invocation11 komentáře u knih

Co dodat? Závěrečná kniha shrnující životní osudy Lenú a Liny, dvou přítelkyň, jejichž vztah se celý život pohyboval na pomezí vzájemné lásky a nenávisti. Ferrante mě přesvědčila, že je právem uznávanou autorkou. Byť pro mnohé může být závěr zklamáním, pro mě se jevil jako jediný možný. Vskutku krásná tečka za celou tetralogií!

4 08.03.2021

Dobrá, budu první. Mně se kniha bohužel nelíbila. Nikoli námětem, ten byl dobrý, ale stylem a zpracováním. To máme jako s českými filmy – chci natočit drama, ale diváci se i rádi zasmějí, takže trochu tý komedie by vlastně neuškodilo... a nakonec je z toho akorát paskvil.
Kniha je jedním velkým popisem toho, kdo co zrovna dělal, komu co říkal, nebo co se mu stalo. Rádoby vtipné hlášky a propletenec postav a´la tvoje máma, moje úča, jeho zpropadená nadřízená a její nejlepší kámoška byly tak okaté, že to místy připomínalo oblíbené Bábovky od Třeštíkové nebo Hartla...
Námět sám o sobě byl super (přeci jen do polistopadové éry se nikdo moc pouštět nechce), měl obrovský potenciál, dalo by se z toho skutečně vyždímat drama jako vyšité, ale možná v podání jiného autora... Na mě holt příběh působí jen na "takové to domácí žvýkání".

4 08.03.2021

Také nechápu tak nízké hodnocení. Pro mě bylo čtení jako návrat ke klasikám 90. let (Věc, Propast, Koule). Zrovna nedávno jsem překládala kapitolu věnující se bentické zóně a nedovedu si představit nic děsivějšího, než absolutní tmu a ticho podmořského dna. Ano, kdo nespatřil byť aspoň obrázek takové zubatky, těžko to pochopí, ale já ji vidět v reálu, jsem podě..ná strachy.

Kniha násobí naši tíseň, útočí na samotu, strach z neznáma i hmotu v tom nejzákladnějším slova smyslu. Původně jsem od knihy příliš nečekala, ale dostala jsem parádní atmosférický horor. Za mě rozhodně spokojenost.

4 10.06.2020

Ach jo, chudák ten náš budějovickej Bor… a přitom má takovej potenciál! Na knížku jsem se těšila, ale jsem vážně DOST zklamaná. Napínavé…? To tedy nevím, trochu mám pocit, že na rozdíl od dalších čtenářů jsem četla úplně jinou knihu.

Vadilo mi neustálé opakování jmen (vlastně příjmení) osob, na které se zrovna děj soustředil – zeptala se Koutná a Koutný na to řekl a tak pořád dokola... pokud se ve scéně nacházejí pouze tihle dva, je přeci jasné, o kom se mluví, čtenář nepotřebuje pořád dokola číst, že Koutná se zvedla, zatímco Koutný zůstal sedět a zamyšleně se na Kutnou zahleděl, když Koutná kráčela pokojem… Je to zkrátka rušivé, pomalu to ze čtenáře dělá blbce a kdyby se to prostě nahradilo obyčejnými zájmeny, znělo by to daleko lépe a uhlazeněji. Stejně tak mi vadily překlepy, chybné používání sloves (zatímco vylézat z postele) nebo skloňování (projel Březnice - Březnicí! Je to TA Březnice, nikoli TY Březnice), před vydáním by to vážně chtělo trochu lepší korekturu...

Dějově: klasická rádoby tajemná vražda, milenecká zápletka, jednoduchý motiv, nesympatické postavy a náš tajemný les Bor, o které se to celé opírá. A to zcela záměrně. Páč kdyby Boru nebylo, nebyla podle mě ani tahle kniha. On je ten název totiž tak hezky lákavý, ale co si budeme povídat, o ten Bor zas až tak nejde a jeho tajemná aura se vytrácí s každou další stránkou...

Po pravdě, nechápu tak vysoké hodnocení. Když jen porovnám s Chamtivostí od Berga, kterou jsem po Boru začala číst a kterou VÁŽNĚ doporučuji, je to úplně jiný level. Jako určitě lepší než hovadina Oni, která si také bere náš Bor na paškál, ale i tak mě to nijak neoslovilo, ani nebavilo – 1,5.

4 10.06.2020

Na tomto příkladu je vidět, jak obyčejný motiv/téma dovedou rozehrát napínavý příběh, a to ani není třeba brutálně zmasakrovaných mrtvol, sériových vrahů a úchylů všeho druhu. Kniha drží své zajeté tempo a s přibývajícími stránkami nepolevuje, snad právě naopak – člověk má kolikrát chuť někým v knize zatřást nebo ho profackovat. Zkrátka typické lidské chování v krizových situacích, kde každý hraje hlavně za sebe.

Konec trochu moc tlačí na pilu a je, dá se říct, i nadbytečný, ale chápu, že se jím autorka snažila určité věci vysvětlit. Od Étienna jsem popravdě čekala trochu víc akce, ale co už... Za mě lepší 3,5*, ale vzhledem k tomu, že mě příběh opravdu vtáhnul a po dlouhé době jsem nechtěla knihu odložit, dávám 4 a dokonce odpustím i občasné překlepy.

4 28.10.2019

Ne, prostě ne. Věštba je skutečně jen taková berlička, o kterou se kniha sice opírá, ale jinak zas až takovou roli nehraje. Prostě román o čtyřech sourozencích a jejich strastiplném životě. Danielova kapitola mi přišla tak jednoduše odfláknutá, až jsem si říkala, že by možná bylo lepší, kdyby ti sourozenci byli nakonec jen tři...

Přišlo mi, že si autorka chtěla šplhnout u co největšího počtu čtenářů (čím větší záběr, tím přeci líp, ne?), a tak zmatlala dohromady všechna aktuální rasová, náboženská i homosexuální témata, nechybí dokonce ani nějaká ta moderní fajn psychózka a závislost. Na mě to však jako celek působí tak vlezle podbízivě, že je mi to popravdě spíš protivné. Již druhá kniha z Arga, co mě v poslední době zklamala. Titulka super, moc pěkná, ale na ní to přeci jen nestojí, že?

4 28.10.2019

Vcelku zajímavý počin. Je cítit snaha vyvážit formu i obsah na stejnou úroveň. Některé minikapitoly jsou těžké, jiné veselé, hravé, úsměvné, každá však končí trefnou pointou. Úvodníky novinových článků sesbíraných z těch nejdůležitějších dobových událostí (opět na 50 slov) do příběhu také skvěle zapadají. Jen konec byl na můj vkus tak nějak zbytečně urychlený (honem, honem, ať už je El velká a můžem konečně dopsat tu poslední finální tečku). Líbí se mi i obálka s Alicí Liddellovou, ten odkaz na Alenku je tu celkem příhodný. Za originalitu, vypointování a vůbec za zpracování knihy jako celek dávám 4*.

4 22.07.2019

Knihu jsem dostala darem s tím, že mi třeba pomůže změnit názor na mnoho věcí. No... formálně samozřejmě velmi jednoduché – při čtení jsem pomyslela na hodně zjednodušeného Coelha, bez všech těch filozoficko-náboženských řečí okolo.

Hlavní hrdina mi s prominutím přišel jako ovce, která jen přebírá cizí názory a stanoviska, sotva mu je někdo ozřejmí (ať už jde o kolegu z práce, indiána, bojujícího proti kácení pralesů nebo vychytralou tetičku). Z minuty na minutu je rázem „osvícený“ a změní svůj dosavadní životní styl i náhled na svět... Navíc věci, které ho občas totálně vyvedly z konceptu, mi někdy přišly směšné. Trochu mi to připomínalo Američany a otázku: „Kde se berou hranolky?“ „No přeci v supermarketu!“ A pak vysvětlení, odkud že se skutečně berou a jak se k nám dostanou na talíř, po čemž následuje „neskutečné božské prozření“... Nápad s dobrými skutky fajn, ano, ale z vlastní zkušenosti vím, že dlouhodobě to opravdu nefunguje – kdysi jsem zkoušela něco podobného.

Kniha má být původně o osobním rozvoji a pozitivním náhledu na svět, ale beru-li v potaz obsah, je paradoxně odrazem toho, jak jednoduše lze s lidmi manipulovat, ať už pozitivně nebo negativně, ale MANIPULOVAT (Michael×Jonathan×přítelkyně, tetička×Jonathan, Jonathan×Gary, trenér×tenista, bloger×Jonathan, Jonathan+přítelkyně×Michael, v neposlední řadě i autor×čtenář atd.)

Co mě zaujalo, byly některé filozoficko-historicko-biologické informace, které tetička Margie vyprávěla. Ty byly vskutku zajímavé a klidně bych se o nich ráda dozvěděla více. A další plus – obálka, ta je vcelku povedená. Jinak prostě taková pohádka pro dospělé, kdy se všechno zlé zas v dobré obrátí. Nevím, možná jsou další knihy autora lepší, ale tato mě bohužel příliš nezaujala...

4 26.11.2018

Přijde mi, že záhada Djatlovovy (mám ráda originál) nešťastné výpravy je v poslední době oblíbeným tématem (Lavay, tak trochu D'Andrea se možná inspiroval, dokonce i Karika ho v několika svých románech zmínil). Chápu, že tato kniha ve své době vzbudila poprask, ale popravdě myslím, že to bylo právě a JEN díky zveřejnění příběhu a původních spisů. Protože oprostíme-li se od HLAVNÍHO tématu, tak story o spisovatelce s tvůrčí krizí sám o sobě dost pokulhává a za normálních okolností by ho nikdo nečetl, prostě a jednoduše NUDA. I všechny ty děsně mysteriózní sny o skupině lyžařů za dveřmi a rádoby osudová setkání s kámoškou Světou... Ouvaja, jak naivní! Buď to měla být literatura faktu nebo beletrie, co má alespoň nějaký smysl. Takto je to jen melodramatický příběh o tom, jak se manželé dávají zase dokopy a ona už zase může psát a jó, aby to nebylo tak klišoidní, tak se opřem třeba o tu ruskou záhadu ze 60. let, to přece lidi zaujme!

Pro mě tedy zbytečná ztráta času, ač záhadu Djatlovova průsmyku naprosto žeru, ale stokrát raději doporučuji Lavaye a jeho Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? Za mě tohle prostě ne a nebýt těch (snad) originálních dokumentů, dávám odpad.

4 03.11.2018

Na české poměry opravdu dobré - je vidět, že i s banální zápletkou lze vytvořit dobrý a fungující psychologický thriller. Pro mě nejsilnější vedlejší japonská linka s Akiko. Každopádně všechny 3 příběhy spojuje nejen pocit osamělosti, ale i náhlé uvědomění si vlastní smrtelnosti, pomíjivosti (scéna, v níž Anh Thi Hoang objeví díry v látce, kterou léta opatruje pro svou vnučku na svatební šaty). Pomíjivost, samota, skon, jimž se nelze nijak vyhnout... Ve své podstatě je kniha hodně depresivní, ale apeluje i na to, užívat si maličkostí všedního dne, soustředit se na aktuální TEĎ. Hodnotila bych výše, ale četla jsem Doupě po Nícení od Myškové, která mě dostala, proto za 3.

4 26.06.2018

Čekala jsem, že budu spíš zklamaná jako nedávno z Lesa sebevrahů, ale ne. Téma kletby/čarodějnice sice originální není, nicméně zpracování a zasazení děje do současné doby s maximem všech technologických hračiček a vymožeností originální je, čímžto chválím autorovu fantazii.

"Mladí a neklidní" vždycky byli a budou, to sice také není nic nového pod sluncem, ale tady jsou prezentováni generací Z, která vidí svět spíše "zprostředkovaně," o čemž svědčí i úvodní rodinná debata - Tati, zachránil bys mě nebo celej Súdán? Slova, činy, obrazy bez jakýchkoli hlubších spojitostí (ano, děje se to, ale někde daleko, v televizi, vedle u sousedů, jen ne mně...)

Ač je celý příběh postavený na čarodějnici, její postava je přeci jen spíše vedlejší (hmotně prezentuje temnou stránku všech obyvatel Black Springu, jak se později i potvrdí). Primární jsou tu vztahy - kamarádské, sousedské, partnerské, ale zejména ty rodinné. Naše vztahy s dětmi, jejichž generaci příliš nerozumíme, nicméně se je snažíme pochopit/přiblížit se jim, protože jsou zkrátka NAŠE. A ochránit je. Za každou cenu.

Ač mě sice občas štval ten americkej způsob uvažování - udělal něco naprosto otřesného/nepochopitelného/protizákonného..., ale jsem na něj hrdý (WTF?!) - byla pro mě kniha (autorova prvotina!) milým překvapením. PS: Asi budu muset naplánovat cestu do Holandska, abych se dozvěděla i tu evropskou verzi (což mě trochu štve, proč se všechno musí tak trapně amerikanizovat?!).

4 14.10.2017

Přesně ten typ příběhu, o kterém po zkouknutí na plátně/obrazovce/monitoru člověk prohlásí, že to byla blbost. Škoda, že se všechno rozjíždí až na posledních 100 stránkách, protože do té doby je to jen bloumání po lese. Potenciál Aokigahary mi bohužel přišel nevyužitý, protože až na 2, 3 scény se všechno mohlo odehrávat i v lese u nás za humny... Konec mi nevadil, naopak, ač trochu překombinovaný, stále to působilo jako přetrvávající kletba lesa, z níž se člověk nevymaní. Na druhou stranu musím říct, že se to četlo poměrně rychle a svižně. Pro mě osobně spíš zklamání, ale tak třeba další Batesův příběh z pařížských katakomb nebo Ostrova panenek může být lepší...

4 13.08.2017

Holocaust + bývalý esesák + Stephen King... Opravdu hodně jsem se na to těšila, leč nakonec jsem byla trochu zklamaná. Daleko zajímavější mi přišla povídka Tělo.

4 15.11.2016

První dvě bábovky možná, ale pak už mi přišlo, že se autorka jen snaží na poměrně malém prostoru smíchat co nejvíce ženských rolí, témat a problémů, nehledě na jejich vzájemnou provázanost. Ano, i mně se náhody dějí, ale tady to bylo kolikrát tak překombinované (viz shledání matky s dcerou), že jsem tomu prostě nevěřila. Nápad s prolínáním příběhů mě zaujal, leč ne nadarmo se říká, že méně je někdy více... Mně se tedy pod kůži nedostalo ani omylem.

4 09.10.2016

Má v dětství nejoblíbenější :) A Trnkovy ilustrace - překrásné i děsivé zároveň, pro mě zkrátka nezapomenutelná srdcovka. Simecef: Přesně, smrt s královskou korunou... ten obrázek mi nedal spát.

4 01.08.2016

Tři roky zpátky jsem viděla film, který nebyl špatný, alespoň do poloviny. O knize jsem se dozvěděla někdy v prosinci a stačila ji ještě před další vlnou korony ukořistit v knihovně. Předpokládala jsem totiž, že (jak to tak většinou bývá) bude kniha daleko lepší než film. Jenže... i tady je všechno do půlky fajn (les, tajemno, budování napětí, bloudění i beznaděj, vyhrocené vztahy, gradování jednotlivých charakterů a tichá hrůza obcházející vražedně kolem), ale když se na scéně objevili Blood Frenzy, šlo to všechno do kopru. Podobně jako J. Bates i Nevill zbytečně přidává víc a víc a víc, aby to bylo co nejvíc šokující, ale nakonec se to míjí účinkem. Za mě plus, že ten šílený teror počíná kapitolou 12, težko říct, jestli záměr nebo náhoda. Potenciál velký, ale využitý tak z poloviny. Popravdě mi byla bližší filmová verze... 2,5*

3 08.03.2021

Já nevím, přijde mi, že po Sběrateli motýlů jde každý díl strmě z kopce, a tak je možná dobře, že je celá trilogie u konce. Víc než vyšetřováním mi přišlo, že se kniha zabývá jen tím, jak jsou všichni na oddělení skvělá partička, co si ráda tropí vtípky a přespává u sebe navzájem... sem tam se samozřejmě objeví nějaký to zakrvácený děcko, ale my to všechno hravě zvládnem. Postavy z prvního a druhého dílu jsou tu vyloženě nacpané jen proto, aby to tvořilo rádoby ucelenou trilogii. Navíc by asi bývalé oběti se svými strážci zákona takové přátelské vztahy mít neměli, co si budeme povídat... Bohužel ne, paní Hutchinsonová, Sběratel motýlů byl pecka (alespoň za mě), ale tohle už je jen hodně slabý odvar...

3 05.08.2020

Pokud bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to - RYCHLÁ. Rychlý začátek, rychlý útěk, rychlá rekonvalescence, rychlé kolegiální sblížení, rychlá akce, rychlé poskládání si všech puzzlí dohromady, rychlé vyřešení, rychlý závěr, dokonce i ten styl/mluva jsou rychlé, úsečné, co nejstručnější (věty typu: Kocour se neukázal. Vyšly hvězdy. Nestarala se o to. Vrátila se do bytu apod.) Byť by to námětově mohlo být zajímavé, já se s nikým "nesžila" ani nesoucítila (možná jsem to při té rychlosti ani nestihla), bohužel. A viník byl pro mě jasný hned od počátku knihy...

3 28.12.2019

Ne. Neviděli (jsme Melody) a ani mě to nebavilo. Hysterická hlavní hrdinka, naprosto nesympatické postavy, tupí policajti všeho druhu, spousta rádoby hluboce spletitých vztahů, luxusně nudný superúžasný rezort jak z (americké) reklamy, tolik náhod pohromadě, že se člověk nemůže přestat smát a všichni, co si hrají na Hercula Poirota… Zkráceno a jedním slovem – za mě prostě – NE.

3 28.10.2019

Jak by řekl Shakespeare: mnoho povyku pro nic... Kniha byla předlouhá, zbytečně popisná (chlap, co dokáže přesně říct, jaký účes a oblečení má kdo na sobě... bravo, je vidět, že dílo zkrátka psala žena), místy až nudná. Četlo se to sice rychle, ale nějak mě to prostě nevtáhlo. Nejslibnějších je posledních 100 stran, které sice naznačují určitý směr a pointu, ale končí nějakým malinkým náznakem a tečka. Duchařina? Ne, není tu čeho se bát. Autorka se sice snažila navázat na atmosféru Machena nebo Lovecrafta, ale tady se to bohužel minulo účinkem. Anebo já se u autorky minula knihou...

3 22.08.2019