inkatenysek komentáře u knih

Tento historický román, odehrávající se v 60.letech minulého století v Irsku mě opět totálně emocionálně rozhodil.

Příběh třech dívek, které se díky křivdám, pomluvám a nefunkčním rodinám ocitly zavrhnuté a společností odepsané v klášterní prádelně Sester svatého vykoupení, ukazuje, jak moc dokáže ublížit pár vyslovených slov, které si navíc posluchač překroutí k obrazu svému nebo čin, který vykonáme, aniž bychom přemýšleli, zda opravdu stojí za to a zda pro nás nebude mít nějaké důsledky nebo už jen to, že jsme součástí rodiny...

Při čtení mě úplně mrazilo z toho, jak se jeptišky, členky církve, dokázaly brutálně chovat ke svým svěřenkyním a že takovéto prádelny pro umisťování "padlých" žen skutečně existovaly a poslední byly zrušeny až v 90.letech. Na knize se mi líbilo hlavně psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy hlavně u třech hlavních hrdinek byla krásně vidět jejich přeměna ze vzdorovitých dívek, plných myšlenek a naděje na útěk, v odevzdané, údálostmi zlomené duše, smířené s údělem života v klášteře.

Opět příběh, který určitě stojí za pozornost a přečtení.

8 25.11.2018

Moje nová srdeční záležitost, které patří jedno z čestných míst v mé knihovničce.

Jedná se o velmi dojemnou autobiografii ženy, jež trpí nemocí motýlích křídel a je plně odkázaná na pomoc svého asistenčního pejska Teddyho.

Celý příběh na mě působil jako Wendyina velmi otevřená zpověď o její nemoci, potížích s ní spojených, boji s ní, strachu z předčasné smrti, paličatosti, naději, víře, nesobeckosti a bezpodmínečné lásce k rodině a hlavně psím parťákům.

Osobně Wendy obdivuju za to, jak si jde, i přes zdravotní potíže, celý život za svým a že si i přes obrovská rizika troufla mít děti.

Kniha se četla dobře. Vtipné pasáže střídaly ty smutné.

Doporučuji všem, kteří mají rádi zajímavé životní příběhy a/nebo příběhy s psími hrdiny.

NUTNOST MÍT PŘI RUCE KAPESNÍK!!!

8 05.06.2018

Musím se přiznat, že jsem od tohoto titulu neměla vůbec žádná očekávání a o to více příjemně mě překvapil. Hrozně se mi líbil styl, jakým je napsán a jak si pohrává se čtenářovými emocemi. U prvních stránek jsem se nasmála jak blázen, takže jsem čekala nějakou vtipně laděnou oddechovku...

Namísto toho jsem se postupně ponořila do napínavých životních příběhů dvou rozdílných žen, jejichž cesty se zkřížily díky jednomu muži. Je až neuvěřitelné, jak autorka dokázala bravurně a realisticky vykreslit život každé z hrdinek. Nejen jejich reálné životy, ale i jejich sny, touhy. Zaujalo mě i jejich průběžné psychologické proměňování, ovlivněné aktuálními situacemi...

Pokud jste Nemusíš! ještě nečetli, tak si ho rozhodně nenechte ujít. A je úplně jedno, jestli jste čtenář starší, zkroušený životem nebo mladý. Podle mě si v tomto příběhu najde každý to své a každého mohou příběhy Katky a Marie ovlivnit i v jeho reálném životě. A věřte tomu, že i když vám může být některá z hrdinek zpočátku nesympatická, tak nakonec budete fandit oběma stejně.

7 11.11.2020

Jsem moc ráda, že jsem opět podlehla intuici při pohledu na pro mě krásnou obálku téhle knížky a obohatila o ni mojí knihovničku. Příběh, který v sobě ukrývá, je takovým pohlazením po duši...

Holly tráví poslední okamžiky se svou umírající babičkou Annie a snaží se jí je co nejvíce zpříjemnit a splnit každé její přání. Tak dojde i k objevu předmětu, který uvrhne Holly o desítky let zpět a ona se tak dozvídá dávná rodinná tajemství...

Tento emotivní příběh o rodině, velké lásce, naději, mezilidských vztazích a rodinných tragédiích mě naprosto uchvátil. Takovou lásku jako zažila Annie bych přála každému z nás. Konec mi zlomil srdce a já brečela jako želva...

Máte-li tedy rádi romantické příběhy, vedoucí třeba i trochu k zamyšlení nad vlastním životem, vztahy v rodině apod., tak si Když jsi odešel nenechte rozhodně ujít.

7 31.03.2020

V týdnu jsem dočetla kontroverzní a tolik diskutovaný román Nabarvené ptáče, popisující zážitky malého chlapce, přežívajícího na venkově v jedné, válkou zmítané, východoevropské zemi...

Osobně jsem k tomuto titulu přistupovala čistě jako k fiktivnímu příběhu a vůbec jsem v něm nehledala žádné biografické či faktografické prvky...

Příběh je velmi syrový, surový, plný násilí a drsných pasáží, ale četl se dobře. Moc se mi líbil styl jakým je napsán. Ocenit bych chtěla především autorovu práci s jazykem, to jak popisoval místa, kterými hlavní hrdina procházel, tamní obyvatele, s nimiž se potkával a jejich pověry a zvyky, jichž byl v jednotlivých vesnicích svědkem. Zajímavé bylo také využití všemožných přirovnání. Je pravda, že toho násilí tam bylo opravdu dost a že některé scény byly hodně drastické, ale zase jsem k tomu přistupovala tak, že ani jiné knihy z období války nejsou procházkou růžovou zahradou a i v nich jsou vykresleny krutosti a dramata tehdejší doby. Přijde mi ale celkem nereálné, aby takto malý chlapec, jako byl hlavní hrdina, přežil všechno to kruté zacházení...

Nejsem žádná sadistka a nevyžívám se v násilí, ale svým způsobem se mi Nabarvené ptáče líbilo. Zajímavý byl i doslov, napsaný samotným autorem, který v něm líčí události, které se staly jemu a jeho blízkým po vydání této knihy...

Nabarvené ptáče doporučuju všem, jež mají rádi silné příběhy s náměty k zamyšlení a dokáží se popasovat s dramatickými a násilnými pasážemi. Pro mě jedna z knih, na kterou hned tak nezapomenu.

7 06.10.2019

Irská kráska je historický román, odehrávající se v Irsku 19.století. Příběh líčí dramatické osudy nejen nešťastně provdané chudé dívky Grace, jíž otec donutil ke sňatku s bohatým anglickým statkářem, ale také celé země a jejího obyvatelstva, sužovaného nejen bídou, nadvládou Angličanů, ale i propuknuvším hladomorem...

Po uplynulých měsících, kdy jsem četla knížky převážně s válečnou tématikou, byla Irská kráska příjemnou změnou. Osobně jsem očekávala spíše nějaké lehké, odpočinkové a zaláskované čtivo. O to víc mě mile překvapilo, jak dramatický a emotivní příběh se z toho vyklubal. Obdivovala jsem a zároveň i litovala nejen Grace, která se musela vyrovnat s mnoha ranami osudu, ale také ostatní Iry, kteří se ani přes probíhající hladomor nevzdali boje proti rozpínavým Angličanům a za svou věc neváhali obětovat svůj život. Zaujalo mě i zapracování tématu emigrace irských obyvatel do USA...

Máte-li tedy rádi historické romány o dramatických událostech dob dávno minulých, okořeněné špetkou romantiky, tak si Irskou krásku určitě nenechte ujít.
Už se těším na další dva díly. Jsem hrozně zvědavá, jak se bude příběh odvíjet dál.

7 19.04.2019

Moudrost vlků se stala mojí novou srdeční záležitostí a s klidným svědomím mohu napsat, že překonala i Vlka samotáře od Jodi Picoult.

Potěšilo mě, že se nejedná o žádnou složitou vědeckou publikaci, ale čtivý pravdivý příběh jednoho laika o jeho celoživotní vášni, který má oslovit co možná nejvíce lidí a šířit tak osvětu a bořit mýty, které máme s vlky spojené. Autorku hrozně obdivuju za to, že se odhodlala opustit nevyhovující zaměstnání a začala se naplno věnovat pozorování vlků a spolupráci s biology. Během čtení jsem se dozvěděla spoustu nových informací nejen o vlcích, ale také o celkovém fungování přírody. Velmi mě překvapilo třeba to, jak úzce jsou propojeny životy vlků a krkavců...

Do příběhu je zakomponováno mnoho osobních zážitků a zkušeností nejen autorky, ale také jejích známých. Někdy se jedná o události veselé, ale někdy bohužel i o ty velmi smutné. Když si něco provedou navzájem zvířata, tak si řeknu, že je to koloběh přírody. Ale je hrozné číst o tom, jak se k těmto nevinným tvorům dokážeme chovat my lidé... A to jen kvůli strachu a předsudkům. Přitom ta zvířata byla na svých územích daleko dříve než jsme tam přišli my, tudíž by se neměla přizpůsobovat ona nám, ale my jim...

Na knize se mi také líbilo to, jak autorka popisovala život vlků jako smečky i jako jednotlivců a porovnávala ho se životem člověka, fungováním rodiny apod..

Celý text je pak doplněn několika krásnými fotografiemi a citáty od známých osobností.

Moudrost vlků je velmi zajímavá publikace vedoucí čtenáře k zamyšlení nejen nad životem zvířat, fungováním přírody, ale také sebou samým.

Už se moc těším až si od autorky přečtu i její další knížku, Moudrost starých psů.

7 17.03.2019

Tradiční příběh se stále aktuálním poselstvím. Rozhodně doporučuju k přečtení. Každý si v tom najde to své. Moje první a určitě ne poslední čtení této knihy.

7 23.12.2018

Opět se jedná o silný, citlivě napsaný příběh, vypravovaný přímo pejskem. Psí cesta mi přišla ještě o trošku více emotivnější, než Psí poslání, možná to bylo způsobeno jednou zápornou postavou... Opět nutnost mít při ruce kapesníčky!!

7 31.12.2017

Díky výbornému psychologickému propracování jednotlivých postav, barvitému popisu míst, kde se děj odehrává, popisu vývoje celé společnosti, indiánské kultuře spojené s duchy a tajemnými rituály a několika lehce erotickým pasážím, je příběh velmi čtivý, napínavý a má spád. Ani chvilku jsem se nenudila a musím napsat, že se mi kniha líbila úplně celá. Nemám co vytknout! Vyhovovalo mi jak časové, tak geografické zasazení děje. Kdybych však měla opravdu vybrat něco, co se mi na knize líbilo ze všeho nejvíc, tak by to byla postupná přeměna hlavní hrdinky Elizabeth z naivní, mladičké dívky, která žila jen podle rodinných pravidel, v moderní, sebevědomou ženu, mající své cíle, k čemuž ale vedla dosti tvrdá a strastiplná cesta. Při čtení pasáží s popisy pouště či skal s indiánskými petroglyfy mi pak přišlo, jako bych u nich přímo stála a dívala se na ně. Pomyslnou třešničkou na dortu pak pro mě byl závěr s tajemným koncem jedné z hlavních postav. Šel mi z toho až mráz po zádech. Barbara Wood mě tímto románem opět nezklamala. Pokud máte rádi historické romány s milostnými prvky a trochou tajemna, tak si Zemi odpoledního slunce rozhodně nenechte ujít.

7 31.12.2017

Tak to by šlo. A nebojím se napsat, že tohle byla zase stará dobrá Barbara tak, jak ji známe. A jsem tomu hrozně ráda. Její předchozí dvě knihy, Spáčův hrad a Strom duchů, mě dost zklamaly, ale tato její nedávná novinka byla opět velmi čtivá, napínavá, protnutá tajemnem, záležitostmi mezi nebem a zemí, intrikami a samozřejmě nechyběl ani příběh o velké lásce. Hrozně se mi líbila hlavně dějová linka do minulosti a barvité popisy míst, kde se jednotlivé postavy zrovna nacházely, takže jsem si je dokázala i dobře představit. A ta krásná obálka je jen třešničkou na dortu.

6 14.12.2022

Jednu z pěti jsem přečetla jedním dechem během necelých třech dnů. Příběh ze života, který by se mohl stát komukoliv z nás a ze kterého plyne mnoho ponaučení do života, včetně toho, že si nemáme o nikom tvořit žádné velké předsudky, protože nikdy nevíme, co v sobě dusí za trápení a naopak, že pokud máme nějaké trápení nebo potíže, tak se nemáme uzavírat, ale sebrat odvahu a požádat někoho o pomoc či radu. Rozuzlení milostného trojúhelníku mi naprosto vyrazilo dech. Nečekala jsem, že to bude zrovna daná osoba.

6 02.12.2022

Kdo šije u Podolské? je historický román, zavádějící čtenáře do kdysi věhlasného módního salónu Hany Podolské, kde si své róby nechávaly šít známé prvorepublikové herečky a dámy z vyšší společnosti...

V románu je ovšem salón zachycen až po znárodnění, kdy v něm paní Podolská působila už pouze jako řadová zaměstnankyně a to jen díky přímluvě tehdejší první dámy, Marty Gottwaldové. V příběhu se ovšem netočí vše jen kolem salónu a jeho bývalé majitelky. Díky několika dalším postavám stojí čtenář také tváří v tvář realitě tehdejší doby, politické situaci, tomu, že jeden den byl člověk na společenském výsluní a další den z něho mohl spadnout až do nejtemnějších koutů komunistických lágrů, které si žily svým životem a pravidly a ne všichni se z nich vrátili. Ačkoliv je většina událostí jen naznačena, člověku z toho všeho až naskakuje husí kůže. Buďme rádi za dobu, ve které žijeme a dělejme vše pro to, aby se dřívější hrůzy už nikdy neopakovaly...

Kniha se mi četla dobře. Děj plynul svižně, byl, alespoň pro mě, velmi napínavý a ačkoliv se většinu času točil hlavně kolem salónu a politiky, tak nechybělo ani pár milostných pletek...

Osobně se mi tento titul velmi líbil. Opět další pohled na část naší historie spjaté s komunismem. Oblíbila jsem si hned několik postav, kterým jsem držela palce, aby to alespoň pro ně dopadlo v rámci možností dobře a některé jsem obdivovala za jejich riskování a vypravení se za lepším životem. Po dočtení jsem pak uvažovala i o tom, že bych možná ocenila, kdyby byla kniha rozsáhlejší a byla v ní část i o salónu v době jeho největší slávy před znárodněním. Jako už takhle bylo z příběhu znát, jak ztráta salónu paní Podolskou ovlivnila a ranila, ale přeci jen bych si něco přečetla i o tom, co bylo dřív...

Kdo šije u Podolské? každopádně vřele doporučuju k přečtení všem, kteří mají rádi historické romány z českého prostředí, založené na skutečných událostech.

6 31.05.2020

Sedm dopisů z lásky je srdceryvný, velmi emotivní, psychologicky laděný příběh o lásce a to nejen té partnerské, ale také té rodičovské či sourozenecké, o rodinné soudržnosti a vzájemné podpoře v těžkých časech a také o tom, že život nemusí vždy být jen o hezkých událostech, ale někdy s námi může také pěkně zamávat, postavit nás před nezáviděníhodná a velmi obtížná rozhodnutí, přinášející nám obrovskou vnitřní bolest a žal a srážející nás na úplné dno...

Od autorky jsem četla již její předchozí titul, Dobrou matku, který mě emočně naprosto rozsekal a to ještě nejsem matka, takže jsem čekala, že i Sedm dopisů z lásky bude nelehké čtení a budu potřebovat k ruce kapesníčky, ale teda musím napsat, že tento příběh mi doslova zlomil srdce. Možná i proto, že mi byla hlavní hrdinka Sarah věkově i touhou po miminku víc blízká, než hrdinka z Dobré matky. Moc se mi líbilo, jaký vztah měla Sarah se svou starší dcerkou Izzy. Také bych chtěla jednou tak hezky vycházet s mým dítětem/mými dětmi. Zároveň mě také velmi zaujalo ústřední téma knihy, vůbec nevím, jak bych se rozhodla, být v Adamově kůži nebo co bych chtěla, kdybych byla na místě Sarah. Ocenit bych chtěla také psychologické vykreslení jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů...

Sedm dopisů z lásky doporučuju všem, kteří mají rádi psychologicky laděné příběhy, pohrávající si se čtenářovými emocemi a vedoucími k zamyšlení.

6 01.05.2020

Sen, který se naplnil je historický román, přenášející čtenáře z počátku do Evropy začátku 20.století a následně pak přes oceán až do daleké a divoké Argentiny...
Na osudech třech hlavních postav, pocházejících z rozdílných prostředí, autor vykresluje silný, napínavý a místy až mrazivý příběh o tehdejší době, kdy o všem rozhodovali muži, ženy neměly téměř žádná práva a kolikrát se s nimi jednalo hůř než s kusem hadru. Příběh nejen o krutém obchodu s bílým masem, kdy ziskuchtivý mizerové využívali zoufalé situace chudých rodin a za peníze a pod falešnými záminkami z nich získávali další a dalši dívky pro své podniky. O mafii, jejíž chapadla dosahovala z Itálie až do dalekých přístavů v Buenos Aires. Ale také o postavení se zlu na odpor, vnitřním přerodu, plnění si snu, naději a lásce...
Osobně opět nemám knize co vytknout. Luca di Fulvio už je opravdu taková moje sázka na jistotu. A ačkoliv musím uznat, že byl příběh místy hodně drsný, proteklo hodně krve a popisované činy byly dost násilné a kruté a nechyběla ani jadrnější slova, tak se mi to jako celek moc líbilo. Mám ráda příběhy z počátku 20. století. Na tomto mě zaujalo jak celkové vykreslení obchodu s děvčaty, fungování mafie, života chudých, tak i snahy o změnu života k lepšímu pro všechny bez rozdílu pohlaví a naděje v budoucnost a lásku...
Máte-li tedy stejně jako já rádi historické romány, tak si Sen, který se naplnil rozhodně nenechte ujít. Ale pozor! Jeho přečtení vzhledem k popisu dosti násilných scén a vražd nedoporučuju slabším povahám.

6 26.01.2020

Nevím, ale zdá se mi, že v příbězích z 2.světové války je Pařížský architekt zatím poměrně opomíjenou knihou, což mi příjde celkem líto, protože určitě stojí za přečtení...

Příběh zavádí čtenáře do Němci obsazené Paříže, kde se začne odvíjet hra na kočku a myš, riskantní taneček na tenkém ledě mezi životem a smrtí a to jen kvůli snaze pomoci zachránit bezbranné a pronásledované lidi židovského původu, po jejichž majetku Němci baží a v honbě po něm se neštítí vůbec ničeho. A to, co se může na první pohled zdát jako kolaborace s režimem, přinášející vlastní prospěch, může v sobě nakonec ukrývat daleko hlubší smysl...

Pařížský architekt je velmi napínavým a čtivým příběhem, na němž se mi líbil hlavně postupný psychologický vývoj hlavního hrdiny Luciena, který se díky pár náhodným setkáním a událostem změnil jako mávnutím kouzelného proutku z architekta, posednutého svou prací, ve statečného muže ochotného riskovat vše. Oslovilo mě i to, že děj není jen o válce a německých krutostech, ale také o životě obyčejných Francouzů, kdy si nemohl být nikdo nikým jistý, o hrdinských činech některých jednotlivců, kteří neváhali pro druhé nasadit vlastní život a nakonec i o tom, že ne každý Němec byl opravdu zlý a krutý...

Tento titul doporučuju všem, kteří vyhledávají silné příběhy z války, okořeněné špetkou romantiky. Předem upozorňuju na to, že některé pasáže jsou dost drastické, takže nedoporučuju slabším povahám.

6 22.09.2019

Po všech příbězích, odehrávajících se v koncentračních táborech, je kniha Růže bílá, černý les vítanou změnou, která čtenáři nabízí zase trochu jiné úhly pohledu na období 2.světové války...

Děj se odehrává ve válkou zmítaném Německu, kde se jednoho zimního dne protnou cesty německé zdravotní sestřičky Franky a vážně zraněného pilota Luftwaffe. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá a v nacisty ovládané zemi je těžké si k někomu najít cestu a začít mu důvěřovat...

Tento titul mě zaujal především svou mnohotématičností a psychologickým propracováním jednotlivých postav. Bylo zajímavé sledovat nejen životní osudy jednotlivých hrdinů a jejich myšlenkové pochody v průběhu společného soužití na odlehlé chatě, ale také vykreslení tehdejší společensko-politické situace, kdy si Němci museli dávat pozor nejen na spojenecké bombardéry, ale také na dodržování pravidel a držení jazyka za zuby, protože nikdo nevěděl dne ani hodiny a každému hrozilo, že ho sebere gestapo a už ho nikdo nikdy neuvidí...

Opět musím zopakovat, že jsem vděčná za dobu a místo, kde žiju a obdivuju všechny, kteří tehdejší dobu přežili a byli během ní ještě třeba i ochotni riskovat vlastní život a vykonat něco dobrého...

Jediné, co mě na tomto titulu trochu mrzelo, byl jeho závěr, který by podle mě mohl být trochu více rozpracovaný. Celkem by mě zajímalo, jak hlavní hrdinové prožívali závěr války...

Růži doporučuju všem, které zajímají napínavé příběhy z období 2.světové války.

6 24.08.2019

Po nějaké době jsem opět zabrousila do českých literárních vod a přečetla si Houbařku od Viktorie Hanišové.

Tento psychologicky lazený příběh, vypravovaný hlavní hrdinkou Sárou, mě naprosto dostal. Litovala jsem ji pro to, co zažila a vůbec se nedivím, že utekla do šumavských lesů a všech se stranila. Proč by měla zůstávat v "domově", kde místo pocitu lásky a bezpečí, prožila takový otřesný zážitek a kde se jí nikdo, ani vlastní matka, nezastal a nenabídl jí pomocnou ruku k lepšímu vypořádání se s minulostí? Moc se mi líbilo i zapracování tématiky houbaření do celého příběhu. Tak trochu mě zklamal konec. Ale věřím, že jí nakonec došlo, že na ní někomu opravdu záleží a šla za ním...

Knížku doporučuju všem, kteří mají rádi společenské romány, poukazující na stále aktuální problémy, jako je zneužívání dětí, rozpad rodin či stále častější psychická onemocnění. A nemyslím si, že by tento příběh nenabízel nějaké ponaučení či hlubší myšlenku. Já jednu našla. A to sice to, že jakmile je člověk svědkem nějaké nepravosti, tak by neměl mlčet a tiše čin přehlížet, ale měl by zakročit a oběti pomoci. Ať je na pachateli jakkoliv závislý nebo ať k němu chová jakékoliv city...

Určitě se poohlédnu i po dalším titulu této autorky.

6 20.01.2019

Knížka, na kterou jsem se tak moc těšila a ze které mám nakonec poněkud smíšené pocity.

Námět příběhu mě velmi zaujal. Je hrozné si uvědomit, že je příběh založen na skutečných událostech. Vůbec nechápu, jak někdo mohl s dětmi zacházet jako s obyčejnými věcmi, pouhým obchodním artiklem, zanedbávat je a přehlížet jejich zneužívání... Osobně se mi tedy více líbila dějová linka z minulosti. Na Rill a její sourozence budu myslet asi ještě hodně dlouho. Současná linka okolo Avery a její politicky zaměřené rodiny se mi až tolik nelíbila. Nemusím tyhle snobské rodinky, které si tvoří nějakou image, jen aby se zavděčily co největšímu počtu voličů...

Co mě ale na knize nejvíc zklamalo, byl počet chyb v překladu - slovosled, opakující se slova v jedné větě, apod. To si myslím, že by v takovémto titulu nemělo být. Osobně mě to při čtení dost rušilo. Vím, že je poslední dobou v knihách dost chyb a překlepů, ale v takovémto množství a v jednom textu jsem je už dlouho nezažila...

Každopádně příběh jako takový určitě stojí za přečtení. Alespoň se člověk dozví, co se dříve všechno dělo a kdo ví, třeba se stále děje...

6 26.12.2018

Další dočtená knížka z období 2.světové války. Další zajímavý a dojemný příběh, tentokrát z cirkusového prostředí, kde se protínají osudy třech hlavních postav - z domova vyhnané Holanďanky Noy, vzdušné akrobatky židovského původu Astrid a ruského klauna Petera. Každý z nich si sebou nese na bedrech stíny tíživé minulosti a doufá v lepší budoucnost. Jenže když už to vypadá, že se vše obrací k lepšímu, tak zase nemilosrdně zasáhne ruka osudu a krutosti války a mnohým zmaří i tu poslední naději na nový začátek...

Titul Světla zimní noci se mi líbil hned z několika důvodů. Jednak proto, že poukazuje na další hrdiny tehdejší doby, a to sice na majitele cirkusů, kteří riskovali vše a ukrývali u sebe Židy. A jednak taky proto, jak je v něm vykreslena síla křehkého přátelství, lásky a vzájemné potřeby a podpory. V neposlední řadě si pak čtenář může také utvořit obrázek o tvrdém životě a dřině, která je s cirkusem spojená a o tom, kolik sil, píle, úsilí a paličatosti je zapotřebí, aby se v něm člověk prosadil. Dost mě pak překvapilo závěrečně rozuzlení, kdy jsem teda čekala jiný konec....

Máte-li rádi knížky s válečnou tématikou a špetkou romantiky k tomu, tak si tento román určitě nenechte ujít.

6 08.12.2018