iceVS
komentáře u knih
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
Eric de Kermel
Co k tomu říct..? Kdyby to skutečně psala žena, řeknu, že je to velmi nudný deník moralizující romantičky. Něco jako seznam literárních děl a k nim trocha poučení. Kniha je koncipována jako jednotlivé příběhy návštěvníků knihkupectví, ale stejně je v každém jednotlivém příběhu 90 % úvah a "hlubokých myšlenek" majitelky knihkupectví. Setrvalé vědomí toho, že je ovšem autorem muž usilovně vydávající se za ženu, moje zoufalství z knihy pouze násobilo. Tuhle perlu skutečně nemůžu s čistým svědomím nikomu doporučit.
Čuk a Gek (dvojjazyčná kniha)
Arkadij Gajdar (p)
Nostalgie :-). Přestože jsem knihu vlastnila už před nástupem do první třídy a pak ji přečetla mockrát, dnes jsem už vůbec netušila, oč tam šlo. A těší mě, že jsem ji dala v originále, byť zjednodušeném :-DDD
Kocour Bob a jeho životní moudrost
James Bowen
První dvě knihy o Bobovi mě nadchly. Bylo to převážně dojemné a člověk těm dvěma musel podvědomě fandit. Možná o to větší je zklamání z třetí knihy. Snad proto, že kočičí chování znám zblízka, přijde mi to celé trochu přehnané. Ždímání předchozího úspěchu a plno motivačních plků. Světlou stránkou knihy jsou střípky z Bobova života, ale považovat za moudrost instinktivní chování je na mě trochu moc. Každopádně je fajn, že se ti dva našli, fandit jim budu dál.
Rick a Morty – První svazek
Zac Gorman
Takovej intergalaktickej úlet, ale čekala jsem něco o chlup sofistikovanějšího :-(
Štěky Broka Špindíry
Petr Kopl
Psí život :-)
Moc mě tedy nebavila ta cirkusová část, ale jinak dobrý.
Psích komiksů není nikdy dost.
Žít a nechat žít
Hendrik Groen
Absolutně skvělá kniha u které jsem se moc bavila. Že je autor skvělý spisovatel, skvělý psycholog i skvělý pozorovatel života, dokázal už u Tajných deníků. Ale tahle kniha je ještě mnohem lepší.
Jen zaryté feministky a čtenářky sladkobolných románků asi budou mít s knihou problém, pro někoho může být nestravitelné, co všechno dokáže chlap zrealizovat, aby se nemusel rozvádět a přitom se zbavil manželky :-)
Tiše doufám, že tak jako Tajný deník, tak i tahle kniha bude mít pokračování. Nakonec - i stojednaletý stařík měl ten správný drajv i šmrnc. Pro mě tedy jo :-)
Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe
Elli H. Radinger
Naprosto úžasná kniha plná informací o vlčím životě. Dokáží se postarat o své staré či nemocné druhy. Dokáží spolupracovat s krkavci. Milují doteky. Mají různé povahy, od klaďasů, přes svůdce, až po poťouchlíky. Častěji má hlavní slovo v rodině ona.
Mě tahle knížka hrozně moc bavila :-)
Clayův most
Markus Zusak
Přiznám se, málem jsem knihu odložila. Začátek byl nepřehledný, chaotický, přemrštěné chlapáctví až křičelo a moc mě to nezaujalo. Ale vážně se vyplatilo vydržet. Najednou jako kdyby z mlhy začaly vystupovat postavy, děj se vyjasňoval... A já už se od knihy nemohla utrhnout. Střídání dějových linek mi vyhovuje, jen je v knize až přespříliš smutku.
Baví mě interakce vypravěče se čtenářem, přitahuje mě jeho pojetí personifikace čehokoli - smrt seděla na kuchyni a kývala nohama - celý mě to prostě bavilo. A trápilo to jejich trápení.
Překladatelka to měla těžký, tenhle text musel být fakt náročný. Přizpůsobit hovorovou řeč, hrátky autora se slovíčky, občasné chlapské vtípky na hranici pochopení.
Mrzí mě, že v poděkování na závěr autor děkuje dámě s českým jménem za jeden řádek v češtině a já ho nejspíš nepotkala... v polštině ano, byla jsem jen nepozorná nebo je to jinak?
Je to jinak... :-) A děkuji tímto paní překladatelce za vysvětlení :-)
Muž na pokraji vzplanutí
Jiří Hájíček
Asi úplně nejsem ten, kdo by mohl hodnotit poezii. Že je to haiku tak napůl, to jsem poznala i já. Ale některá místa mě fakt bavila, jiná donutila k představám či zamyšlení. Takže podle mě to svůj úkol splnilo.
Váha inkoustu
Rachel Kadish
Kniha je bezesporu přínosná pro každého, koho zajímá židovství. Byla by opravdu krásná, být třetinová. Bohužel nesdílím autorčinu onanii nad slovy. Dvojice vystoupí z auta a jde k domu. Pět stránek. Víte vše o mechu, kytičkách, kamíncích na cestě. Vstoupí do domu a dvě stránky jdou k místu, ke kterému směřují. Opět znáte všechny druhy ostění, prach na kdekteré sošce, vryp ve zdi, vůně i zápachy starého domu. Vcelku brzy jsem začala tyto pasáže přeskakovat a původní nadšení opadlo.
Holanďanka
Ellen Keith
Sterilní příběh, který ve mně nezanechal žádné pocity. Kladně hodnotím dějovou linku Marijke, ale že bych snad věřila tomu, že mladý důstojník v lágru může mít dva roky poměr s vězeňkyní a jeho kolegům to přijde ok, tak to fakt ne.
Příběh Karlova syna mi přišel zcela zbytečný a nezajímavý.
V době textových editorů bych navrhovala tělesné tresty za překlepy. Beru to tak, že tomu, kdo mi takovou knihu předkládá, na mně nezáleží. I když - alespoň lze kladně ohodnotit absenci pravopisných chyb.
Celkové hodnocení - nijak nepřínosná nuda.
Dva plus pět
Georges Simenon
Maigret z let čtyřicátých je jiný než Maigret z šedesátek, tady byl dokonce trochu poťouchlý. Exotické povídky mě nenadchly právě kvůli své exotičnosti, radši se držím v Evropě :-)
Detektivní kancelář „O“
Georges Simenon
S detektivní kanceláří „O“ jsem se setkala poprvé. Je to taková milá, jednoduchá oddechovka. Rychlé vyřešení zápletky, lehce zkarikované figurky, prostě lze to číst kdykoli a kdekoli.
Maigret a tělo bez hlavy
Georges Simenon
Brilantní.
Ten zachmuřený lišák mě svádí k alkoholismu. S každým dalším případem a Maigretovým neustálým popíjením se zvyšuje i moje chuť na kapku alkoholu :-)
O hlavu jednoho člověka
Georges Simenon
Smutné, přesmutné čtení...
Kostrbatý překlad, již zmiňované nepřesnosti autora, prapodivná zápletka, rozpačitý Maigret, který jako kdyby byl bez duše, bez elánu, bez života. Neskutečná postava nesympatického vraha, tam fakt nesedí vůbec nic.
Je pochopitelné, že tento příběh se k nám dostal až po revoluci, ale nebyla by žádná škoda, kdyby zůstal zapomenut úplně.
Třikrát Maigret a neochotní svědkové
Georges Simenon
Skvěle vybrané případy, brilantní úsudek a taky trochu chuť na spoustu dobrot z pařížských hospůdek. Je to labužník. A tu zmínka o koňaku, tu o pastisu, tu calvados, tu bílé víno, tu červené, tu víno šampaňského typu, tu pivo...
Jen ta fajfka mě neláká :-)
3x Maigret
Georges Simenon
Edice 3x ... bývala zárukou výborného čtení. U Maigreta to platí dvojnásob.
2x komisař Maigret
Georges Simenon
Rozporuplné pocity... První příběh je takový naprosto typický Maigret, kterého mám ráda. Druhý je naprosto perfektní příběh, řekla bych přímo jeden z těch nejhezčích, u kterých se usmíváte blahem. Ten mě fakt moc bavil.
Nebavila mě ovšem ani obálka knihy - nejméně 7 různých fontů, 5 řvavých barev - a ani již zmíněný překlad. Netuším, proč se překladatelské duo nedrželo zavedeného úzu a namísto Zlatnického nábřeží používali tvar nábřeží Zlatníků. Chápu, že je přípustné obojí, ale mě to hrozně rozčilovalo. Zrovna jako tu a tam nesmyslné použití neurčitých zájmen, zcela v rozporu s kontextem. Seberte lidem, co mají rádi a jsou nevrlí :-) No a použít font, který nemá francouzské e (to s obrácenou čárkou) a ono na vás pak vyskočí vždy jako čertík z krabičky, to taky nebylo ono. Že by i v literatuře platilo "divoká devadesátá"...?
I přesto platí, že příběh Maigret se baví je naprosto špičkový a fanoušky ubručeného komisaře musí potěšit.
Maigret a zámecký pán
Georges Simenon
Tedy tahle knížka je celá trochu divná. Pozitivní na ní je, že je Maigret trochu víc než ostatní. Nestárne. Příběh se odehrává v roce 1930 a Maigretovi je pětačtyřicet. Taky váží metrák. Za dvacet let je mu dvaapadesát a je o dvacet kilo štíhlejší :-)
Případ vyšetřuje Maigret sám, téměř to vypadá, že je na dovolené. Chybí tam Paříž a kolegové.
Pár nepřesností, či spíše zajímavostí: 25.6.1930 zcela určitě není sobota, byť nás o tom chce autor usilovně přesvědčit. A poslední žijící hrabě de Saint-Hilaire, který vlastně není tím, za koho se vydává, a kdo už není mezi živými, se poté objevuje v knize Maigret a staříci.