Inozuka komentáře u knih

Hakl nemůže zklamat, takže jsem po O rodičích a dětech sáhl s jistotou, která byla ještě umocněna skvělou Michálkovou filmovou adaptací. Příjemným překvapením bylo, že to, co mi ve filmu moc nesedělo - tzn. vztah Janova syna a Hanky - v knize není a bylo ke scénáři přilepeno - asi z důvodu větší divácké zajímavosti. Na druhou stranu, při čtení jsem se nemohl zbavit představy otce jako pana Somra, přičemž syn mi naskakoval jako jasný Hakl. Propojení vizuálna s textem tedy maximální. Ten chlapácký styl Haklových knížek prostě žeru, takže opět plný počet hvězdiček.

2 17.09.2017

Jedna z nejbrutálnějších českých knih, které jsem dosud četl. Perfektně popsaný nástup chaosu a násilí - i když si nemyslím, že by to šlo takhle rychle, a že údernými oddíly by byly bandy bezdomovců a somráků. Na rozdíl od většiny komentářů tady se mi líbí i druhá část knihy zaobírající se budováním totality, prací s masami a ohlupováním většiny v zájmu zisku menšiny. Zde Tma obsahuje spoustu dobrých a přesných postřehů, které jsou bohužel shazovány rušivými prvky parodických postav typu Katky nebo současných/minulých politiků. To knize opravdu škodí a Ondřej Neff si to mohl odpustit. Jinak ale super - dávám čtyři žárovky z pěti.

2 06.05.2017

Povídky z první kapsy jsou super, dobře napsané i vypointované. Jednoznačně nejlepší je Poslední soud, z něhož až mrazí. Druhá kapsa je o poznání děravější a koncept propojeného vyprávění pantátů u piva mě dokonce docela štval. Z téhle části mě prakticky bavily jen Případ s dítětem, Ukradený kaktus a Sbírka známek, zbytek byl nic moc. Mé vydání z roku 1985 je ilustrováno Cyrilem Boudou, jehož obrázky ještě zvyšují zážitek z knihy.

2 04.02.2017

Starkův / Westlakeův román jsem bohužel nečetl, ale mám hrozně rád Gibsonův film Odplata, který vznikl podle jeho předlohy. Komiks Lovec byl proto jasná volba... Ač jsem si zpočátku musel zvykat na kresbu, postupně jsem začal oceňovat její genialitu. Je propracovaně úsporná a plně odráží grafický styl šedesátých let, kdy se děj románu odehrává. Zároveň si zachovává i noirovou atmosféru a děj drží na temné struně. Stejně tak se chová i scénář, který v sobě má vše podstatné z děje, ale kreslíři dovoluje i luxus, vyprávět část příběhu beze slov. Jedním slovem paráda. Těším se i na další pokračování drsného zásadového lumpa Parkera.

2 24.09.2016

Velice zajímavá a přínosná kniha demaskující obvyklé výhrady masožravců, že vegan nemůže snad ani žít a natož sportovat. Což už je dnes naštěstí názor, který začínají mnozí opouštět a veganská / vegetariánská strava zažívá renesanci. Velice hodnotná je část věnovaná regeneraci a důkladná analýza stresu, stresových reakcí v těle a jejich příčinách. Nikdy jsem nad tím v tomto směru nepřemýšlel a musím přiznat, že dle vlastních zkušeností to asi opravdu tak funguje. Druhé velké pozitivum knihy je, že Brazier doporučuje změnu stravování postupně, netlačit na pilu a spíš než revolučně měnit životosprávu evolučně. Rovněž bych vyzdvihl, že oproti podobně zaměřené knize Hledání ultra Rich Rolla zde není až tak okaté a neustále se opakující p-r na vlastní produkty.
Drobná výtka směřuje k často opakujícím se informacím a k trochu problematickému tvrzení, že stravování dle Thrive diet je ekologické - vzhledem k tomu, že významnou část tvoří exotické potraviny to úplně pravda není.
Ale jinak super, část informací a postupů určitě zavedu do své životosprávy.

2 18.09.2016

Moře mám sice rád, ale nejsem žádný fanoušek yachtingu ani mořeplavby. Po několika rozhovorech, které jsem četl, mě ale začal zajímat Ruda Krautschneider jako člověk. Jeho jednoduchá filozofie, že když člověk opravdu chce, dokáže cokoliv, je mi blízká a svou přímočarostí a jednoduchostí strká do kapsy celé stohy dnes tak moderní motivační literatury. V knize Lidé a oceán to všechno je a k tomu notná dávka lásky k lidem, volnosti, svobody a obdivu k přírodě. Nejedná se o žádný souvislý text, spíš takové črty z Rudových cest a zápisky příběhů, které na cestách zaznamenal. Občas to není patřičně vypointované, občas předvídatelné, ale vždy upřímné a hezké čtení. Navíc mám druhé vydání od vydavatelství 65. pole, které mě fascinuje svým zpracováním a ilustracemi, což můj kladný dojem z téhle knihy jen prohlubuje.

2 09.06.2016

Dlouho jsem po této knize pokukoval, odolával a nakonec do ní šel. Lákalo mě její vizuální zpracování i téma husitských válek a revoluce. Kniha je pojatá krapet nevyváženě. Sestává ze čtyř částí, z nichž některé jsou podle mého zbytečné. První část je nejhodnotnější a líčí průběh husitské revoluce a nejdůležitějších vojenských střetnutí kališnických vojsk a katolické šlechty. Vše doprovázeno reprodukcemi obrazů, fotografiemi současného vzhledu historických lokací atd. Text sice trochu straní husitům, ale snaží se být vyvážený a nezamlčuje ani drsné praktiky husitské obce polem pracující. Po příšerném úvodu plném nacionalistických narážek a prohlášení typu: "Řekni mi, co soudíš o husitství a já ti řeknu, kdo jsi!" příjemné překvapení. Druhá část se zaměřuje na husitské hrady, pevnosti a tvrze a je naprosto zbytečná. Nepřináší nic nového, často opakuje jen to, co bylo řečeno v předchozí části a celkově se dala do prvotního textu bez větších obtíží zapracovat. Následují medailonky význačných osobností husitské doby a přepis dobových dokumentů, zde není co vytknout. Další obsáhlý blok se věnuje válečnému umění za husitských válek. Zde se autoři věnují nejenom husitské taktice, výstroji a výzbroji, ale i témuž na straně druhé, tedy katolické šlechty. Tahle část je opět dobře zpracovaná, i když mnohdy pouze z valné části cituje jen jiné prameny. A závěr patří chronologickému popisu husitské revoluce. Celkově tedy lepší průměr těžící hlavně z velkorysého grafického zpracování.

2 07.10.2014

"A on někdy odešel? " chtělo by se namítnout.... Kniha není nijak třeskutě vtipná, spíš mile úsměvná. Výslovně nahlas jsem se smál jen při návštěvě strýčka Wolfa v kanceláři NPD a pár obratech věrně čerpajících z Hitlerova slovníku (První vlnu čistek by možná přežila, ale druhou již nikoliv...). Celý děj je trochu nesourodý a občas těžko pochopitelný nebo nedotažený. Kniha vyžaduje od čtenáře znalost historie nacismu i reálií současného Německa. Pokud vám jedno chybí, řadu vtípků pravděpodobně nepochopíte a kniha vás bude nudit. Dobrá je reflexe masových médií i fungování politických stran. A ta obálka je prostě skvělá, hodně dobrý nápad.

2 22.07.2014

Rich Roll je borec, o tom žádná! Živoucí facka do ksichtu všem, kteří zpochybňují dostatečnost a přínos vegetariánského / veganského způsobu života. Jako vytrvalostní sportovec jasně dokládá, že i vegan může dosáhnout vynikající úrovně a zvládnout i tak šílený podnik jako byl Epic 5, pět po sobě jdoucích ultratriatlonů. Za to smekám a v tom je jeho příběh opravdu inspirující. Výborný je dodatek popisující detaily teorie diety síly rostlin, i pro dlouholetého vegetariána zde je uvedeno pár nových a objevných věcí. Zajímavé je, že k veganství se dostal přes posilování výkonu a zvyšování výdrže, ne kvůli etickým pohnutkám.
Na druhou stranu je třeba připustit, že kniha má i své slabiny. Ty spatřuji zejména v časté a někdy opravdu šílené tendenci sklouzávat k patosu, snaze prodat své (i jiné) produkty a až zbytečném nafukování některých "zlozvyků" svého před triatlonového života, aby se o to víc zdůraznil kontrast mezi "před" a "po". Ale to jen naokraj, hodnotu celé knihy to snižuje jen minimálně.

2 22.06.2014

Kniha kompiluje tři povídky: Lorraine se vrací do Livingstonu, Štěstí je zakopanej pes a Neporazitelní. Lorraine se vrací do Livingstonu je taková klasická Welshovina s úchylnými figurkami, partnerskou krizí a holkou, která hledá své místo na světě. Nejvtipnější je vložená pasáž z červené knihovny o hraběti a jeho ovci. Fakt hodně vtipné, i když trohu kopírující Woody Allena a jeho Co všechno jste chtěli vědět o sexu... Štěstí je zakopanej pes má brutální nájezd a pak se trochu zamotá v experimentálnějším způsobu vyprávění, kdy trochu ztratí dech. Ten ale nabere ve finále a nakonec je to hodně ostrá jízda. Nejlepší je asi poslední povídka Neporazitelní, která se asi nejvíc blíží klasickým Welshovým románům. Vypráví příběh Lloyda a Heather, kteří oba hledají lásku, každý ale trochu jinak. Heppáč se dá očekávat, ale přesto je zvláštní... Hodně se mi líbilo střídání kapitol, jednou Lloyd, podruhé Heather. Všemi povídkami se prolíná Extáze a Acid House, ale přesto to není úplný leitmotiv. Tím je spíš vzpoura proti životnímu údělu a snaha najít něco lepšího, než stávající přežívání... Celkově ale spíš silnější průměr než kdovíjaká pecka.

2 01.05.2014

Kniha se skládá v podstatě ze dvou částí. První tvoří sloupky, které psal Almodóvar jako fiktivní pornoherečka Patty Diphusa do časopisu Luna v rozpětí let 1983-84. Zbytek je poskládán z různých autorových sloupků orámovaných osmdesátými lety. Musím říct, že pro mě byla tato část knihy mnohem zajímavější než Pattyna dobrodružství. Ta, ne že by nebyla vtipná, nechyběl v nich sex a drogy, ale přesto byla vcelku nudná. Pattyny peripetie byly až tak absurdní a neuvěřitelné, že mě zkrátka nevtáhly do děje. Pokaždé jsem měl dojem, že autor chtěl možná až křečovitě šokovat a ve finále vlastně ani to nedotáhl do konce, protože na to, aby vás bizarní Pattyna dobrodružství nějak rozhodila, chyběl detailní popis všech těch čuňáren. Zbývající sloupky z druhé části se již Patty Diphusou nezabývají a popisují spíš režisérův život, filmy a španělskou divokou bohému krátce po pádu fašistické diktatury. Většina mi přišla zábavná, vtipná a svým způsobem podnětná. Jako lákadlo citát na závěr: "Na strachu je dobré, že ti někdy zabrání udělat věci, které dělat nemáš. A špatné na něm je, že ti někdy znemožní udělat věci, které bys býval udělat měl."

2 25.01.2014

Vráťa Brabenec je neskutečně zajímavá persóna. Nejenže je výborný hudebník (album Plastic People of the Universe Jak bude po smrti považuji za jednu z nejlepších tuzemských nahrávek všech dob), on je i zábavný a nesmírně lidský. Právě ta lidskost, přímost a to, že si na nic nehraje prostupuje celým rozhovorem. Přitom je kniha velice vtipná a i přes vážná témata nikdy nesklouzává k patetičnosti. U rozhovorů je vždy velice těžké posoudit, zda výsledek práce byl daný spíš tazatelem nebo tím, kdo odpovídá. Zde bych řekl, že je to dílem obou protagonistů. Jak Renata Kalenská, tak i Vráťa Brabenec jsou očividně na podobné vlně a rozhovor tak příjemně plyne, bez známek křečovitosí a nějakých nepřirozených tlaků. Hodně se mi líbilo i to, že oba se nesnaží zamlčovat, že Vráťa je alkoholik a někdy to s ním asi není lehké, že bývá umíněný a nespolehlivý. Za všech okolností ale zůstává sám sebou a na nic si nehraje, což pro většinovou společnost není moc příjemné. Hodně se mi líbily i vstupy Evy Turnové, současné basistky PPU, jejíž doslov je opravdu dojemný. Parádní kniha o vzácném člověku...

2 01.01.2014

Můj první "ten druhý Murakami". Přes veškerou snahu šokovat (muž stojící s nožem nad spícím kojencem a hloubající, zda má dceru zabít či nikoliv, veškeré zmínky o přeříznutých achillovkách), veskrze pozitivní poselství o tom, že dětem se zkrátka ubližovat nemá, protože rány utrpené v dětství zůstanou nezaceleny i v dospělosti. A že mezi stejně "postiženými" lidmi může vzniknout zvláštní druh vzájemné komunikace, během níž se sice většinou míjí, ale nakonec se stejně setkávají. Vše napsané v tragikomické rovině s rychlým spádem... Jako úvod k autorovi dobré, zkusím něco dalšího.

2 28.10.2013

Samurajskou „pop“ kulturu mám rád již od dětství, kdy v čs. televizi běžel seriál Sokol, strážce noci, a tak již za téma má Kniha větru body navíc. Děj je sice v podstatě jednoduchý, ale ve svých jednotlivostech občas zamotaný a nepřehledný. Naopak akční scény a odkazy k samurajskému řemeslu vynikající a skvěle nakreslené s patřičnou dynamikou a napětím. V součtu si tedy za zvuku svištících mečů odnáším zábavu, kterou jsem očekával, a závazek, že si musím o feudálním Japonsku něco načíst, abych lépe pochopil motivy jednotlivých aktérů příběhu …

1 22.09.2024

Jedná se v podstatě o soubor dvou knih. Ta první se zaobírá samotnou bitvou u Sokolova snad ze všech možných úhlů pohledu. Je to moderně napsaná badatelská práce, která dává střetnutí čs. vojáků do celkového kontextu německého protiútoku u Charkova na počátku roku 1943. Sleduje vznik a putování čs. sam. praporu na frontu i operace 6. tankové divize Wehrmachtu na přístupech k Sokolovu. Při líčení samotné bitvy jde pak ze samotné podstaty věci hodně do hloubky až na úroveň operací praporů, bojových skupin a čet. Vše je popsáno bez ideologického patosu a podloženo bádáním v německých i sovětských (resp. ruských a ukrajinských) archívech. Přesně takhle má vypadat moderní práce o událostech druhé světové války. Kniha je doplněna řadou příloh, povětšinou hodně zajímavých - skladba čs. jednotek, výstroj a výzbroj, poválečné osudy atd..
Druhá kniha je pak encyklopedickým souborem medailonků všech (!!!) příslušníků čs. sam. praporu. V jednotlivých profilech sleduje u každého cestu k čs. vojenské jednotce v SSSR, jeho válečné nasazení i poválečné osudy, pokud se konce války dočkal. Ty jsou snad na jednotlivých medailoncích to nejzajímavější, zvlášť poměrně vysoký počet emigrantů-veteránů ze socialistického ráje, případně vysoký podíl nějak perzekvovaných.
Vynikající kniha (knihy), která si zaslouží hluboký respekt a obdiv nad skvěle odvedenou historickou prací.

1 08.09.2024

Reprezentativní kniha fotografií Šumavy z přelomu 19. a 20. století. Pavel Scheufler kompiluje fotografie známých i méně známých tvůrců do tématických bloků, které provází krátkými informativními texty i jednoduchým přemítáním nad zachycenými obrazy. Fotografie jsou vesměs dobře vybrané a skvěle ilustrují romantický i drsný šumavský kraj i život té doby.

1 29.06.2024

Poslední útočiště Raymonda Chandlera a Dívka se stříbrnýma očima Dashiela Hammeta patří k tomu nejlepšímu z americké drsné detektivní školy první půlky 20. století. Pikantní na tom je, že obě knihy vyšly u nás již za normalizace a jistě se těšily velké popularitě. Ostatně v Posledním útočišti jsem našel několik hlášek a postavy, které použilo Divadlo Sklep ve své hře Mazaný Filip.
Žádná z povídek z tohoto souboru není slabá, všechny mají klasický Chandlerovský rukopis … cynismus, násilí, osudové ženy, chlast a zkaženou smetánku. Některé z motivů pak Chandler přepracoval do svých pozdějších románů a na půdorysu ostrých hochů z povídek vytvořil jednoho z nejznámějších detektivů Phila Marlowa. Celé je to ostré jako břitva a prodchnuté zvláštním smyslem pro spravedlnost, který se tak úplně na platné zákony neohlíží.

1 09.06.2024

Ve finální knize Pacifické ságy se Hubáček ničím nezdržuje a jde rovnou k věci, tedy ke stěžejnímu tématu knihy - bitvě o Okinawu. Toto první střetnutí spojeneckých sil a císařského vojska na výsostném japonském území popisuje s pečlivostí sobě vlastní a provází čtenáře všemi útrapami, které americké vojáky a námořníky v tomto střetnutí provázely. Ať již to byly nebývale tvrdé pozemní boje, kde se za každý získaný metr platilo ohromnými ztrátami, rozmary počasí či masivní sebevražedné nálety kamikadze.
Menší, ale neméně zajímavá část knihy, se pak zabývá následnými útoky na japonské ostrovy a hlavně snahou příslušníků umírněného křídla japonské vlády najít cestu z bezvýchodné situace a uzavřít se Spojenci příměří. Je to napínavé čtení plně se vyrovnávající popisu bojových operací. Překvapivě málo je zde věnováno jaderným úderům, o tom víc se dozvíme o zákulisí vyjednávání s císařem i o pokusech o vojenský převrat. Vše končí detailním popisem podpisu kapitulace na palubě bitevní lodi USS Missouri 2.9. 1945.
Před nějakou dobou jsem si dal závazek přečíst celou Hubáčkovu Pacifickou ságu za rok. To se nepovedlo, zjišťuji, že se to protáhlo na celé 4 roky, ale rozhodně to stálo za to. Tato série snese nejpřísnější měřítka a kritéria pro moderní military literaturu a kdyby vyšla v angličtině patřila by ke kánonům historických knih.

1 08.05.2024

Pokud se u nás mluví o skupině bratrů Mašínů, příběh většinou končí v Západním Berlíně po jejich úspěšném a dramatickém útěku přes Východní Německo. Kniha Filipa Saivera je jiná a snaží se zachytit život mladšího z bratrů i po tomto husarském kousku. O tom, že Josef Mašín nezahálel, svědčí fakt, že v současnosti je z něho zajištěný dolarový multimilionář a že urputnost i cílevědomost, s kterou dokázal bojovat s komunistickým režimem, zúročil i v byznysu. "Dokud není konec" tak sestává ze dvou rovnoměrných částí, z nichž první se zaobírá notoricky známými událostmi a informacemi o rodině Mašínů i jejich odbojové činnosti proti dvěma totalitám. Ta druhá je mnohem objevnější a přináší řadu detailů z "civilního" života Josefa Mašína o jeho cestě na vrchol obchodního světa. Právě kvůli ní, stojí kniha za přečtení. Životopis je ale bohužel napsaný zvláštním alegorickým postmoderním stylem s až nejedlovsko-babišovskými asociacemi. Tento způsob psaní mi vůbec nesedl. Autorovy metafory mi v některých místech přišly až nepatřičné, jindy jsem se v ději tak ztratil, že mi smysl sdělení kompletně unikal. Méně je někdy více a střízlivější a skromnější způsob vyprávění by knize jen prospěl.

1 21.01.2024

Když jsem si před lety posteskl nad veskrze nepovedenou knihou Franze Kurowskeho o Kurtu Knispelovi, že ho autor doslovu Vlastimil Schildberger strčil na pár stránkách do kapsy, netušil jsem, že připravuje vlastní knihu, kterou se bude snažit některé polopravdy a celkový zmatek německého autora uvést na pravou míru. O tom, že pan Schildberger byl tou pravou osobou, která tento nelehký úkol dokáže s nedostatkem existujících pramenů o osobě nejúspěšnějšího tankového střelce Wehrmachtu splnit, svědčil fakt, že byl jedním z pracovníků, kteří exhumovali Knispelovy ostatky a podílel se na pátrání po jeho osudu. To, co s kolegy zjistil, zachytil právě v této skvělé knize, je však smutným faktem, že se jejího vydání nedožil.
Kniha začíná pátráním po Knispelové původu v sudetském Salisově, posléze se snaží mapovat jeho kariéru nabíječe a střelce německých tankových jednotek. To je poměrně složité, protože zpráv o působení Knispela mnoho není, a nezbývá než čerpat z oficiálních bojových deníků. To se daří zejména u legendárního 503. oddílu těžkých tanků, jehož nasazení je poměrně dobře zdokumentováno řadou pamětníků (von Rosen, Rubbel ...). Velice cenné je svědectví Knispelova nabíječe dr. Bartha, který se pracovníkům Moravského zemského muzea ozval po objevení Knispelových ostatků. S jeho pomocí se dokonce podařilo rekonstruovat vzhled Knispelova Tigera II a získat vzácné svědectví o jeho povaze. Musím vyzdvihnout i mapování ústupové trasy 503. oddílu do šumavských Volar, což je místo, které dobře znám a ač jsem některá fakta věděl, dozvěděl jsem se zde mnoho nového.
Víc prozrazovat nebudu ... must have pro každého zájemce o vojenskou historii, druhou světovou válku a její konec na našem území.

1 25.12.2023