IHT komentáře u knih
mno, jako detektivka to spatne nebylo, ale vztahova rovina agentky a serifa knihu posouvala do uplne jineho zanru, ktery bych asi dobrovolne necetl ;)
detektivka docela slusna, autor sice ctenari nastrci nekolik podezrelych, ale osoba vraha se zkonkretizuje opravdu az v zaveru. Nic prevratneho, ale jako oddychovka ctive a prijemne.
Je to dobre, ale ve srovnani s Nickem Arnoldem (autor vetsiny dilu Desive vedy) relativne slabe. Podstatna cast textu neni o znalostech o dinosaurech, ale o znalostech z historie palentologie... coz se mne sice libilo, ale male ctenare to muze trochu zklamat
Zvyknout si na styl teto knihy chce cas. Pokud tomu ale cas venujete a prestane Vas rozptylovat uvodni odstavec, vlastni text, konecny komentar autora a hlavne dost infantilni a vetsinou zcela zbytecne facebookove "skopiciny", tak si muzete vychutnat popularizacni texty z pera vedce-autora.
Precetl jsem opravdu hodne popularizacnich knih a textu a hodne casto jsem mel dojem, za autor je mirne receno posuk, ze si honi vlastni triko a chce hlavne exhibovat. Tyto myslenky me napadaji i u Flegrovych Kraliku. Zaroven ale smekam pred panem profesorem, jak dokazal vydupat prakticky z niceho kvantum paradnich dat. Urcite za tim stoji i jeho skvela schopnost vytahnout (alespon v popularizacnim textu) podstatu problemu a predvest jej lidem s nejakou poucnou paralelou ze spolecenskeho zivota. Za tuto schopnost mu ochotne promijim i jeho politickou agitku (ktera je knize naobtiz, protoze 5 let stare trenice si uz skoro nikdo nepamatuje), misty usmevne, ale vetsinou spise nejapne FB zertiky i desive amaterske graficke podani (probuh, kdo pustil ty prakticky necitelne grafy?).
Plnych pet hvezdicek za skvelou popularizacni praci!
Klasicky Westlakeuv styl - vyborna zapletka, cynicka hlavni postava, prekvapiva pointa :)
Tyhle knihy (Rosady a Jak nevodit policii za nos) patri mezi me stalice, rad se k nim vracim. Dortmunderovska serie (Jak neuloupit smaragd a dalsi) uz mi tak zabavna nepripada, protoze hlavni hrdina je melancholik a smolar. Kazdopadne se jedna o velmi ctive oddychove dilo, ktere ma v ceskem vydani dost ohavnou obalku (skoda, ze ji nedelal taky Born) a nezajimavy nazev (vtipna anglicka slovni hricka Two much! se nijak zvlast sikovne prelozit neda, ale vysvetlovat v anotaci, ze pri rosade se komplikovane tahne kralem, to je dost nuda).
Ctu celou Dortmunderovskou serii, neboli mam za sebou prvni dil a chystam se na dalsi. Ukradena banka nebyla spatna, ale ve srovnani se smaragdem mi prisla vyrazne nudnejsi. Hlavne ty dlouhe popisy podruznosti (partii karet hlidacu, premysleni, co muzou mit protihraci a kolik centu vyhraju/prohraju... to bylo dost nezazivne pro nekoho, koho nebavi karty ani nazivo). Stejne tak kradeni podvozku ze srotaku, ci jejich montaz... Urcite budu v serii pokracovat, ale jine autorovy knihy hodnotim vyse :)
pekny, silny pribeh. do deje me ale vtahl hlavne ten hutny, az telegraficky styl. nevim, zda to bylozfilmovano, ale urcite by to bylo velmi efektni a depresivni - podobnost s Klubem rvacu se nezapre. Nebo s Mechanickym pomerancem. urcite doporucuji k precteni :)
Srovnam-li prvni a druhy dil teto (zatim) tetralogie, tak prvni jsem si uzil vice. Mozna za to mohou realie (fakt nemam rad zimu). Mozna ale i vetsi(?) mira feminismu v tomto dile - prijde mi, ze si hlavni postava vice stezuje na nedostatek uznani pro zeny a vice se navazi do "sexistickych prasat". Hlavne behem bloudeni labyrintem - tam mi to prislo az otravne. Celkove je vsak pribeh moc prima, rozuzleni prekvapive a ja uz se tesim na dalsi dily :)
Prijemna oddechovka. Pribeh je logicky staveny, hrdina prijemne sebeironicky, zapletka se krasne rozuzli a hrdina si uzije vitezstvi nejen moralni :). Nic, co bych si pamatoval za deset let, ale na dovolenou idealni cteni.
Krasna utla knizecka dadaistickych basni venovanych prevazne zahradnickym pracem na prirodni zahrade. Mile, inteligentni, vtipne. Skvele lehky preklad do anglictiny (lze pouzit i jako originalni dar pro cizine :)), ilustrace pobavi.
ma oblibena:
Z políčka sklízím barevné dýně
myslivci střílejí černé svině
vzrušením mlží se mi brýle
kdy dojde konečně na ty bílé?
Pribehy z autorova zivota, ktery zasvetil peci o zvirata v zoo. Podobnych knih vysla i v cestine cela rada a vetsina se mi moc libi. Tahle kniha mezi nimi sice nevynika lehkosti slohu, nekdy je to vypraveni kostrbatejsi ci naivnejsi, ale urcite patri ke spicce, co se tyce entuziasmu. Z textu pana Palicky poznate jeho obrovske nadseni a lasku ke zviratum. I ty strasti, ktere k tomu patri, tu jsou popsany jen jako drobne lapalie, ktere maji ctenare spise rozesmat.
Moc mile a nostalgicke cteni :-)
Na zakladce patril dejepis mezi me nejmene oblibene predmety - dedkologie, bizarni jmena a hromady letopoctu, nazvy neexistujicich statu a mest...
Behem dospelosti jsem vzdal historii na milost a nektere aspekty me opravdu zajimaji. Knihy ing. Kucery o mem rodnem meste me fascinuji, protoze jsou plne pribehu a zivotu obycejnych lidi a vazou se k mistum a domum, kolem kterych casto chodim.
Tento treti dil je dle meho nazoru jakousi zajmovou nadstavbou - zde se uplatnily informace, ktere k Hodoninu nic moc nereknou (napr. ze atentatnik a vrah francouzskeho prezidenta Doumera nekolik predchozich let pusobil v Hodonine jako gynekolog), ktere nadchnou spise historiky a ktere obycejnym lidem znovu pripominaji
ten chaoticky nelogicky skolometsky dejepis. Podle meho citeni jde o snusku informaci, ke kterym se autor dostal pri svem badani a ktere nebylo mozne upotrebit v predchozich knihach.
Napad na usporadani treti knihy serazene podle jmen osobnosti je zajimavy, ale podle me jej degradovalo zarazeni zijicich sportovcu na zaver knihy. Mezi nekolika zarazenymi zijicimi osobnostmi v knize jsou fotograf A. Salajka, historik M. Hynek, kameraman F. Nemec a sportovni reprezentanti. (Fotografie starostu jsou bez medailonku.) To je podle me spise nevyvazenym dokladem osobniho zajmu autora, nez reprezentativnim vyberem osobnosti. Ruku na srdce, portret Z. Skromacha opravdu nepostradam, neupiram zasluhy medailistum, ale vynechat sachistu Adera, vojaka Vyhnaka, ci z zijicich herce a herecky ci paralympionika V. Vasicka povazuji za nestastne. Vyber osobnosti je vsak samozrejme autorskym pravem - byt autor musi pocitat s tim, ze o nem takovy vyber neco vypovida. Profesionalni historici v podobnych pripadech obvykle zijici osobnosti do obdobnych knih nezarazuji.
V textu jsou obcasne chyby. Neni jich moc, nejsou zavazne, ale jsou zbytecne. Napriklad u cara Alexandra 1. je uvedeno datum umrti podle julianskeho i gregorianskeho kalendare (v nadpisu vs. v textu), Kolisch je psan nekonzistentne jako Sallomon ci Sollomon, Tomanek je psan v textu jako Johann a v nadpisu/obsahu/rejstriku jako Johan, soucasny starosta ma uvedeny VS titul atp.
Prijemne naivni dobrodruzny sesitek o dobrodruzstvi Cecha Vaclava Pelikana na souostrovi Tonga.
Pribeh je totalni klise, predpokladam, ze takovych sesitu vychazely tehdy spousty.
Prijemne. Sice protahovane, ponekud nesourode a neprilis dokonale sestavene, ale hezky psane.
ad NIky Coffee: Neprecte... zemrel 4 roky pred Vasim komentarem. Kazdopadne dekuji za nej, knize se radeji vyhnu.
Nebylo to spatne, ale cekal jsem neco jineho. Hlavni problem je zrejme ve spatnem ceskem nazvu - originalni "The Victorian Guide to Sex" je mnohem trefnejsi. Kniha je totiz psana jako poucna dobova prirucka. Urcite se oproti ceske anotaci nedozvite, "jaké rady dostávaly od svých matek dospívající děvčata a nevěsty před svatební nocí". Za slabinu ceskeho prekladu povazuji i caste chybejici popisky k obrazkum - alespon nektere z nich jsou do knihy umisteny zcela bez legendy, byt by bylo vhodne uvest minimalne cesky preklad zobrazeneho letaku.
Po obsahove strance me ponekud prekvapil popis elektrickeho vibratoru - galvanicke monoclanky se rozsirily az po roce 1896 (jak jsem se docetl na internetu), pricemz viktorianska era skoncila v roce 1901 (jak jsem se docetl na internetu), takze elektricke vibratory urcite prilis bezne ve viktorianske Anglii nebyly ;)
Namluveno panem Naroznym - proste prima zabava :-)
(SPOILER) Genialni, zabavna, neuctiva - to je Mary Roach. Tentokrat si vzala na paskal vojaky a vedecky vyzkum.
Je velka skoda, ze nebyly prelozeny vsechny jeji knihy, a je velka skoda, ze ty ceske nazvy nedrzi tu vtipnou anglickou pointu.
PS: pokud chcete znat vysledky studie zkoumajici, ktere druhy medvedu laka menstruacni krev, pustte se chute do cteni :-)
Omlouvam se, ale nesedlo mi to. Jine Jeromovy knihy mam moc rad, ale tahle mi prisla prilis ironizujici, prilis shovivava, prilis blazeovana... a malo mila.
Zpocatku docela zabavne, pozdeji uz se vtip nejak vytratil
Opravdu to jsou "jarmarecni obrazy". Nektere vtipne, velka rada bez pointy, vsechny barvite az preplacane :-)