IHT komentáře u knih
Kdyz jsem si knihu precetl, byl jsem dojaty. Kdyz jsem se podival na autoruv medailonek, byl jsem v soku.
Jak to delate pane Backmane, ze dokazete v jednatriceti napsat tak hluboky pribeh o cloveku temer dvakrat tak starem, jako jste vy? Jak se dokazete vyhnout obvyklym stereotypum mladych lidi a byt tak fantasticky lidsky a opravdovy? Hluboce pred Vami smekam...
Tak tohle se Melvilum fakt povedlo - dekuji moc za skvely preklad skvele knihy! Myslim, ze tohle je jedna z knih, ktere mi zmenily zivot (mezi tyto autory radim Durrella, Ridleyho, ci Dawkinse). Knihu jsem cetl dost dlouho, protoze pomerne zahy jsem pochopil jeji vyznam a zacal chodit spat podstatne drive :) Uz nejsem nejmladsi a souvislosti ne-spani s Alzheimerem, kardiovaskularnimi chorobami, imunitnim systemem, pameti ci nadvahou me velmi zasahly. Rad bych tu byl se svymi bliznimi co nejdele (a co nejmene na obtiz), takze jeden zavazek - alespon 6x tydne minimalne 7 hodin spanku! ;) A posledni kafe po obede...
Knihu doporucuji, ale nectete ji pred spanim - na to je prilis ctiva! :D
Velmi zajimava kniha naslapana poznatky ze soucasneho(!!) vyzkumu. Kniha se venuje anatomii mozku, pocetnim schopnostem ptaku, orientacnimu smyslu a prostorove pameti, navigacnim schopnostem, plasticite chovani a jeji dulezitosti pri kolonizaci mest a spouste dalsich temat. Dozvite se, kteri ptaci jsou inteligentni a kteri nikoliv, a jak se da mira inteligence posoudit.
Jako odbornik mohu vrele doporucit nejen ornitologum, ptackarum ci chovatelum ptactva, ale take psychologum. Obzvlaste psychologove by si meli precist o anatomii ptaciho mozku, aby prehodnotili svuj vztah k "sede kure mozkove", kterou my sami oplyvame.
Zitra jdu koupit andulku!! :)
Pekny pribeh. Pri poslechu jsem sice trochu ztracel prehled v postavach (a to jich ma v obci bydlet jen 13 ;)), ale mira meho zmateni byla unosna.
pisu vlastni komentar pred prectenim tech ostatnich - takze pravdepodobne neprinesu nic noveho...
Jirotkova Saturnina jsem cetl aspon dvacetkrat a cetbu "pokracovani" jsem dost odkladal. Po precteni trochu lituji, ze jsem ji vubec cetl :/
nejsem nejaky velky fanda pana Macka, ale ze stylu knihy mi trochu prijde, ze text neni ani tak o Saturninovi, jako spise o autorovi. Detailni znalosti predlohy, na ktere se odkazuje az s otravnou pravidelnosti, umele sroubovane vetne konstrukce, ktere se co nejvice snazi odpovidat puvodnimu stylu, a jako hlavni novum - detailni znalosti Saturnina (a dr. Vlacha) o automobilech, jidle, doutnicich a alkoholu... sorry, ale me to rusilo a prislo mi to ... samolibe. Trochu jako styl CTRL+C a CTRL+V s "retusemi" zrejmeho opisovani. Dejova linka postradala inovaci a spousta vtipku se opakovala z originalu (svatba na zaver mluvi za vse).
Verim, ze to panu Mackovi dalo furu prace, verim, ze to byla prace velmi narocna, ale bohuzel - neuzil jsem si to :(
Parada. Krasny klasicky detektivni pribeh situovany do poklidneho svedskeho venkova. Struktura pribehu a vztahy mezi protagonisty kopiruji klasicka schemate detektivnich romanu, proslavena jak Agatou Christie, tak treba Vrazdami v Midsomeru (nebo detektivem Colombem). Na pocatku se jedna postava pohada se spoustou dalsich a pak je mrtva... Podari se detektivum postupne vyloucit vsechny podezrele, aby jim zustal pachatel?
Pridana hodnota teto svedske miniserie je vnitrni zivot detektivu - jejich osobni obavy a peripetie a take dynamika jejich vzajemneho vztahu, s tim se A.Ch. prilis nezatezovala :)
Druhy dil jsem cetl jako prvni, takze jsem se obaval, zda v nem nebyl prilis velky spoiler, ale bez problemu :)
Pokud Vas zajima svet zvirat, tak tohle je TA KNIHA, po ktere musite sahnout. Nudit se nebudete. Myslim, ze se mohu povazovat za docela odbornika, ale presto jsem slintal a zasl, protoze tohle je kniha napechovana NOVINKAMI z aktualniho vyzkumu. Shodou okolnosti jsem navazal Ptacim smyslem (obe knihy vysly zaroven), tak mohu srovnavat srovnatelne: Ptaci smysl vysel v originale v roce 2012, cituje se v nem jako nejnovejsich nekolik malo clanku z roku 2010 a z tohoto tisicileti je citaci velmiposkrovnu. Naproti tomu v Petrove knize je citaci z minuleho stoleti 112 (dle meho pocitani) a z poslednich dvou dekad je dalsich 532, vcetne dvaceti clanku z roku 2019 (a jednoho z roku 2020, kdy se zrejme rukopisu ujala redakce).
Jinymi slovy - obcas u nas vyjde knizka, ktera prezentuje zajimavosti ze sveta zvirat (vetsinou preklady). Obvykle jde o temata, ktera jsou naplni dokumentarnich filmu a ktera tudiz nadsenec zna. Informace v teto knize urcite taky uvidite na obrazovce - za par let. ;)
Prof. Petr je mistr popularizace a to nejen na ceske scene. Osobne bych ho srovnal treba s Billem Brysonem, ktery vsak ma pri psani podobnych popularizujicich knih za sebou tym resersistu.
...ted uz mi jen zbyva rozhodnout, kterou knihu z meho "TOPTENu" prof. Petr prave vystrnadil... a pak prelistovat na zacatek a pustit se do toho znovu :)
sest hvezdicek by bylo malo
Princ Ladik, alias poutnik Larry opet chyta druhy dech. Po ponekud bezzube a prvoplanove agitacni ceste po nasi vlasti tu mame opet pribeh plny laskaveho humoru, sebereflexe a emoci.
V urcite chvili uz jsem skoro balil batoh, abych ve finale uznale uznal, ze podobna cesta asi neni uplne pro me. (Radeji bych klasicky trek.) O to vdecnejsi jsem za moznost nakouknuti do duse a beznych dni poutnika na svate pouti. Krasne postrehy, trefna prirovnani, hluboke vhledy a prijemny zazitek. To mi autor opet poskytl a ja opet smekam a dekuji.
Prvni cast serie s Kim Stoneovou - nechapu, proc jsem se k ni nedostal drive! :)
Zaverecne rozuzleni je ponekud "neortodoxni", zjevne je narocne vymyslet v te zaplave detektivek nejakou novou cestu, tj. motivaci vraha. Koneckoncu, zrovna postava inspektorky tedy moc originalni neni (zena, asocial, silna motorka). Ale to nevadi - celkove to bylo velmi ctive, velmi svizne a napinave. Uz se tesim na dalsi dily :)
tak tohle opravdu nebylo poteseni ze cteni...
Koneckoncu jsem to poslouchal jako audio (dobre nactene!). Ale je to hodne depresivni a hodne rozvlacne a hodne monotonni... Jeden by rekl, ze tomu chybel dej, ale prave absence deje byla tou hlavni dominantou, ktera urcovala prozitek. Neboli - umelecky zamer. Vydareny.
Pomerne standartni postapo, kde ale hrdinove nemaji zadny cil ("jit na jih"), kde se proste veci deji bez jejich pricineni, kde se snazi neovlivnovat deni kolem sebe a kde spousta veci zustane nakousnuta a nevysvetlena/nepochopena, coz jeste vice zvysuje autenticitu. Bylo to silne, ale znovu to cist urcite neplanuji.
Urcite to je odlisne od vetsiny jinych postapo (treba Malevil), ve kterych autori smeruji k "happyendu". (Dle moznosti. Ten McCarthyho je sice take slibny, ale zasadni posun to teda neni.)
Nejcastejsi veta v knize je bezesporu "Tak jo."
Huh, to byla sila.
Pana Koprivu ctu moc rad - texty ma zajimave, treskute vtipne a snazi se do nich propasovat i nejake poselstvi (aby i hnusny hrdina byl ve finale kladas).
Tohle je ale jiny pripad - tohle neni ani fantasy, ani "brakova" detektivka, tohle je cisty zanr thrilleru.
Ten mi zpocatku moc nevyhovoval - prilis mnoho popisu technickeho vybaveni, ale syn je mlady hasic, tak mi to prostredi prislo trosku povedome a postupne si me ziskalo. Prijde mi, ze se tu autor snazil zuby nehty drzet "pri zdi" a psat skutecne "krasnou" literaturu, ktera neurazi ani toho nejpuritanstejsiho ctenare. Pobavilo me, ze mu to nekolikrat "uklouzlo"(?) a par typickych koprivovych slehu se v knize objevilo.
Pribeh je opravdu neskutecne napinavy a ctivy. Krasna pocta pro vsechny hasice i ostatni lidi z IZS. Smekam...
PS: V sobotu na vylete v Praze jsem se radeji premistoval jen pesky
Je to naprosto nadherne, bravurni, vtipne. Takova divadelni fraska, ale prave proto v teto karikature lze s nalezitou lehkosti hledat sve "blizni"... Ta zaverecna litanie nad "skrabaky usmrkanymi" je proste tresnicka na dortu :)
(SPOILER) Nemuzu si pomoct, ale Nesbo je proste Mistr. Jeho romany jsou napinave do posledni chvile a prestoze dava ctenari spoustu mist, kde je uz uz jasne, kdo je vrahem, presto je umi zakomponovat do pribehu tak, aby z toho clovek nebyl zklamany. Rada autoru tyto "slepe ulicky" pise prvoplanove a vyznam nekterych postav je pouze zavest ctenare na falesnou stopu a casto jsou takove odbocky vatou, ktera ma za ukol jen nafouknout pocet stran. Takovych autoru bych mohl jmenovat radu... U Nesba ma temer kazda postava, kterou uvede do pribehu, svuj velky vyznam a roli v pribehu. Nesbo sklada skvele mozaiky lidskych dusi, charakteru a motivaci. A ve finale to do sebe vyborne zapadne.
Ano, i u nej to je sablonovite a predpokladane, ale to koneckoncu u Agaty Christie taky :) Nelze nedat plny pocet.
Mimoradne zajimava kniha! Houby jsou naprosto opomijene a nedocenene organismy. Autoruv zasveceny vyklad o vyznamu hub a nasich (ne)znalostech o jejich zivote je velmi ctive napsan. Moc se mi libilo, ze autor seznamuje ctenare i s aspekty, ktere moc verohodne nejsou, respektive jsou spise sarlatanstvim (tvorba psilocybinu kvuli komunikaci hub s lidmi), a ze sam dodava a vysvetluje, jak neverohodne tyto nazory jsou. Stejne mile jsou jeho biograficke poznamky o kvaseni a zabavny napadity zaver knihy (nechci vyzradit pointu, jak mohou knihu o houbach vyuzit houby samy :)).
Spokojenost, tento dil mi prijde nejlepsi (ctu poporade). Konecne nejake patrani a ne jen frustrace z prace a vlastniho zivota :-)
Zadna z postav nebyla prilis sympaticka, ale na to uz jsem si u autorky zvykl a povazuji to za docela osvezujici zmenu. Ocenuji citlive rozuzleni vrazdy Gwen - v minulem dile byla linie Radima Lecha nechana napospas, coz je urcite dost realisticke, ale ctenarsky neuspokojive. :-D
Uf...
No, aspon, ze jsme si odpocinuli od Jurka. Misto nej jsme dostali noveho "padoucha", ktereho si budu fakt pamatovat, byt vyznat se v nem je fakt fuska...
Skoro mam dojem, ze autoři detektivek uz jen procitaji psychiatricke ucebnice a hledaji nejvetsi bizarnosti k jejich zakomponovani do svych knih... ;-)
Celkove to bylo az do bizarniho finale dobre :-)
Nadherne!
Urcite kazdy zname nejakeho Pistika (ci Kvicouna), ti jsou nejhorsi.
Jako clovek, ktery vyrostl na knihach G. Durrella a dokumentech D. Attenborougha (oboji vyrazne ovlivnilo muj zivot :)), jsem okamzite zakoupil i tuto jeho autobiografickou knihu popisujici prvni expedice.
Je fantasticka, je napinava, je totalne neuveritelna. Cesta na Komodo je proste brutalni punk!
Posledni tretinu (navstevu Paraguaye) jsem chte nechte srovnaval s Durrellovym Opilym pralesem a Septajici zemi a premyslel o vyberu destinaci a zpusobu obstaravani zvirat pro zoologicke zahrady v padesatych letech minuleho stoleti. Durrell prvni expedici usporadal v roce 1954, nicmene statni prevrat mu zhatil plany a zvirata musel opet pustit na svobodu. Attenborough prijel v roce 1958, pri odletu se vicemene vystridal s Durrellem (narazka v zaveru knihy ;)).
Kazdopadne jiste cetl Durrellovu knihu Opily prales, ktera vysla v roce 1956 a kde popisuje mj. zkusenosti s drzenim pasovcu v zajeti - to Attenboroughovi hodne pomohlo, protoze vyhovet specifickym choutkam a zvolit vhodny substrat do klece je zjevne dulezite. :)
Srovnani stylu psani Attenborougha a Durrella je take pekne - oba pisi skvele, Durrell sebeironicteji, Attenborough laskaveji. Oba autory prekladali sikovni prekladatele, byt pani Jenikove to ne vzdy vyslo bez chyby - bornejska opice se nejmenuje "kahua" (tvrdosijne opakovano), ale kahau, podobne zkomolenych je vice druhovych nazvu. V Guayane tezko Attenborough videl nastroje z "antilopich" kosti a porovnavat vejce nandua a slepice pomoci pomeru zloutku a "albuminu" je vazne nestastne. Celkove vyzneni slohu je vsak prijemne a verim, ze dost podobne originalu.
Moc me mrzi, ze Attenboroughovy knihy nejsou do cestiny prelozeny vsechny (dle wiki sepsal temer tri desitky titulu). Tezko se vymlouvat na maly cesky knizni trh, protoze do madarstiny prelozeny byly(!). A koneckoncu Durrellovy knihy mame v cestine take (temer) kompletne... :)
Kez bychom se dockali i prekladu jeho dalsich starsich knih!
Typicky Backman - mily, dojemny, lidsky, hrejivy. Vsechny jeho postavy jsou v jadru dobraci, byt maji tvrdou slupku. Nenapada me jiny autor, ktery by mel takto vystavene pribehy a charaktery - vzdy jsem z toho namekko :)
Celkove je pribeh hezky vymysleny a ma prekvapivy zvrat, nicmene celkovy dojem je dost pochopitelne neuveritelny. Ale to nevadi... Backmanovi prominu opravdu hodne :)
No, nebylo to zle! Peter umi vykreslit atmosferu (smekam za lockdown), reálie a okolnosti jsou dobre vyuzite k sestaveni dobreho pribehu. Ale ta casova tisen bohuzel ubira charakteru postav - nemaji prostor se barviteji projevit a tim padem jsou docela ploche... V druhe puli pribehu je Amy hrozne upozadnena a ani ostatni nejsou nijak zvlast barviti. Pinkie je celkove hodne divny a nerealny...
Cili, smekam pred promyslenosti a strukturou pribehu, ale mnohem radeji mam treba serii z Lewisu.