Inugoya komentáře u knih

Velmi milé překvapení!

Kniha se četla téměř sama a bylo těžké ji odložit. Už jen proto, že se vždy tvářila, že čtenáře vede určitým směrem, jen abychom s úžasem zjistili, že jsme se ve svém odhadu naprosto mýlili a pravda je ve skutečnosti někde úplně jinde.

Nechci nic hlubšího spoilovat, ale vřele doporučuju. Jedna z TOP knih tohoto žánru.
Těším se na další díly :)

4 29.11.2022

Milá oddechovka.
Sice už to nemá grády prvních dílů a postupem série mi začala lézt na nervy dokonalost jednotlivých hrdinů a Araluenu jako takového ve srovnání s ostatními zeměmi, ale pořád se k tomu ráda vracím.

Jak už tu mnozí zmiňovali, příběhu by slušelo lépe, kdyby poslední dvě knihy byly dohromady, ale nejspíš je to záměr nakladatele než autora.

V knížce se toho jinak moc nestalo, chybí mi tam posun a vývoj postav (je to spíš přehlídka jejich schopností), ale za návrat Halta, který dostal trochu víc prostoru jsem ráda, protože je to jednoznačně ta nejlepší postava z celé série :)

4 28.05.2022

Málem jsem to nedočetla. Málem.
Začátek mě vůbec nechytil, komentář autora pod čarou skoro na každé stránce považuju za otravný a většinu jsem jich ani nečetla.
Nadužívané vulgarismy působily místy na sílu. No a milostné scény jsem přeskakovala, nudily mě.
Jinak jde ale o velmi zajímavý svět a skvělou zápletku.
Plný počet hvězd ale nedám, autorovi by neškodilo, kdyby se upozadil.

4 18.08.2020

Kniha pokračuje ve stylu předešlé publikace "Temné matky a jejich dcery". A ani tato nezklamala.
Pravděpodobně si získá větší ohlas, protože bez (fungujícího) otce vyrůstala / vyrůstá většina z nás.
Navíc toxicita matek je stále poněkud tabuizovaná, zatímco o toxicitě otců se více mluví.
Každopádně oba díly vřele doporučuju všem, kdo nevyrůstali ve šťastné rodině. S trochou pokory a otevřenou myslí jim to může přinést do života hodně.

Vzkaz pro autorky: šlo by zpracovat "Temné matky" a "Otce, kteří zradili" i z pohledu synů?

4 15.08.2020

Pecka. Knihu jsem přečetla se zatajeným dechem, a i když jsem nikdy nebyla blázen do fyziky či matematiky (spíš naopak), velmi mě to bavilo. Za mě mnohem lepší počin než Šifra Mistra Leonarda.

4 09.05.2020

Tyjo, tak si říkám, proč vždycky autorům těch x-logií na konci dojde dech? Tenhle díl byl asi nejslabší z celé série, chvílemi rozvleklý, chvílemi uspěchaný, po celou dobu předvídatelný. Další mínusové body jsou za to, co autorka udělala Třináctce a Gavrielovi (to bylo naprosto zbytečné, paní Maasová!). Plusové body jsou za Lorcana a Elide, můj oblíbený pár (který jediný byl aspoň trochu nedokonalý, a tudíž normální), i když mě mrzelo, že se ten pozvolný vývoj mezi nimi v této knize tak uspěchal. Další bod jde za šťastný konec (i když se to dalo čekat), ale přiznám se, že Aelin byla mnohem sympatičtější jako Caelena, a ke konci série už jsem ji nemusela. Minibod za Rhysanda a Feyre, kteří byli nečekané překvapení :-p
Celkově se to číst dá, takže kdo jste na konec série čekali, dočtěte ho, ale zázraky nečekejte. A jestli sami něco píšete, radši to zařízněte dřív, než si to zbytečně naředíte.

4 15.03.2020

Velmi zajímavá kniha s nádhernou obálkou (Adéla Stopka prostě umí).

Příběhy, které postupně spojují osudy mnohých obyvatel jednoho městečka, které propojuje ještě něco: téma zvon(k)ů ve všech možných podobách.

Dílo je velmi originální, dobře se čte a kousek ze sebe si tam zajisté najde úplně každý z nás.

Přesto tomu k dokonalosti něco chybělo, i když neumím přesně artikulovat, co.

Závěr je nicméně krásný a potěšil mě, protože je to i moje životní filozofie. Někdy drobný, nezištný skutek může opravdu rozhýbat celou řadu událostí nebo třeba zachránit někomu život.

Co mě moc netěší, jsou QR kódy, které mi v knihách vadí hodně, protože jednou prostě přestanou fungovat. Nicméně prý vedou k hudbě, tak si je možná otevřu.

Celkově je to zajímavý počin a pro všechny, kdo mají rádi nostalgii a příběhy o lásce v nejrůznějších podobách, ji s klidným svědomím doporučuji.

3 12.09.2024

Překvapivě dobrá knížka.

Moc jsem od ní nečekala, maximálně nějaké klišé plné inkluzivity, ale vyloupl se z toho celkem zajímavý příběh.

Líbí se mi, jak jsou kapitoly psané z pohledu jednotlivých postav, což při čísle sedm může být docela těžké ukočírovat tak, aby to děj posouvalo vpřed, ale autorům se to podařilo.

Když knize odpustíte typické vyzdvihování pubertálních hrdinů (Aneb je-li vám víc jak 25, zažádejte si o důchod) a jistou tragickou událost na konci (stejně jako Nelly doufám, že to ještě půjde nějak spravit), tak se můžete těšit na svižnou a místy i relativně vtipnou oddechovku, kdy nebudete vědět, komu držet palce dřív. :)

3 04.06.2024

Tohle bylo příjemné překvapení.
Po Eragonovi a celé sérii, kterou jsem dočetla jen s přemáháním (a z které si toho moc nepamatuju) a po té podivné scifárně "Spát v moři hvězd", jsem od Murtagha moc nečekala.

Ale ukázalo se, že Paolini zase malinko vyrostl a dokázal tak vypotit docela zajímavou knihu.

Murtagh je rozhodně mnohem zajímavější a sympatičtější postava než Eragon. Už jen proto, že to není jen další otravný dokonalý "vyvolený", ale zcela uvěřitelná postava z masa a kostí, se všemi klady a zápory.

Velmi se mi líbil i jeho vztah s Trnem a se všemi, s kterými přišel do kontaktu, ať už to bylo dítě, urgal nebo jiný dospělý člověk.


Putování za tajemnou záhadou mi přišlo rovněž zajímavé, i když čas strávený u kultu a Murtaghovo chování a chování hlavní záporačky silně nelogické:

Budu tady, dokud mi neřekne všechno, i když jsme v nebezpečí.

"Řeknu ti všechno."
"Tak jo."
"Ale až po večeři."
"Tak jo."
"Víš co, řeknu ti to až ráno."
"Tak jo."
"Až večer."
"Tak jo."
"Až po lovu."
"Tak jo."

A tak to šlo dál a dál, dokud se nedostal do srabu, z kterého se málem nevyhrabal.

Palec nahoru za to, že zcela chyběla unylá romance (po Armentroutovinovských a Maasovských prasárnách je fakt osvěžující, že na každé druhé stránce není násilnické porno), a že to celkově byla hodně příjemná fantazárna.

Nevěřila bych, že to u Paoliniho někdy napíšu, ale: Těším se na pokračování.

3 03.06.2024

Velmi milé překvapení v mnoha směrech.

Po nechutných násilnických pornopseudofantazárnách alá Armentroutová už jsem se bála, že se dneska jiné knihy snad ani nepíší.

Ale historická fantasy Katky Loučkové byla jako pohlazení po duši.
Sympatické postavy (to už se jen tak nevidí, že by člověk nevěděl, komu fandit víc), ženské hrdinky, které měly jiskru a styl, ale takovým milým, hezkým způsobem, žádné slepice ani Mary Sue; zajímavé prostředí, špetka magie...

Četlo se to skoro samo a nesmím zapomenout ani na krásné ilustrace.

Knize by rozhodně slušela tvrdá vazba, bílý papír a barvičky uvnitř (jak to, že Armetroutovský brak hardcover mít může?), a oceňuji, že ji nejspíš viděl i korektor, protože mě překlepy a chyby nefackovaly na každé stránce.

Hvězdu odebírám za to, že to celé bylo malinko předvídatelné (tušila jsem, jak to dopadne, i když jsem nevěděla, jak se k tomu dojde), a že tomu chybělo takové to "WOW".

Za mně ale rozhodně skvělá oddechovka a ráda sáhnu i po jiných knihách autorky.

3 23.02.2024

Pecka.

Nechápu, jak autorka dokázala nacpat tolik hlubokých témat do jedné knihy, ale povedlo se jí to a příběh funguje.

Na mnoha místech jsem se sama poznávala, protože i já jsem určitou část dětství strávila na devadesátkovém sídlišti. A i já jsem vyrostla v nefunkční rodině.

Taky jsem jedna z těch, která se musela prohrabat peklem, spoustu toho načetla, obchodila různé terapeuty a měla pocit, že se akorát motám v kruhu.

Poznávám se i v rozporuplném vztahu ke svému ženství, v knihách jako náhražkách neuspokojivého reálného světa a ve sledování fantasy, Rychlé Roty, Šmoulů a Witch (obzvláště díky za zmínku toho posledního. :-) ).

Taky mi po velmi dlouhém čase došlo, že společným jmenovatelem svých neuspokojivých vztahů s lidmi jsem já, a pravděpodobně mám i stejný typ vztahové vazby jako autorka.

Takže při čtení komixu jsem si mohla hlavu ukývat, i když jsem svou životní osamělost řešila jinak než je načrtnuto.

Komix mimo jiné ukazuje tvrdou realitu naší společnosti, která je spíš na straně násilníků a tyranů, zatímco oběti zůstávají nepochopeny, osamoceny a dost často ještě dále zostuzovány. Korunu tomu nasazují nejrůznější ezosměry a ezoterapie, které jsou dost často v případě traumatizovaných lidí obzvláště kontraproduktivní a vyloženě toxické.

Devadesátky jsou sice pryč, ale bohužel i nadále naše společnost zavírá oči před tím, co se v ní děje. A jak uvedla sama autorka: Pro některé by soucit znamenal hrozbu. Museli by přehodnotit svoje vlastní činy.

Mohla bych toho vypíchnout ještě spoustu, ale asi postačí, když už jenom napíšu, že čtení Srdcovky pro mě bylo vysloveně terapeutickou záležitostí.

Pokud jste prošli něčím podobným (ať už jste muž nebo žena), věřím, že pro vás bude taky. Kniha vás laskavým způsobem provede přes bolavá údolí potlačené minulosti. Leccos vám osvětlí, aniž by sklouzávala do poučování a moralizování.
A nakonec v nás nechá světýlko naděje, že vždycky můžete psát novou a lepší kapitolu svého života.

Vřele doporučuji.

3 01.12.2023

Třetí knížka, kterou jsem od autorky četla a dost mi připomínala Vlaštovku v bublině.

Jen s tím rozdílem, že v Lososovi se prakticky nic neděje. Nikdo se nikam neposune, nic není rozhřešeno (i když jsou nějaké náznaky, kam by se co mohlo ubírat).
Vlastně se tam v podstatě jenom chlastá a kouří.

Nelogičností je tam taky hromada (fakt někdo normálně dá bejvalákovi duplicitní klíče od své pozůstalosti? Je jedna pohlednice z mládí zárukou toho, že tam ten člověk pak někdy v budoucnu skončí?).

Ale čte se to pěkně, takže kdo chcete něco malinko depresivního, leč nenáročného, klidně po ní sáhněte.

Palec nahoru za rozdíl mezi Nebem a Peklem, a za to, že autorka je v některých ohledech velmi kreativní.

3 21.10.2023

Od dočtení si kladu otázku, proč něco takového bylo vůbec napsáno. Pro koho? S jakým záměrem?

Děj, postavy, prostředí... všechno bylo psáno velmi jednoduchou, zběžnou formou. Nebylo ke komu si vytvořit vztah a u některých lidí si člověk kladl otázku, proč tam vlastně vůbec byli, a co je motivem jejich jednání.

Pokud vás ale zajímá válečná (židovská) tematika, cestování v čase, úvahy nad tím, nakolik můžeme měnit běh světa, aniž by nás to doběhlo jinde a jindy, tragédie, případně téma lidské krutosti a nespravedlnosti, pak ji směle přečtěte.

Pokud ji ale nikdy neotvřete, o nic jste nepřišli.

Dvě hvězdy za nápad, který zůstal zcela nevyužit.

3 09.10.2023

Tahle kniha nejspíš rozdělí čtenáře na dva tábory.

Na ty, kteří si řeknou: Ano, konečně!
A na ty, kteří si řeknou: Pitomost, ani náhodou.

V té první skupině budou pravděpodobně lidé, kteří sami zažili něco podobného, co stojí v úryvcích příběhů skutečných lidí o tom, jak s nimi bylo v dětství zacházeno a s čím se dodnes potýkají.

V té druhé buddou nejspíš lidé, co hrubé zacházení zažili také, ale přijali to jako normu a znak síly a odolnosti.

Knížka je svým způsobem v naší kotlině přelomová. Odvaha pojmenovat nahlas něco tak hrůzného se střetává s uvědoměním, před kterým většinou zavíráme oči. Ano, týrání a hrubé zacházení s dětmi se děje i u nás, nejenom někde ve vzdálené Americe.
Ano, děje se to dnes i denně.
A nejspíš se to dělo/děje i u vás doma.

A tady přichází první vlna nekomfortu a nevole. Přiznat nahlas, že moje matka mě ve skutečnosti třeba týrala, když mi bylo ze všech stran (včetně vrozeného instinktu) vštěpováno, že je to dobrá bytost, která mě miluje a vždy jednala v mém nejlepším zájmu, to působí obrovský šok a rozpad světa, jak ho známe.

"Zasloužil/a jsem si to, věčně jsem zlobil/a." je zaklínadlo mnohých, kteří nelaskavé zacházení zažili, ale naučili se ho bagatelizovat.

"Nezasloužil/a jsem si to ani náhodou." je první uvědomění všech, kteří se rozhodli s traumaty popasovat a vydali se na bolestivou cestu k uzdravení.

Otevření Pandořiny skříňky je však nutné. Nejen pro váš vlastní život, ale i pro celou naši společnost. Staré pořádky už jsou neudržitelné a je třeba pojmenovat, co už je nefunkční a hledat cesty nové.

Knize ubírám hvězdičky za to, že mně osobně mnoho nového nepřinesla (mám toho nastudováno habakuk z jiných zdrojů) a občas by mohla být návodnější.

Přesto však její existenci vítám a mohla by přinést mnohé pochopení těm, kterým nebylo přáno láskyplné dětství a nyní se potýkají v dospělém životě s problémy širokého spektra.

3 17.07.2023

Velmi čtivá a rozhodně provokativní.
Člověka při ní často napadalo, jaké by to bylo, kdyby...

I když je věnovaná hlavně přístupu k dětem, odnese si z ní ledacos i dospělý (a) bezdětný člověk. Pro mě byla například potvrzením toho, co už jsem nějakou dobu tušila: že není potřeba se donekonečna hrabat v nešťastném dětství / minulosti, ani s pomocí terapií ani bez, a že své okovy si můžeme odemknout jednoduše sami.

Souzním i s tím, že současné nastavení společnosti je v mnoha ohledech naprosto nesmyslné a chtělo by to změnu k lepšímu.

Knížku doporučuju jako námět k promyšlení života a obohacení vlastního úhlu pohledu laskavého čtenáře.

3 05.01.2023

Čtivá i pro dospělého, nenáročného čtenáře, který nevyžaduje propracované psychologické profily postav a je velkorysý k některým nelogičnostem.

Příběh osiřelé jedenáctileté dívky, která se nečekaně ocitne v hotelu, kde prožije svoje dosud nejlepší Vánoce, obsahuje prvky tajemna, napětí, hororu a magie.

Kniha je plná slovních žebříků a přesmyček (klobouk dolů před překladatelkou), šifer a podivností. Hotel a jeho okolí představují kouzelné prostředí, které ve vás budí touhu to místo navštívit osobně (kdyby ovšem existovalo).

Líbily se mi i ilustrace.

Jsem zvědavá na pokračování :)

3 07.12.2022

Autorka stále píše skvěle, ale oproti původní trilogii jako by to trochu ztrácelo dech.

Zvýšila se frekvence LGBT tematiky (není se co divit, když blízkou kamarádkou autorky je C. Clare) i sprostých slov (nebo mi to jen tak připadá?) a případ i napětí se musely vměstnat do jediné knihy, čímž to celé působilo trochu uspěchaně.

K novým postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, ty staré občas působily spíš jen jako do počtu, aby tam hlavní hrdinka nebyla sama.

I tak je to ale velmi zajímavé, místy ohromně napínavé počtení. Vraha ani jeho motiv jsem netrefila a závěrečné rozuzlení bylo překvapivé.

Těším se na případné pokračování.

3 24.11.2022

Kniha mě zaujala už od začátku. Sama jsem nikdy nikam nezapadla, takže mě takový typ hlavní hrdinky bavil (i když neustálé omílání fóbie z parazitů už zas až tak moc ne).

O hodně zajímavější je však sonda do mezilidských vztahů, což je téma, nad kterým přemýšlím v poslední době hodně. Kladu si otázku, jestli je opravdu možné mít jako žena dlouhodobě šťastný partnerský vztah, ve kterém bych nemusela potlačovat nebo ztrácet sebe samu. Odpověď nemám, kniha mi ji taky nedala, ale pojala toto téma velmi zajímavě.

Hvězdu ubírám částečně za c*vid (mám tohoto tématu plné zuby a nechci o něm ani slyšet, natož číst) a částečně za jistou nevěrohodnost (holka, s kterou se v podstatě nesnášíte, nekonvertuje z ničeho nic na vaši nejlepší kámošku). A taky trochu za jistou do sebe zahleděnost hlavní hrdinky.

Jinak je to moc fajn čtení, takže doporučuju.

3 01.09.2022

Kniha nejspíš osloví hlavně ty, kdo už mají něco odžito a na ledacos si přišli.
Ostatním může přijít příliš ezo nebo spíš jako soukromý deníček.

Já osobně se s ní v mnoha směrech dokážu identifikovat (ruku na srdce, kdo z nás si umí vymezit hranice zdravě, klidně nebo vůbec?), ale také je tam pár míst, s kterými se ztotožnit neumím (fakt jsme si to tady takhle vybrali? A jestli se tady máme jenom učit, tak k čemu nám to v důsledku vůbec je?) a hlubší odpovědi nebo vysvětlení jsem k nim nenašla.

V každém případě ale doporučuju každému, kdo má rád laskavou moudrost, je na cestě (sebe)poznání a občas na ní docela klopýtá. Jako my všichni. :-)

3 07.06.2022

Jak mě první díl docela nadchnul, tak tenhle byl velkým zklamáním.
Všechno zajímavé, co se tam mohlo dít, zůstalo otevřeno, nevyřčeno a žádný další díl zjevně nebude.
Dokončila Kira svou misi? Vrátila se zpátky? K čemu tam sakra vůbec byl ten Pátrač?

Opakuje se tu autorův nešvar z Eragona nedopřávat svým hlavním hrdinům šťastné (a vztahové) konce, místo toho je pokaždé vypakuje na nějaké osamělé, odlehlé místo, a tím to končí.

Jediná trochu zajímavá postava tak byl Falconi. Takže jedna hvězda za něj.
Druhá hvězda za fyzikální dodatky, byť jsem je nečetla, protože značí, že si autor dal nějakou práci a nevycucal si všechno z prstu.

Jinak tuhle dvoudílnou sérii asi moc doporučit nemůžu. Leda byste už neměli co číst.

3 01.04.2022