iceVS komentáře u knih

Nádherná publikace nabitá informacemi i fotodokumentací. Výborné téma, které bezpochyby zaujme spoustu lidí.
Trochu potíž mám s grafickou úpravou knihy. Spoustu prázdného místa na stránkách by bezpochyby šlo něčím zaplnit. Jinde je text v obrázku, bílá písmenka na světle modré obloze nejsou příliš čitelná.
Ale i přes tyto malé nedostatky naprosto úchvatná.

2 30.12.2019

Galerie světových malířských děl. Muselo být těžké vybírat, které v této publikaci budou prezentovány. Zaměření na detaily, včetně odborného výkladu, přiblíží obrazy i naprostému laikovi. Kniha je opravdu krásná.
Dojem kazí hrubky v popiscích, zřejmě už je to standard i u takto výpravné publikace. Kniha se mi četla vcelku špatně, ze zvoleného fontu mě bolely brzy oči, mimo jiné i proto, že písmenka byla spíše šedá, a to se na lesklém papíře nedá učíst.

1 30.12.2019

Velké nadšení se nekonalo... Popis ruské kuchyně a dětství v Sovětském svazu, dobrý, proč ne... A naprosto chápu, že lidé pod čtyřicet to můžou brát jako dokonalý popis té doby.
Co mi ovšem vadilo byla ta docela veliká manipulace ze strany autorky. Líčí se jako oběť režimu, hraje na lítost. A stačí jen pozorně číst: "...Děda Naum byl sovětský výzvědný pracovník...", "...Táta Sergej měl prestižní a tajnou práci v laboratoři mauzolea, poté následují práce ve špičkových výzkumných laboratořích...". Děvče samo nocovalo u kamarádek na ambasádách. Tajuplná emigrace bylo vystěhování a vyplacení se státu, za peníze jiných. Stačí si dohledat informace o vystěhování židovské populace v sedmdesátých letech. Telefonáty do Ameriky a korespondence bez cenzury...?
Hlavně jsem nedokázala rozluštit, zda autorka tu zemi miluje či nenávidí, v každé větě to má jinak.

Co mi fakt vadilo je Novij god (Nový rok) s měkkým i. To je prostě hrubka. A nikdy se nepoužíval termín "sovjetskoje šampanskoje", vždy jen "sovjetskoje igristoje". Věřím, že i teď by to čtenáři pochopili.
Celkově velké zklamání.

5 27.12.2019

Pět hvězdiček za Ládíka.
Pět hvězdiček za ilustrace.
Pět hvězdiček za mapky.
Pět hvězdiček za nápad s vysvětlivkami a jejich perfektní grafické odlišení. Běžně čtu knihy s mobilem v ruce a informace dohledávám, tady jsem nemusela.
Asi je patrné, že se mi kniha líbila :-)

14 23.12.2019

Moc krásně napsané. Měla jsem pocit, že jsem s Eugenií její příběh opravdu prožila.

3 22.12.2019

Spokojenost. Šabacha si ráda přečtu kdykoliv znovu.

21.12.2019

Vůbec jsem netušila, že jsem vlastníkem tak cenného kousku :-)
Knihu můžu s čistým svědomím doporučit. I když je fakt, že hlavně čtenářům, kteří rádi přemýšlejí.
Nejen, že je příběh nabitý informacemi a plný skutečností, které už jsme někdy potkali, ale bohužel se tu a tam v knize i sami najdeme. A není zrovna čím se chlubit... A speciálně tahle kniha je plná toho, před čím raději zavíráme oči. Možná teď chvíli raději nebudu moc dumat nad tím, co se v hlavě honí komukoliv poblíž...
Autorův styl psaní mě náramně baví, určitě se těším na pokračování :-)

1 19.12.2019

Tahle knížka vyšla když mi bylo deset, od té doby ji mám pořád v knihovničce... Milovala jsem ji, četla do roztrhání a za dva roky plynule přešla na Dicka Francise... Živého koně jsem zblízka potkala tak dvakrát v životě :-) Stačily knihy :-)

6 16.12.2019

Vychválila jsem už dvě předchozí knihy autora. Tady můžu dodat jen jedno... Až se mě rodina bude ptát, proč je toho cukroví tak málo a je trochu odfláknuté, budu mít jedinou odpověď... Za to můžou u Vostrých, potřebovala jsem vědět, jak to s tím Kostelníkem dopadne... :-D
Prostě super čtení :-)

15.12.2019

Tohle jsou regulérně pohádky pro dospělé. A milé a čtivé. Během prvních pár vět vás polapí a nepustí. Občas i vítězí dobro nad zlem :-)
Oddechovka, ale fakt skvělá.

1 13.12.2019

To bylo moc hezký. Čtivý, tajemný, pohádkový, lidský...
Malinká vada na kráse je spousta slůvek s rozdělovníkem uprostřed a stránky 136 a 138, jedna zcela rozmazaná a druhá čistě bílá, mám pocit, že jsem přišla o něco dost zásadního. Taky paní učitelka Oertl by se ze slůvka zpropitné určitě orosila :-)
Ale moc se mi to líbilo a už se těším na pokračování.

2 13.12.2019

Znám dvě úsloví: Humor je koření života a Sex je zábava chudých. Takže už od počátku jsem přemýšlela, co chce autor říct svým názvem knihy.
O humoru to nebylo vůbec, o sexu ano. Děj by se dal shrnout do jedné věty. Dva divní kluci chtěli souložit, tak souložili, zaplaťbůh, ne spolu. Ale proč celých pět set stránek…? Tedy abych nebyla nespravedlivá, souložení s kýmkoli bylo proloženo rozsáhlými rozhovory o ničem, nijak na sebe navazujícími.
Kniha nemá ani dějovou linku, ani nějaký děj, ani myšlenku. Vlastně vůbec netuším, co chtěl autor světu sdělit. Grafická úprava – netušila jsem, že ještě potkám knihu, která nemá zarovnaný pravý okraj…
Za zmínku stojí i komentář kaca89, pět let nic a najednou jedna jediná „přečtená“ a vychválená kniha.

Nejdřív jsem byla trochu skeptická, ale je to velice zajímavá kniha. Tentokrát hlavně z pohledu neurovědce. Takže namísto hledání psychologických projevů a příčin tato kniha spíše objasňuje činnost a funkce mozku. Také je velice zajímavý a přínosný pohled samotného člověka postiženého psychopatií. Byť v téměř každé knize, kterou jsem o tomto tématu četla, je zpravidla hned v úvodu řečeno, že psychopatie neexistuje. Načež je zbytek knihy právě o její přítomnosti a projevech.
Trochu jako s Bohem :-)
Vždy mě zajímalo, jestli psychopat vnímá, že je psychopat. Jestli je schopen uvědomit si svoji emoční plochost, jestli své případné tvrzení o tom, že ano není pouze dalším projevem psychopatie. Tady mi autor alespoň trochu napověděl.

8 08.12.2019

Uvažovala jsem nad čtyřmi hvězdičkami... Byl to zpočátku celkem pěkný příběh, tedy trochu moc jak Babička od BN, vzduch byl nasycen moudrostí a láskou a celkově to bylo až přespříliš utopie, ale hezky se to četlo...
Nevím, kdo má být cílová skupina, děti by to nebavilo a 50+ se budou chytat za hlavu kvůli nepřesnostem, a že jich posléze bylo...
Svatá Barbora určitě neslaví 14.12., stokorunová bankovka s Klementem Gottwaldem není z roku 1980, ale 1989, pověstná céčka přišla určitě až v druhé půli sedmdesátek, chemlonové obrázky se netavily na kanavu, ta byla na vyšívání, Harmanecké papírny vyhořely až v roce 1988...
Co bylo nejhorší - dcera hlavní hrdinky - v jedné větě se narodila tři roky po válce, ve druhé je jí v roce 1968 pětadvacet... a matce bylo v roce 1967 34 let...?
Nejdřív se mi to líbilo, ale kvůli těmto nepřesnostem víc než dvě hvězdy nejde dát.

3 08.12.2019

Vcelku od útlého věku znám jméno Pytlíček... a mám s ním spojená samá superlativa... je nejlepší, nejbohatší, nejúspěšnější, dokonalý... A po přečtení této knihy jsem velmi ochotná věřit, že to může být jinak.
Knihu jsem shltla během pár hodin a musím se přiznat, že mi nebylo lehko u srdce. Lze dát do souvislosti, že Ludvík Pytlíček zemřel půl roku po vydání této knihy a za značně podivných okolností?
Korektura selhala ve faktech... Semilský policista se v polovině knihy jmenuje Erik Pala a na konci knihy je z něj Tomáš Pala. Kapitoly v knize jsou datovány rokem 2017 a mezi nimi je nelogicky rok 2018, datum v době po vydání knihy.
Je to výborný příběh, ale je mi z toho smutno.

Tohle nakonec mluví za vše: ¨Samozřejmě jsem vždycky věděl, že je to padělek. A to jsem si ho měl nechat?¨

1 07.12.2019

Podobné povídky jsem milovala, když mi bylo sedmnáct. Netušila jsem, že mě budou bavit i teď. Ale bylo to prima odpočinkové čtení na sobotní šedé odpoledne. A musím říct, že mě příjemně překvapilo, že tahle povídková kniha měla nejen tajuplnou atmosféru, ale i hlavu a patu. Moc hezky se to četlo :-)

3 07.12.2019

První kapitola mi dala dost zabrat. A pak jsem se od knihy nemohla utrhnout, moc mě to bavilo. To, jak zmínka o čemkoli o pár desítek stránek dostane najednou své místo v dokonalé mozaice. Bavily mě i trochu tajné odkazy a šifry autora k různým lidem či událostem. Jak to do sebe všechno zaklaplo. Bezvadná kniha.

7 07.12.2019

Tak trochu fantasmagorie. Tak trochu moc.
Taky ukradené klišé.
Taky jsem se chvílemi bavila a chvílemi nevěděla, zda být či nebýt uražená za všechny ženy.
Je to jak královna koloběžka, příběh nepříběh, zábava nezábava...

05.12.2019

Jsem kapánek rozpolcena. Kniha je bezpochyby propracovaným vědeckým dílem a je v ní spousta dobrých rad. Jenže zároveň by už půlka světa musela být mrtvá. Amerika - přepracovanost, Evropa - střídání času, Japonsko - 66 % lidí spí méně než 6 hodin... Přitom právě Japonsko je zemí s nejvíce starými lidmi. Studenti a pracující musí vstávat, to je špatně, svítíme, máme starosti, žijeme... to je taky špatně...
Já osobně už jsem podle téhle knihy dávno mrtvá. Takže asi nejlépe, berme dobré rady s rezervou... :-) Fanatický obdiv není vždy na místě.

6 01.12.2019

Tak tohle absolutně miluju. Rozutíkaný myšlenky, moudra na přeskáčku, humor a žádný strach z toho, udělat si srandu sám ze sebe. A brát věci (i "věci příští") s nadhledem. Slůvka z různých světových jazyků, prostě mišmaš v hlavě i na papíře :-)
Vráťovy knihy si vychutnávám a baví mě. A tahle vážně moc :-)

28.11.2019