Israha komentáře u knih

Atraktivní a zábavný mix "creature feature" horroru a detektivky, který má hodně rychlé tempo vyprávění, a proto se snadno čte. K tomu, aby ale plně zabodoval jako detektivka, je poněkud předvídatelný, a na pořádný horror zase trochu krotký a málo temný. Tady si myslím, že to žánrové prolínání trochu ubralo na napětí a děsivosti (tyto aspekty v knize obsaženy jsou, ale spíš v jednotlivých pasážích, než celkově). Postava agenta Pendergasta mi navíc na to, že má být hlavním protagonistou a tahounem aktuálně 16dílné série, přišla dosti chladná, odtažitá a náročná na čtenářské propojení...z dalších dílů série si přečtu nejspíš pouze přímo navazující Relikviář. I tak ale docela dost vydařené čtení, hlavně pro lidi, kteří si nechtějí příliš lámat hlavu a nudit se u pomalu postupujících krimi příběhů, a mají slabé žaludky na horrory.

P.S.: Filmová adaptace taky vůbec neurazí, i když je v ní detektivní linie upozaděna a je laděná víc do horroru.

4 08.05.2018

Moje první knižní setkání s Kingem a hned maximální spokojenost. Vynikající horrorové čtení, které má především naprosto parádní gradaci děje a atmosféry. Ze začátku jen takové tajemné, mrazivé náznaky; poté konfrontace se zlem a jeho neustále se stupňující vliv, ze kterého není úniku. Díky tomu se čtenář dobře sžije s hlavními postavami a jejich postupně se zhoršující situace pak dokáže navodit hodně nepříjemné pocity. Nejen hrůza ze zla a jeho moci, ale také jakýsi smutek a neklid z toho, jak jeho vlivu okolí nevyhnutelně podléhá...
Jinak jde o přímočarou žánrovku, která nejspíš ve srovnání s jinými Kingovými opusy tak velkou literární hodnotu nemá, ale jako horror funguje v podstatě bezchybně.

4 12.03.2018

Asi byla chyba od tohoto souboru očekávat něco více, než jednoduchou pulpovou zábavu. Inspirace Lovecraftem je zjevná (někdy až moc), ale Howard to táhne spíš v duchu napětí až lehkého mrazení než horroru v pravém slova smyslu, navíc dějově se povídky pro svou krátkost povětšinou nestihnou rozvinout a tudíž nějaké ponoření a nasátí atmosféry se většinou nekoná. Navíc to, co kdysi asi skvěle fungovalo jako samostatné příběhy na stránkách "weird tales" magazínů, se takhle pohromadě poměrně brzy stává dosti repetitivním a (byť slušně dynamickým) v jeden homogenní celek se slévajícím čtením. Pravdou ovšem je, že Howard zde vypráví tak přímočaře a umně, že nuda při čtení nehrozí :)

Nejlepší povídky: Obyvatelé podhrobí, Černý kámen, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec

4 25.04.2017

V podstatě brakový Dracula ve Warhammer světě, okořeněný dotekem howardovské sword and sorcery o temných čarodějích, ovládajících armády mrtvých pomocí prastarých artefaktů. William King se po předchozím díle ságy vrátil k větší přímočarosti, osekal množství postranních dějových linií, a naplno vsadil na temnotu, syrovost a depresi, a funguje mu to skvěle. Zabíječ upírů je nefalšovaná horrorová fantasy s vynikající atmosférou klasických gotických horrorů, která nenapádně, pod rouškou potoků krve, chodících mrtvol, opuštěných hradů, zanedbaných středověkých vesniček a intrikujících aristokratických upírů i docela vkusně prohlubuje a posouvá charaktery protagonistů, aniž by příliš ztrácela čas vykecáváním. Výborná záležitost.

3 09.07.2021

I třetí Zabíječ od Williama Kinga je psán pořád stejně - akčně, dynamicky, temně, násilně, chvílemi suše humorně. Opět je to čtivá jízda, ve které jde hlavně o boj, ale plně románová forma, nově se objevivší vedlejší postavy, hlubší ponor do myšlenek Felixe a minulosti Gotreka, a neodolatelně bizarní a znepokojivý výlet do Morie, ehm tedy jiného podzemního trpasličího velkoměsta, obsazeného démonem, to oproti prvním dvěma dílům vystřeluje směrem k plnému hodnocení. Naprosto reprezentativní zástupce akční hrdinské fantasy (byť z poněkud netradičního světa), jehož přečtení bych doporučil všem zájemcům o žánr.

3 11.06.2021

Já prostě s tím Forstchenovým patetickým, vlastenecko-rodinně-tradicionalisticko-militaristickým "Jsme přece Amerika!" velikášstvím mám problém. Hodnotově mě to zcela míjí a tím, že tyhle aspekty stříkají z textu Posledního dne vrchem spodem, mi dost devalvují zážitek z jinak poměrně čtivě napsaného, tentokrát spíše politicko-špionážního, než survivalistického post-apo románu. Kdyby z toho autorovo politické přesvědčení, sladkobolné vlastenectví a glorifikace armády řvaly méně, bylo by to imho ku prospěchu kvality celé knihy (která jinak není vůbec špatná, byť v závěru úplně nezvládá uspokojivě vytěžit veškeré naťuknuté dějové linie do dostatečně působivého finiše). Škoda, protože Forstchen jinak vyprávět umí, a píše sice jednodušším stylem, ale čtenáře strhnout dovede.

3 15.05.2021

V podstatě něco jako howardovská hrdinská fantasy, jen ve futuristickém sci-fi kabátě. Mimořádně čtivý, akční a místy docela originální příběh, který ale obsahuje poměrně značnou dávku pokleslosti a naivity. Kdo má rád pulpová dobrodružsví plná hrdinů, soubojů, monster, záhad a boje o přežití, psaná dynamickým a čtivým stylem, bude se při čtení bavit. Ale je potřeba vypnout složitější mozkové procesy a moc nad tím nepřemýšlet.

3 17.03.2021

Snaha o maximální epickou rozmáchlost je u této knihy spíš ke škodě, ale pořád se jedná o velmi dobré fantasy čtivo, tentokrát už výrazně více "fantasy" a méně středověké, než první kniha trilogie. Vyprávění je rozklížené a skákání mezi dějovými linkami více postav zpočátku ubírá na čtivosti, Ryana však chválím za to, že se mu ta rozvětvenost podařila ukočírovat a ke konci všechny dílčí příběhy elegantně protne, čímž rovněz zvýší spád děje. Vytknout také musím jistou antiklimaktičnost vybraných dějových linií, vhodným příkladem je samotná finální bitva o Alltor, a moc mě nenadchlo ani vyřešení stavu "otroctví" u Frentise. Je znát, že přímočaré vyprávění skrze postavu Vélina v Písni krve bylo pro Ryana přirozenější a rozvíjet dostatečně interesantně větší množství charakterů mu jde hůře. Samotný Vélin a jeho zápletka je zde uklizen stranou, z mého pohledu byly nejvíce strhující příběhy právě Frentise a Lyrny. Dějová linie Revy byla na druhou stranu generická a jen smysl pro ucelenost mi zabránil ji přeskakovat. Ve výsledku je Pán věže pořád super fantasy čtení, ale začíná se nabízet otázka, jestli si Ryan svou monstrózní trilogií coby autorskou prvotinou přeci jen neukousl příliš velké sousto.

Doktorovský příběh poměrně klasického stylu, jak zasazením do viktoriánského Londýna, tak detektivně laděnou zápletkou s množstvím humoru. Výborně vystižený charakter Capaldiho "dvanáctky", Clara méně otravná, než obvykle, ultravtipný Strax, čtivost, tajemná atmosféra a zápletka, která není z nejoriginálnějších, ale na několika místech dokáže celkem příjemně překvapit dobrým nápadem, a především kvalitně pracuje s už dosti otřepaným deus ex machina prvkem, na který seriálový i knižní Doktor místo dost trpí - tedy řešení problému skrz lásku, pozitivitu a sílu myšlenky. Zde toto vyústění jako deus ex machina nepůsobí, dává naopak velmi pěkný smysl. Nejlepším z doktorovských románů, co vyšly v Česku, pořád zůstává Roj hrůzy, ale Silueta je taky dost povedená. Tak 3,5/5, zaokrouhluji nahoru za Straxe a.k.a. nejlepšího Doktorova "companiona" od restartu seriálu.

3 04.04.2020

Obavy se naplnily a prequelový román ke Stranger Things se ukázal být generickou dojnou krávou, která těží především ze slávy značky, než z vlastní kvality. Ze seriálu si to půjčuje důraz na dobové reference a vkusně rozjeté vztahové linie mezi (sice young adult, ale kupodivu sympatickými) protagonisty, ale naprosto chybí mysteriózno, horrorové prvky a především nějaká gradace a rozvíjení příběhu. Protože - víme, jak to dopadne (Eleven skončí v laboratoři), takže dějová linie nemá čím překvapit a tím pádem je nutné vsadit vše na čtivost a nápaditost popisů a propojení událostí, které k očekávanému závěru vedou. A to Gwenda Bond nezvládá, krom práce s charaktery a jejich vztahy píše velmi průměrně až podprůměrně. Zápletka se vleče, nic se pořádně neděje, vyprávění má divné časové skoky, tlak na paranoidní konspirační atmosféru je hrozně doslovný (uvědomujete si, že tady by vás dané události měly zneklidnit, ale vlastně zneklidnění nejste) a ke všemu je český překlad místy dosti těžkopádný. Nebavilo, s postupujícím číslem stránky čím dál víc. A zapomeňte na to, že se dozvíte něco víc o Upside Down či ostatních subjektech. O tom Temný experiment není v podstatě vůbec.

3 23.10.2019

V podstatě průměrný sci-fi thriller, ve kterém není originální ani zasazení (vesmírná stanice), ani námět (experimenty na Vetřelcích), ani dějový oblouk (sabotáž a následný masakr), a který v akčních či atmosférických pasážích nemá potřebný drive. Alex White je nakonec paradoxně nejsilnější ve vykreslování charakterů, ten dálkový souboj smrtelně nemocné vědkyně a chladného, zvráceného auditora je na fyzické i mentální úrovni popsán s kreativitou a intenzivní poutavostí, a v těchto momentech je četba Chladné výhně velká zábava. Bohužel zbytek okolo je generická vata, ve které navíc Vetřelci jsou spíš jen jakési pozadí ústředního konfliktu, než hybatelé děje.

3 09.04.2019

Ve stejném duchu, jako první díl. Svižný a čtivý mix detektivky s horrorem, který tentokrát o něco více boduje díky nižší míře předvídatelnosti děje a celkově tajemnější a nepříjemnější atmosféře (popisy newyorského podzemí a jeho reálií stojí za to). Zběsile akční závěr je trochu jako z béčkového filmu, ale touto stylizací se kniha netají, takže to jako nějaký větší problém nevnímám...co vadí více, je zcela nadbytečná dějová linie s bohatou matkou, novinářem a demonstranty. A subjektivně největším kazem je opět hlavní postava. Dokonale se vyjadřující, vždy připravený, džentlmenský, všeznalý a vševyřešící Pendergast je ve své absolutní bezchybnosti postavou zcela nezajímavou a nepřitažlivou. V podstatě funguje jako taková rekurentní deux ex machina pro celý příběh. Nepřirostl k srdci. Ale kniha jako celek je zábavným a hrdým pokleslým čtením, které fanoušky žánru určitě nezklame.

3 24.05.2018

V podstatě doslovný přepis filmového Covenanta, takže dějově a stylizací (už se nejedná o čistokrevnou sci-fi/horror akci, jak jsme v aliením univerzu zvyklí) to někomu sedne, někomu ne, přesně v souladu s tím, jak sedla filmová verze. Kniha přidává navíc hlubší charakterizaci postav, emotivní momenty a větší dávku tajemna při průzkumu neznámé planety, což byly aspekty, které film v menší či větší míře postrádal. Zábavné, strhující, atmosférické...jen ne tolik pohlcující, jak by si skalní fanoušek žádal. Což pro filmového Covenanta vlastně platilo taky.

3 28.12.2017

Zatím nejlepší díl série. Rozhodně nejhorrorovější, nasycený tou nezaměnitelnou atmosférou temných interiérů kosmických základen, kde se v koutech skrývá ozubená hrůza, a kde z člověka, který do nich zabloudí, zbyde jen kaluž krve a ozvěna křiku, nesoucí se chodbami. Společným tématem jsou tentokrát šílení vědci, a jednoznačně lépe vyznívá jejich souboj pro toho z novely Labyrint. Ta je vynikající, neodolatelně temná a děsivá, napsaná s citem pro profilaci postav i vykreslení nechutných detailů, a navíc plná docela umně podaných a nepředvídatelných zvratů. Druhá novela, Zrůda, je o něco méně svojská, do děje se přidávají i obligátní koloniální mariňáci a je to o něco více akční, ale i zde tentokrát hraje před kosením armád vetřelců prim stísněná paranoidní atmosféra a aura té správné "gigerovské" bizarnosti. Jedno z nejlepších knižních nahlédnutí do Alien univerza.

3 26.12.2017

Minimálně stejně mrazivé a bezcitné vůči čtenářovi, jako filmová adaptace vůči divákům. Nejděsivější snad ani nejsou veškeré ty tělními tekutinami nasáklé detaily, násilí vůči malému dítěti a všudypřítomné rouhání, ale ta dokonale popsaná bezradnost a bezmoc všech těch racionálně uvažujících dospělých v konfrontaci s nadpřirozeným zlem z dávné mytologie. Pro fanoušky literárního horroru naprostá povinnost.

3 06.02.2017

Pro fanouška šestákových dobrodružných příběhů o střetu člověka s dinosaury má tenhle český příspěvek žánru rozhodně co nabídnout. Jsou tu sympatické postavy, bojující o život v drsných a nepřátelských podmínkách, je tu ambiciózní (a dotažený, promyšlený!) sci-fi element, místy přichází i atmosféra konspiračního thrilleru v duchu Akta X, to všechno je super, a tím spíš si to zaslouží pochvalu, když si člověk uvědomí, že autor knihy v žádném případě není specialista na beletrii.

JENŽE...té vědecké hantýrky je tam prostě moc. Fajn je, že je to celé založené na aktuálním stavu vědeckého poznání o době vyhynutí dinosaurů, ale opakované edukační vsuvky, pronášené jednotlivými postavami, děj trochu tříští a příběhu ubírají na spádu a napětí. Může to být pozitivní aspekt pro čtenáře, který o paleontologii příliš přehled nemá, já jsem se ovšem až na pár drobností nic nového nedozvěděl a ty erudované proslovy postav mě spíš nudily. Za to hvězdička dolů.

3 14.01.2017

Z hlavní postavy se zde stal sarkastický vychytralec, který si na každém kroku dělá podprahovou srandu ze všech svých věznitelů, kteří si ho coby zajatce přehazují jako horký brambor, a dělá rozumy, i když má znalosti v podstatě na úrovni nějaké populárně-naučné knihy o technice pro mládež. A díky tomuto je Druhá planeta smrti jakžtakž zábavné čtení. Ale nudně vytvořený svět, evokující snad něco jako období průmyslové revoluce, a zápletka spočívající v tom, že se protagonista pořád dokola jen vykecává ze zajetí a rozsudků smrti, mě zrovna dvakrát nechytly. Slabší, než první díl.

2 29.04.2021

Jazyk, jakým Howey Písek napsal, je úžasný. Syrovost se mísí s jakousi poetickou zasněností a efektivně přenáší čtenáře do světa plného vedra, písku a únavy, kde se dny slévají v jeden, a každodenní pinožení se za několika doušky vody vytváří z života existenci bez budoucnosti, zakleslou v blednoucí nostalgii. Ten svět je z těch stránek cítit, vystupuje z nich, prožíváteho. Jenže to horko, písek, násilí, každodenní pinožení za vodou a zasněná nostalgie upozaďují děj, který plyne odnikud nikam a není jisté, co vlastně má vyprávět. V důsledku tomu knize chybí spád a čtivost, a spíš než dobrodružným post-apo příběhem je jakousi fiktivní reportáží z post-apo světa. A to mě zas tak moc nebralo.

2 24.02.2021

Tato doktorovská kniha mi velmi sedla do noty různorodostí prostředí, ve kterých se odehrává, množstvím easter eggů, břitkými dialogy a správně suchým humorem. Čtení mě bavilo, ale po zaklapnutí vazby za poslední přečtenou stránkou jsem si uvědomil, že dějový oblouk o snaze zabránit časovým paradoxům a poté je napravit, je vlastně velmi banální a mnohokrát viděný. A jakožto součást trilogie Kroniky Půvabu sice funguje lépe než kniha předešlá (protože zde má aspoň Půvab nezastupitelný vliv na rozvoj příběhu), ale jde spíše o samostatnou publikaci než něco, co by na Královskou krev úzce navazovalo. Jako neříkám, bavilo mě to...ale Silueta a Roj hrůzy jsou pořád lepší, proto hodnotím jen "průměrnými" třemi hvězdami.

2 28.04.2020

Heinleinův styl psaní mi poměrně výrazně nesedl. Strohý, stručný, až dokumentaristický popis dění, negraduje se napětí, nepracuje se s charaktery (to bylo něco šíleně plastového, ta ústřední lovestory), necharakterizují se zákonitosti fiktivního světa a na to, jak to je v důsledku toho všeho přímočaré čtení, tomu chybí čtivost, paradoxně. Na druhou stranu - námět je nosný, autorovi se tu a tam daří vytvořit slušně paranoidní atmosféru, a nemá to ani nikterak špatné myšlenky, když na ně dojde. Ale na opravdu kvalitní sci-fi thriller je podle mě potřeba hutnějšího, košatějšího psaného projevu s důslednějším popisem jak dění, tak reálií okolo. Měl jsem pocit, jako kdyby Heinlein zkoušel napsat špionážní sci-fi napínák výrazovými prostředky, vhodnými spíše pro akční military řežbu.

2 30.03.2020