížky, které se neberou příliš vážně, tahle navíc byla plná encyklopedických znalostí, z nichž mi tu a tam některá uvízla v hlavě. Leč, jsou převážně ve společnosti nepoužitelné :-D
Prostě "Don't Mess with Texas"
Jak jsem tak pochopila, je to jedna z nejstarších knih autora.
V podstatě super návod, jak se zbavit závislosti :-)
Ale asi ho mám dostatečně načteného, kdo vraždil jsem věděla od první zmínky. Jen jsem byla zvědavá proč. Takže bych vlastně měla hvězdičku ubrat.
Ale prostě srdcovka, no.
Knížku jsem si vybrala kvůli názvu, asi i obálce, prostě sympatie na první pohled.
A ty nezklamaly. Moc mě to bavilo. To autorovo ustavičné přesvědčování - nic vám nezamlčuji, vše říkám dopředu a srozumitelně - a o to víc to celé zamotává.
Tohle přesně mám ráda. Pavučinky...
Humor, neotřelé pojetí, stará dobrá logika.
Kluk šikovná je to.
Jízda :-)
Autor vám nedovolí pustit knížku z ruky. Jakmile se zorientujete v ději, jste ztracení a autor si vás vodí tak, jak je mu libo :-)
Není to růžový, není to učesaný, je to často dost nedůstojný... a přece luxusní čtení.
Styl Simony Bohaté mě naprosto uchvátil. Kam se hrabou ty současný hvězdy, tohle jsou povídky z opravdového života.
Naprosto skvělý.
Jen autorovi nezapomenu, že mi pak v hlavě pár hodin taky pořád dokola zněla ta nablblá povinná ruská písníčka :-)
Pohádky byly hambaté tak akorát, místy i vtipné, dávkovat po jedné, max dvou.
Ovšem dost jsem byla zmatená ze vsuvek mezi jednotlivými pohádkami...
Ve smyslu: "O čem dnes chceš slyšet? Povídej mi o...", jsem si tak nějak představovala mileneckou dvojici. A celou dobu jsem měla pocit, že to byl rozhovor obou autorů, takže v době vydání pánové 60+
Snažila jsem se to rozluštit a stejně jsem pak byla myšlenkami jinde :-D
Krásná žena, krásná kniha.
Nádherné fotky, jednoduché recepty, spousta věcí řádně vysvětlena. Vše tvoří kompaktní celek.
A leccos je zase v rozporu s jinými knihami, radami.
Tuším, že si každý musí najít svou cestu sám :-)
Byť vím, že bych to měla brát s nadsázkou, tak i tak se mi to převážně nelíbilo. Tyhle skládanky s erotikou zas tak moc společnýho neměly, spíš to celé bylo víc tak nějak zbytečně fekální.
Veršíky, které mě zaujaly, by se daly spočítat na prstech. Ale byly tam :-)
Přišlo mi to vtipný i po letech... tedy místy ano, místy slabší, ale člověk to přece musí brát s nadhledem :-)
No... nečte se to dobře...
Teda čte se to výborně, ale nechce se nad tím moc zamýšlet. Prostě svět nefunguje jak bychom chtěli a pravidla jsou od toho, aby se porušovala. A někteří jsou si rovnější :-)
Obdiv autorovi a znechucení z určité sorty...
Jako fakt tohle...?
Asi do půlky jsem si říkala, že jako slohovka docela dobrý, ale vydat to jako knihu... nechápu vydavatelův záměr...
Od půlky jsem se modlila, aby už do nich ten Měsíc praštil. V tom příběhu je tolik nelogičností, že jsem se chvíli smála nahlas, pak už jsem byla jen znechucená.
No a závěr to dorazil.
Proč proboha...?