Iljič komentáře u knih

(SPOILER) Konečně kniha od Hosseiniho s pozitivním koncem. Je jasny, že to myslel dobře a určitě tímto závěrem oslovil spoustu příznivců některých populistických stran. Jen by to chtělo pokračování…
Holt u některých zemí platí pravidlo: Kdo uteče, vyhraje. A neplatí to jen pro Afgánistán.

1 28.09.2024

Aby člověk v dnešní době dokázal šokovat, musí napsat opravdu pořádnou prasárnu. Otázka je, jestli je potřeba pořád posouvat hranice. A můj dojem je, že je to jediný smysl této knihy.

Aneb revoluce požírá své děti.
Hodnotit lidi z této doby, je strašně těžky, protože se mohlo klidně stát, že být na opačné straně, budou obvinění taky zavírat oči nad tím, co se děje jejich kamarádům /viz Slánský/, nebo po prozření či zavržení se z nich stanou disidenti.
Kniha dobře vysvětlila, proč byli ochotni papouškovat vymyšleny sebeobviňující udání a to, že ti kteří od začátku věděli, jak to funguje, ihned spolupracovali. A samozřejmě je tu vysvětleny i to, z které země tyto metody dorazily.

05.09.2024

Na autorovi oceňuji, že šel tak trochu proti proudu a že chtěl předat svůj optimistický /ne však naivní/ pohled lidem v dost těžké osobní situaci. Zároveň by mě zajímal jeho názor na dnešní dobu po covidové krizi a při probíhající válce na Ukrajině; jestli by mu zůstal i nadále stejně optimistický pohled. Zároveň vzniká otázka, proč se nálada lidstva, a to zvlášť v té bohatší části obyvatelstva planety, ocitá v naprosté deziluzi a skepsi. A další otázka, proč se to pravidelně opakuje, jen v dnešním světě v globálních rozměrech.

Díky této knize jsem konečně pochopil víru v katolicismus. Vlastně jde spíš o filozofii než o náboženství.

27.08.2024

Je hořce komické číst si dřívější komentáře o tom, jak se z průběhů zvláštních osvobozeneckých operací v bývalých zemích Jugoslávie je potřeba poučit, aby se historie neopakovala, když zrovna probíhá další osvobozující válka na Ukrajině. Jediné poučení, které mi z toho vyplývá, je to, že je lidstvo nepoučitelné.

1 11.04.2022

Autorovi nejde upřít určitou předvídavost. Částečně s ním i souhlasím s tím, že je Evropa ohrožena přistěhovalectvím ze zemí třetího světa, což se v posledních letech i potvrdilo, ale způsob jakým autor psal o přistěhovalcích, byl tak urážlivý, že urážel i mně, typického árijce. A to jsem na vlastní oči viděl problematické čtvrti v Belgii, Francii.. a znám dobře Paříž, která se postupně mění v hlavní město Afriky. Ale vykreslovat přistěhovalce bez špetky humanismu na úrovni horší jak zvířata, je trochu přes čáru.

2 23.02.2022

Kniha objevena díky doporučení mého oblíbeného zpěváka. A při čtení jsem si uvědomil, že jsem s bráchou prožil fakt skvěly dětství, akorát už uběhlo tolik času, že na to člověk zapomíná.

8 23.02.2022

"Je možné, že se objeví nějaký romský Erben nebo romská Němcová a pokusí se o novou psanou literaturu na základě lidových pohádek. Ale to už nebudou romské pohádky v původním slova smyslu. A tak by bylo škoda, kdyby se romské pohádky, toto poeticky neobratné, intenzivní, procítěně naivní umění, nechaly odejít do hrobu i se svými vypravěči."
Ze závěru předmluvy autorky.

05.01.2022

Moje první přečtená kniha.

Upřímně, nebýt zavřených knihoven, nedočetl bych ji. A zároveň jsem rád, že byly zavřeny. Kniha je o smíření a pochopení se svými rodiči. A kdo z nás tímto neprošel?
A pro mě nové informace o vzniku izraelského státu a velmi vyrovnaný pohled na problémy s tím spojené.

3 02.05.2021

U autorů, kteří byli zbožňováni ve své době, dochází k následnému zatracení, ale pokud jsou opravdu kvalitní, přijde další vlna znovuobjevení díla, na které Jirásek teprve čeká. A tato kniha je z jeho nejčtivějších děl. A samozřejmě není pro vyznavače moderního pojetí historie (husité/Češi - lapkové, křižáci/Němci - hrdinové).

Úžasná, čtivá kniha. Jen mě v druhé polovině knihy neseděl pořád dokola se opakující pohled autora na výklad historie, se kterým sice souhlasím (dějiny neutváří jednotlivci, ale společnost, která dosadí jí vyhovujícího vládce - aneb kdyby nebyl Hitler, společnost by vyprodukovala někoho podobného) , ale ubíralo to na spádu děje.

Autor je mistr v popisu přírodních zákonů, které skvěle vykresluje u hrdinů zvířecí říše, které se skvěle doplňují s popisem nemilosrdné přírody. Proto odděluju jeho knihy o zvířatech (jako je tato) a o lidech, kde mě uplatňování podobných nietzscheovských principů nesedí.

(SPOILER) Je pravda, že práce má člověka bavit, ale nic se nemá přehánět...

Přestože se můj pohled na indiány v průběhu času odidealizoval, protože sem pochopil, že v každé společnosti (i v té indiánské) jsou stejné typy lidí, je zajímavé číst o tom, na jakých základech se vybudovala západní civilizace. Mám rád Rudého oblaka a Cochize a nechápu Sedícího býka a Geronima.

1 03.07.2020

Je to jedna z knih, která mě v průběhu čtení přišla taková normální, ale s postupem času si uvědomuju její sílu a nemůžu ji dostat z hlavy.

03.07.2020

Jak napsal Havel : Umělec, který je schopen nechat umění - aspoň na čas - plavat, je nakonec i jako umělec zajímavější, než ten, který dokáže umění cokoli obětovat - ten posléze obětuje i to umění, protože ho zbaví smyslu... Umělec nejsem a obrázkům nerozumím, ale díky této knize jsem pochopil, že jsou lidé, kteří jsou schopni umění zbavit smyslu, přestože se nesmazatelně zapsali do historie galerií.

Pro mě tu byl nejzajímavější pohled na to, jak těžce se vyrovnávali nacisté s prohrou války. Na to, co Němci museli překonat a s čím se potýkají dodnes (a že to nebylo hned).
Možná bych víc prožíval příběh Leni v současnosti, když mám dítě.

Krásný a optimistický pohled na život a velké poučení, že se sklenkou vína se dá překonat vše... Teda pokud tě nepřekoná ta sklenka (ale o tom jsou zas jiné knihy).

5 01.07.2020