Inugoya
komentáře u knih

Poetická kniha, která splétá příběh jedné rodiny, sourozeneckých vztahů a mytologii.
Pro ty, kdo už předtím viděli film, nebude děj žádným překvapením, ale potěšit by je mohla bonusová kapitola.
Osobně mi k dokonalosti chybělo, aby maminka byla zase součástí rodiny, protože je tam jasně cítit vzájemná partnerská láska i pouto k dětem, ale chápu, proč to nebylo možné.
Příběh je nicméně i tak nesmírně poetický a ve své podstatě má i šťastný konec.
Doporučuji.


Kniha, která je tak trochu zbytečná.
Popisuje totiž to, co už známe, jenom z Cardanova pohledu. Dostaneme sice pár informací navíc, ale nic, bez čeho bychom se neobešli.
Nicméně musím vyzdvihnout grafické zpracování. Krásné ilustrace jsou opravdová lahůdka pro oko.
Zaryté fanoušky série ale tohle dílko určitě potěší.


Trochu váhám, co k tomu napsat.
Nebylo to špatné: nápad originální, svět zajímavý, ale něco tomu prostě chybělo.
A podle mě z toho šlo vytřískat víc.
Možná by tomu slušela i nějaká série, takhle se totiž všechno stalo jaksi letem světem, klouzalo to po povrchu, a k žádné z postav, které se příběhem mihly, jsem si nedokázala vytvořit nějaký vztah.
Konec byl taky takový podivný (Copak Knihovna hologramy nenahrazuje? Já měla dojem, že ano.), strašně rychlý a částečně otevřený.
Pokud máte rádi sci-fi oddechovky, asi vás to nezklame. Já knihu zavírám s pocitem, že z toho zajímavého námětu šlo vymáčknout přece jen o dost víc.


Milá knížka, která v sobě splétá nitky romantického příběhu, oblečeného do kabátku střetu slovanského pohanství a křesťanství.
Těšit se tak můžete na celou řádku dobře známých mytologických postav, jako je pták Ohnivák nebo Baba Jaga, stejně jako těch historických (kníže Vladimir).
Styl psaní je příjemný a milý, v člověku zažehává touhu po propojování se s přírodou stylem našich předků, kteří ji respektovali, žili s ní a vedle ní, a chovali se k ní s úctou.
Hlavní hrdinové jsou velmi lidští a nemají žádné superschopnosti, což je činí sympatickou dvojkou, s kterou se lze snadno ztotožnit.
K dokonalosti mi chyběl šťastný konec, ale chápu, proč ho tam autorka nemohla dát.
Doporučuju zejména všem fanouškům slovanské mytologie.


A mě to bavilo!
Asi proto, že už jsem unavená všemi těmi americkými autorkami, které z YA a fantasy dělají násilnické psychopatické p*rno (a nazývají to akcí) mezi dokonalými hrdiny (fyzicky, duševně jsou většinou nějak vyšinutí).
To tady nenajdete. Zato tu najdete noblesu, která frčela mezi fantasy komunitou za mých vysokoškolských studií a nádech toho, co připomíná Harryho Pottera nebo Rafaelovu školu.
Takže pro mě příjemná změna.
Je pravda, že jsem místy chování a motivy hrdinek nechápala, stejně jako jsem nechápala, proč tam vůbec jsou některé postavy (třeba ta čarodějnice). Ale možná se to dozvím v dalším díle.
Koncept je každopádně nadmíru zajímavý, a každý, kdo už má za sebou maturitu, se v ledasčem dokáže najít.
Za mně hezký a mainstreamu se vymykající počin, takže pokud zrovna nehledáte Tolkienovský epos, je to laskavá oddechovka.


Tak tohle se vůbec nepovedlo.
Nevím, co se autorce přihodilo, ale skoro jako by to psal někdo jiný. Nebo jako by ji někdo přesvědčil, že má napsat pokračování a ona moc nevěděla o čem, takže vařila z vody.
Luz byla otravná, přibylo zbytečných vulgarit, děj se táhl, hluboké a klíčové momenty byly odbyté (a některé nelogické), nejspíš všechny postavy se přes noc staly záhadně bisexuálními, a ten závěr byl takový nezávěrovatý, takže si možná autorka nechává vrátka pro další příběhy.
Osobně se ale přiznám, že už mě nezajímají.
Velká škoda za tuhle promrhanou příležitost, protože ten svět měl rozhodně potenicál.


Tohle bylo milé překvapení.
Skvělý nápad, sympatičtí hrdinové (konečně dva relativně normální lidi, kteří jsou si tak nějak rovni a uznávají se, aniž by jeden sebe ponižoval a druhého povyšoval, takže jestli už máte po krk všelijakých těch "bohyní a samic" stavěných na piedestal, tady se toho bát nemusíte), občas i nějaké to překvápko.
Jediné, co tomu chybělo, byla čtivost. Z nějakého záhadného důvodu si to tak nějak nesedlo, spousta událostí pak nepůsobila věrohodně, a spíš na sílu, a vůbec to zanechávalo takovou trpkou pachuť, že být to napsáno jen o malinko líp, tak je to bomba. Proto nedávám plný počet hvězd.
Přesto doporučuju jako oddechovku a protipól všech těch obhroublých pornoizovaných YA/fantasy knížek, co bohužel v posledí době frčí víc, než je zdrávo.


Ač jsem při skončení četby předchozího dílu byla značně skeptická, poslední díl Rafaelky příjemně překvapil.
Marina konečně (konečně!!!) prodělala alespoň nějaký malý vývoj kupředu a stala se zralejší a dospělejší.
Aine to bohužel nepotkalo, ale to už bych asi chtěla moc.
Poslední kniha se hodně blíží knize první: není tolik zmatená, je tam nějaký posun, pár životních mouder, a i když je to celé taky spíš letem-světem, tak už se vám to chce zase číst.
Líbí se mi i to, že si nakonec každý někoho vhodného našel, i ta sebeosamělejší a sebenešťastnější duše.
Líbí se mi i skryté poselství a přání pro budoucnost téhle planety.
A to dokonce natolik, že odpouštím i obvyklé nedotaženosti (ta vlaštovčí voda nás má zajímat proč? Ten Petr z Terezína je tam v rámci kontextu tohoto světa proč?), i fakt, že jsem ten poslední školní ročník jaksi vůbec nepochopila.
Kniha končí otevřeně, takže je dost dobře možné, že se autorka do svého světa ještě někdy v budoucnu vrátí (podobně jako to udělala Rowlingová).


Přemýšlím, co ještě napsat k tomu, co už tu zaznělo.
Potvrzuji, že je to pořád lepší než poslední díly Hraničářova učně, ale už je to taky takové ploché, bez toho šmrncu předchozích dílů. Hodně omáčky, pak šup šup akce a všechno je rázem vyřešené.
Trochu mě překvapily ty zásnuby, protože potenciální nevěsta se ještě nějakou dobu nazpátek tvářila, že ji muži tak nějak nezajímají.
Tím spíš ji nevěřím, že by vzplanula pro někoho, koho jí autor připsal. Vždycky mi přišlo, že k němu má spíš mateřsko-sesterský vztah.
Nicméně závěr potěšil, byl milý i vtipný.
I tak už bych obě série navrhovala spíš ukončit, a klidně může být dvojitá svatba. K páru uvedenému výše by se mohli dát dohromady Hal a Maddie a bylo by. :)


Moje první knížka od autorky, jejíž životní příběh znám pouze velmi povrchně.
A nebudu lhát, prvních cca 300 stran mě to celkem nudilo.
Hlavní hrdinka je tak trochu Mary Sue a celý svět Magrejů je jak vystřižený ze sluníčkového ezokatalogu.
Pak mě to ale nějak chytlo a ke konci už mi nelezla na nervy ani Agnes, ani Laila, ani ta jejich koala.
Jednu hvězdu dávám za netopýřího krále, jednu za ilustrace (byť nejsou úplně můj šálek čaje, knihu příjemně ozvláštňují) a jednu za některá ezo moudra, která mi nepřišla nastokrát omletá. Poslední hvězda je za Ezru a jeho odchod. To bylo fakt hezký.
Jestli si přečtu i další knihy od autorky? Pravděpodobně ano. Přestože jsem už došla do fáze, kdy mám na všechny ezokytičkový prezentace tak trochu alergii.
Ale to je možná proto, že se mnou Mocnosti, Vesmíry ani Vyšší já nemluví. O dohazování manželů do snů ani nemluvě.


Co si budeme povídat, James Herriot je jednom jeden.
Kladu si otázku, proč to tak je. Geniální styl psaní? Geniální překlad?
Těžko říct.
V každém případě jakákoliv jiná kniha od dalšího veterináře už prostě nemá ten náboj, kvůli kterému se spousta z nás, aspoň na okamžik, chtěla zvěrolékařem stát.
A to i přesto, že všichni vetové čelí v podstatě podobným problémům.
Výjimkou není ani veterinářka Gillian, která k tomu přibrala i něco navíc: fakt, že je žena. A tak musí navíc odrážet skepsi farmářů i pokusy o dohazování.
Pokud máte rádi historky z profese zvěrolékaře a nevadí vám občas detailní (a trochu nechutné) popisy některých procedur, knížku si otevřete.
Pokud ale čekáte sebeironizující vlídný humor, poetičnost a noblesu, radši si znova přečtěte Herriota.


Film jsem neviděla, takže tím ovlivněná nejsem.
Ale z nějakého důvodu mi přijde, že kniha nemá švih obou předchozích dílů.
Spousta momentů působí docela povrchně a zasloužila by si jít víc do hloubky.
Vztah Brumbála s Grindelwaldem jsem nepochopila a nepochopila jsem ani jejich "finální" souboj.
Taky si kladu otázku, co Jacob. Měla jeho role nějaký hlubší význam, než jako lehce komická postavička přicmrdávače?
Co se mi ale líbilo moc, bylo grafické zpracování knihy.
V každém případě chápu, proč je kouzelnický svět tak oblíbený, a ani po těch letech se neomrzel.


Začátek knihy mě moc nechytil, v průběhu děje tam bylo na můj vkus až moc zbytečných mrtvol, ale konec byl celkem nečekaný.
Tahle kniha je tak trochu směska mezi pohádkou a čtením pro dospělé, tajemnem a temnem.
Kdo by měl být cílovka je ale trochu otázka, v některých momentech mi přijde až příliš dospělácká, navzdory tomu, že ilustrace k ní kreslily děti (výborný nápad, mimochodem. A zaujalo mě, že autorka jednoho obrázku se jmenuje Arwen Gaia Hubálková).
Pokud překonáte začátek a nečekáte mnoho, může vás to mile překvapit.
Pokud čekáte derivát HP, budete nejspíš velmi zklamáni.
Malým dětem ji ale do ruky nedávejte.


Tenhle díl považuju za ten z povedenějších, i když má taky svoje mouchy.
Možná to bylo tím, že Marina a Rowan nedostali tolik prostoru, případně tím, že se tam trochu víc probíraly ty souvislosti s jevy z jiného světa, zajímavosti a mild esoterika.
Spousta věcí tam byla naznačena, ale nedořečena: Owi tam byl k čemu vůbec? Jak to teda bylo s tím horoskopem Anety? Ví Rowan, co se píše v té knize?
Samé otázky.
Zuby mi trnuly u dvou momentů: u těch zoofilně-lesbických scén mezi Marinou a kočkama, které se objevily už v předchozí knize (nechápu to, paní autorko, a ano, fakt mi to vadí, i když nedokážu říct přesně proč. A už vůbec nechci vědět, kde jste k tomu vzala inspiraci).
A potom taky u každé zmínky toho, kdy Rowan a Marina na to chtějí vlítnout, ale zatím nemůžou, protože "až za rok" (fakt mladí takhle uvažují o své sexualitě? Já to teda měla jinak, ale je pravda, že já jsem v pubertě neměla nic jako velkou opětovanou lásku).
Palec nahoru letí za pár aha momentů a drobných návodů, které velmi rezonovaly s tím, s čím se momentálně sama potýkám.
Tenhle díl hodnotím výš než ty předchozí a jsem zvědavá na další.
Marinu už si asi neoblíbím, ale sérii rozhodně dočtu.


Přidávám se k těm, kteří čekali něco jiného než dostali.
Začátek dobrý, ale žádné velké wow se neodehrálo.
Obsah a styl připomínají knihy Laurenta Gounella, ale ten to zvládne napsat o mnoho líp.
Pokud s tímhle druhem literatury ještě nemáte zkušenosti, určitě se vám bude líbit.
Já už jsem hodně podobných věcí četla, takže ji dávám do kategorie "nenadchne, neurazí".


Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak knihu vůbec hodnotit.
Rovnou přiznám, že začátek mě nebavil a Scapova linka mě vyloženě nudila.
Když se objevila Nill, bylo to mnohem zajímavější.
Co mi vadilo po celou dobu byly vztahy mezi všemi protagonisty: absolutně mi nedávaly smysl a nepovažovala jsem je za věrohodné. Je to určitě tím, že věkově jsem daleko od cílovky a mám jiné nároky, ale věřím tomu, že kdyby to autorka nechala ještě pár let v šuplíku a vrátila se k tomu trochu otřískaná životem, byl by to úplně jiný level.
Takhle to balancuje mezi fantasy a pohádkou, a celou dobu se to nedokáže rozhodnout, co to vlastně je.
V knize jsou nicméně i velmi silné momenty, nečekaně hluboká moudrost, a velký palec nahoru za popis elfího světa a přirozeného vplétání elfí řeči do textu. Netuším, jestli je to Tolikenovská elfština nebo autorčina invence, ale velmi se mi to líbilo.
Dílo bych asi doporučila spíš mladším čtenářům ve věku -náct až třicet let. Pokud to starší budou číst jako pohádku a nečekat zase tak příliš, mohla by to být odpočinková četba i pro ně.


Laťka nasazená prvním dílem se stále drží velmi vysoko.
Některé věci jsem čekala (třeba to, že všechno nebude na první pohled takové, jak se to jeví), jiné ne (tajemství, kdo je kdo, kdo koho zrazuje a proč).
Postavy jsou vesměs sympatické (nejvíc asi Caldon, který dokonce místy zastiňuje hlavního hrdinu), i když Kiva mi lezla na nervy svým chováním (absolutně nechápu pocit povinné loajality k někomu, kdo se ke mně nechová hezky, a deset let mě nechal hnít někde, kde jsem mohla kdykoliv zemřít (snad teda jedině, že by ředitel věznice byl taky rebel).
Konec, stejně jako v prvním díle, velmi překvapil, a moc si neumím představit, jak by se z toho Kiva mohla dostat.
Každopádně doufám, že celé do skončí happy endem.
Moc se těším na další díl!


Dvojka pokračuje na stejné vlně jako předchozí díl, s tím rozdílem, že je tak nějak víc předvídatelná.
Uhodla jsem hádanku o amuletu, i klíčový předmět třetího dílu.
Přesto to stále zůstává milým a chyrým čtením s krásnými ilustracemi.
Jsem zvědavá na velké finále :)


Moc jsem si takovou knihu přála už v době, kdy jsem četla Dalekou cestu za domovem. Ta totiž obsahuje spoustu nedokončených nebo jen naznačených příběhů a já jsem byla moc zvědavá, o čem vlastně jsou.
Když pak po letech vyšly Příběhy z Kamenitého vrchu, připadalo mi to jako splněný sen.
Bohužel ale přišlo docela zklamání, a i když se mi přání splnilo. Kniha se totiž nečetla tak dobře, jako ta původní a skoro se to stydím napsat, ale... moc mě nebavila.
Tak nebo tak, jsem ráda, že vyšla, i když vracet se k ní nejspíš asi nebudu.


Z prvního dílu jsem si matně pamatovala jen jakéhosi barbara, který sahá ženám na prsa (jako výraz úcty) a buď za to dostane přes hubu a nebo ne.
Druhý jsem otevřela z morbidní zvědavosti, ale hlavně díky přemíře pozitivních recenzí tady.
První půlka mě nebavila, příliš mnoho postav, u nichž jsem neměla ani tušení co, proč, kdy, jak. Většina se pokoušela někoho zabít a nic jiného tam prakticky nedělali. Barbar sahající na prsa už ale zjevně dosahal, protože se objevoval jen sporadicky.
Od půlky jsem se do toho začetla poněkud více a třetí díl si přečtu taky, protože mě osobně zajímá, kam to celé směřuje. Pokud vůbec někam.
Na rovinu ale říkám, že žádné prazvláštní nadšení se nekonalo. Kniha je velmi ambiciozní (že by Hra o trůny po česku? Ale nemůžu srovnat, nečetla jsem, ani neviděla), ale bohužel má několik výrazných nešvarů.
1) Postavy jsou svým způsobem na jedno kopyto (všichni rváči, zabijáci, kouzelníci, prostě killiči) a nenašla jsem si ani jednu, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila. Nebo která by se něčím výrazně lišila.
2) Počet mozků propíchnutých dýkou skrze oko a mrtvol per kapitola vysoce převyšoval počet míst, která by se dala popsat jako posun v ději.
3) Největší překvápko knihy bylo hojné hnípání se v Ydrisoidní venerické chorobě (jak vzrušující, bez toho bychom se neobešli).
4) Několik logických nesmyslů (ale nebudu spoilovat).
Kniha se asi bude líbit každému, kdo má rád mrtvoly, bitky, intriky, detailní popisy vyhřezlých střev a řeči o sexu.
Jestli hledáte něco hlubšího (s dějem), hledejte radši jinde...
