ivokick komentáře u knih

Nasmál jsem se. Hodně. Mám rád Norsko a tahle knížka se mi jednoduše líbila. Není to další kniha, jaké píšou wannabe poutníci a probuzení filozofové dneška, kteří chodí po světě a ostatním ukazují, že jsou světoběžníci číslo jedna, navíc ideálně bosí. Tohle je putování jednoho vtipného norského komika a jeho ženy a přátel po norské přírodě, psáno s humorem, nadsázkou, sebekriticky a lidsky. V mnoha situacích jsem se našel, nejednu túru mlhou a s nulovou viditelností jsem už taky zažil. Autor (minimálně v knize) není nadšenec přírody a snaží se pochopit, co na tom chození do přírody všichni mají. A proč v té přírodě proboha všichni pořád tak lžou?

Četl jsem jedním dechem a příjemně jsem si u toho odpočinul. Mnoho se dozvíte i o Norech a jejich zemi, to je ale asi logické.

Doporučuju!

3 26.02.2023

(SPOILER) Tekutá modernita je doba, ve které žijeme. Stát a národ se v posledních desetiletích stal něčím jiným, než byl za dob našich rodičů a prarodičů. Už nenastupujeme do práce s vědomím, že budeme celý život pracovat pro jednu firmu. Globální korporace a globální kapitál změnil vztah člověka k místu, kde žije a pracuje a změnil sílu státu v kontrole života jednotlivce. S těmito změnami souvisí i dopad na jistoty, které ve svém životě máme. Jistota práce, stability a vlastní hodnoty ve společnosti už nejsou pevně dané. Proměnlivost a neustálý vývoj je jedním ze znaků tekuté modernity, která nás obklopuje.

Hluboká knížka. Postihuje množství aspektů současnosti, z nichž bych rád vyzdvihl následující popis o vztazích v naší tekuté modernitě:

"Závazky typu "dokud nás smrt nerozdělí" se mění v kontrakty typu "dokud uspokojení trvá", které jsou dočasné a prchavé z podstaty, plánovitě nebo kvůli pragmatickému působení - a jako takové jsou náchylné vůči jednostrannému vypovězení, kdykoli jeden z partnerů padne na lepší příležitost a větší hodnotu nachází v úniku z partnerského vztahu, místo aby se jej pokoušel zachovat za jakoukoli cenu.

Jinými slovy existuje silná tendence zacházet i se vztahy a partnerstvím jako s věcmi, které je třeba spotřebovat, nikoli produkovat. Podléhají stejným kritériím nového přehodnocení jako všechny ostatní předměty spotřeby. Na spotřebním trhu jsou zdánlivě trvalé výrobky nabízeny často jen na "zkušební lhůtu". Garantuje se vrácení peněz, jestliže zákazník nebude plně uspokojen..."

3 24.02.2023

Církev, utlačování, inkvizice. Bohové a jejich následovníci. Těžké téma pojaté tak, že z něj člověk nemusí mít depresi. A často se zasměje. Myšlenky i přesah, vtip, pointa. Za mě moc fajn čtení. Od nynějška se na želvy, především ty jednooké, budu dívat úplně jinak. Moje třetí zkušenost s Pratchettem a těším se na další!

3 21.01.2023

Skvělá kniha. Skvělá! Je krásně vidět, jak moc se lidé mýlí v tom, kam se bude budoucnost vyvíjet. Jak náročné je odhadnout další vývoj světových událostí. A nezáleží na tom, jestli je člověk vzdělaný literát nebo ne.

Orwellovy deníkové zápisky z druhé světové války taky velmi zajímavým způsobem ukazují, že pro Británii byl v průběhu války zásadní vývoj ne na kontinentu, ale v Indii, na Blízkém východě a v severní Africe. Minimálně jeho záznamy o tom vypovídají.

Další část zápisků se týkala běžných každodenních věcí. Jak lidé reagují na nálety v Londýně, zda je dostatek potravin, jak se Británie připravovala na německý útok či jak válka dopadá na psychiku a pracovní výkonnost. Ze zápisků jsou jasně patrné Orwellovy levicové nálady. Očekával, že tváři v tvář válečnému strádání musí v Británii dojít k revoluci, jelikož nejbohatší část společnosti nebyla ochotna být solidární s lidem.

Jak vidíme, nebyla to jediná věc, ve které se tento výjimečný spisovatel mýlil.

Knihu doporučuji všemi deseti.

3 08.12.2022

Prvotina mě svým námětem zaujala, ale musím přiznat, že jsem při čtení byl často velmi rozpačitý. Styl psaní mě občas rušil, děj byl popisován hodně zkratkovitě a zároveň se autor snažil používat květnaté obraty a vzletná slova, což mi s onou zkratkovitostí nešlo dohromady. Celkově je zpracování coming outu v tehdejším komunistickém Polsku zajímavé. Kniha a její příběh ukazují, jak zvráceným způsobem (nejen) na lidi menšinové sexuální orientace tehdejší režim dopadal. Je velmi smutné, že právě v Polsku je dnes situace pro homosexuální (LGBT) menšinu ne-li stejně tak těžká, jako byla za komunismu.

Celkově hodnotím knihu pozitivně, i když mi v ní několik věcí vadilo. Některé části příběhu se mě nedotýkaly, nedokázal jsem se do postav vžít a soucítit s nimi. Možná je to tím, že pro nás v Česku nejsou informace o tehdejším režimu nikterak překvapivé. Nevím.

Těším se na autorovu druhou knihu a doufám, že půjde víc do hloubky a rozepíše se.

3 08.03.2022

O knize ani o autorce jsem si předem nic nečetl a o to víc jsem byl nadšený. Text se mi moc líbil, stejně tak styl psaní. Celému příběhu styl dodal nádech lehkosti, který mě neskutečně bavil. Knížka se mi četla lehce, četl jsem ji s radostí. Téma je za mě uchopeno velmi citlivě a lidsky, příběh je plný hlubokých myšlenek a vtipných situací. Za mě si toto dílko opravdu zaslouží plný počet hvězdiček. Díky za příjemný čtenářský zážitek.

3 28.12.2021

Skvělá knížka o často diskutovaném tématu vybočení ze zajetých kolejí a vydání se na cestu s nejasným koncem, po které člověk skrytě toužil mnoho let. Knížka mě nadchla, skýtá obrovské množství hlubokých myšlenek o životě a donutí člověka začít přemýšlet o cestě do Portugalska.

3 16.01.2021

Doporučuju všem. Kniha povahu současného narativu v zapadních společnostech, že každý má přesně to, co si zaslouží, protože přece každý se může vypracovat, jít na vysokou, a mít se raz dva líp. Úspěšní si mohou za svůj úspěch, neúspěšní za neúspěch. Basta! Je tady vysoká škola a pokud na ni jdeš, budeš úspěšný. Tvoje chyba, že tam nejdeš - ale pak si nám nestěžuj, že nemáš na hypotéku. Shrnuje tam na stále nových a nových příkladech, jak se tato mantra tyranie zásluh dostala pod kůži všem politikům, kteří neustále mluví o tom, co si kdo zaslouží. Jako by celý náš život byl závodem a soutěží, kde mají všichni stejné startovní podmínky.

Tak to ale, jak dobře víme, není.

Velmi dobře se to čte, autor tam popisuje, že právě arogance úspěšných a vzdělaných nad neúspěšnými a nevzdělanými vedla k Brexitu a Trumpovi, a pokud dramaticky nezměníme povahu daní, nebudeme více danit finančnictví, méně danit práci lidí a více spotřebu (tedy dávat více úcty práci a méně spotřebě) a také pokud nenavrátíme lidem pocit důstojnosti z jejich práce, tak nás smete vlna populismu. To stejné nám predikovali někteří autoři už v polovině minulého století. A nespletli se. Jen jsme k té vlně populismu došli ještě o trochu dřív.

Kniha je opravdu podnětná. Člověk snáze pochopí, proč mnozí lidé tak neradi naslouchají “elitám, vzdělancům, chytrákům a úspěšným. Elity a vládnoucí politici neustále opakují, že se každý má tak, jak si zaslouží. A lidé dřou seč jim síly stačí a přesto je úspěch míjí. A míjí je taky úcta a podmínky k životu, který by se dal nazvat spokojený a důstojný. Cítí tu lež, která se neustále opakuje z úst mnoha politiků. V elitách vidí tuto nespravedlnost, proto je nechtějí poslouchat, nechtějí se nechat poučovat.

Dalo by se o tom psát a debatovat dlouho. Každopádně - je to čtivé, je to psané velmi srozumitelným jazykem a je to podle mě opravdu důležité k pochopení nespokojenosti mnoha lidí s "elitami".

2 30.09.2024

Přečetl jsem všechny autorovy knihy, ale toto bude určitě na nějakou dobu moje poslední, pokud ne úplně poslední. Předešlé knihy mě bavily, byl v nich smysl, byla tam důležitá zpráva, kterou každá z těch knih nesla. Byly pro mne plné emocí a náročně se mi četly. Tahle kniha se mi ale nečetla dobře. Nechtěl jsem ji číst, nebavila mě, autor mě iritoval a nechápal jsem, proč mám číst slova, která čtu. Bylo to bolestné. Možná jsem jenom neměl náladu, je to klidně možné, tak to bývá. V prvním momentu jsem ji bral do rukou s nadšením, a po dočtením odkládal s úlevou, že už to skončilo.

Psát o problémech naší doby, propastech, utrpení, vyloučení, bolesti, to je nesmírně záslužné a potřebné. A autor otevírá témata, která jsou opravdu důležitá a mělo by se o nich více mluvit. Jen tato forma, tento způsob jeho boje, ten mi v tuto chvíli nesedí. Podle mě by se už neměl zaměřovat na sebe, na své bolestné dětství, na svou rodinu.

Hodnocení tedy neznamená, že bych s ním neměl soucit a nechápal, čím vším si musel projít. Spíš hodnotím to, že mě právě tato kniha opravdu velmi nebavila, jelikož jsem ji už vlastně četl ve všech jeho předešlých, a musel jsem se nutit, abych ji dočetl.

Uvidíme, zda bude další tvorba lepší.

2 30.09.2024

Olgu Havlovou jsem vlastně nezažil. Byl jsem ještě malý kluk, když zemřela. O to víc si cením této knihy. Opravdu mne pobavila, rozesmála, rozesmutnila. Sdílení zážitků a vzpomínek lidí, kteří s Olgou a Václavem Havlovými prožili mnoho krásných i velmi náročných momentů jednomu pomůže přiblížit osobnost, na kterou tak málo vzpomínáme. Více takových lidí, jako byla paní Olga. V temné době plné ohnutých páteří a marasmus si stála za svými hodnotami, přestože si byla dobře vědoma následků.
Inspirativní. Velmi. A snad bych to dal jako povinnou literaturu pro výuku dějepisu komunismu v Československu.
Doporučuju všemi deseti.

2 31.07.2024

Velmi důležité téma stárnutí a nemoci, péče a vyrovnávání se s odchodem milovaného člověka. Je to výzva, které budou muset jednou čelit téměř všichni z nás. Každý už přemýšlel o tom, jak vyčerpávající bude se starat o nemocného a umírajícího partnera či partnerku, jak to dopadne na celou rodinu, jak to bude finančně a emočně náročné, jak budeme bojovat se systémem, který péči nepokládá za důležitou a tak jsou všechny služby za hranou svých kapacit, s lidmi nedostatečně zaplacenými a vyhořelými. Není jednoduché na to myslet, ale je to smutná realita.

Styl knihy mi občas vadil, nevím, zda to bylo překladem či původním rukopisem. Někdy jsme byli stále dokola upozorňováni na fakta, která už byla v knize několikrát zmíněna. Je však možné, že to bylo z důvodu Alzheimerovy choroby, kterou hlavní hrdina trpěl, a ono opakování nám neustále připomínalo povahu nemoci. Nevím. Mě to spíš rušilo.

Dokázal bych si představit jít více do hloubky především u rodin dcer nemocného otce, kde jsme se dozvěděli spíš málo a někdy by mi přišlo lepší, kdybychom o nich raději nevěděli nic. Ale to tak je s knihami vždy. Někdo by chtěl více detailů, někomu to vyhovuje.

Celkově určitě doporučuju.

2 21.07.2024

Věci se dějí tak rychle, až člověk ztrácí přehled. Proto je občas fajn podobné knihy číst. Applebaum shrnula proměnu politiky a polarizaci společnosti v několika evropských zemích a v USA, čímž ve společnosti přítomný pocit tísně a frustrace ze současného politického vývoje zkoncentrovala a zhutnila tak dobře, až se kniha v některých částech nedá číst. Nám jsou naše evropské reálie bližší, ale i tak je někdy fajn si připomenout, co se okolo nás děje. Zasadila to do širšího kontextu, přiblížila také podobné změny v předchozích staletích (např. Dreyfusova aféra a její vliv na politiku ve Francii). Jsem částečně spokojený a četby nelituju. Ale hvězdu ubírám za popisy autorčiných bývalých přátel, kteří už jimi nejsou. Tak nějak mi někdy přišlo, že nečtu knihu, ale bulvární plátek. Chápu, snažila se nám ukázat, jak se naše politické preference a celkový světonázor může proměňovat, což mnohdy vede až k odstřižení se od přátel, rodiny, blízkých. S tím souhlasím, jen ta forma se mi nelíbila. A druhou hvězdu ubírám za jednostrannost. V některých chvílích mi přišlo, že v textu chyběla kritika či alespoň připuštění selhání „nás“, té autorčiny „správné“ strany barikády a novinářů. Nemůžeme se totiž tvářit, že za současný stav demokracie mohou jen ti „špatní kluci“ Orbán nebo Trump. Chápu důvody, proč jsme tam nic podobného nenašli. Podle mého názoru to je ale jeden z důvodů, proč si jednotlivé tábory v různých zemích stále méně rozumí a naslouchají. Nejsou ochotni si přiznat spoluzodpovědnost za stav věcí.

2 29.01.2024

Tři dialogy, které se odehrávají před Sókratovou smrtí.

V Euthyfrónovi řešíme, zda je správné žalovat svého otce za vraždu vraha. Svou metodou se tam Sókratés pokouší z Euthyfróna dostat, aby mu tedy vysvětlil, co je zbožné a správné – jelikož to přece musí vědět, když se vydal žalovat svého otce. Jak bývá v těchto dialozích běžné, Euthyfrón toho není schopen. Snaží se totiž říct, že cokoli je bohům milé, je zbožné. Avšak co si potom počít se situací, kdy máme více bohů, kteří spolu často nesouhlasí?

Druhý dialog řeší samotnou Obranu Sókrata, kde Platón podává svou představu filosofa, člověka, pro kterého je spravedlnost a dobro větší, než mínění a hlas většiny. Sókratova promluva tak slouží jako vyjádření myšlenek toho, jak náročné je ostatní nastavovat zrcadlo jejich vlastního nevědění a proč je nemožné, aby filosof vstupoval do politiky a veřejného dění.

... „To nemáš dobře, člověče, jestliže se domníváš, že muž, který jen trochu za něco stojí, má uvažovat o nebezpečenství života a smrti, a nemyslíš, že má hledět při svém jednání jedině na to, zdali jedná spravedlivě, či nespravedlivě a zdali si počíná jako muž dobrý, či zlý.“ ...

... "„Avšak o to je prosím: až dospějí moji synové, pomstěte se na nich, občané, tím, že je budete trápit týmiž věcmi, kterými jsem trápil já vás, bude-li se vám zdát, že se starají buď o peníze nebo o něco jiného spíše než o ctnost, a jestliže si budou o sobě myslit, že něco jsou, ač nebudou nic; kárejte je tak, jako jsem káral já vás, že se nestarají, oč je potřebí, a domnívají se, že něco jsou, ačkoli nestojí za nic. A budete-li to dělat, stane se od vás po právu i mně samému i mým synům. Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu; kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, leda bohu.“ ...

Třetí dialog se potom odehrává ve vězení, odkud se Kritón snaží Sókrata dostat. Ten s ním rozmlouvá a snaží se mu vysvětlit, že by přece bylo proti zákonům obce, kdyby utekl, a pokud celý svůj život zákony ctil a respektoval, nemůže teď najednou říct, že se mu nelíbí. I tváří v tvář smrti tak ukazuje, že se na nespravedlnost nemůže reagovat nespravedlností, na zlo zlem, nýbrž v každé situaci musí člověk jednat čestně a správně. Tento jeho postoj ho stál život. Věřil však, že kdyby se postavil zákonům své obce, která určovala celý jeho život, bylo by to mnohem horší, než se nechat nespravedlivě usmrtit.

Čte se to dobře, je to krásná literatura.

2 19.10.2023

Vážím si práce, kterou autorka do knihy vložila. Větší část knihy jsem si opravdu užíval faktografické údaje a zajímavosti ze života vídeňských Čechů, mnohé jsem se dozvěděl a jsem tomu rád. Tyto informace by se měly více dostávat také do hodin dějepisu, abychom si všichni uvědomili, že jsme se jako Češi za císaře pána podíleli na řízení, rozvoji a budování celého soustátí a že jsme nebyli pouhými chudými příbuznými. Až budu znovu ve Vídni, určitě si předem knihu prolistuju a vyhledám si místa, kam bych se rád podíval. Také informace ze života Kateřiny byly poučné a zajímavé. Prožila nelehké období konce monarchie, budování Československa, nacistickou okupaci i začátek komunismu. Číst vzpomínky ženy z vesnice z daného období jsem nikdy neplánoval a jsem rád, že jsem tu možnost měl. Ona myšlenka spojit příběh Kateřiny a Anežky byla určitě dobrá, jen ke konci knihy bylo informací už moc a nesouvislost, s jakou po sobě následovaly úryvky Kateřiny a Anežky, mi čtení kazila. Těžko jsem udržel pozornost, jelikož jsme občas skákali z tématu na téma, z osoby na osobu, a bylo náročnější se soustředit. Ke konci už tam bylo moc informací, moc zmíněných osob, a scházel mi děj. Příběhu Anežky ke konci podle mě jaksi došel dech. Jak jsem se na začátku rád začetl do výčtu jmen důležitých Čechů, kteří nějak ovlivnili život ve Vídni, na konci už se z toho stával jen výčet jmen. Posledních pár stránek jsem prolistoval. I tak ale hodnotím pozitivně a jsem za knihu rád.

2 18.10.2023

Moje první zkušenost s Pratchettem. Zamiloval jsem se. S touhle knížkou neuděláte chybu, nemusíte znát předešlé díly. Zasmějete se!

2 28.11.2022

Četl jsem několik večerů. Velmi silný příběh o tom, jak neskutečně těžké je v totalitním režimu vyvíjet jakoukoli "protistátní" činnost. A jak neskutečně těžké je zůstat slušným a morálním v době, kdy okolo kvete jen zlo, faleš, udávání, prospěchářství a nenávist. I přesto se to však některým daří. Zůstat slušným a nejít s davem, ať je to dav sebevíc hlasitý a ať je to sebevíc nebezpečné. To je podle mne poselství této knížky.

Krásná, optimistická a lidská knížka.

2 16.01.2021

Začnu negativně, abych mohl skončit pozitivně. Musím se přiznat, že u žádné jiné knížky jsem neměl tolikrát chuť ji odložit a prostě ji už dál nečíst. A to s vědomím, že to byl vánoční dárek a jedná se o bestseller. Styl a názory autora mi nejsou vůbec blízké, jeho zkratkovité hodnocení toho, jací Němci jsou, je mi nesympatické. A tím nechci vůbec hájit nebo hanit Němce, Židy, či kohokoli jiného. Jen mi přijde, že autor na každé straně chce udělat nějaké "zásadní a šokující" odhalení, které ale stojí na vodě... A pro lidi, kteří znají evropskou historii a ví, že žádná historická událost není úplně černobílá, možná bude mít čtení knihy stejně trpkou příchuť, jako pro mne. Podle autora (moje verze) by měli Němci ideálně každý dům, který byl čímkoli spojen s nacistickou historií, jednoduše strhnout a spálit. A se všemi rodinnými příslušníky, kteří měli co dělat s nacisty, by se Němci už neměli nikdy vidět. A k těm pozitivním stránkám knížky - některá zjištění autora, který se vydal do Německa, aby Američanům řekl, jací Němci jsou, jsou opravdu srandovní a při čtení některých částí knihy jsem se nasmál. Ale těch míst, kdy mě autorův styl "bolel", bylo určitě víc. Zkuste to, za zkoušku nic nedáte. Záleží, co od knížky očekáváte. Kdybych ji nepřečetl, tak bych pravděpodobně v životě o nic nepřišel.

2 10.01.2021

Na knize mě nadchl autorův jazyk, který je doveden k dokonalosti. Text se mi četl velmi dobře a autorův styl mi pomáhal především v momentech, které se mi kvůli ději nečetly úplně snadno. V knize nenajdete žádné detaily nástupu nacismu, boje mezi komunisty a nacisty, nic podobného. Autor na příběhu jednoho muže velmi detailně popisuje život v tehdejším Německu. Do příběhu jsou neustále zaplétány tehdejší novinové zprávy, popis běžného dne na berlínských jatkách, reklamy a události v Německu i ve světě. Velmi dobře se tak lze vžít do nálad jednotlivých postav a pochopit, co se tehdy v Německu dělo. Za mě jedna z nejlepších knih, jakou jsem četl.

2 06.01.2021

Šest let války, a přesto stále v bezpečí. Na Vánoce hromady jídla, lahůdky, delikatesy. Přídělový systém, nedostatek kávy a čokolády, ale stále v bezpečí. Ostrov svobody uprostřed moře krve, nenávisti a zabíjení. Neutralita, která ale nebyla vždycky úplně stoprocentní. Jinak by nemusela vydržet….

V současné době neskutečně zajímavé čtení o zemi, která vnímá své výsadní postavení za druhé světové války. Člověk se neubrání srovnání se současností. A to srovnání není vůbec lichotivé…

Postřehy ženy, která se v budoucnu stala proslulou spisovatelkou. Zápisky a glosy válečného dění proložené každodenními starostmi. Informace o cenzuře, potravinových lístcích, cenách potravin. Prožívání těžké zimní války mezi Finskem a Ruskem. Obrovský strach z Ruska, daleko větší, než strach z Němců.

1 06.03.2025