Ilona70 komentáře u knih
Je to přesně to co mě baví, když hledám oddychové čtení. Trocha historie, trocha romantiky, napětí a dobrý konec - i když tady pouze v novodobé lince. U té historické jsem si pobrečela. Byla to má první kniha od této autorky, na doporučení kamarádky, určitě se dám i do další.
Zatím jsem vždy četla knihy na toto téma z pohledu Izraele, také proto mě tato knížka velmi zaujala. Literárně mě zase až tak neoslnila, ale autenticita výpovědi tento malý nedostatek nahradila.
Evžena Oněgina miluji, ale tento překlad se mi nelíbil. Je to asi tím, že mám zafixovaný jiný překlad a tady mi prostě chybí "Já píši Vám, co mohu více...",
Nedočetla jsem...málokdy se mi to stane, ale z pana Freuda, uznávané osobnosti, mi bylo až fyzicky zle, takže jsem to vzdala.
Po té co jsem tento román, ihned po jeho vydání, přečetla se Jan Lucemburský stal mou nejoblíbenější historickou postavou a zůstalo to tak dodnes. A ano Rony70 má pravdu, každý spisovatel do knihy vloží i svůj náhled a když budu číst o téže době desátý román bude to pokaždé trochu jinak. Musím, ale říct, že když tento román porovnám s pracemi profesora Spěváčka, který je asi našim nejlepším odborníkem na Lucemburky, zdá se mi, že se román panu Šmidovi hodně povedl i co do historické věrnosti.
Mám tu knížku v knihovně a občas si v ní vyhledávám, když jsem ji koupila přečetla jsem ji "na jeden nádech", není to beletrie a přesto se četla velmi dobře. Informace o rodu jsou podávány velmi stravitelnou formou.
Knížka mě příjemně překvapila jiným, neidealizovaným, pohledem na mladšího bratra Františka Josefa I.
Hltám všechny knihy o Habsburcích, tohle je takové "minimum" o dětech Marie Terezie, ale čtivé.
Oblíbená kniha mého tatínka, a už 30 let i moje, mám-li splín sáhnu po ní. Ale není to jen legra, je to i o nesmyslnosti války, trochu mi to připomíná našeho Švejka.
Bromfield je jistota, zase úžasně popsal jednotlivé postavy a děj knížky vás vtáhne a nepustí.
Můj oblíbený autor a krásná kniha, i když prvních 150 stran o tom nesvědčilo, pak jsem se už nemohla odtrhnout.
Hezká kniha, miluju Egypt, takže je jasné, že tuhla knihu jsem nemohla vynechat. Není to úplně můj šálek kávy, ale oddechovka pěkná a ještě se něco dozvím o životě v Egyptě.
Nepřečetla jsem to celé, to se nedalo. Nechápu jak to někoho mohlo ovlivnit tak, že se dal na Hitlerovu stranu, ale nežila jsem v té době.
Jako u všech vzpomínek musíme počítat s tím, že autor o sobě bude psát tak, aby vyšel co nejlépe. Ale přece jen je to svědectví člověka, který u toho byl. Jde o zajímavé čtení, ale jednou stačilo.
Dobré oddychové čtení, líbí se mi "netuctový" náhlad na Václava IV.
Knih na toto téma je hodně a jsou si dost podobné. Mám bývalou kolegyni provdanou v Iráku a je tam šťastná, má 5 dětí a stará se pouze o ně, manžel je pro ní vším. Když přijede do Evropy nakoupí, zajde do divadel a těší se domů. Asi to jde míchat rozdílné kultury, ale musí být vůle na obou stranách, já vím, že bych to nedala, proto jsem s autorkou dost cítila. Knížka jako taková mě ale nenadchla.
V politice, ať Ruské nebo Americké, je možné asi vše. Vždycky se dozvíme jen to co nám ten který autor říct chce, nikdo ve svých vzpomínkách nelíčí svá pochybení a nepravosti, kterých se dopustil. Tato knížečka mě ale oslovila, zpověď se zdála dost upřímná.
Krásné čtení. Bylo mi smutno z toho jak je život nespravedlivý. Nabyla jsem dojmu, že Nora byť jen šlechtická dcera je jejím nejschopnějším členem.
Už jsem četla vzpomínky Stalinovy dcery, a tahle knížka nepřinesla nic nového. Přečetla jsem ji, ale nic víc.