ivetka859
komentáře u knih
Ti, kterým se narodíš
Alžběta Bublanová
Námět by to byl asi zajímavý, zajímala by mě ta otázka udržitelnosti vztahu a vloh pro rodinu, škoda, že je to tak zoufale špatně napsané. První část byla kýč jak bič a ztratila jsem veškerou důvěru v serióznost knížky; vzpomínala jsem na film Kdopak to tu mluví. V dalších částech se styl psaní omezil na minimalistické "on řekl...a ona řekla... ale on řekl...a ona si jen myslela....", chyběl tomu spád, zvrat, hloubka, náboj, cokoli... Místy se objevovalo téma předsudků, ale myslím, že autorka sama měla problém postavy nekategorizovat.
Tahle knížka nestála za přečtení.
Ovšem
Karel Kovy Kovář (p)
Než jsem začala knížku číst, o Kovym jsem věděla jenom že někdo takový existuje.
První část o jeho dětství a dospívání byla sice milá, vzpomínková, ale žádné průkopnictví ani heroismus se pro mě nekonalo. Věřím ale, že má velký smysl si tuhle knížku přečíst v nižším věku, dospívání, pubertě, protože autor dokáže člověka uklidnit, aby se neděsil životních novot, ale zároveň inspirovat, aby se nebál projevit a tvořit. Kéž by mně tohle někdo tehdy předal.
Druhá část, ta cestopisná, mi sedla víc. Věřím, že by autor zvládl celou knížku jenom o tom; má co vyprávět.
Styl psaní a jazyk mi neustále připomínaly scrollování instagramem, ale to k tomu patří.
Pro mé mladší já by to bylo za 5/5, pro mě dnešní spíš za 3/5.
Král Krysa
James Clavell
Jedno velké bravo! Psychologický román o zajateckém táboře. Takhle čtivou, napínavou, nepředvídatelnou, ale zároveň dobře stravitelnou knížku jsem snad v rukou ještě neměla.
I taková drobnost, že vedlejší postavy byly jednoduše, ale jednoznačně popsané a člověk se v nich nezamotával.
Hodně mě bavila autentičnost vyprávění, ten život tak prostě byl a autor to uměl suverénně předat.
Určitě se chystám na jeho trilogii, tenhle styl psaní mě velmi zaujal.
Generál Bedřich Homola
Zdeněk Homola
Knížka je krásná jako četba na jeden víkend stejně tak jako pro občasné listování.
Líbilo se mi, že nejen popisuje život B. Homoly, ale je naučná i o souvisejících tématech - o vojenských hodnostech, o věznicích Pankrác a Plötzensee, o československých legiích, o pohraničním opevnění, které jsem znala jako řopíky a dál nijak, dozvěděla jsem se spoustu informací o českém odboji....
Velké díky patří autorovi za to, že mi jako laikovi a neznalci historických kontextů vysvětlil ideologické (ne-)návaznosti Sokol - Velká válka - druhá světová válka -komunismus.
Co se týká samotného životopisu, trochu mě mrzelo, že chybělo víc vypravěčského stylu, výčet dat s událostmi je vždycky trochu hůř čitelný. Zvlášť když jde o rodinu, očekávala jsem víc emocí. Moc mě ale zaujal přepis deníku.
Knížku věnuji babičce, její tatínek byl popraven na Pankráci, když byla malá, a tak máme v rodinné historii taky příběh o odboji, škoda že víc nevypráví.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Jo, to téma je depka, veliká. Bolí to trochu míň, když víš, o čem budeš číst. Ale to, jak autorka umí popsat a přiblížit životní situaci, emoci, postavy, stav mysli, náladu i prostředí, to je jedno velké wow. U několika povídek jsem žasla, jak dokáže oddalovat konec, ale přitom nepolevit na síle a napínavosti, ba naopak, jak tím využije místo na dobarvení detailů, které zapadnou jak poslední puzzlík do skládačky. Bylo to všechno jako živé.
Ještě jednou wow!
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Knížka hravá, nenapodobitelná, barvitá. Obdivuju Čapkovu slovní zásobu, stejně jako um vystihnout každý měsíc neotřele a zároveň uhodit hřebíček na hlavičku. Líbil se mi přesah od zahradničení k povaze lidské, k životním úskalím i názorům. Nejvíc to bylo vidět v posledních kapitolách.
Ilustrace Josefa Čapka nutí čtenáře k nadhledu.
Takovou knížku nelze přečíst naráz, ale každý fejeton mi zlepšil náladu a vyplatilo se je dávkovat.
Až přijde noc
Favel Parrett
Trvalo mi hodně stránek, než jsem se chytla. Chyběl mi kontext, chybělo mi pojítko mezi dvěma linkami příběhu, chyběla mi časová osa mezi dvoustrannými kapitolami. Byla jsem říčná z těch krátkých a jednoslovných vět, které
mi vlastně nic neříkaly. Trvalo mi to třetinu knihy, než jsem se dočetla, že zápisky z lodi vypráví Bo a to je ten muž, co jednou přišel k rodině Isly.
Pak to najednou celé krásně plynulo a bylo něžné a hezké a uklidňující, tak jako asi Nella Dan. U spousty příběhů jsem cítila porozumění a byly mi jakoby známé.
Teď když vím, že jednotlivé kapitolky jsou korálky vzpomínek z dětství, že nemám čekat žádné drama, ale jenom to nechat plynout jako moře, určitě by se mi knížka četla dobře už od začátku.
Na druhou stranu mě neláká číst tuhle knížku znova. Je taková hezky zvláštní, je vám s ní dobře, ale nedrží vás.
Krvavý Bronx
* antologie
Antologie je neskutečně rozmanitá; střídají se formy vyprávění, doba, do které je povídka zasazená, nářečí s hovorovou češtinou, vážný příběh s úsměvnou ironií osudu. Kromě jedné nebo dvou povídek kdesi uprostřed mě každý kousek něčím zaujal a bavil, nápaditým zpracováním, zápletkou, jazykem, některé se prostě jenom velmi mile četly.
Líbily se mi zveřejněné předlohy - novinové články, stejně jako medailonky o autorech na konci každého dílka. Ty jsem nakonec zařazovala vždycky před samotnou povídkou, lépe se mi četlo, když jsem si umělá představit, z čí pera povídka vyšla. Zároveň pro mě antologie byla hezkým představením a přehledem českých autorů.
Příhody nebyly tak drastické, jak jsem čekala. Čtení bylo ideální dávkovat po večerech před spaním jako takové dospěláčtější pohádky.
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
Básně plynou, hladí i smutní. Jsou rytmické, pravidelné a uklidňují. Tématem je venkov, pohádky, příroda; samá víla a vodník. Bylo příjemné číst si básně před spaním.
Hlemýždím tempem
Cung-wej Čou (p)
Čtenářská jednohubka, která se dá číst dlouho a několikrát. Na každém řádku je ponaučení, místy trochu depresivní, drastická a bez obalu, ale tím vlastně ze života. Příběh neplýtvá slovy ani oklikami.
Knížka je pohádkově a jemně ilustrovaná a ilustrace dotváří pointu - obal, stránky před příběhem i každá další dvojstrana je graficky promyšlená a krásná.
Tuhle knížku chci mít v knihovně.
Bez vlasů
Tereza Drahoňovská
Knížku jsem přečetla jedním dechem, za den, a jsem z ní paf. Skvěle zpracovaný příběh, informace, emoce. Při čtení ve vás vyvolá empatii i sympatie k tomu, jak hrdinka popisuje svůj osobní rozvoj, svojí cestu. Je to jeden z těch kousků, co chcete mít v knihovně, protože už od začátku víte, že se k němu budete vracet.
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Krásné, plynulé čtení. Může být cestopisem, pohádkou, popisem politické situace, stejně jako knížkou o vztazích. Po přečtení mi bylo fakt hezky. Tak trochu renovovaný Malý princ.
Kdokoli může dělat cokoli
Betty MacDonald
Asi pro mě nebylo úplně nejšťastnější načasování brát do ruky knížku o hluboké ekonomické krizi, o změně zaměstnání co týden, o vypojování elektřiny v domě za nezaplacené účty, když se plošně utahuje ekonomika, zavírají se obchody a služby (říjen 2020)... trochu mi to nedalo spát.
Nakonec ale zvítězila čtivost. Autorka má um udržet diváka v napětí a v pozoru, i když knížka postrádá jakékoli vyvrcholení děje nebo vyústění v ponaučení v závěru knížky - děj prostě plyne a nejde mu odolat.
Takoví normální hrdinové
Christopher McDougall
Souhlasím s tím, že se autor snažil, byť marně, navázat na úspěch svojí předchozí knihy (mimochodem jsem velký odpůrce stickerů a labelů na přebalech).
Neupustil od svého stylu zmateného přeskakování mezi příběhy a pointami; tady to ale používá jako křečovitý způsob, jak zakrýt, že ve skutečnosti nemá moc o čem psát. Nebo možná že má o čem psát, ale nenachází způsob, jak ty příběhy propojit. Kdyby rozdělil obsah na dvě knihy - na bitvu o Krétu (kterážto mě neuvěřitelně zaujala) a na hrdinské příběhy všedního dne (parkour, ředitelka školky etc.), možná by byly obě výrazně úspěšnější.
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Vracím se k téhle knížce už po několikáté za posledních 10 let. Je to příjemná jednohubka, umí být o milém vyprávění, o humoru, o pochopení a pokoře, o vztazích... Čte se velmi příjemně a rychle.
Vždycky si přečtení říkám, že musím zavolat babi a nechat si vyprávět.
Gulag: historie
Anne Applebaum
Podle mě úžasně zpracovaná kniha. Autorka čerpala nejen vyprávění pamětníků, ale i z archivů. Velmi dobře se mi knížka četla, i přes odbornost nebo tíhu toho, že jde o takové téma.
Líbilo se mi, že v kapitolách o životě v Gulagu se snažila nahlédnout na obě strany mince. Dále pak že každý odstavec nesl novou a novou informaci a až do poslední stránky byla knížka nabušená, prostě maximálně využitý rozsah knížky.
Dříve jsem o Gulagu nevěděla téměř nic, knížku doporucuji všem. Věřím, že v ní najdou svoje i čtenáři, pro které tohle téma není nové.
Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
K.K. popisuje příběh z dob svého života; jaká bývala Šumava a jaké panovaly poměry. Jak byla ta doba pomíjivá. Je v tom láska, city, pocity a pohlazení, ale i tvrdá realita, respekt i obdiv. Moc bych se chtěla podívat do těch lesů, které popisuje, kde nechodili žádní lidé.
Text je jazykově přizpůsobený tehdejší době, ale přesto se čte velmi plynule a dotváří obraz celého příběhu a prostředí.
Kráska a zvíře
František Hrubín
Knžka, co má duši. Bylo pohlazení jí číst, je krásná a vznešená, i s ilustracemi.
Běžící Buddha
Sakyong Mipham
Hodně mě nalákalo téma i obal knížky, ale obsahem mě jako běžce hodně zklamala. Autor je s jistotou významná osobnost světa meditace, ale že je i běžcem, to jsem mu z knížky neuvěřila; kdyby běh zaměnil za kterýkoli jiný sport, obsah by se prakticky nezměnil.
Věřím, že knížka zaujme čtenáře, kteří se zajímají o meditaci a k tomu i trochu běhají nebo chtějí začít. Pokud chcete primárně číst o běhu a jeho propojení s meditací, pak knížka vaše očekávání nejspíš nesplní.
