iceVS komentáře u knih

Nudila jsem se, hodně moc jsem se nudila. Přečetla jsem celou knihu s nadějí, že bude líp, ale prostě nebylo. Dovedla bych si tohle představit jako pěknou pohádkovou knížku. Nebo jako povídku. Ale to neustálé natahování, opakování téhož, nasazování jiných postaviček do tytéž šablony mě prostě neoslovilo. Mimochodem - tchyně se píše s krátkým ypsilon a šest miliard lidí na naší planetě bylo v roce 1999, což zcela určitě nejde dohromady s daným typem mobilu. Zjevně i mistr Tesař se může utnout. Bohužel ku své škodě.

11.07.2019

Ale jo... Téma, kresby i příběh super. Jen ten závěr... Z toho jsem byla trochu rozpačitá :-)

3 11.07.2019

Musím říct, že jsem se hodně bavila. S touto knihou jsem zahájila dovolenou - no a dovolená musela počkat, od knihy jsem se nemohla odtrhnout :-). Ilustrace byly zcela zbytečné, vůbec jsem je nevnímala. Absolutní mínus směřuje k vydavateli knihy, ta se mi bohužel rozpadla v ruce na jednotlivé listy ještě před polovinou, a to jsem byla první čtenář. Zavěšenou pizzu jsem (asi jako první) přirovnala k Hartlovým knížkám a teď jsem si v podstatě jistá, že Jarešovy knihy se mi líbí víc. Chtělo by to trochu píár... Co takhle oslovit pána Vonka? :-D

4 11.07.2019

Jedna kalamita stíhá druhou. Sice je ten kalamitní stav zhuštěn do pár dní i do pár stránek, ale smála jsem se nahlas. Ideální čtení na letní volno nebo když vás někdo naštve. Stoprocentní zlepšovač nálady, hned víte, že jsou na tom druzí podstatně hůř :-D

2 10.07.2019

Z počátečního nadšení až k mírným pochybám... V knize jsou užitečné a chytré věci, ale v podstatě jsou to jen šikovně popsané reálie. A nemohu říct, že argument "bude to tak, protože já to vidím takhle", by mě uchvátil svou argumentační silou.
A praktická ukázka ze života, jak to vypadá, když se tyto rady pokusí někteří lidé uplatnit... Měla jsem kolegyni, taková malá intrikánka, která vyčetla, že lhář se musí oběti koukat přímo do očí, pak nikdo nepozná lež. Přece upřímný člověk, který nic neskrývá, neuhýbá pohledem... Děvče tedy vykulilo modrá očička a doslova vás pohledem hypnotizovalo. Tím se samozřejmě zcela prozradila, vyzkoušeli jsme to na ní mockrát a bavili jsme se :-)

07.07.2019

Ilustrace jsou prostě nádherné a dokonalé. Charakteristika a další údaje o jednotlivých rostlinách v naprosto dostačující formě. Je škoda, že je to německá kniha, mýty, historie, magie a zvyky, (což jsou informativní položky u každé rostliny) tak pro mě byly rušivé, holt neznám Hildegardu z Bingenu ani Hieronyma Bocka či Leonharta Fuchse. Česká úsloví a lidová moudra by mi byla bezpochyby bližší, ale asi stačí po podobné knize jen trochu zapátrat.

06.07.2019

Zajímavý rozhovor se zajímavou ženou. Karel Hvížďala i Eva Jiřičná jsou zkušení lidé, u kterých jasně vnímáte, jak moc mají rádi svoji práci. Jen mě mrzí, že neumím ocenit high architekturu, je to jak koukat přes výlohu do cukrárny.

1 05.07.2019

Vlastně je ten název zcela výstižný. A jen potvrzuje, že většina deníků by měla zůstat druhým skryta. Jinak je to směs sebelítosti, pocitu nadřazenosti, opovrhováním bulváru, přičemž vzápětí se dočtete, že markraběnka sama v bulváru pracovala. Šmarjá, tohle byl tedy extra přehmat. Ale aspoň jedna věc mě rozesmála, to když se markraběnka seznamovala se "šílenými FÍGLEMI" :-D

Úplně mě to neoslnilo, kniha mohla být klidně i poloviční.

27.06.2019

Nádherně pesimistická moudra :-)

Jen nevím, jestli někdy v reálu najdu odvahu uskutečnit fakt, že lízat si pr*** je naprosto relevantní reakcí na cokoliv :-D

5 27.06.2019

Čekala jsem dojemný příběh z války, příběh ztracené židovské dívenky, ale už jsem četla knihy, které mě oslovily víc. Tady jsem si říkala, proč to vlastně čtu. Zatímco jinde umíraly statisíce lidí, tohle děvče mělo ohromné štěstí, že se dostalo do milionářské rodiny, které se válka vůbec nedotkla. Vlastně ano, dvakrát. Jednou při leteckém bombardování přišli o letní vilu, podruhé, pár měsíců předtím, na Velký pátek byla zavřena luxusní prodejna křišťálu a rodina měla doma jen deset stejných křišťálových sklenic. Ostatní byly rozbité při rodinném setkání. Drama. Neustále předhazování bohatství a luxusu učinilo z adoptivní matky postavu, kterou jsem si nemohla oblíbit. A protože první polovina knihy byla právě jen o té matce, neoslovilo mě to. Druhá část knihy byla mnohem čtivější, poutavější.
Vzhledem k tomu, že z rumunských dějin znám jen Vlada Napichovače a Ceausescovi, říkala jsem si, že mi kniha může být něčím přínosná. Ale z mého pohledu běžný společenský román.

5 23.06.2019

Bavila jsem se, vyrůstali jsme ve stejném čase, ovšem já z paměti vydoluju jen pár postaviček z té doby a k nim stěží tak jednu řádku informací.
Asi bych zpochybnila, že jednomu z kamarádů říkali E.T. - děj téhle knihy končil polovinou roku 84, E.T. byl uveden v Americe jen dva roky předtím. Ale třeba tehdy udělali soudruzi výjimku a film tu byl ihned po uvedení...

3 22.06.2019

Takový snový příběh stínových postav. Všiml si někdo, jak přesně koresponduje obálka knihy s obsahem samým? V podstatě je to příběh mé vrstevnice, jevila se mi trochu divná, jenže, v té době, abyste vynikli, utrhli se z té uniformní, strojové šedi, jste trochu divní být museli. Jinak - kaleidoskop je skutečně to správné slovo. Střípek reality, za ním další, kousek, kousíček a za chvíli je pryč, tak jako myšlenka. Znovu to asi číst nebudu, ale v podstatě zůstala příjemná zasněná nálada.

2 22.06.2019

Zdařilá kniha. Vždy bude porovnávána s Haddonovou knihou, ale tu cestu si autorka zvolila sama. Hlavním hrdinou mohl být klidně muž třeba o dvacet let starší, inteligenčně by na tom nebyl jinak, jen by už nevyvolával takovou dávku soucitu a kladných emocí. Jinak emoce u mě vyvolala spíš překladatelka, opakovaným použitím výrazu "v modrých džínech" :-( Po přečtení slova maršmeloun se mě pro změnu zmocní představa pochodu melounů, což v souladu s knihou je sice hodně barevná vize, ale prostě neoslní.

3 16.06.2019

Čekala jsem něco víc; umění, povznesení do vyšší literatury. Jenže se nekonalo. Oba protagonisté byli nemužní a nemožní. Jako pod vlivem omamných látek, každý příběh se nesl ve znamení jakéhosi omámení, halucinací, jednání v horečce. Dům bez pána, to byla pro mě fakt nuda, v podstatě jen pocity, trápení, beznaděj, nesmyslné jednání, navíc - nemůžu si pomoci - prostě sebestřednost každým pórem. Židovská otázka v třicátých letech. Říkala jsem si, oni tu řeší, jak prodat dům a co by tomu řekl zemřelý tatínek, přitom netuší, že za pár let zemřou v koncentráku... Přes tuhle myšlenku jsem se nemohla dostat.
Druhý příběh Půlnoční pacient, ten měl aspoň děj, jenže tak ukrutně neuvěřitelný, padesátá léta v Americe, studená válka, špioni východu i západu v jedné ordinaci a všichni jednoho nepotřebného a podivínského lékaře bez skrupulí zasvěcovali do svých akcí. Vlastně to bylo celé absolutně nesmyslné. Utěšuji si tím, že autor měl jistě vyšší myšlenku, třeba nezničme svět, věřme v sebe, neztraťme sebe sami, ale opět se ztratila v neustávajícím horečnatém a prapodivném jednání hlavního hrdiny i všech dalších vedlejších postav.
Co bylo úžasné, to byl jazyk, stavba vět, vyprávění příběhu. To ano. Ale děj mě zklamal, zjevně nejsem tak intelektuálně na výši, abych dala dalšího Hostovského...

2 09.06.2019

Bezvadná knížka. Počasí mě baví, chtěla bych mu rozumět. S touhle knihou jsem o krok dál. Líbí se mi její logické uspořádání, přehlednost, pochopitelnost. Trochu mě mrzí pár překlepů a jedna perla - Kolumbus mořeplavce. Ale je to odborná kniha, lze to přejít. Z mé strany naprostá spokojenost.

02.06.2019

Stoletý stařík, Muž jménem Ove, Tajné deníky Hendrika Groena, Jedinečná dovolená Franka Derricka, Podivuhodná odhalení Artura Peppera... To jsou namátkou knihy o stařících, které miluju. Staříky i knihy. Ale Cesare Annuziata (mimochodem - v knize se uvádí jak Annuziata, tak Annunziata, ve zdejší anotaci pro změnu Cesar Annuzia) si mé srdce nezískal. Vcelku nesympatický chlapík, trvající na své jedinečnosti, odlišnosti, sexuální zdatnosti... Tuhle knihu - na rozdíl od těch výše jmenovaných - podruhé číst nebudu.
Abych to jen neztrhala... Příběh není špatný, čte se to celkem dobře, jenže hlavní hrdina prostě neunese srovnání s těmi již uvedenými. Navíc některé pasáže jsou tak nepravděpodobné, až to člověk odmítá pobrat. Fakt věříte, že když taxikáři sdělíte, že jste vlivná osoba, nechá vás jet zadarmo a ještě se vám omluví...? To radši uvěřím Allanovi Karlssonovi, že poradil Oppenheimerovi se sestrojením jaderné bomby a popíjel vodku se Stalinem.

3 01.06.2019

Ráda bych řekla, že teď je mi to trochu jasnější. Teoreticky... Relativně... ;-)

2 23.05.2019

Výborná knížka i pro naprostého laika, který o typografii nikdy neslyšel. Je jisté, že poté, co přečtete tuto knihu, budete písmenka kolem sebe vnímat jinak. Ať už ta v knize nebo i ta na vývěsních štítech. Písmenka jsou prostě zábava :-)

3 19.05.2019

Tušili jste, že hlemýžď se může dožít 40 let, že tesařík poté, co se z larvy vyvine v brouka, už vůbec nepřijímá potravu, že babočka admirál je tažný motýl...? Že střevlík "vypije" plže, jak to asi dokáže...? Rozpoznáte daňka od srnce či jelena...? Poznáte mařinkou vonnou nebo jasan...? Tento průvodce by asi neměl chybět nikomu, kdo občas vyrazí do lesa a chce vnímat, co se kolem něj děje.

3 19.05.2019