iceVS komentáře u knih

Možná jeden z těch méně povedených příběhů. Chyběla domácká atmosféra pařížské kriminálky. A Maigretova nejistota a nelibost z cizího prostředí jako by se přenášela i na mě. Oddechla jsem si, když případ dořešil a nasedl do letadla :-)

2 17.08.2019

Nostalgický příběh o platonickém a trochu naivním vztahu. Bylo jasné, že vrahem bude nejspíš ta nejméně pravděpodobná osoba. A málem se to tak mohlo stát, nebýt dvojitého obratu těsně před koncem. Život je prostě nevyzpytatelný :-)

2 17.08.2019

I po čtvrtstoletí (vydání z roku 1994) mě dostává, jak jsem úplně mimo a netuším, jak to ten starý morous mohl rozmotat :-)

4 16.08.2019

Čiré potěšení. A poděšení. Že tomu starému unavenému muži je dvaapadesát... :-)

2 15.08.2019

Neuvěřitelný, že ten příběh byl napsán v roce 1931. Zápletka je tak rafinovaná a reálná, že se děj může odehrávat i v současnosti. A příchod Maigreta na scénu je vskutku neodolatelný.
Jednu jedinou výhradu bych měla, všimla jsem si i v předchozí knize... Komisař pařížské kriminálky zvedne telefon a ohlásí se: "...tady Bezpečnost...", nebo po zatčení: "... to si řekneme na Bezpečnosti..." To mě fakt rozesmálo nahlas, je to ale jediná piha na kráse dokonalého jazykového zpracování. Staré knihy je radost číst, člověk v nich nenajde jediný překlep, natož pravopisnou chybu.

2 11.08.2019

Vrátila jsem se k ní po letech letoucích a zas to tam bylo. Setmělá deštivá Paříž, chlad rozlézající se po Zlatnickém nábřeží a pan Nejlepší detektiv na světě. Pro mě vždy v podání Jeana Gabina a ještě to všechno vidím černobíle :-D
Miluju kouzlo starých detektivek. Zkušenost, důvtip, nezbytná fajfka. Žádné mobily, žádná forenzní laboratoř a další výkřiky doby. I ty vraždy byly nějak víc poetičtější.
Ilustrace Jiřího Šalamouna hravost knihy skvěle doplňují.

2 11.08.2019

I když jsem nečekala převratnou radu, jak si poradit, když spánek nepřichází, kniha i tak dokázala zklamat. Rady opsané z časopisů, moudra typu "když jste ve stresu, před spaním myslete na něco jiného...". To může napsat fakt jen někdo, kdo nezažil, když nemůžete starostmi či hrůzou usnout. Budiž. Jenže jak někdo může zvolit pro knihu písmo, které je o polovinu menší než obvykle, navíc jen šedé, nikoli černé a místy ještě na tmavě zelených stránkách, to opravdu nepochopím. Ten někdo tím tuhle knížečku zcela poslal do kopru.

1 04.08.2019

Hájíčkovo víkendový maratón... Mám pocit, že jsem těmi jeho postavičkami prorostlá, jsou mi nějak moc blízké a zavrtané do mozku :-)

2 04.08.2019

Mám ráda povídkové knížky. Vždycky je naděje, že když člověku jedna povídka nesedne, další to může napravit. A v téhle knize nebyla taková, co by nesedla :-)

3 04.08.2019

Je to zajímavý příběh, ale zároveň vnímám i to, že je jedním z těch starších. Oceňuji výlet do mineralogie, to bylo zajímavé. Ale celkově mi přijde, že jsou ti Hájíčkovo chlapi na pěst. Řeší své mužské věci a nevidí vlevo vpravo...

6 03.08.2019

Krize středního věku, boj s větrnými mlýny. Tahle kniha se mi četla hůř, asi úplně nerozumím chlapskému myšlení.
Na celé trilogii mě bavilo spousta věcí. Znám Libějovice, Vodňany, Hlubokou, znám práci s matrikami, práci s katastrem, znám i potíže s nespavostí, ale nejvíc mě prostě bavily ty návraty do osmdesátek. Hájíček mě zkrátka dostal :-)

7 03.08.2019

Jednoznačně nejlepší kniha z celé trilogie. Líbí se mi autorův styl. Některé věci jen naznačí, třeba i zpětně, jiné nechává nevyřčené, ve stylu "čtenáři, domysli si sám, je to na tobě".
Ještě si vybavuji reportáže v televizních zprávách o protestech proti Temelínu, rázem to dostalo nějaký hlubší smysl.
Nevím, jaký pocit mají jiní čtenáři, ale mě dostává ta generační blízkost. Po letech letoucích jsem se zase ocitla v důvěrně známém světě, který už neexistuje. Netuším, jak tyhle reálie a chování postav posuzují například třicátníci.
Tahle knížka byla vlastně jako čokoláda. Člověku to prostě nedá, dokud je co :-)

14 03.08.2019

Dokážu pochopit, že tahle kniha vyvolává rozporuplné komentáře. I pocity. I otázky. Přišlo mi, že některé věci zůstaly nedotažené, případně nedořešené a umím si představit klidně sto stránek navíc, aby to bylo pinktlich. A ano, souhlasím s názorem, že hlavní postava (v tomhle případě se mi příčí napsat hrdina) byla trochu na facku.
Ale překvapivě, vše dohromady fungovalo. Pohltilo mě jazykové zpracování, hovorový jazyk, tu a tam ostřejší výrazy, ale hlavně slova jako sednice, zrychtovat... Jako bych slyšela svoji babičku, a to žiju na druhé straně republiky. Právě díky jazyku pro mě postavy byly zcela reálné. Prostě přečteno na jeden zátah a už se těším na pokračování.

5 01.08.2019

Ač miluju cimrmany, kniha mě neuchvátila. Bylo fajn přečíst si cimrmanovskou hru a přednášku, ale moralizující socialistická studiová televizní inscenace mě nebavila už v době jejího uvedení a písničky a hry pro děti jsou také jaksi mimo moji kategorii. Knihu s lehkým srdcem vkládám do knihobudky k dalšímu použití :-)

1 26.07.2019

Čím dál častěji se ukazuje, že nejen lidé mají pocit uvědomění, soucit, logické myšlení... Čím dál častěji se ukazuje, že ve spoustě věcí nás jiné druhy převyšují. Čím dál častěji čtu názor, že stačí jeden vyhynulý druh a stabilita celé zeměkoule je ohrožena a následuje série dalších vyhynutí.
A už dlouho se nemůžu ubránit pocitu, že kdyby vyhynul člověk, přírodě by se ulevilo.
Kniha je úžasná, bavilo mě číst o duševních pochodech opeřenců, o tom, že umějí být jak vděční, tak i škodolibí, nemluvě o tom, co vše dokáží a dělají to vědomě.
Ovšem z části chápu udivené pohledy, když na otázku "co čteš", odpovídám "jak si ptáci staví hnízda a je to hrozně zajímavý"... :-DD

11 18.07.2019

Laxnost, obětavost, bezmoc...

Černobyl = Pelyněk

Zjevení Janovo 8-9
...Když zazněla třetí polnice, spadla z nebe veliká hvězda sršící jako vržená pochodeň. Padla na třetinu řek a pramenů a zamořila třetinu vod svou jedovatou hořkostí; mnoho lidí v důsledku toho zemřelo. Ta hvězda byla nazvána Pelyněk...

Jak s tím naložit, nevím...

2 15.07.2019

Bez Payneových knížek by pro mě nebylo léto. Není lepší čas, kdy se k nim vracet. Královsky se u nich bavím a vím, že není důvod brát se vážně :-D

1 13.07.2019

Je to zajímavé téma, na druhou stranu zas tak moc mě to neoslovilo a už vůbec ne dojalo... Kdo ví, jaký záměr je v tom, že některé zkušenosti jsou bohužel nepřenositelné... Třeba ta, že pokud svůj osud (či život) svěříme do rukou druhého, už nastává možnost, že toho ten druhý jakkoli zneužije...
Chápu matky, chtěly děti. Chápu děti, chtěly poznat otce. A jestli někdo věří, že před pár desítkami let byly všechny děti dětmi rodičů, se kterými vyrůstaly, ať věří dál.

13.07.2019

Páááni, tak tohle mi vzalo dech i slova. Vzala jsem tu knihu do ruky, že ji jen prolistuju a mrknu, co budu číst zítra. A už jsem se od toho neutrhla. Fascinující, ať už to byl jakýkoli literární žánr. Sci-fi, psychologický román, matematika, kvantová fyzika, filozofie, horor, thriller, milostný román... Střídaly se tu jak žánry, tak světy. Tahle kniha je pro mě po dlouhé době absolutní jednička.

8 12.07.2019

Úchylárna střídá úchylárnu, aby to celé bylo završeno kolosální óbrúchylárnou. Psal to autor s psychiatrickou učebnicí v ruce nebo je to výplod čistě jeho mozku? Nedokážu pochopit, že je někdo schopen tohle sepsat a druzí jsou ochotni to chválit. Z mého pohledu jen proto, aby dokázali, že právě oni, na rozdíl od druhých, tomu "umění" a té "hluboké myšlence" porozuměli. Mně tenhle literární počin přišel odporný a zbytečný. A zmiňovaná gradace děje...? Je skutečně gradací, když nejdřív zmíníte, že máte postižení, za padesát stránek sdělíte, kdo za to podle vás mohl...? No mně to přijde dost laciný.

2 12.07.2019