isabokmal komentáře u knih
Cítila jsem se mezi řádky této knihy jako doma. Severská mytologie a vikingové jsou pro mě srdcová záležitost. Miluju tu surovost, volnost a divokost, kterou skrývala doba vikingů (ano, jsem naprosto normální :D ).
Kdybych si mohla vybrat, kam do minulosti se podívat, jistě bych zamířila mezi severské divoké pohany. Jen si kladu otázku.. jak dlouho bych asi přežila? :D
Fakt je, že jsem od Pomsty synů, prvního dílu vikingské trilogie, moc nečekala. Jedná se o historický román, vlastně první, který jsem kdy četla a upřímně je to hodně jiné než fantasy, které klasicky čtu. Máme tu krev, zabíjení, popravy (vcelku chvílemi i detailně popsáno).. no.. asi si každý aspoň trochu dokážeme představit, kdo byli vikingové a kdo byli synové Ragnara Lothbroka. Takový Björn, Ivar, Halfdan, Sigurd nebo Ubbe, ale pokud je neznáte, v této trilogii je poznáte víc než dost. To mi věřte!
Od první stránky až k té poslední se stále něco dělo a já se tedy ani chvíli nenudila. Autor mne naprosto vtáhl a nepustil. Což vřele vítám! Četlo se to naprosto samo. Před Lassem Holmem tedy smekám!
Pomstu synů vřele doporučuji, ale je mi jasné, že to není kniha pro každého. Takže pokud jste viděli seriál Vikingové, nebo Poslední království s Uhtredem, a líbilo se vám, zkuste dát knize šanci. Určitě nebudete litovat. Ale! - pokud jste ty seriály neviděli a i tak vás vikingové lákají, šup do knihy též, třeba budete mile překvapeni.
Upřímně lituju, že jsem po této knize od CoHo nesáhla dříve. Dlouho jsem po ní koukala, každý jí četl a já možná i kvůli tomu tolik odolávala. Což byla rozhodně chyba! Popravdě.. zřejmě jsem se i bála, že budu zklamaná, protože ano - čekala jsem od ní opravdu hodně. Sociální sítě ji vychválily do nebes!
Do Helu! Upřímně?! Ani trochu jsem nebyla zklamaná! It Ends with Us mne totálně odrovnalo. Autorka nabídla víc, než jsem vůbec očekávala. Kniha mne nenechala ani chvíli v klidu. Cítila jsem zlobu, lítost, lásku, pochopení, avšak i bolest a strach.
Tušila jsem, že to bude náročné čtení, hlavně emočně, kvůli tématice, na kterou tady autorka ukazuje. Jenže tam měla ještě jeden prvek, který mne též odrovnal a nad kterým jsem se opravdu dost často zamýšlela. Jaký? Děti.
Vy, co jste to četli, jistě víte. A já nebudu lhát, na toto téma jsem hodně citlivá. Možná kvůli tomu, že mám doma takovýho malýho špunta a udělala bych pro něj cokoliv, aby měl třeba jen o krapet lepší život než já (neříkám, že ho mám špatný).
Ale, i přes tak náročné téma, jsem si knihu zamilovala a vím, že u ní jistě později proběhne re-reading. Též, že se brzy vrhnu na druhý díl či že toto určitě není poslední kniha, kterou jsem si od CoHo přečetla.
Doporučuji všemi deseti, ale pozor! - kapesníčky jsou povinné!
ČETLA JSEM V ANGLIČTINĚ
- Originál jsem zvolila, protože mi hodně lidí právě CoHo doporučovali pro takové to první čtení.
- Angličtina opravdu nebyla složitá. Začátkem jsem si slovíčka hledala a překládala něco málo, ale jakmile jsem se do toho dostala, na slovník jsem se vykašlala, protože jsem rozhodně chápala smysl textu (O to jde!).
Nejedná se o žádnou novou knihu, vlastně vyšla už v roce 2017, a u nás doma se minimálně rok válela v knihovně. Koupila se, protože máme doma takového malého vikinga a severská kultura nás vždy fascinovala. Když jsem se poté rozhodla, že můj "psací projekt" bude ze severského prostředí, okamžitě jsem po ní sáhla.
Severská mytologie je sama o sobě dost složitá a zamotaná. Plno pověstí a legend se nedochovalo, též vám každý ty známé vyloží naprosto jinak a právě v této knize vám je vypráví Neil Gaiman.
Autor nás seznamuje s tím, jak vznikl svět, kolik světů spojuje strom Yggdrasil a jak se kolem Ásgardu vlastně ocitla ta nezničitelná zeď. Provádí nás příběhy, které zažil Loki, Thór, Ódin a ostatní z bohů. Není to jinak, samozřejmě končíme u Ragnaröku, konci světa, a dozvídáme se, co se teoreticky děje po něm.
Do knihy jsem se pouštěla právě kvůli mému psaní a lásce k vikingům a jejich kultuře. Užila jsem si to, pobavila se a pochopila všechny vazby, i vztahy. Takže jestli vás zajímá severská mytologie, po knížce rozhodně sáhněte. Budete se divit, kolik věcí je jinak než tak, jak je znáte z Marvelu. Třeba Hela není Lokiho sestra a Thór s Lokim jistě nejsou bratři.
Tato kniha se na mém seznamu ocitla kvůli mé lásce k Londýnu a upřímně jsem se těšila na to, jak moc si to užiju. Jenže tomu tak ani trochu nebylo. Naprosto mi nesedla. Možná to bylo tím zařazením do YA, kam já rozhodně už nepatřím. I když to mi přijde celkem zavádějící, jelikož jsou jiné YA knihy, které mi sedí.
Nebudu ale jen házet špínu - líbilo se mi, jak autorka vymyslela propojení našeho a opačného světa, který byl plný magie a nadpřirozených bytostí. Za mne je to velice zajímavý a rozmanitý svět, nad čímž jsem chvílemi i žasla. Avšak hlavní hrdinka Ilsa mi byla značně nesympatická. Nebyla mi ničím zajímavá. Pravda je, že mi nepřišlo, že by v sobě měla nějakou hloubku, což ale platilo bohužel i u ostatních postav. Jediný, kdo mi přišel aspoň trochu zajímavý byla Cassia a Eliot, u kterého mne teda dost zklamalo, jak to s ním dopadlo.
Víte, měla jsem stále pocit, že mi tam něco chybí, něco víc. Měla jsem pocit, že se kloužu po povrchu.
Abych byla upřímná, chtěla jsem ji dočíst, i když mne nebavila, jelikož jsem doufala, že se to ke konci trochu rozjede. Vlastně to chvíli i tak vypadalo, ale opět to spadlo k nule. Proto, i když jsem původně chtěla dát hvězdy tři, musím dát nakonec dvě, protože Loki s třemi hvězdami byl rozhodně lepší.
Avšak to neznamená, že vám by se kniha nemohla líbit!
Tuhle knihu jsem si kupovala už v únoru, když vycházela. A přiznávám se, nechala jsem se strhnout tou vlnou chvály, která kolem ní všude poletovala. A já si říkala, nebudu litovat? Je to kniha pro mne?
Ne - nelituju! Hypotézu lásky jsem totiž potřebovala jak sůl. Tahle praštěná romantická komedie mi rozzářila dny a donutila mne odhodit všechny strasti mých běžných dní. Usmívala jsem se, kolikrát jsem nad trapností všech různý situací knížku odložila, říkala si "Bože, to ne!", a vzápětí pokračovala ve čtení dál.
Hlavní hrdinka Olive mi tak moc připomněla mě samotnou, proto bylo celkem jednoduché se s ní sžít a Adam - ehm, krása!
Ve zkratce Ali Hazelwood píše bravurně a tohle rozhodně není poslední kniha, kterou si od ní přečtu. Líbí se mi ten vědecký svět, který tomu dává takový pěkný "Sheldon Cooper" nádech a vřele ji každému doporučuju. Slibuju, že si u ní odpočinete.
Od první stránky mne kniha vtáhla a nepustila. Užívala jsem si každou jedinou kapitolu a bylo mi jasné, že tohle bude naprostý TOP. To prostě autorka umí! Což ona jistě ví a já ji upřímně obdivuju.
Autorka dokáže dokonale dovysvětlovat předešlé knihy a scény podávat v jiném světle, než v kterém byly původně popsány. Díky tomu, člověk získá nový nadhled a pochopí věci, které nechápal. Ano, mluvím tu o Nestě, kterou já si naprosto zamilovala. Pochopila jsem ji, stala se mi neskutečně blízkou a momentálně je moje nejoblíbenější ze sester.
Co se týkalo Cassiana.. já ho žeru! Celá romantická linka byla perfektně popsána a líbilo se mi, jak kolem sebe poletují a kam to celé směřuje. Bylo to perfektní!
Samozřejmě musím ještě zmínit Gwyn a Emerii, které si mne naprosto získaly.
Takže.. Dvůr stříbrných plamenů se pro mne tímto stává zatím tím nejlepším dílem ACOTAR série. Teď se jen uvidí, jaké budou další knihy z této série, které pro nás ještě autorka chystá.
KÉŽ BYCH SI TUHLE KNIHU MOHLA PŘEČÍST ZNOVU POPRVÉ!
Tento "díl" jsem brala spíše jako kratší oddechovku než něco víc. Neměla jsem žádné očekávání, vždyť šlo pouze o několik stránek, které vyprávějí o zimním slunovratu (což bych přirovnala k Vánocům).
Ano, na pozadí byly náznaky nějakých problémů, ale o to tady nešlo. Šlo tu o nastínění toho, co se děje po třetím díle a jaký dopad to mělo na postavy, plus ten slunovrat a strávení nějakého času s rodinou.
Bylo to psané trochu jinak než předchozí díly, které byly vždy z pohledu Feyre v ich formě. Totiž zde autorka vložila i pohledy ostatních. Pokud šlo o Feyre či Rhysanda, šlo o ich formu, když byla kapitola z pohledu Cassiana a dalších, přecházelo to do er formy, což mne ze začátku dělalo celkem problém.. to neustále přepínání, ale časem jsem si zvykla.
Ve zkratce, autorka nám umožnila prožít poklidný zimní slunovrat s celou rodinou ve Velarisu s příslibem toho, co nás potká.
(SPOILER) Třetí díl této série byl velice čtivý, to nemůžu popřít, avšak mi chvílemi přišel zdlouhavý.
Část, která byla na Tamlinově dvoře mne bavila a užívala jsem si, jaká Feyre je, i když jsem popravdě docela dost vyhlížela Rhyse.. a říkala si: "Kde jsi?" Chtěla jsem je už spolu a moc!
Jenže pak jsem si uvědomila, že mne mnohem víc začal zajímat vztah Cassiana a Nesty, který mne začal šíleně fascinovat. Musím říct, že jsem v tomhle díle na Nestu dost změnila názor k lepšímu. Mám ji ráda a možná jí docela chápu.. ale to uvidíme časem.
Ale Mor.. tam jsem pociťovala takové zvláštní pocity. Vadila mi chvílemi, ale pak se to vysvětlilo.
Takže ve zkratce.. kniha se mi líbila, bavila mne a byla čtivá. Některé pasáže jsem četla pomalu, jiné rychle projela a vysosala to důležité, avšak v mém srdci zatím vede stále druhý díl této série, který byl neskutečný!
Druhý díl série byl v porovnání s prvním dílem "živější" a o dost záživnější. Byla to jízda! Naprosto mne to strhlo a já se nemohla odtrhnout (když kouknete, jak dlouho jsem to četla, pochopíte!).
Některé části jsem četla rychleji, některé jsem si vychutnávala, ale v celku to celé fungovalo a o to šlo. Ten svět jsem si zamilovala a tak strašně zatoužila být víla.. no nic, budu dál snít :D
Kdybych mohla, dám tomu nekonečno hvězdiček, jelikož od začátku až do konce to bylo záživné a napínavé!
Feyre jako víla mi je rozhodně sympatičtější, celá Rhysova banda byla neskutečná, samotný Rhys si mne získal a prostě.. až si odpočinou oči, jdu na další díl.
Druhý díl ze série Půlměsíční město byl pro mne knihou, která mne neskutečně rozbila. Neplakala jsem, ale neustále jsem se dozvídala nové a nové věci, které jsem ani trochu nečekala a které mne vždy na pár minut donutily sledovat neurčitý bod před sebou (šokovaně).
Pokud jste od Sarah J. Maas četli aspoň jednu knihu, víte, jak autorka "funguje". Když to zasadím do téhle knihy.. cca 500 stran vás autorka nechá v klidu proplouvat příběhem, občas vás něčím trochu kopne a posledních 280 stran je to nekončící jízda faktů, šoků a všeho možného.. až se dostane na konec a .. COŽE?!
Každou další knihou, které od této autorky čtu, se víc a víc zamilovávám.. protože ona je neuvěřitelná. Nechápu, jak jí něco takového může vznikat v hlavě, jak to dokáže tak do puntíku cele zasadit.. prostě je bohyně!
Hromada skvělých postav, bohatý svět, Hunt Athalar, Bryce Quinlan a Ruhn Danaan.. ale samozřejmě Tharion, Cormac, Ithan a všichni ostatní!
Avšak vidím jeden problém.. třetí díl stále nevyšel. Takže po tom konci, co tato kniha skrývala, můžu jen tiše trpět!
DOPORUČUJU!
Na tuhle knihu jsem si už strašně dlouho brousila nehty a jakmile dorazila domů, bylo jasné, že všechny jiné nepřečtené knihy půjdou do pozadí.
A upřímně? Tak moc mne kniha pohltila, že jsem pomalu zapomněla vlastní jméno a popřela existenci celýho našeho světa. Byla neskutečná. Perfektní! Postavy měly hloubku, pádné důvody ke svému chování.. svět je tak propracovaný prostě!
Nebudu kecat.. usmívala jsem se, smála se, byla jsem v šoku, brečela. Hltala jsem každé slovo! A když se zdálo, že je vše kurňa růžové.. přišel nečekaný kopanec a já.. "COŽE?!"
Do toho anděl Hunt, Bryce, vlčice Danika.. a vílák Ruhn Danaan.
Nedokážu najít jedinou chybu a vlastně ani nechci, protože, sakra, dala jsem cca 790 stran za 6 dní, což podle mne mluví za vše!
Takže jestli váháte, neváhejte! Tahle kniha je pro mne na špici!
Jakožto fanoušek Marvelu a Lokiho jsem tuhle knihu prostě musela mít, proto jí přinesl Ježíšek.
A co bych o ní řekla? Upřímně mám z ní pocity jak na horské dráze. Pasáže s Thorem a Lokim, s jeho rodinou a Ásgardem mne strašně moc bavily. Dokonce jsem se v jeden moment od knihy odtáhla, jelikož jsem chytila trochu záchvat smíchu, ale naopak chvíle s čarodějkou Amorou jsem proklínala. Byla to pro mne značně nesympatická postava, kterou jsem v každý jediný moment chtěla poslat do Helu.
Co se týká zápletky.. nebylo zrovna těžké jí odhalit, takže mi po nějaké době bylo jasné kdo co udělal a jak se Loki zachová. Ale i tak jsem si knihu užila a čtení mne bavilo, jen bohužel ode mne pět hvězd nedostane.
Přesto ji doporučuji a jsem ráda, že jsem si jí přečetla (ale znovu jí číst nebudu).
První díl z ACOTAR série jsem si hodně užila. Musím se tedy přiznat, že mi chvilku trvalo zvyknout si na první osobu, z které je to psané, neboť já sama tvořím ze třetí osoby.
Bavilo mne, jak se Tamlin s Lucienem před Feyre natřásájí a jak se jim ona naoplátku snaží věřit. A když se objevil pan Rhysand.. říkala jsem si: "Chlape, ty si věříš!"
Upřímně mne ani na chvilku nenapadlo, kam to celé směřuje a když autorka spustila svojí jízdu ke konci knihy, jak je u ní ve zvyku, valila jsem oči!! Nakonec jsem dočítala a hlavou mi běhala hromada otázek.. (na které jsem už dostala odpovědi v druhém dílu - ale o tom až jindy..)
Feyre mi v tomhle díle moc nesedla, v dalších dílech to bylo lepší.
Ale DOPORUČUJU! Opět jsem se setkala s tolika scénami, které mne donutily se smát a k smrti nesnášet záporáka