iva23 komentáře u knih
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Autor výborně popsal duševní pochody, zoufalství, marnost a beznaděj obyčejných lidí ve válečném období.
Velké zklamání, knihu jsem četla na doporučení, v Databázi má taky vysoké hodnocení, takže jsem se těšila. Asi do strany 220 jsem pořád doufala, že mě to chytí. Nechytilo, takže zbytek knihy jsem dočetla letmo. Příběh mi přišel takový plochý, hrdinka akorát pořád porušovala pravidla, nevěřila si, dialogy nudné..
Hezké pohádky, některé kratší, jiné delší. Žádné dlouhé vypravování, mají spád, často trochu moc rychlý konec, ale nevadilo to.
Chvílemi docela vtipné, takové to čtení u kterého vás klidně může pořád někdo rušit.
Koukám, že knížku skoro nikdo nehodnotil a ta dvě hodnocení co jsou, jsou po třech hvězdičkách.. Mně se teda jako malé líbila moc.
Ty příběhy jsou takové zvláštní.. hezké, mají nápad, autor si hraje s češtinou, ale něco mi na nich nesedělo, ani nevím co.. V knížce jsou moc hezké básničky a úkoly typu "Hledej ve větách" jména děvčat, chlapců, názvy stromů atd., to se líbilo i mně i mojí dceři.
Milé čtení, krásně napsaný životní příběh. Po všech těch knihách, ve kterých se nemůžu dočkat toho, jak to dopadne a čtu nedočkavě a rychle, bylo toto čtení jako pohlazení. A ještě jsem se mockrát nasmála! Doporučuji všem.
Hezká knížka, dobře se četla, s dcerou jsme se i několikrát zasmály. My už to teda víme, co dělá vítr, když nefouká....
Mám raději jiné jeho knihy - Modlitba za Owena Meanyho, Rok vdovou nebo Svět podle Garpa.
Moje první kniha od Kinga, náhodou doporučená neznámým čtenářem v knihovně. Četla jsem ji mockrát a prostě nemá chybu.
Tohle je pro mě prostě takové normální čtení: neurazí - nenadchne.
Publikace vhodná pro studenty pedagogiky, náročné na čtení, hodně cizích slov.
Všechny Havlíčkovy knihy mě moc baví, ale u této se mi kupodivu víc líbil film.
Kniha dobrá, dobře se četla. Určitě mi pomohla se na postižené podívat trochu jinak. S hrdinkou jsem se ale neztotožnila, trochu mě štvala. Nemám osobní zkušenost s postiženými, proto bych taky (jako její spolužáci nebo učitelka) nevěděla, co přesně v konkrétních situacích udělat. Utřít pusu, otočit vozík.. s něčím chce pomoct, s něčím nechce pomoct.. jak to máme my "cizí" vědět? Myslím, že její matka měla předstoupit před třídu a seznámit všechny s tím, co pro dívku mohou udělat. Ta by se potom ve svých myšlenkách nemusela urážet a opovrhovat druhými.
Jako malá jsem ji opakovaně začínala číst, ale nikdy nedočetla.