Inugoya komentáře u knih

Dvojka pokračuje na stejné vlně jako předchozí díl, s tím rozdílem, že je tak nějak víc předvídatelná.
Uhodla jsem hádanku o amuletu, i klíčový předmět třetího dílu.

Přesto to stále zůstává milým a chyrým čtením s krásnými ilustracemi.

Jsem zvědavá na velké finále :)

1 09.12.2022

Moc jsem si takovou knihu přála už v době, kdy jsem četla Dalekou cestu za domovem. Ta totiž obsahuje spoustu nedokončených nebo jen naznačených příběhů a já jsem byla moc zvědavá, o čem vlastně jsou.
Když pak po letech vyšly Příběhy z Kamenitého vrchu, připadalo mi to jako splněný sen.

Bohužel ale přišlo docela zklamání, a i když se mi přání splnilo. Kniha se totiž nečetla tak dobře, jako ta původní a skoro se to stydím napsat, ale... moc mě nebavila.

Tak nebo tak, jsem ráda, že vyšla, i když vracet se k ní nejspíš asi nebudu.

1 13.06.2022

Z prvního dílu jsem si matně pamatovala jen jakéhosi barbara, který sahá ženám na prsa (jako výraz úcty) a buď za to dostane přes hubu a nebo ne.

Druhý jsem otevřela z morbidní zvědavosti, ale hlavně díky přemíře pozitivních recenzí tady.

První půlka mě nebavila, příliš mnoho postav, u nichž jsem neměla ani tušení co, proč, kdy, jak. Většina se pokoušela někoho zabít a nic jiného tam prakticky nedělali. Barbar sahající na prsa už ale zjevně dosahal, protože se objevoval jen sporadicky.

Od půlky jsem se do toho začetla poněkud více a třetí díl si přečtu taky, protože mě osobně zajímá, kam to celé směřuje. Pokud vůbec někam.

Na rovinu ale říkám, že žádné prazvláštní nadšení se nekonalo. Kniha je velmi ambiciozní (že by Hra o trůny po česku? Ale nemůžu srovnat, nečetla jsem, ani neviděla), ale bohužel má několik výrazných nešvarů.
1) Postavy jsou svým způsobem na jedno kopyto (všichni rváči, zabijáci, kouzelníci, prostě killiči) a nenašla jsem si ani jednu, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila. Nebo která by se něčím výrazně lišila.
2) Počet mozků propíchnutých dýkou skrze oko a mrtvol per kapitola vysoce převyšoval počet míst, která by se dala popsat jako posun v ději.
3) Největší překvápko knihy bylo hojné hnípání se v Ydrisoidní venerické chorobě (jak vzrušující, bez toho bychom se neobešli).
4) Několik logických nesmyslů (ale nebudu spoilovat).

Kniha se asi bude líbit každému, kdo má rád mrtvoly, bitky, intriky, detailní popisy vyhřezlých střev a řeči o sexu.
Jestli hledáte něco hlubšího (s dějem), hledejte radši jinde...

1 07.06.2022

I když výtvarný styl Toy-Box není úplně můj šálek čaje, všechny palce nahoru za to, že sestavila tuto knihu. Nejenže jde o originálně pojatou "učebnici", především oceňuji, že autorka bez obalu hovoří o všech oblastech, které s tvorbou komixu souvisí, a dává cenné tipy ze své vlastní praxe.
Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla, a určitě z ní budu do budoucna hodně čerpat.

1 19.11.2020

Překvapivě dobrá kniha. Předvídatelná, místy mi přišla trochu uspěchaná a nelogická, ale četla se velmi dobře a hlavní hrdinka patří k těm sympatičtějším.
Palec nahoru za originální zpracování řecké mytologie.
Jsem zvědavá na další počiny této autorky.

1 05.11.2020

Lepší průměr. Teda až na ten konec.
V knize je několik pěkných motivů, hlavní postavy jsou relativně sympatické, ale je to celé nějaké plytké a uspěchané. Často mě napadala paralela s Maasovou a jejím Skleněným trůnem.
Konec byl divný a to, co se stalo hlavnímu hrdinovi, bylo poněkud přitažené za vlasy.
Taky mi občas dělalo problémy rozlišovat, kdy se mluví o Randovi a kdy o Radě.
Jméno Bitterblue mě doslova iritovalo, působilo to jako pěst na oko, a do daného světa moc nezapadalo.

Jinak lze doporučit jako oddychovku, cílovku to možná nadchne více.

1 11.08.2020

Celkem zbytečná kniha. Četla se hezky, ale nějak jsem nepochopila, proč vlastně vznikla. Nepopisuje nic zásadního, o hlavních postavách se téměř nic nedozvíme, není tam žádný posun.
Děj by se dal shrnout slovy: hlavní postavy jsou a žijí.
A to je trochu málo, pane Paolini...

1 04.06.2020

Jak mě prvních pár stránek moc nenadchlo, tak dojezd byl úplně jiný. Velmi povedená kniha, ve které se asi najde většina z nás.
Příběh, kde dobro a zlo není na první pohled očividné, a kdy největší překvapení můžeme zažít, když si dovolíme spatřit sami sebe.
Ač nejsem cílovka, příběh mě strhnul, takže za mě palec nahoru.

1 20.04.2020

Nějak se mi podařilo pozapomenout, co se dělo v prvním díle a text mi moc nepomohl. Celé mi to přišlo kapku zmatené a začalo se to učesávat spíš až na konci.

Štvala mě některá úmrtí, která mi připadala zbytečná a často jsem se ztrácela v tom, o kom je zrovna řeč a proč je o něm vůbec řeč.

Třetí díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne, protože mi přijde, že dvojkou už to klidně mohlo skončit. I tak mi tenhle díl připadal slabší než předchozí.

10.09.2024

Podle recenzí tady jsem čekala něco strašného.

Nakonec mi to zas tak hrozné nepřipadalo. Jen takové nemastné, neslané, nevyužité, nedotažené.

A celkem neoriginální.

Máme tu další příspěvek do řady nekonečného seriálu bohyňování (ženy, která ještě nejste bohyně, regulérně promrhaváte život), který silně připomíná křížence mezi Božidarou a Agnes.

Vezměte jednu nesympatickou hrdinku (ale musí být mladá a krásná!), udělejte z ní vyvolenou, která má zachránit svět (ale místo toho je z ní radši influencerka), abyste ji nakonec nechali projít pokusem o epickou bitvu (která se objevila z ničeho nic a nedává žádný smysl), kde umře (pohoda, klídek) a zase se oživí (pohoda, klídek), aby to nakonec celé vyhrála a skončila po boku šamstra, s kterým prohodila za celou dobu tak pět a půl slova (kterým navíc vůbec nerozuměla), ale tam uvnitř věděla, že potkala lásku na celý život (i když pak vesele randí s jinejma, dokud se jí v hlavě nerozsvítí).

Takže, co se tím celým dílem chtělo vlastně říct? Buď otravná jak osina, bude z tebe (i tak) bohyňa?

Taky jsem dost nepochopila záležitost chalupy a Prašivce. On jako tu chalupu koupil a pak ji prodal? A jak je možný, že na půdě byly ještě pořád "krámy" po předchozích majitelech, o kterých sám tvrdil, že budou majitelkou vyklizeny, aby je nakonec vyklidil sám?

Nevím, no. Mám takový neodbytný pocit, že se z toho dalo vytřískat o dost víc.

28.07.2024

Kniha je jen pro čtenáře s velmi otevřenou myslí.

Obsahuje totiž spoustu ničím nepodložených "faktů", jejichž jediným zdrojem je jakýsi "Duch".

Předesílám, že jsem ezoskeptik, ale docela schopný nadhledu, takže jsem knihu okamžitě nezahodila. I když nebudu lhát, že se můj vnitřní bývalý vědec při slovních spojeních jako "dosud neobjevené seskupené sodíkové soli" docela dost kroutil.

Nicméně, když pominu toto všechno, včetně neustálých otravných odkazů na jiné knihy autora (máte problém s tímto, přečtěte si také knihu XYZ), musím dát vysoké hodnocení.

Protože i když se kniha může zdát jako směsice slátanin, řapíkatý celer fakt něco dělá.

Sice na sobě nepozoruju většinu z toho, co si pochvalují ostatní (ale já u toho zároveň poněkud prasím, zvláště teď přes léto, taže lepek, laktóza, ...), ale prokazatelně:

* po třech dnech mě šťáva zbavila žaludečních potíží, kterých se mi už víc jak 2 týdny nepodařilo ničím zvládnout, a to při pití cca 280 ml

* po několika měsících mi upravila menstruační cyklus

Ani jeden z zdravotních problémů není ještě vyřešen k mé trvalé spokojenosti, o dalších ani nemluvě, ale s jistotou mohu říct, že to rozhodně něco dělá.

Proto taky moje vysoké hodnocení.

Takže minimálně za pokus nic nedáte. Jak s knihou, tak se šťávou.

27.07.2024

(SPOILER) Třetí díl je dojezd ve velkém stylu, kdy nebudete vědět, co si držet dřív. Zběsilá jízda sice pokračuje, ale bohužel jí poněkud došel dech.

Ani v téhle knize není nouze o akci, překvapivé zvraty a situace, u kterých si říkáte: to je konec, z tohohle se fakt už nedostanou. Abyste vzápětí zjistili, že dostali, ale zase spadli do situace, která je totálně beznadějná, aby se z ní zase nějak dostali... takže většinu času sedíte na kraji židle a říkáte si "uuuž?"


Přesto dávám nižší hodnocení, protože tam bylo víc věcí, které se mi nelíbily.

1) Věřila jsem, že tohle je jedna z těch řídkých knih/sérií, kde se nebude vyskytovat násilný s*x. Bohužel jsem se mýlila. Sice to nezachází do explicitních detailů jako u jiných autorek, ale prostě, lidi, co to s váma je? To tyhle hnusárny provozujete i v reálu nebo v sobě máte tolik hněvu, že tomu neumíte najít jiný ventil? Slowburn a něha už nadobro vyšly z módy?

2) Tyler. Jeho milostný život je jeden velký bordel. Na jednu stranu miluje Cat, na druhou stranu se vyspí s ženskou, kterou ani nezná (ale hlavně, že má dlouhý nohy v černých gaťkách), aby zase vklouzl do milostného tokání po ztracené Cat.
Jo a Tylere, když tě někdo střelí do spánku, tak máš bejt regulerně mrtvej. Protože ta kost je tam tenká. A hned za ní je mozek...

3) Scarlett. Pipka, co střídá kluky jako spoďáry, ale zároveň je neustále zdůrazňováno, jak je děsně milující a empatická, nakonec vykřikuje něco o osudové lásce ? To jako fakt?

4) Hvězdovrah.
Otče, musíš nám pomoct.
- Ne.
Pomoz nám, jinak všichni umřou.
- Ne.
- Jste slaboši, čokli, já jsem hustej týpek z klanu válečníků.
- Nikdy neustoupím.
* prsk, zmizí v obláčku duhy, aby všechno zachránil*

5) Závěr: Euh, co? Prostě jsem to vůbec nepochopila. Skoro to vypadá, jako by ke konci oba autoři hráli flašku a něco tam prostě naflákali.
Kolektivní mysli stačilo říct: buď individuální.
A ona řekla: tak jo, už ze mě nebude vraždící maniak.
Z mrtvol jsou hvězdy. Nebo to celý byla alegorie? Nebo?


I když byl konec slabší, i tak si myslím, že Aurora je relativně slušná, svižná a místy i vtipná série, kterou stojí za to si přečíst.

20.06.2024

Přiznám se, že si nejsem úplně jistá, co si o tom myslet. Přišlo mi to takové celé strašně nijaké. Ani fantasy, ani reálný život, od všeho tak trochu.

Palec nahoru za pokus citlivě zpracovat téma první menstruace a přerodu v ženu, ale tenhle komix by mi s tím asi nepomohl, kdybych ho otevřela v době, kdy se mě to týkalo.

Po výtvarné stránce je to hodně povedené.

29.04.2024

Kladu si otázku, proč něco takového vzniklo, a proč to máme číst.

Týden dvou příbuzných u jezera, které slouží jenom jako kulisa.
Ale čeho?

Na střet dvou generací je to příliš plytké (OK, chápeme, starší generace nám tvrdí, že něco se má dělat nějak, ale my si to chceme dělat po svém - ale to není nic nového).
Na to, abych sympatizovala s kterýmkoliv protagonistou je to opět příliš plytké (starší v jednom kuse rejpe a prudí, mladší je poněkud sebelítostivý a trochu životní "lůzr").

Hvězdičky dávám za zásadní moudro celé knihy: "Jestli chceš být rybář, musíš myslet jako ryba." (ale kvůli tomu to číst nemusíte), za prostředí, kde se to odehrává, a za to překvapení na konci.

Jinak je to prakticky deníček hudebníka, o kterém jsem v životě neslyšela, a který se zřejmě z některých věcí potřeboval vypsat.

Nenadchlo, neurazí.
Zkusit to můžete a uvidíte. Já už ji znova neotevřu.

27.10.2023

Překvapivě dobrá kniha, až mě mrzí, že jejího pokračování se v překladu zřejmě nikdy nedočkáme.

Líbil se mi zajímavý svět, ve kterém se lidé rodí jako dvojčata: privilegované Alfy a znetvořené Omegy. Jejich životy jsou ovšem navždy propojené: když zemře jeden, zemře i druhý.

Děj sice není nějaký překomplikovaný, ale postavy jsou zajímavé dost na to, aby vás u čtení udržely.

A konec skrývá nějaká ta překvapení, takže člověka zajímá, co bude dál.

Určitě lepší čtení než Vlků zaslíbená nebo Z krve a popela.

26.10.2023

Sbírka komixových stripů ze života skautů.

Já už aktivní skaut nejsem, takže některé zmiňované situace ani neznám (Co jsou to etapovky?), ale jiné ano a bylo to milé nostalgické vzpomínání na doby nočních hlídek a propršených táborů.

26.07.2023

Měla jsem problémy ji číst a to knihy o přírodě a zvířatech miluju.

"O duši lesa" se mi líbila podstatně více.

23.07.2023

Upřímně se přiznám, že se mi nepodařilo se začíst, přesto, že jsem se o to usilovně snažila.
Takže jsem knihu jen tak prolistovala a sem tam v ní přečetla nějakou pasáž. A proto taky nehodnotím hvězdičkama, nepřišlo mi to fér.

V podstatě jde o knižní vydání deníčku, ve kterém se hlavní hrdinka rozpadla na dvě osobnosti: Beath a Thris, které si mezi sebou povídají.
A povídají si o neuspokojivém životě autorky, která v knize řeší práci, vztah s chlapem, s kterým je jen kvůli dětem a vztah s druhým chlapem, který ji (logicky) nechce, ale "otevřel" jí oči jen tím, že ona se do něj zamilovala.

Co může čtenáře odrazovat na první dobrou, je název: protože hrubka (jestli je to záměr, to se mi dohledat nepodařilo), dále forma: nonstop dialog se špatně čte a těžko se v něm orientuje.
A taky "anglická" jména postav v prostředí, které je očividně české.

Podle anotace byste čekali "chudinku", která se v průběhu děje postaví do své síly a se svým životem něco razantního udělá.

Ve skutečnosti dostáváte autobiografii totálně nesebevědomé, citové závislé ženy, která sebedůvěru a sebehodnotu za celých sto stran rozhodně nenajde. Zato našla toxickou rovinu ezokeců, kterými se utěšuje a omlouvá si, proč se svým životem neudělá něco i nadále:

"A tak se radši necháš psychicky týrat?"
"Zřejmě mu splácím daň z minulého života, nevím, nerozumím tomu, vím ale, že se všechno děje tak, jak má."

A samotném v závěru pak:

"Jak jsem někde slyšela, v životě si nesmíš nechat ujít šanci... ... Myslím, že i to, že sečkávám kvůli dětem, má nějaký význam..."

Závěr taky odhaluje skutečnou roli autorčiny mužské modly, který je ale pro ni ve skutečnosti přinejlepším jen převozníkem, což si sám dobře uvědomuje a proto dává ruce pryč:

"Dává mi prostor, abych si vyřešila svoje věci..... ... A i když vím, že má pravdu, přesto bych ráda věděla, jestli ke mně chová nějaké city."


Autorka knihu věnuje všem ženám, které prochází těžkým a nerozhodným obdobím ve svém životě.
Ty by ji ale rozhodně neměly číst, protože z ní nenačerpají vůbec nic: ani sílu, ani naději, ani optimismus. Maximálně jakousi smutnou solidaritu, že v tom nejsou samy.

Závěrem bych napsala, že i když se to možná z mé strany zdá jako tvrdé hodnocení, je to proto, že jsem si něčím podobným v životě prošla taky a tohle NENÍ cesta.
Takže nějaké uvědomění se přece jen nakonec konalo: toho, že už jsem v životě někde jinde. Naštěstí.

Tenhle díl jsem četla hned po tom prvním, takže jsem si pamatovala, kdo, jak, co... a uvítala jsem, že byly vysvětleny některé věci z prvního dílu.

Čtivost zůstala zachována, ale seberu jednu hvězdu za hlavní hrdinku Clove, dceru protagonistů prvního dílu.

Clove je totiž nesympatický, sobecký a nevyrovnaný fracek, jehož chování nelze žádnou měrou svést na pubertální hormony.
Jako příklad bych uvedla její postoj k nejlepší kamarádce Meg, o které věděla, že není na holky a stejně ji políbila, protože láska jejího života, žejo. Aby vzápětí zjisila, že přestřelila, tak drama největší a za pár dní se už vesele muchluje s další dívkou svého života, opět dokonalou.

Nebo její postoj ke všem 4 rodičům:
Adoptivní: Bé, fuj, vy jste mě adoptovali, já chci svoje pravý rodiče.
Skuteční: Bé, fuj, hlavně mě nevychovávejte vy, já chci svoje adoptivní rodiče.

Na seznam bych ještě přihodila nadměrné množství lesbických flirtovaček a miliskovaček, ale hádám, že tady je to čistě objektivní míra: za mě toho mohlo být podstatě míň.

Za nejzajímavější pasáže považuju ty o cestování časem a krásné propojení s předchozím dílem, takže to celé dává hlubší smysl.

Celkově sérii můžu doporučit jako příjemnou oddechovku, kde se dají najít i podněty k hlubšímu zamyšlení. Pokud je teda nečekáte od Clove...

08.02.2023

Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. Občas jsem měla pocit, že čtu spíš jakousi autobiografii kříženou s prodejní stránkou (reference téměř všude) se špetkou praxe a vědeckých studií.
S Lesní myslí mám přímou zkušenost a vím, jak úžasná může být, ale nejsem si jistá, jestli kniha působí stejně i na člověka, který takovou zkušenost nemá.

Vyzdvihla bych grafickou stránku, kapitoly dlouhé "tak akorát", praktická cvičení, která si každý může vyzkoušet na vlastní kůži, i vědecké studie, které (jak je trefně zmíněno v knize) dodávají celému konceptu vážnost a věrohodnost.

Mezi autorčinými postřehy ze života s lesem se dají občas vylovit i hluboké perly, chce to ale trpělivě pátrat mezi častými informacemi odkud kdo kam jel, na jaké konferenci byl, apod.

Potenciál tématu tak zůstal poněkud nevyužit, přesto jsem moc ráda za první česky psanou vlaštovku z oblasti lesních terapií.

18.01.2023