intelektuálka komentáře u knih
Výborný krimi příběh chtivosti - jen je třeba pozorně číst. Více děl tohoto autora stojí za přečtení.
Ještě přidám jednu optimistickou do tohoto počasí :
Ona : Hezký den
přejí králíci z klobouku
On : Z kterých končin ?
Nechci střílet od boku
Ona : Z těch pod Špilberkem
kde Život je krásný
On : jako smutný italský film plný naděje
Ona : která ochrání a zahřeje
On : jako pevnost tisíckrát prozářená
výsluními našich myšlenek a těl
Ona : Bůh to tak chtěl
On : Hezký den lásko tam za spoustou moří a řek
kdo by to řek
že znovu mě budeš hýčkat svou radostí ?
SMS od možná tajemné neznámé
Krásný dialog - kéž by všichni dokázali takto komunikovat ....
Výběr básní - bohužel bez doslovu ...
Ó život, život, čarodějný čas
v protikladech se vine jako rýha
ta plíživá a putující tíha
a k nevýslovným dálkám náhle zas
podoben andělu svá křídla zdvíhá
čas života, ten tajuplný čas.
Smí jedno z mnoha smělých bytí více
odvahy vroucí v sobě uhnísti ?
Každý z nás v sobě buší na hranice
a nepoznatelno tam kořistí...
/Z posledních básní/
Lehké oddechové čtení...
Vzájemná přitažlivost dvou mladých lidí, jejich zábavné dialogy .. a láska...
Jen ten konec byl trochu předvídatelný...
"Nejméně pochopitelné na světě je, že je pochopitelný "
Albert Einstein
Motto k této knize - fungování lidského těla je opravdu zázrak.
V jednotlivých kapitolách se dozvíme o procesu hojení ran, o chemii v potravě, o oxidaci těla - dýchání...
Seznámením s jednotlivými funkcemi těla lépe porozumíte sami sobě.
Opět doporučím pro zájemce.
Vzpomínka na legendární postavu odsouzeného námořníka ...
Určitě ji zná víc z nás, jen si nevzpomněli....
Mně ji dnes připomněl brilantní přednes Karla Gotta.
A myslím si přečtu znovu.
Ahoj Danko a děkuji, už je to opravdu pár let ...já to bohužel znám z osobní zkušenosti ...ovšem to nic nemění na tom, zda je to pravda...
Ne, nejsem Byron. Bloudím sám,
věrozvěst ještě nepoznaný
jako on sem tam světem štvaný.
Jen duši, duši ruskou mám.
Já velké dílo stvořím stěží
dřív začal jsem, dřív skončím pouť.
Na dně mé duše tužby leží
ztroskotané jak v moři loď.
Kdo oceáne zná tvé taje?
Kdo a kdy může davům říct
co v hlubinách mé mysli zraje...
Já - nebo bůh - a nikdo víc.
Moje oblíbená skladatelská a textařská dvojice, třeba album Penzion Svět a Michael Kocáb:
....budík, který tiká na dně talíře
ten jako by věřil a nestranně měřil
kdo se bojí a kdo nebojí
když je s cizí ženou v cizím pokoji...
anebo Richard M"uller:
například východ slunce a vítr ve větvích
anebo píseň tichou jak padající sníh
tak to prý nelze koupit za žádný peníze...
a album Potměšilý host - Hana Hegerová:
co napůl je chci docela
chci vstát jak ptáci z popela
a dělat co se nedělá
a za to mě teď soudí...
Často se k nim vracím...
Konečně jsem tu našla knihu, která mě v dětství vyděsila. Profesor tu doplatil na svou inteligenci, která měla být využita. Tenkrát mě to zaujalo.
Kniha napsaná formou otázek a odpovědí. Laskavý humor Horníčka potěší.
Setkala jsem se s ním osobně, ale to mi bylo 20...
Celkem neobvyklý detektivní příběh z rybářského prostředí španělské Galicie.
Motiv tragedie z minulosti řeší sympatický komisař, ale nemá to jednoduché.
Vesničané jsou uzavřená komunita a neradi mezi sebe pouštějí cizince.
V závěru s minulostí zúčtují všichni.
Myslím, že nic tak ponurého jsem nečetla. Morbidnost na každém kroku. Přesto musím autorovi přiznat originalitu, není to povrchní četba.
Ale myslím nedoporučím.
Prostý příběh a přitom velké drama. Mateřská láska je všechápající a odpouštějící. O tom, jak máma, která dá život dětem je za ně zodpovědná celý život. Každá jejich bolest je i její bolestí. Napsáno prostými slovy a tak účinně. Pro mě jedna z nejsilnějších oslav lásky k dětem.To se ženám bude líbit. A nechci soudit, snažím se chápat.
Osobní deník jedné ženy - od dětství přes dospívání až do dospělosti. Otázka, jaký má rodina vliv na zrání člověka. Hledání sama sebe, smíření a odpuštění.
Touha prožít si svůj život. Pro ženy doporučím.
"Zapomínáme, že jsme složeni přesně z takového množství vody, aby se z něj stala přívalová vlna". A kdo z nás někdy nebyl přívalem?
Rozloučení s H. Mankellem. Z jeho knih jsem se dozvěděla hodně z míst, která nikdy nenavštívím. A "Ruka" - to byl jeho styl. Budu se k jeho tvorbě vracet.
Mladá anglická sochařka přichází do Paříže a setkává se s Augustem Rodinem a jeho žačkou Camille. Poznáváme svět pařížských umělců ,komplikované mimomanželské vztahy. Pro milovníky Paříže a umění doporučím.
Poprvé jsem přečetla v mládí, už tehdy mě zaujal příběh mladé dívky a její proměny. A po letech nic ze své hodnoty neztratila. Doporučuji.
Odejít z velkoměsta, poznávat krásy přírody a moudrost prostých lidí, zachytit objektivem krásu okamžiku - to je krásné stárnutí...
Opět dobře vyprávěný příběh z Arménie- země pod Kavkazem, o které nic nevím. Nevím nic o exodu arménců, o jejich pronásledování a tradicích.
Ale díky této knize aspoň něco málo z historie a už hledám na mapě...