Inka063 komentáře u knih

Věci, které se zprvu jeví jako fatální, se později ukážou banálními a naopak - z drobností se často narodí skutečnosti zásadní pro budoucnost a další život. Vždy však má význam pro něco žít a vždy bychom měli v sobě tuto sílu nalézt. A možná také neodsuzovat na první dobrou, i když se to v případě Anežky plně nabízí. Kdo si pamatuje, ví, jak byla doba totality krutá, zákeřná a psychicky náročná. Pro ledaskoho možná podobně, jako doba válečná.
Autorka má úžasný vypravěčský talent. A co víc – má dar „udeřit“ a zasáhnout emoce čtenáře. Na několika stránkách jen tak vypráví a mile krouží a najednou prásk! – ve dvou větách zničehonic vyřkne věc, že se zatají dech. Jako když krouží a uštkne kobra.

9 27.01.2018

Knížka úplně trapná, škoda peněz. Od první strany bylo zřejmé, co se Marii stalo. Což by ještě tak nevadilo – existují detektivky, kde to také hned víme, ale pak následuje zajímavé rozplétání případu, mnohdy i nečekané rozuzlení. To tady ale také chybí – pachatel je jasný po pár stranách.
Všechny postavy (Milan, jeho kamarád Petr, Helena, její kamarádka Marcela i Marie) se chovají divně, málo uvěřitelně, dialogy jsou chvílemi až trapné a infantilní. Kniha na mě působí dojmem takové dětské, rozsáhlejší slohové práce studenta střední školy. Zbytečné opakování již napsaného (nejdříve si mnohokrát přečteme, co se na kopci stalo, a pak si to raději ještě jednou zopakujeme spolu s Milanem při psaní jeho diplomky - proč, pane Březino?).
A závěr tomu všemu dal korunu - takhle by se choval více jak dvacetiletý mladík? To v tom případě hodně četl Rychlé šípy. Zkrátka vlk se nažral a koza zůstala celá.
Je to autorova prvotina, tak tedy budiž. Polednice už byla výrazně lepší, takže odpouštím a nehážu do braku :-).

5 25.01.2018

Je dar vidět, co se stane, nebo je to prokletí? Je slabošství, opustit někoho, koho nade vše milujeme, nebo je to sebeobětování?
Zadumaná kniha, niterná, s detailními až rentgenovými popisy nejen přírody, ale hlavně myšlenek a úvah hlavní postavy Davida Winklera, která jde hodně do hloubky. Pro introverty jak dělaná. Kdo ale potřebuje rychlé akce a spád, bude se nejspíš trochu nudit. Je to jedna z těch knih, které mají schopnost něco přinést, něčím obohatit. Kniha o hledání, o vztazích, o síle člověka. S výrazným poselstvím "nevzdávej to, dokážeš to".
Přesto, že je to kniha bezesporu hodnotná, David mě občas štval svou nemluvností, zadumaností, neschopností vysvětlit. A to i v tak vypjatých situacích, kdy by snad promluvila (a vysvětlila) i mrtvola.
A ještě něco, co mi opravdu vadilo: nepochopila jsem, proč zde autor opět použil dívku, hlásící do rádia jakési šifry. Stejně jako ve Jsou světla, která nevidíme, ale tam to mělo sakra opodstatnění. Tady tápu. Nebylo to pak nijak rozpracováno, vysvětleno. Jestli máte někdo vysvětlení, prosím, napište.
Mám Doerra ráda, dávám 4*, ale "Světla" se mi líbila víc.

8 19.01.2018

Miluju všechno o psech - od atlasů až po letáčky. Tahle kniha je díky fotkám velice názorná. Hodně mi napověděla. I to, jak to s námi mají psi někdy těžké :-).

3 11.01.2018

Právě jsem dočetla. Mám stažené hrdlo, brečím, vyčítám si, jak jsem si kdy mohla stěžovat na hlouposti a prkotiny, které se mi kdy staly, a nevím, čím začít dřív. Zrůdnost nacismu? Peklo koncentračních táborů? Přeměna lidí ve zvěř, které zbyl jen jeden ze základních pudů? A kde by se to ještě dalo pochopit, ale co v případě, že je k takovému chování pud přežít nenutí? Peklo "viny" horší, než to v lágrech? Síla člověka nebo řízení osudu? Nebo snad konec "prokletí" splacenou karmou? Proč to všechno, proboha?
Čisté, upřímné, nevyumělkované vyprávění. Bez patosu, a proto působivější než stovky tanků a proslovů. Neobyčejně silný příběh, který mě rozsekal a zdecimoval.

20 11.01.2018

Krásná krásná kniha. Emoční masakr. Procítěně napsaná. Po přečtení půlhodiny zírám do prázdna a přesvědčuju se, že to je všechno jenom jako. Doporučuju hlavně nemilovníkům psů, aby se nad sebou zamysleli. Milovníci psů všechno pochopí a slzy uroní...

2 10.01.2018

Nic moc. Občas to drhne, občas krkolomná vysvětlení či výpovědi aktérů, navíc dost často uvedené přímou řečí v podobném duchu jako "vždyť to je přeci jasné ...", abychom nezapochybovali, že jsou to vyjádření zcela normální.
Mezi kapitolami jsou několikrát vloženy "zprávy z tisku" (nevím, jakou tam mají mít funkci, asi pro větší autenticitu tohoto kriminálního případu) a navíc protokoly z řízení policie, kde je vlastně shrnuto to, co jsme do té doby přečetli. Buď si tím sama autorka sumírovala, co už napsala, nebo měla potřebu to čtenáři shrnout, protože i jí samotné se zdálo, že se trochu zaplétá. Závěr ráz na ráz, na pár řádcích. Už to asi chtěla mít za sebou, tak jako já. Ale na druhou stranu poměrně překvapivý. I když zas mírně přitažený za vlasy. Poté následuje ještě epilog, kde je vše dovysvětleno, milionář ukázán v lepším světle než po celou knihu a korunu autorka svému dílu dala, když to vše završila romanticky po americku.
Přínos pro mě kniha měla v tom, že jsem se dozvěděla, co je "perlík" :-).

1 10.01.2018

Od Murakamiho jsem toho přečetla dost a všechno to bylo opravdu dobré, jiné, zvláštní, zasněné, tajemně krásné, zkrátka super. Tohle se mi nelíbilo. Nic mi to nedalo. Dočetla jsem sice ... a byla jsem ráda, že to mám za sebou.

2 08.01.2018

Vy mu teda dáváte :-)! Toto je má první kniha od Falconera a že by to byla taková hrůza, se mi nezdá. Hitparáda sice taky ne, znám lepší historickou beletrii, ale že bych chudáka Colina posílala "leštit čepicí náhrobek Maurice Druona" :-)???
(musela jsem si půjčit kousek z Pink Martini, to je fakt vtipný :-)!!!)

08.01.2018

Dobře se to četlo. Zase se přesvědčuji, jak nebylo dobře šmahem odmítat doporučenou školní literaturu. Nebo že by člověk dozrával a stárnul? Asi je pravda, že v sedmnácti letech by mě to moc neoslovilo.
Historie podaná čtivě a se spádem, ač s chybami v různých údajích. Ale však nejde o dokument a není to učebnice dějepisu! Odnáším si poznatek, že už ve 14.století přesvědčila spíš krása těla než krása ducha. Bohužel je tomu tak do dnešních dní.

4 08.01.2018

Zase trochu jiný pohled na život Jindřicha VIII., jež si vybral Kateřinu Parrovou za svou manželku. Musela se podvolit rozkazu krále, ač milovala úplně někoho jiného. Toho, který si to vůbec nezasloužil.
Tehdejší doba opravdu dobře vylíčená. Ale styl, místy až mírně infantilní, mi moc nesedl.

08.01.2018

Taková oddychová "sága" po hartlovsku. Sem tam nějaká ta sprosťárnička, něco sexu, malinko k zamyšlení, s rychlým spádem a akcemi. Komerce, která se prodává. Hlubokou stopu určitě nezanechá, ale jednou se to přečíst dá.

8 08.01.2018

Poměrně vtipné, zábavné, čtivé. Místy i k zamyšlení. Autor ví, jak na to a co bude lidi bavit. Ale jo, jako oddechovka dobré. Hartl má i mnohem slabší "kusy" (Okamžiky štěstí).

3 08.01.2018

Deset vydání této knihy mluví za vše. Je to - stejně jako Všichni lidé bratry jsou - nestárnoucí dílo, které má pořád co říct, s tématy stále platnými, ať jsme zavaleni technikou nebo žijeme "bio" životy. Láska, city, citové deprivace - pořád se o tom dá psát. Ale jen někteří to umí tak dobře, jako to uměl Simmel.

12 08.01.2018

To je nestárnoucí kniha. Moc dobře promyšlená, vše do sebe s přesností zapadá, nic není tak, jak se na povrchu jeví. Je jiná než ostatní "klasické" detektivky tím, že odkazuje na historické události a vůbec celým stylem. Za mne nejlepší Simmelův počin.

7 08.01.2018

S podivem se mi víc líbil film. Lisbeth je naprosto dokonalá. Budu jen opakovat zdejší komentáře, když napíšu, že kniha zpočátku dost drhne. Kdybych první neviděla film a nechtěla ho za každou cenu porovnat s knihou, asi bych ji odložila...

3 08.01.2018

Líbí se mi tvrzení, že kromě vlivu rodičů se na našem utváření podepisuje i společnost. Autorka - Němka - má na mysli hlavně vliv nacismu a poté snahu Němců se od něj distancovat. Z pohledu našeho východního bloku vidím u sebe a své generace hodně záporný vliv totality. A to hlavně tehdy, nešli-li rodiče s tehdejším proudem. Děti nedostaly doporučení na další studia, kdy by se jejich život možná vyvíjel úplně jinak, lidi byli pořád někým kontrolováni a před něčím měli strach, s něčím museli nebo nesměli souhlasit atd. A pak nemějte mindfucky.
A stejně jako worka se ptám: "Co s tím?" Samotná kniha mi v jejich odbourání nijak nepomohla, spíš mě jen utvrdila v tom, že existují.

06.01.2018

Psychologii jsem nestudovala, takže nevím, co tam studentům říkají a co studenti chtějí vědět. To, co zde říká autor, je takové přístupné, milé, kamarádské, srozumitelné, ale nijak objevné (jestli ani toto se v psychologii studenti neučí, pak nevím, co se tam učí). Na druhou stranu - téměř všichni víme, jak se chovat k dětem a k sobě navzájem, jak "to má být", co je správné a co ne - a přesto se tak nechováme. A teď babo raď. Je stále pořád málo podobných knih? Nebo je jich dost a lidi je nečtou? Nebo je čtou jen ti, kteří na sobě chtějí pracovat a kteří je vlastně ani moc nepotřebují, protože intuitivně vědí, jak na to?
Autora oceňuji za to, že v různých článcích v tisku prosazuje zdravý, selský rozum, nestaví dítě vysoko na piedestal a nedělá z něj primadonu. Otevřeně říká, že dítě musí být milováno, ale zároveň musí mít hranice a limity, za něž ho nepustíme (a proto ty 3*).
V naší společnosti je to tak trochu ode zdi ke zdi...

1 06.01.2018

Panebože, proč já to četla! Kolik já udělala chyb! Kvůli svému cíli, studiu, ze sobeckosti. Knížka mě dostala do podobné depky jako čtenářku v ní popisovanou. Nic už se vrátit zpátky, bohužel, nedá, ale poučena jsem - ani dvacet vysokých škol nevynahradí šťastné a spokojené dítě, které má ve svých rodičích oporu, bezpečí a vzor.

2 05.01.2018

Na mne tahle kniha hodně zapůsobila. Vždycky se v podobným případech ptám, proč. Proč musí na svět přijít dítě, které je od začátku odsouzené k nezdarům. Jakto, že takhle mohou sobci a nezralci rozhodovat o osudech dalších lidí. Jak k tomu to dítě přijde. Jak by se mohlo vyvíjet, kdyby o tom mohlo rozhodovat. Nebo je ve všem nějaký jiný a hlubší rozměr?
Je to smutné.

2 05.01.2018