iz67 komentáře u knih
Tučkovou mám rád a na to, jak tahle kniha je tlustá, jsem ji prelouskl hravě. A je víc než chvályhodné, že se pustila do takového opusu. Přesto pateticnost a topornost, jak díla, tak i jazyka, je něco, co mi prožitek z četby strašně kazí. Umělecky mi to sráží knihu na úroveň čítankové četby. Ale snad je to jen můj problém.
Bylo dulezity to napsat a bylo to dulezity si precist. Na pribehu Kundery si muzeme detailne prohlidnout generaci komousu, ktera se tu vice ci mene aktivne podilela na zniceni pravniho statu, pak v sedesatkach zacla objevovat dalsi (skutecne) hodnoty, aby se s tim v sedmdesatkach nejak vyporadala (znovu kolaboraci, utekem ci nejakou formou opozicni prace). Je to dulezite proto, protoze stejne jak je Kundera svetovou velicnou co by spisovatel, tak tu mame spoustu dalsich autorit, u kterych vsak na jejich komunisticke koreny nesmi zapominat. Zapominat na to, ze jejich moralni zebricek je casto velice diskutabilni. Novakova kniha je o autorovi, o době a spolecnosti. A o jejich interakci. A i kdyz Kundera je pro Novaka od zacatku podezrelym, tak neni duvod mu to vycitat. Take proto, ze na to, jestli se nam Kunderova tvorba bude libit, tahle kniha mit vliv nebude.
Stokrát nic umorilo osla. Víc než uvěřitelné kniha, jak nám všechny věci můžou přestat fungovat. Žádné pseudointelektualske žvásty, jen velká únava z milionů drobných obtíží
Týhle knihy jsem se bál. Z mnoha důvodů. Nakonec jen příval hnusu z devadesátkových policajtů byl důvodem sem tam tu knihu na chvíli odložit. Jinak se to čte samo, mimo jiné díky formátu krátkých kapitol. Bangův osobní příběh je fascinující, a nešetří nikoho, jak fašouny, tak Romy, kteří to nedávají (degeši). Zároveň se stydím za to, že jsem o tom, jak moc hnusné byly jeho devadesátky, co by Roma, neměl tehdy tuchu.
(SPOILER) Krásná, tajemná, veselá, depresivní a bůhví jaká ješte kniha. Jedna z mála knih (vedle Něco se stalo), kterou jsem cetl několikrát. Spousta symbolů, které je zábavné desifrovat a tem mnoha zbylým zoufale jim nerozumět. Kdyz jsem ji v polovine osmdesatek cetl v samizdatu, tak jsem z toho, jak jsem ji nerozumel, byl intoussky paf. Dnes (2021) pri poslednim docteni mam chuť ležet a donekocna promyslet úmysly. Pozor spoiler, ty symboly a podobenstvi, ktere me napadaji:
- banker = spisovatel, kteremu straz bere / krade slova
Domek - kde by se dalo hezky zit, a kde se nakonec da jen zemrit
Nemocnice - jako misto nebezpcne zivotu
Rodina - kterou banker ovlada jen kduvli svym rozmarum
Vymenny obchod, zivot za zivot
Maelstrom normalizace
Téměř konec jako v Procesu, jen hrdina bojuje
...
Zprvu se to zdá být jako pokračování Krvavych zemi, jen s vetsim zamerenim na holokaust. Ale nakonec je to genialni analyza zdrojů nacismu, role jednotlivců, států, ruznych ideologií v obdobi holokaustu. A hlavně co pro nás porozumění holokaustu muze znamenat, jakym zdrojem inspirace je to i pro tak superakutalni krize, jako je ta klimaticka. Pro mě nakonec právě diky tomu velice pro budoucnost optimisticka zalezitost. Povinna cetba, pro kohokoli, kdo myslí!
Blábol, který znásilnil vilu Tugendhat, aby se z naprosto stupidní červené knihovny stalo Něco. Ale ono nestalo. Nuda k uzoufání!
Přiznávám, že jsem přečetl jen druhou část. A jsem rád, že jen tu, protože něco tak stupidního už dlouho nenajdu. Zkratkovitý děj, slovník studenta 2.ročníku průmyslovky, nereálné reálie, banální problémy hrdinů, které se nafukují jen kvůli jejich totální stupiditě, nekonečné seznamy stavebnin k nákupu. Je zatim AI? A vším se vine jako červená nit mazání zapařených míst pod těžkými prsy hlavní hrdinky.
Je to čtivé. O tom žádná. Má to dvě ale. Ujetosti, které provádí vrah obětem jsou opravdu na hraně, abyste knihu nepozvraceli při čtení a nebudili se ze sna hrůzou. Druhé ale je poměrně nepovedený závěr s velkým propadem čtivosti.
Paklize nekdy (poslednich 7 let) nechapete ceskou spolecnost, tak v tehle knize najdete spoustu odpovedi na otazky, ktere se vam honi hlavou. A nejsou to pouze domnenky, ale uvahy zalozene na spouste dat a sociologickych pruzkumu. Velice doporucuju. Vice v
https://babylonrevue.cz/prokopovy-slepe-skvrny-ceske-spolecnosti/
Tak tohle je pro mě jeden z nejlepších Murakamiů. Je to nádherná kniha o člověku, smyslu přátelství a jeho vlivu, o tom, jak se to všechno mění. A jak vnímáme sebe jinak než naše okolí. Narozdíl od jeho nejlepších knih, je navíc tahle kniha velice jednoduchá (což u těch jeho dobrých není pravidlem). Úžasný. Včetně konce, na který tady všichni nadávají!
Asi nejsilnější kniha o židech před transportem, jakou jsem kdy četl. Pomaleji se to rozjíždí, ale pak je to hustý. Otáčíte stránky a najednou JSTE Židem, který se musí chystat.
Dost hnusná kniha. Asi jako dnešní Rusko. Každému mnichovanovi před přestěhováním na východ vřele doporučuju přečíst.
Tahle kniha mi bez nadsazky zmenila zivot. Pohled na lidi s jinym nazorem, proc to tak maji, proc se do krve hadaji konzervativci s progresivisty, jak vznikaji moralni soudy. Vedle vseho toho uzasneho know-how, je to napsano super vtipne a velice strukturovane.
Hodně příjemná kniha o hvězdách, samotě v Kladsku, zvířatech a tak.
Je nutno dodat, že 5 hvězd dávám hlavně proto, že to bude úžasná kniha pro lidi, kteří se o svoje okolí nezajímají a potřebují nějaký základní vhled. Já si to rád poslechl (výborná audioverze) , ale nic nového se nedozvěděl.
Tlustá kniha (hodně), kterou jsem přečetl za pár dní - což hovoří za vše. Velice důležité dílo nejen pro pochopení života IM Jirouse, ale i 70. a 80. let. Vřele doporučuju!
Tak neuvěřitelně aktuální kniha o společnosti bez hodnot, která se smýká mezi nicotnostmi osobního života, fanatickymi ideemi, hledáním mesiáše. Neschopnosti čelit manipulaci. A navíc je to hrozná legrace.
Je to o míjení všech se všemi? Nebo o složkách našich životů: rozum, cit, spotřeba? Čtu Murakamiho na přeskáčku, věci z přelomu století (Kafka, Sputniku, ..) se mi líbí víc. Ale Norské dřevo ( i když mi trochu zavánělo Na jih od hranic, která se mi hodně nelíbila) je fajn věc. A posledních 5 řádek je úžasných. Musel jsem hned zase na začátek.
Co napsat o tomhle notoricky známém románu. Překvapivě svižné, film, který jsem viděl dříve téměř doslovně zpracovává, temně vtipné, rozčilující, atd