ivca7818
komentáře u knih
Námi to končí
Colleen Hoover
Tak předně to byla teda emoční jízda. Tuhle knížku jsem nejprve neměla vůbec v plánu si přečíst, protože jsem se detailně nepídila po jejím obsahu a mylně se domnívala, že se jedná o nějakou sentimentální červenou knihovnu. Ale chyba lávky a to teda pořádně. Podruhé jsem na ni narazila právě letos v souvislosti se stejnojmenným filmem, a když jsem viděla trailer, tak jsem si ji stejně vlastně nechtěla přečíst, protože jsem se domnívala, že to bude jenom červená knihovna o hloupé ženské, která se nechá mlátit chlapem, jehož miluje, ale nedokáže ho opustit, takže je prostě pitomá. Ale kdepak, tady jde o hloubku. A o to, že autorka vychází bohužel z vlastních osobních zkušeností, které přetavila do zatraceně osobní knihy. A píše zatraceně dobře, lidově řečeno vás to chytne za koule a nepustí. Doslova.
V hlavě mi utkvěla celá řada věcí z té knížky a myšlenek, které autorka do textu vepsala. Za mě alespoň ty nejsilnější momenty:
"Představ si všechny lidi, které jsi kdy v životě potkala. Je jich tolik. Hrnou se ve vlnách nebo jemně přišplouchají a zase zmizí. Někdy je to prudká vlna, která změní pobřeží víc než ostatní. Některá s sebou přinese věci vyplavené z hloubi moře a nechá je pohozené na pláži. Zůstanou po ní stopy v písku ještě dlouho potom, co ustoupí s odlivem. Tak to Atlas myslel, když řekl, že mě miluje. Chtěl mi povědět, že jsem ta největší vlna, která ho kdy zasáhla. A že ty stopy v písku po ní zůstanou navždycky, i když dávno ustoupí s odlivem."
"Možná, že láska vždycky neopíše celý kruh. Někdy se jen objeví a zase zmizí, tak jako někteří lidé ve vašem životě."
Sebevražda v nacistickém Německu
Christian Goeschel
Výborně, pečlivě a precizně sepsaná práce na téma sebevraždy v nacistickém Německu, ke které jsem se chystala již dlouho a konečně jsem měla možnost si ji přečíst. Jedná se (navzdory) tématu o velmi čtivě napsanou odbornou monografii, pokud se zajímáte o období nacismu a vše, co je s tím spojeno. Kniha je velmi dobře strukturována a rozdělena na čtyři hlavní části - sebevraždy v období výmarské republiky, které sloužily nacistům a komunistům ke svalování viny na novou vládu a uspořádání Německa po první světové válce, neboť sebevrahy k jejich činům dohnala hlavně ekonomické strádání, nezaměstnanost a tím pádem bezvýchodnost jejich situace. Na to navazuje část o sebevraždách v období nacistické vlády (od r. 1933 do r. 1939, tedy do začátku války), kdy nacistická doktrína de facto zakazovala sebevraždy, neboť jedinec nepatří sobě, nýbrž Volku (tedy národu) a holedbala se ve společnosti tím, že se sebevraždy podařilo vymýtit, protože už k nim není důvod (všichni mají práci a Německu se daří). Samozřejmě k sebevraždám docházelo stále a jednalo se hlavně o sebevraždy politických odpůrců, či vraždy z řad příslušníků SS, kteří tyto politické oponenty vraždili a posléze to bylo označeno za sebevraždu. Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě sebevraždy německých Židů, kteří tak měli jedinou možnost, jak vlastně rozhodovat o svém životě a smrti, neboť smrt jim hrozila tak či tak (většinou spáchali sebevraždu v momentě, kdy jim přišel příkaz k deportaci). Sebevražda tak pro ně představovala důstojný odchod ze života. Autor v této souvislosti také zmiňuje důležitý poznatek, a sice, že k sebevraždám Židů v koncentračních táborech takřka nedocházelo, jelikož k tomu lidé buď neměli prostředky, nebo se pokusili zabít vběhnutím do drátů, což byl dost nejistý způsob smrti, za který je mohlo stihnout kruté umučení a také fakt, že lidé v krutých, životu ohrožujících podmínkách, v sobě mají jakýsi pud sebezáchovy, který je nutí přežít. V další části poté autor rozebírá sebevraždy obyčejných Němců v období války, ke kterým docházelo z větší části po porážkách Německa po roce 1942 a po vpádu do Sovětského svazu.
Práce pro mě byla opravdu přínosná a také velmi čtivá, byť se jedná o poněkud morbidní téma, nicméně z pohledu historika kvituji zpracování a plně doporučuji.
Markýz hledá ženu
Ella Quinn
Bože, to byla ale slátanina. S historickými reáliemi to nemá vůbec nic společného, jako romance pro dospělé ženy to z mého pohledu taky úplně nefunguje, děj je plytký a o ničem, vypravěčský styl působí jako od třináctileté puberťačky. Víceméně je to hárlekýnka v historických kulisách jako vyšitá a pro milovnice série Bridgertonovi, což je za mě taky pěkná slátanina. Tři hvězdy jsou za mě ještě hodně mírné hodnocení, kdybych byla třináctiletá puberťačka, budu hodnotit více a třeba mě to bude i bavit.
Váleční zajatci na Jesenicku v letech 1939-1945
Pavel Macháček
Ojedinělá publikace regionálního charakteru o pracovním nasazení válečných zajatců za druhé světové války. Oceňuji jako historička faktografické zpracování látky na základě velkého množství archivního materiálu, který doplňují vybrané příběhy zajatců a jejich fotografie. Také chronologické členění včetně úvodní teoretické kapitoly týkající se historie Stalagu v Lambinovicich včetně objasnění jednotlivých národnosti je perfektní. Pracovní nasazení válečných zajatců patří doposud k málo zpracovaným tématům druhé světové války v tuzemské i zahraniční historiografii a zaslouží si své místo. Vybraný region sice neznám, zabývám se oblastí Trutnovska a Liberecka, přesto pro mne byla publikace přínosná.
Tři životy
Natasha Lester
Velmi slabé, asi nejslabší kniha autorky. Dej předvídatelný, zbytečně rozvláčný a bohužel velmi těžko uvěřitelný. Hlavní hrdinka mi přišla nesympatická, ukňourana, a pak z ní dělali strašně statečnou odbojarku, která de facto dokázala hýbat veškerým válečným denim. A ta milostná linka byla taky otravná, za mě tři hvězdy.
Sestry Chanelovy
Judithe Little
Kniha mne bohužel příliš neoslovila. Styl vyprávění hlavní hrdinky mi přišel takový hodně ohraný, notoricky známá fakta se autorka pokusila skloubit s fikcí a proplést je s osudem mladší sestry Coco Chanel, ale něco mi tam prostě po celou dobu četby chybělo. Román na mne působil prostě příliš lacině, prvoplánově, prostě jako červená knihovna typu večerního čtení pod lampou obalená do noblesního stylu a zasazená do reálné doby a reálných postav. Takže za mě tři hvězdy.
Za časů odvahy
Suzanne Kelman
Nadšení ostatních čtenářů z tohoto románu nejspíš sdílet nebudu, což je také dáno šablonovitosti příběhu - dvě časové roviny a jistou dávkou klišé, které celou knihou prostupuje, a také tím, že o druhé světové válce mám celkově dost načteno, ať již odborné, memoárové, military a fikcni literatury. A právě tento příběh se tolik podobal těm, které jsem již přečetla, a proto si na něj za pár měsíců už ani nevzpomenu. Proto tak nízké hodnocení.
Volání srdce
Janette Oke
Na knižní podobu svého oblíbeného kanadského seriálu, pojmenovaného podle prvního dílu své předlohy, When Calls the Heart, jsem se těšila a kniha mne nezklamala. Musím však upozornit ty, kteří by se chtěli na seriál podívat, že se od knižní předlohy značně liší. Hlavní hrdinka se i v seriálu jmenuje Elizabeth Tatcherova, která jede učit do venkovské školy na západě, ale v seriálu je to takové trdlo nemající potuchy o skutečném životě a děti, které má na starosti, jsou potomky zdejších horníků. Knižní předloha byla taková milá, příjemná a oddechová jednohubka, kterou rozhodně doporučuji :)
Intriky
Tabea Bach (p)
Slabší romantické čtení pro ženy pod lampu na dovolenou. Lákavé prostředí Itálie a tématika tkání látek není dostatečně dobré, neboť příběhu chybí zajímavá zápletka. Je to celé snadno předvídatelné jako z televizních inscenací Rosamund Pilcher, snadno na knihu brzy zapomenete. Za mě slabé tři hvězdy.
Dům hedvábí
Tabea Bach (p)
Od knihy jsem bohužel očekávala kromě romantického oddechového čtení také nějakou historickou linku a proplétání dvou časových rovin, tak mi to přišlo alespoň podle obálky a názvu knihy, navíc anotace byla dost neurčitá a mlhavě formulovaná. Nakonec se z toho vyklubala relativně příjemná oddechovka pro ženy na dovolenou, která ale byla úplně o ničem. Dám šanci ještě druhému dílu a uvidím, jak se to bude vyvíjet :).
Statek - Strhující příběh podle skutečných událostí
Ladislav Vrchovský
Ačkoli jsem zprvu přistupovala ke knize s jistou skepsí, ukázala se nakonec jako zcela neoprávněná. Současná česká próza má v románech s dobovou tematikou budoucnost, je psaná naším stylem a má duši - v tomto směru se velmi dobře daří momentálně asi nejúspěšnějším českým autorkám Aleně Mornštajnové, Kateřině Tučkové, Janě Poncarové a Karin Lednické, které ve svých knihách umí zachytit ducha doby a propojit jej s mimořádně silnými lidskými osudy. V literatuře tohoto typu vidím na českém trhu obrovský potenciál pro svoji poutavost, nepodbízivost a silné příběhy. I v tomto případě mne kniha chytla nejen pro svůj příběh od první po poslední stránkou svým stylem vyprávění a zajímavým námětem. Za mě plný počet hvězd.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Detektivka ve stylu Agathy Christie to podle mého názoru rozhodně není, pouze jde opět o šikovné PR, mě ale nenalákalo právě toto tvrzení jako spíše, že mám ráda švédské autory, ačkoli ne detektivky, ale jejich humorné příběhy a pak se mi líbila obálka i anotace, rozhodla jsem se, že to vyzkouším. A já se tedy bavila od začátku až do konce. Není to žádný krvák, není v tom žádné záhadné vraždění, motivy i možní podezřelí jsou příliš prostí a nejspíš to se mi právě líbilo, potřebovala jsem knihu na oddech, u které vypnu, ale zároveň budu napnutá jak kšandy. Takže za mě příběh splnil svůj účel, já se bavila, a proto dávám plný počet hvězd :).
EXOToulky světem : 30 let zážitků ze 100 zemí
Julius Lukeš
Mimořádně zdařilý barvitý a trochu neobvyklý cestopis zaměřený na dobrodružné zážitky jednoho kluka objevujícího svět takřka jen s baglem na zádech. Na knížku jsem narazila v časopise Lidé a země, kde byl s Juliem Lukešem rozhovor a hned jsem věděla, že si ji budu chtít přečíst a nezklame mne. Lukeš je velký sympaťák s obrovskou dávkou štěstí, který dokazuje, že pokud v sobě máme dostatek odhodlání, můžeme vyrazit a cestovat taky, za mne plný počet hvězd :)
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Velmi dobře a objektivně napsaná kniha opírající se o četné zdroje, která přináší kritický pohled na hudební kariéru nejslavnějšího českého normalizačního zpěváka. Nepatřím do věkové skupiny, která by ho poslouchala, ale jeho písně byly a jsou všeobecně známé, moje generace už ho vnímala s prominutím jako trapnou fosílii, někoho, kdo zpíval hlavně v porevolučních estrádách, postaršího chlápka marně se snažícího držet tempo doby s mladými. Jeho neutuchající vítězství v anketě Zlatý slavík jsme vnímali jako frašku a něco, co je pevně dané a s čím se nedá pohnout, neboť se jedná o mistra zpěváka. V knize je velmi dobře ukázáno, že Gott se měl za minulého režimu velmi dobře, otevřeně s ním spolupracoval a lezl mu s prominutím do zadku. Je dobře, že tato kniha vznikla a jako jedna z mála neglorifikuje Gotta na úroveň státního symbolu.
Hodná sestra
Sally Hepworth
Tohle je ideální oddechová četba pro ženy na dovolenou nebo, jako v mém případě, na mateřskou dovolenou. Ačkoli vlastně předem víte, jak to celé dopadne, autorka si udrží vaši pozornost od začátku až do konce. První kniha, která se mi od ní dostala do rukou, byla Tchyně a ta mi přišla celkem průměrná, tenhle příběh mě bavil daleko víc,a i když to není žádná velká literatura, dávám plný počet hvězd.
Vzdělaná
Tara Westover
Navzdory všem pochvalným komentářům zde mne kniha již od samého začátku nesedla, a to jak stylem vyprávění, tak i samotnou hlavní hrdinkou, ale rozhodla jsem se jí dát šanci a knihu jsem celou přečetla. I tak mi nesedla, příběh mne nebavil, nejspíše to nebylo podle mého gusta a měla jsem jiná očekávání. Tak především jazyk a styl vyprávění, které bylo na můj vkus příliš popisné, hrdinka se hodně pitvala ve svých pocitech a to navíc ještě prokládala akademickými termíny, což byla pro mne prostě naprosto příšerná kombinace. Styl vyprávění i jazyk jako takový mi přišel jako jazyk sedmnáctileté zmatené dívky, a to po celou dobu. Možná bych si takovou knihu přečetla právě v sedmnácti a pak bych neměla tak vysoká očekávání, jaká jsem bohužel měla. Dále mi asi nesedlo příliš vyprávění o psychicky narušené rodině náboženských fanatiků, pokud to řeknu takto bezprostředně. Mormoni jsou pro mne naprosto nepochopitelná sekta, která se mi touto knihou o to více zhnusila a nechci se o nich dozvědět už nic dalšího. A naposled dodávám, že mi připadalo jako by autorka napsáním této knihy podstoupila terapii a vyrovnávala se s minulostí, ale přínos knihy pro ostatní je takřka nulový. Za mne tři hvězdy.
Návrat
Nicholas Sparks
Musím říci, že jsem ke knize přistupovala zprvu skepticky, a to nejen s ohledem na níže uvedené komentáře, které hodnotily knihu celkově jako slabou a průměrnou, ale také proto, že podobné knihy moc nečtu a od Sparkse jsem nic nečetla pár let. Musím se přiznat, že ačkoli jeho nová kniha určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co napsal, o tom není sporu, bezpochyby je to ale příběh, který si rádi přečtete na dovolené nebo třeba po náročném týdnu v práci. Určitě neurazí ani nenadchne, ale dobrou dějovou linku to má a příběh slušně odsypa. A proto dávám nakonec 4 hvězdy.
Božská Ada
Hana Whitton (p)
Nespravedlivě udělená a nízká zde uvedená hodnocení souvisí údajně s tím, že kniha dle čtenářů nesplňuje jejich požadavky na podrobná líčení životních osudů geniální matematičky Ady Lovelace. Přesto se domnívám, že kniha nepostrádá barvitost a čtivost, ačkoli může být čtenář zprvu zklamán tím, že zhruba první polovina knihy se věnuje bouřlivému vztahu Adiných rodičů a až teprve poté samotné ústřední hrdince. Autorce nelze upřít zdatná práce s prameny, které uvádí na konci knihy, z nichž dokázala vytvořit dle mého názoru velmi čtivý příběh, jenž uchopila pro některé bohužel příliš zeširoka. Přesto se domnívám, že tak nízké hodnocení si kniha nezaslouží.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
"Věřím, že na světě a v životě máme každý svůj úkol. Když posloucháme svůj vnitřní hlas, jdeme svou cestou a nebojíme se dělat něco jinak - Bůh nebo celý vesmír, chcete-li, nám pomůže to dokázat."
Za mě byla tahle knížka naprostá bomba. Na husitskou farářku Martinu Viktorii Kopeckou jsem narazila čirou náhodou - v podstatě jsem se o ní dozvěděla nedávno z médií, protože je to aktivní, inteligentní a schopná žena, která se nebojí vystupovat v televizi, píše vlastní blog, z něhož vychází i tato knížka, a vlastně boří stereotypy o vnímání žen v církvi, zejména v té husitské. Tohle je prostě žena moderní doby - farářka, která se ke svému povolání a vůbec "údělu", dostala čirou náhodou, prostě se rozhodla studovat teologii, protože se tam nemusí skládat přijímačky, pochází z čistě ateistické rodiny a nalezla svoje poslání. A přitom je to ještě navíc krásná baba, která nezapomíná na to sladit si rtěnku s lakem na nehty, nosí podpatky a ráda si dopřeje i sklenku něčeho dobrého. Zároveň boří mýty o zkostnatělosti církve, vždyť je to vždycky všechno o lidech.
Její myšlenky se mi moc líbily - nejsem věřící, jsem ateistka, ale otevřená a přístupná, a proto mě čtení tohoto textu bavilo. Je plný podnětných myšlenek i pro nás nevěřící Tomáše, jak se říká, a vlastně bych tuto knížku zařadila i mezi ty o osobnostním růstu. Takže za sebe knihu doporučuji všem s otevřenou myslí bez předsudků a přidávám ještě jeden citát z knihy:
"Církev nemá patent na rozum a našeho šéfa nikdy nikdo neviděl. A víra má své nahoru a dolů. Ale tenhle pohyb znamená, že je živá. To, co je živé, doopravdické, musí být křehké."
Zamilujte se do angličtiny
Bronislav Sobotka
Tahle knížka je fakt pecka. Jako učitelka angličtiny na základce se snažím neustále vstřebávat nové podněty a inspirace z různých zdrojů a Bronuv kanál na YouTube patří k tomu, co doporučuji náctiletým ke studiu angličtiny vtipně a efektivně. Autor všechny svoje postřehy shrnul do jedné knížky a inspiroval i mě samotnou, jak se neustále zlepšovat tak, aby to bavilo mě i mé žáky. A navíc ten fakt, že on sám se učil jako samouk až po dvacítce s tím, že ve škole mu tvrdili, že na jazyky nemá buňky. Prostě inspirativní člověk a jeho knížku s anglickými cool výrazy si určitě také pořídím ;)